2 VSOL 608/2011-A-13
KSBR 31 INS 13031/2011 2 VSOL 608/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem 675 71 Hluboké 64, zastoupené Ing. Pavlem Drahovzalem, bytem Podstránská 705/84, Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.8.2011, č.j. KSBR 31 INS 13031/2011-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit na zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením insolvenční soud uložil dlužnici, aby na náklady insolvenčního řízení zaplatila zálohu ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Na základě skutečností tvrzených dlužnicí o svém zadlužování a použití prostředků z poskytnutých úvěrů však soud dospěl k závěru, že lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, proto je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs (§ 395 odst. 1, písm. a), § 396 IZ). Nepoctivost záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení soud dovodil z toho, že: -dlužnice se od roku 2007 postupně zadlužovala, převážnou část smluv o půjčkách uzavřela v roce 2009, kdy darovala svému synovi nemovitosti, čímž ponížila svůj majetek a tím zkrátila možnost uspokojení věřitelů: -konečnými příjemci poskytnutých finančních prostředků byli synové dlužnice a jejich rodiny (třetí osoby): -platební neschopnost dlužnice nastala již počátkem roku 2010 v důsledku hospitalizace jejího manžela, přesto i poté dlužnice uzavřela s věřitelem UniCredit
Bank Czech Republik a.s. a Home Credit a.s. další smlouvy o půjčkách,čímž vědomě dále prohlubovala své zadlužení. Protože prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud uložil dlužnici, vzhledem k rozsahu jejího majetku a předpokládaným nákladům insolvenčního řízení, povinnost zaplatit zálohu na jeho počáteční náklady (zejména výdaje spojené s výkonem funkce správce) a rovněž jako záruku úhrady konečných nákladů (odměna insolvenčního správce, náhrada jeho výdajů, odměna členů a náhradníků věřitelského výboru). Při určení výše zálohy se řídil výší minimální odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice obsáhlé odvolání. Nesouhlasila se závěrem insolvenčního soudu o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení a namítala, že krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit z výtěžku zpeněžení v návrhu poctivě označeného majetku, jehož hodnotu odhadla na více než 100.000,-Kč. V doplnění návrhu poctivě poskytla informace o tom, k jakým účelům použila získané prostředky, a to jak výhradně, tak společně s vlastními zdroji dlužníka, přitom úvěry získala neúčelově a nevedla zvláštní evidenci o použití získaných prostředků. Částku 180.000,-Kč získaných z úvěru použila pro svou potřebu, částku 102.000,-Kč pro ostatní členy své rodiny, z toho 90.000,-Kč použila na zaplacení svého dluhu vůči třem synům, který vznikl v souvislosti s převodem nemovitosti čtvrtému synovi. I tuto částku dlužnice považuje za prostředky použité pro svou potřebu. Z částky 300.000,-Kč, kterou použila v průběhu let 2006 až 2009 na dary pro členy rodiny a na jejich pohoštění, tvořily prostředky z úvěru jen asi 146.000,-Kč, zbylou částku, to asi 144.000,-Kč, tvořily vlastní zdroje dlužnice a jejího manžela. Proto má zato, že prostředky z úvěru nečerpala převážně pro třetí osoby, ale většinu využila pro svou potřebu a zbytek k účelům, které jsou akceptovatelné (drobné dary vnukům a pohoštění členů nejbližší rodiny při návštěvách, které posilovaly soudržnost široké rodiny). Nemovitosti dlužnice převedla v roce 2009, kdy splátky z úvěru řádně platila a nemovitost nezajišťovala žádný z úvěrů. Rozhodně tedy v lednu roku 2009 nepřeváděla nemovitost s nepoctivým záměrem zkrátit možnost uspokojení svých věřitelů, vůči nimž měla dobrou platební morálku. Do finančních problémů se dlužnice dostala v měsíci březnu 2010 díky nemoci svého manžela. V dubnu 2010 uzavřela smlouvu se společností Home Credit a.s. proto, aby v době hospitalizace manžela byla schopna dostát svým závazkům. Očekávala zlepšení zdravotního stavu manžela a to, že bude nadále schopen přivýdělku, v této době neměla žádné poznatky svědčící o opaku. Úvěrovou smlouvu s UniCredit Bank Czech Republic, a.s. na částku 10.000,-Kč uzavřela v srpnu 2006, dne 11.11.2010 došlo dohodou s věřitelem ke změně měsíční splátky, nejednalo se o novou úvěrovou smlouvu. Mezi uzavřením poslední smlouvy o úvěru a podáním insolvenčního návrhu uplynula doba delší než jeden rok. Dále vytýkala insolvenčnímu soudu, že nevzal v úvahu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný jejím manželem, se kterým má majetek ve společném jmění, a proto by podle ní měla být obě řízení spojena. Přitom soud ani neposuzoval její schopnost uhradit svým věřitelům zákonný limit 30 % hodnoty jejich pohledávek. Podle obsahu odvolání se dlužnice domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla stanovena.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.7.2011, dlužnice tvrdila, že má šest peněžitých závazků vůči čtyřem nezajištěným věřitelům ve výši cca 227.000,-Kč, jeden z nich je splatný od 20.7.2010 a byl do podání návrhu nepravomocně přisouzen soudním rozhodnutím. Měsíční splátky svých závazků ve výši 6.390,-Kč není schopna vzhledem ke svému příjmu 8.723,-Kč měsíčně hradit. Manžel dlužnice Václav Strnad vyslovil souhlas s povolením oddlužení. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní movité věci, jejichž hodnota dle jejího odhadu činí cca 52.500,-Kč. Dále je oprávněna ze smlouvy o penzijním připojištění, na jehož účtu je naspořena částka 16.324,-Kč, a ze smlouvy o stavebním spoření, na účet stavební spořitelny je vloženo 31.582,-Kč. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila také dohodu uzavřenou dne 21.11.2010 s věřitelem UniCredit Bank Czech Republic a.s., kterou uznala svůj závazek ze zaniklé smlouvy o kreditní kartě, uzavřené dne 24.8.2006, a zavázala se k jeho plnění ve splátkách. V doplnění insolvenčního návrhu ze dne 10.8.2011 dlužnice tvrdila, že úvěry u bankovních i nebankovních subjektů si s manželem brala v průběhu posledních 10 let a tyto vždy řádně plnila. V roce 2010 jí i jejímu manželovi v řádném hrazení závazků zabránila hospitalizace manžela v průběhu měsíců března a dubna a jeho následná neschopnost přivydělávat si k důchodu. Z předchozích již splacených úvěrů pořídili vybavení domu, v roce 2005 část nových oken rodinného domku a finančně pomáhali čtyřem synům a jejich rodinám, spolu s manželem mají 10 vnoučat. Část prostředků z úvěru od České spořitelny a.s., který čerpala v prosinci roku 2009 ve výši 50.000,-Kč, použila dlužnice na úhradu předchozího
úvěru. Prostředky z dosud nesplacených úvěrů použili dlužnice a její manžel na koupi motorových vozidel v roce 2006 (Alfa Romeo a Fiat Croma, u něhož je registrační značka v depozitu). V roce 2007 provedli další rekonstrukci oken v hodnotě 50.000,-Kč, v roce 2007 pořídili televizor a hifi soupravu v hodnotě cca 11.000,-Kč, v letech 2007 až 2009 koupili pět postelí pro vnoučata v hodnotě 12.000,-Kč, v roce 2008 provedli výměnu 4 kusů dveří v rodinném domě v hodnotě 8.000,-Kč, v roce 2008 výměnu vytápění rodinného domu v hodnotě 35.000,-Kč. V letech 2008 až 2009 z prostředků z úvěrů zaplatili třem synům každému částku 30.000,-Kč, jako kompenzaci nemovitostí darovaných čtvrtému synovi. Každoročně finanční prostředky cca 45.000,-Kč, které pocházely jak z vlastních zdrojů, tak z poskytnutých úvěrů, použila dlužnice a její manžel na pořízení darů vnoučatům. Do počátku roku 2010 se pětkrát do roka v domácnosti dlužnice a jejího manžela scházela celá rodina (22 osob), každá taková rodinná schůzka stála 5.000,-Kč, což činí 30.000,-Kč ročně. Tyto prostředky pocházely jak z vlastních zdrojů dlužnice a jejího manžela, tak z poskytnutých úvěrů. Po hospitalizaci manžela dlužnice uzavřela úvěrovou smlouvu se společností Home Credit a.s., aby mohla hradit splátky předchozích úvěrů. V lednu 2009 dlužnice spolu s manželem převedla nemovitost ve společném jmění na syna Václava Strnada.
Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že 25.7.2011 bylo s účinky téhož dne zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Václava Strnada, manžela dlužnice, které je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 13032/2011. V insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužník označil svých osm závazků vůči šesti nezajištěným věřitelům ve výši 559.890,-Kč a uvedl svůj příjem ve výši 12.901,-Kč. Manželka dlužníka Jaroslava anonymizovano s povolením oddlužení souhlasila. V doplnění návrhu ze dne 10.8.2011 uvedl manžel dlužnice shodné skutečnosti jako dlužnice o tom, na jaký účel byly získané finanční prostředky použity.
Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Odvolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem insolvenčního soudu, že dlužnice po hospitalizaci svého manžela, kdy se již dostala do finančních problémů, uzavřela další dvě smlouvy o půjčkách, když z předložené dohody s UniCredit Bank Czech Republic a.s. ze dne 21.11.2010 vyplývá, že se jedná o vypořádání dluhu ze smlouvy vzniklé v srpnu 2006. I kdyby však dlužnice v této situaci uzavřela z důvodu splácení svých závazků dvě smlouvy o úvěru, nebylo by možno jen z této skutečnosti činit závěr o nepoctivosti podaného návrhu na oddlužení. Takovýto závěr odvolací soud nedovozuje ani z údajů o nakládání s prostředky z poskytnutých úvěrů a převodu nemovitostí dlužnice. Dlužnice a její manžel v době od roku 2006 do počátku roku 2010, do kdy své nynější dluhy spláceli, pořizovali z prostředků z úvěru věci osobní potřeby a zejména financovali rekonstrukci rodinného domu. Částku 12.000,-Kč úvěrových prostředků použili pro dary pro vnoučata, na jejichž dary použili další úvěrové prostředky spolu se svými vlastními prostředky, celkem v ročním objemu cca 45.000,-Kč. Po tuto dobu také poskytovali dobrovolně všem svým synům s rodinami (o nichž netvrdí, že by byly nesoběstačné) zčásti ze svých prostředků a zčásti z prostředků z úvěru nadstandardní plnění ve formě darů a pohoštění. Rodinný dům po provedených investicích v částce téměř 100.000,-Kč (provedených po roce 2007) převedli v lednu 2009 na syna a v souvislosti s tímto převodem použili 90.000,-Kč z úvěrových prostředků dobrovolně jako dar (kompenzaci) dalším třem synům se záměrem vyřešit své majetkové poměry ve vztahu k potomkům. Záměr vypořádat majetek s pomocí prostředků z úvěrů byl plánovaný, když dle tvrzení dlužnice s manželem vypláceli své tři syny v průběhu dvou let, tedy i před tím, než v lednu 2009 převedli nemovitosti na čtvrtého syna.
Závěr o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení lze učinit se zřetelem ke všem okolnostem dané věci (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ). V tomto případě považuje odvolací soud za významné to, že: a) na plnění třetím osobám nebyly použity výhradně prostředky z úvěrů, ale také vlastní prostředky dlužnice a jejího manžela; b) s výjimkou částky 3x30.000,-Kč třetí osoby nebyly příjemci peněz z úvěrů, ale věcí pořízených za prostředky z úvěrů spolu s vlastními prostředky (dary a pohoštění), pouze postele pro vnuky za částku 12.000,-Kč byly pořízeny výhradně z úvěrových prostředků; c) třetí osoby, kterým bylo plněno, jsou potomky dlužnice a jejího manžela a prostředky byly použity pro jejich osobní spotřebu, nikoli k podnikání; d) až do onemocnění manžela v březnu 2010 byla dlužnice s pomocí manžela schopna své závazky plnit; e) po onemocnění manžela dlužnice uzavřela jen jednu smlouvu o úvěru, a to v měsíci následujícím po jeho hospitalizaci, což nasvědčuje tomu, že úvěr uzavřela za účelem plnění svých předchozích závazků, aniž ještě znala budoucí zdravotní stav svého manžela. Tyto skutečnosti podle názoru odvolacího soudu nasvědčují spíše tomu, že dlužnice a její manžel ve snaze podporovat své děti, udržovat kontakty v širší rodině a vypořádat své majetkové poměry ve vztahu k dětem (což jsou legitimní cíle) podcenili nebezpečí zdravotních komplikací osob své věkové skupiny a lehkomyslně na sebe brali závazky. Závěr o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení však z těchto okolností bez dalšího dovozovat nelze. Podle názoru odvolacího soudu překážka povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. a) IZ v této věci není dána.
Insolvenční soud se, vzhledem ke svému (nesprávnému) závěru o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení nezabýval tím, zda dlužnice ze svých příjmů byla schopna plnit minimální zákonný limit 30% hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) a v souvislosti s tím se nezabýval insolvenčním návrhem podaným manželem dlužnice Václavem Strnadem, který rovněž žádal o zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z tohoto důvodu je jeho rozhodnutí předčasné a tedy nesprávné a odvolacímu soudu nezbylo než změnit napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že dlužnici se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Insolvenční zákon neobsahuje výslovnou právní úpravu společného oddlužení manželů. Je však nutno vzít v úvahu, že vzájemný souhlas manželů s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a aby v případě splátkového kalendáře byli pro jeho plnění použity budoucí příjmy obou manželů. Smysl oddlužením plněním splátkového kalendáře od zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimální hodnoty 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhu nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů, který bude režimu oddlužení podroben bude se na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhu jen tento manžel-dlužník a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci v soudním či jiném řízení uspokojeny, požadovat přiznání takové pohledávky vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o závazek, který lze uspokojit z majetku ve společném jmění, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí a tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě, při existenci společných závazků manželů a závazků jen jednoho z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením a ustanovím jediného insolvenčního správce (k tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12.2009, sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009, rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH
714/2010 a rozhodnutí dne 21.9.2011, sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011).
V dalším řízení se insolvenční soud bude zabývat ověřením tvrzení dlužnice a jejího manžela Václava Strnada o povaze jejich závazků a tím, zda jsou dány podmínky pro řešení úpadku obou manželů ve společném řízení. V této souvislosti je významné, že oba manželé vzájemně souhlasili s povolením oddlužení, na základě tohoto souhlasu může být použit k oddlužení dlužnice veškerý majetek spadající do společného jmění manželů, tedy i měsíční příjmy manžela dlužnice. Přitom dle předběžného propočtu odvolacího soudu, kdy dluhy obou manželů činí 786.701,-Kč, 30% této částky činí 236.010,-Kč, z příjmů dlužnice Jaroslavy anonymizovano by bylo možno srazit měsíčně částku 1.376,-Kč a z příjmu dlužníka Václava Strnada částku 4.162,-Kč, by oba dlužníci-manželé byli schopni na dluhy za dobu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení uhradit částku 332.280,-Kč (§ 398 odst. 3 IZ). Při odpočtu částky 64.800,-nákladů insolvenčního správce (§ 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb.) by oba byli schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům částku 267.480,-Kč, tedy více než činí hodnota 30% pohledávek jejich pohledávek.
Pokud by insolvenční soud dospěl k závěru, že úpadek dlužnice není řešitelný oddlužením společně s jejím manželem a že náklady insolvenčního řízení bude třeba krýt zálohou, bude třeba při určení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení vyhodnotit i to, že dlužnice je oprávněna ze smlouvy o penzijním připojištění a stavebním spoření.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné.
V Olomouci dne 28. listopadu 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 31 INS 13031/2011 2 VSOL 608/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem 675 71 Hluboké 64, zastoupené Ing. Pavlem Drahovzalem, bytem Podstránská 705/84, Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.8.2011, č.j. KSBR 31 INS 13031/2011-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit na zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením insolvenční soud uložil dlužnici, aby na náklady insolvenčního řízení zaplatila zálohu ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Na základě skutečností tvrzených dlužnicí o svém zadlužování a použití prostředků z poskytnutých úvěrů však soud dospěl k závěru, že lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, proto je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs (§ 395 odst. 1, písm. a), § 396 IZ). Nepoctivost záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení soud dovodil z toho, že: -dlužnice se od roku 2007 postupně zadlužovala, převážnou část smluv o půjčkách uzavřela v roce 2009, kdy darovala svému synovi nemovitosti, čímž ponížila svůj majetek a tím zkrátila možnost uspokojení věřitelů: -konečnými příjemci poskytnutých finančních prostředků byli synové dlužnice a jejich rodiny (třetí osoby): -platební neschopnost dlužnice nastala již počátkem roku 2010 v důsledku hospitalizace jejího manžela, přesto i poté dlužnice uzavřela s věřitelem UniCredit
Bank Czech Republik a.s. a Home Credit a.s. další smlouvy o půjčkách,čímž vědomě dále prohlubovala své zadlužení. Protože prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud uložil dlužnici, vzhledem k rozsahu jejího majetku a předpokládaným nákladům insolvenčního řízení, povinnost zaplatit zálohu na jeho počáteční náklady (zejména výdaje spojené s výkonem funkce správce) a rovněž jako záruku úhrady konečných nákladů (odměna insolvenčního správce, náhrada jeho výdajů, odměna členů a náhradníků věřitelského výboru). Při určení výše zálohy se řídil výší minimální odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice obsáhlé odvolání. Nesouhlasila se závěrem insolvenčního soudu o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení a namítala, že krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit z výtěžku zpeněžení v návrhu poctivě označeného majetku, jehož hodnotu odhadla na více než 100.000,-Kč. V doplnění návrhu poctivě poskytla informace o tom, k jakým účelům použila získané prostředky, a to jak výhradně, tak společně s vlastními zdroji dlužníka, přitom úvěry získala neúčelově a nevedla zvláštní evidenci o použití získaných prostředků. Částku 180.000,-Kč získaných z úvěru použila pro svou potřebu, částku 102.000,-Kč pro ostatní členy své rodiny, z toho 90.000,-Kč použila na zaplacení svého dluhu vůči třem synům, který vznikl v souvislosti s převodem nemovitosti čtvrtému synovi. I tuto částku dlužnice považuje za prostředky použité pro svou potřebu. Z částky 300.000,-Kč, kterou použila v průběhu let 2006 až 2009 na dary pro členy rodiny a na jejich pohoštění, tvořily prostředky z úvěru jen asi 146.000,-Kč, zbylou částku, to asi 144.000,-Kč, tvořily vlastní zdroje dlužnice a jejího manžela. Proto má zato, že prostředky z úvěru nečerpala převážně pro třetí osoby, ale většinu využila pro svou potřebu a zbytek k účelům, které jsou akceptovatelné (drobné dary vnukům a pohoštění členů nejbližší rodiny při návštěvách, které posilovaly soudržnost široké rodiny). Nemovitosti dlužnice převedla v roce 2009, kdy splátky z úvěru řádně platila a nemovitost nezajišťovala žádný z úvěrů. Rozhodně tedy v lednu roku 2009 nepřeváděla nemovitost s nepoctivým záměrem zkrátit možnost uspokojení svých věřitelů, vůči nimž měla dobrou platební morálku. Do finančních problémů se dlužnice dostala v měsíci březnu 2010 díky nemoci svého manžela. V dubnu 2010 uzavřela smlouvu se společností Home Credit a.s. proto, aby v době hospitalizace manžela byla schopna dostát svým závazkům. Očekávala zlepšení zdravotního stavu manžela a to, že bude nadále schopen přivýdělku, v této době neměla žádné poznatky svědčící o opaku. Úvěrovou smlouvu s UniCredit Bank Czech Republic, a.s. na částku 10.000,-Kč uzavřela v srpnu 2006, dne 11.11.2010 došlo dohodou s věřitelem ke změně měsíční splátky, nejednalo se o novou úvěrovou smlouvu. Mezi uzavřením poslední smlouvy o úvěru a podáním insolvenčního návrhu uplynula doba delší než jeden rok. Dále vytýkala insolvenčnímu soudu, že nevzal v úvahu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný jejím manželem, se kterým má majetek ve společném jmění, a proto by podle ní měla být obě řízení spojena. Přitom soud ani neposuzoval její schopnost uhradit svým věřitelům zákonný limit 30 % hodnoty jejich pohledávek. Podle obsahu odvolání se dlužnice domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla stanovena.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.7.2011, dlužnice tvrdila, že má šest peněžitých závazků vůči čtyřem nezajištěným věřitelům ve výši cca 227.000,-Kč, jeden z nich je splatný od 20.7.2010 a byl do podání návrhu nepravomocně přisouzen soudním rozhodnutím. Měsíční splátky svých závazků ve výši 6.390,-Kč není schopna vzhledem ke svému příjmu 8.723,-Kč měsíčně hradit. Manžel dlužnice Václav Strnad vyslovil souhlas s povolením oddlužení. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní movité věci, jejichž hodnota dle jejího odhadu činí cca 52.500,-Kč. Dále je oprávněna ze smlouvy o penzijním připojištění, na jehož účtu je naspořena částka 16.324,-Kč, a ze smlouvy o stavebním spoření, na účet stavební spořitelny je vloženo 31.582,-Kč. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila také dohodu uzavřenou dne 21.11.2010 s věřitelem UniCredit Bank Czech Republic a.s., kterou uznala svůj závazek ze zaniklé smlouvy o kreditní kartě, uzavřené dne 24.8.2006, a zavázala se k jeho plnění ve splátkách. V doplnění insolvenčního návrhu ze dne 10.8.2011 dlužnice tvrdila, že úvěry u bankovních i nebankovních subjektů si s manželem brala v průběhu posledních 10 let a tyto vždy řádně plnila. V roce 2010 jí i jejímu manželovi v řádném hrazení závazků zabránila hospitalizace manžela v průběhu měsíců března a dubna a jeho následná neschopnost přivydělávat si k důchodu. Z předchozích již splacených úvěrů pořídili vybavení domu, v roce 2005 část nových oken rodinného domku a finančně pomáhali čtyřem synům a jejich rodinám, spolu s manželem mají 10 vnoučat. Část prostředků z úvěru od České spořitelny a.s., který čerpala v prosinci roku 2009 ve výši 50.000,-Kč, použila dlužnice na úhradu předchozího
úvěru. Prostředky z dosud nesplacených úvěrů použili dlužnice a její manžel na koupi motorových vozidel v roce 2006 (Alfa Romeo a Fiat Croma, u něhož je registrační značka v depozitu). V roce 2007 provedli další rekonstrukci oken v hodnotě 50.000,-Kč, v roce 2007 pořídili televizor a hifi soupravu v hodnotě cca 11.000,-Kč, v letech 2007 až 2009 koupili pět postelí pro vnoučata v hodnotě 12.000,-Kč, v roce 2008 provedli výměnu 4 kusů dveří v rodinném domě v hodnotě 8.000,-Kč, v roce 2008 výměnu vytápění rodinného domu v hodnotě 35.000,-Kč. V letech 2008 až 2009 z prostředků z úvěrů zaplatili třem synům každému částku 30.000,-Kč, jako kompenzaci nemovitostí darovaných čtvrtému synovi. Každoročně finanční prostředky cca 45.000,-Kč, které pocházely jak z vlastních zdrojů, tak z poskytnutých úvěrů, použila dlužnice a její manžel na pořízení darů vnoučatům. Do počátku roku 2010 se pětkrát do roka v domácnosti dlužnice a jejího manžela scházela celá rodina (22 osob), každá taková rodinná schůzka stála 5.000,-Kč, což činí 30.000,-Kč ročně. Tyto prostředky pocházely jak z vlastních zdrojů dlužnice a jejího manžela, tak z poskytnutých úvěrů. Po hospitalizaci manžela dlužnice uzavřela úvěrovou smlouvu se společností Home Credit a.s., aby mohla hradit splátky předchozích úvěrů. V lednu 2009 dlužnice spolu s manželem převedla nemovitost ve společném jmění na syna Václava Strnada.
Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že 25.7.2011 bylo s účinky téhož dne zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Václava Strnada, manžela dlužnice, které je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 13032/2011. V insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužník označil svých osm závazků vůči šesti nezajištěným věřitelům ve výši 559.890,-Kč a uvedl svůj příjem ve výši 12.901,-Kč. Manželka dlužníka Jaroslava anonymizovano s povolením oddlužení souhlasila. V doplnění návrhu ze dne 10.8.2011 uvedl manžel dlužnice shodné skutečnosti jako dlužnice o tom, na jaký účel byly získané finanční prostředky použity.
Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Odvolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem insolvenčního soudu, že dlužnice po hospitalizaci svého manžela, kdy se již dostala do finančních problémů, uzavřela další dvě smlouvy o půjčkách, když z předložené dohody s UniCredit Bank Czech Republic a.s. ze dne 21.11.2010 vyplývá, že se jedná o vypořádání dluhu ze smlouvy vzniklé v srpnu 2006. I kdyby však dlužnice v této situaci uzavřela z důvodu splácení svých závazků dvě smlouvy o úvěru, nebylo by možno jen z této skutečnosti činit závěr o nepoctivosti podaného návrhu na oddlužení. Takovýto závěr odvolací soud nedovozuje ani z údajů o nakládání s prostředky z poskytnutých úvěrů a převodu nemovitostí dlužnice. Dlužnice a její manžel v době od roku 2006 do počátku roku 2010, do kdy své nynější dluhy spláceli, pořizovali z prostředků z úvěru věci osobní potřeby a zejména financovali rekonstrukci rodinného domu. Částku 12.000,-Kč úvěrových prostředků použili pro dary pro vnoučata, na jejichž dary použili další úvěrové prostředky spolu se svými vlastními prostředky, celkem v ročním objemu cca 45.000,-Kč. Po tuto dobu také poskytovali dobrovolně všem svým synům s rodinami (o nichž netvrdí, že by byly nesoběstačné) zčásti ze svých prostředků a zčásti z prostředků z úvěru nadstandardní plnění ve formě darů a pohoštění. Rodinný dům po provedených investicích v částce téměř 100.000,-Kč (provedených po roce 2007) převedli v lednu 2009 na syna a v souvislosti s tímto převodem použili 90.000,-Kč z úvěrových prostředků dobrovolně jako dar (kompenzaci) dalším třem synům se záměrem vyřešit své majetkové poměry ve vztahu k potomkům. Záměr vypořádat majetek s pomocí prostředků z úvěrů byl plánovaný, když dle tvrzení dlužnice s manželem vypláceli své tři syny v průběhu dvou let, tedy i před tím, než v lednu 2009 převedli nemovitosti na čtvrtého syna.
Závěr o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení lze učinit se zřetelem ke všem okolnostem dané věci (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ). V tomto případě považuje odvolací soud za významné to, že: a) na plnění třetím osobám nebyly použity výhradně prostředky z úvěrů, ale také vlastní prostředky dlužnice a jejího manžela; b) s výjimkou částky 3x30.000,-Kč třetí osoby nebyly příjemci peněz z úvěrů, ale věcí pořízených za prostředky z úvěrů spolu s vlastními prostředky (dary a pohoštění), pouze postele pro vnuky za částku 12.000,-Kč byly pořízeny výhradně z úvěrových prostředků; c) třetí osoby, kterým bylo plněno, jsou potomky dlužnice a jejího manžela a prostředky byly použity pro jejich osobní spotřebu, nikoli k podnikání; d) až do onemocnění manžela v březnu 2010 byla dlužnice s pomocí manžela schopna své závazky plnit; e) po onemocnění manžela dlužnice uzavřela jen jednu smlouvu o úvěru, a to v měsíci následujícím po jeho hospitalizaci, což nasvědčuje tomu, že úvěr uzavřela za účelem plnění svých předchozích závazků, aniž ještě znala budoucí zdravotní stav svého manžela. Tyto skutečnosti podle názoru odvolacího soudu nasvědčují spíše tomu, že dlužnice a její manžel ve snaze podporovat své děti, udržovat kontakty v širší rodině a vypořádat své majetkové poměry ve vztahu k dětem (což jsou legitimní cíle) podcenili nebezpečí zdravotních komplikací osob své věkové skupiny a lehkomyslně na sebe brali závazky. Závěr o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení však z těchto okolností bez dalšího dovozovat nelze. Podle názoru odvolacího soudu překážka povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. a) IZ v této věci není dána.
Insolvenční soud se, vzhledem ke svému (nesprávnému) závěru o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení nezabýval tím, zda dlužnice ze svých příjmů byla schopna plnit minimální zákonný limit 30% hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) a v souvislosti s tím se nezabýval insolvenčním návrhem podaným manželem dlužnice Václavem Strnadem, který rovněž žádal o zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z tohoto důvodu je jeho rozhodnutí předčasné a tedy nesprávné a odvolacímu soudu nezbylo než změnit napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že dlužnici se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Insolvenční zákon neobsahuje výslovnou právní úpravu společného oddlužení manželů. Je však nutno vzít v úvahu, že vzájemný souhlas manželů s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a aby v případě splátkového kalendáře byli pro jeho plnění použity budoucí příjmy obou manželů. Smysl oddlužením plněním splátkového kalendáře od zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimální hodnoty 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhu nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů, který bude režimu oddlužení podroben bude se na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhu jen tento manžel-dlužník a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci v soudním či jiném řízení uspokojeny, požadovat přiznání takové pohledávky vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o závazek, který lze uspokojit z majetku ve společném jmění, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí a tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě, při existenci společných závazků manželů a závazků jen jednoho z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením a ustanovím jediného insolvenčního správce (k tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12.2009, sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009, rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH
714/2010 a rozhodnutí dne 21.9.2011, sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011).
V dalším řízení se insolvenční soud bude zabývat ověřením tvrzení dlužnice a jejího manžela Václava Strnada o povaze jejich závazků a tím, zda jsou dány podmínky pro řešení úpadku obou manželů ve společném řízení. V této souvislosti je významné, že oba manželé vzájemně souhlasili s povolením oddlužení, na základě tohoto souhlasu může být použit k oddlužení dlužnice veškerý majetek spadající do společného jmění manželů, tedy i měsíční příjmy manžela dlužnice. Přitom dle předběžného propočtu odvolacího soudu, kdy dluhy obou manželů činí 786.701,-Kč, 30% této částky činí 236.010,-Kč, z příjmů dlužnice Jaroslavy anonymizovano by bylo možno srazit měsíčně částku 1.376,-Kč a z příjmu dlužníka Václava Strnada částku 4.162,-Kč, by oba dlužníci-manželé byli schopni na dluhy za dobu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení uhradit částku 332.280,-Kč (§ 398 odst. 3 IZ). Při odpočtu částky 64.800,-nákladů insolvenčního správce (§ 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb.) by oba byli schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům částku 267.480,-Kč, tedy více než činí hodnota 30% pohledávek jejich pohledávek.
Pokud by insolvenční soud dospěl k závěru, že úpadek dlužnice není řešitelný oddlužením společně s jejím manželem a že náklady insolvenčního řízení bude třeba krýt zálohou, bude třeba při určení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení vyhodnotit i to, že dlužnice je oprávněna ze smlouvy o penzijním připojištění a stavebním spoření.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné.
V Olomouci dne 28. listopadu 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu