2 VSOL 596/2018-B-28
KSBR 38 INS 1147/2018 2 VSOL 596/2018-B-28
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci
dlužníka: Jan anonymizovano narozený anonymizovano bytem 679 34 Knínice 44
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2018, č. j. KSBR 38 INS 1147/2018-B-17
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2018, č. j. KSBR 38 INS 1147/2018-B-17 se ve výroku IV. potvrzuje.
Odůvodnění:
1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku jako č. d. B-8 (výrok II.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok III.), nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíční splátky (výrok IV.) a rozhodl o dalších právech a povinnostech vyplývajících ze schváleného způsobu oddlužení (výroky V. až X.).
2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že nezjistil existenci skutečností, který by odůvodňovaly odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Nemovitosti ve vlastnictví dlužníka jsou zatíženy věcným břemenem bezplatného užívání bytu ve prospěch rodičů dlužníka, což má vliv na jejich prodejnost. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů 89,14 % a v případě, že nebude zjištěna sporná pohledávka věřitelky č. 4 Evy Vaškové, lze očekávat 100% úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal o stanovení jiné než zákonem určené výše měsíčních splátek, kterou navrhl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žádost odůvodnil obtížnou sociální situací po delším pobytu ve vězení a jako důvody svého úpadku označil nedokončení bakalářského studia a místo nástupu do práce zatčení a odsouzení za těžké ublížení na zdraví, za které mu byl uložen trest odnětí svobody, jenž vykonával cca dva roky. Dále v průběhu řízení doplnil, že důvodem jeho žádosti je cena
ISIR -2-KSBR 38 INS 1147/2018
nájmu bytu, která činí 5 900 Kč měsíčně. Dlužník pobírá mzdu od zaměstnavatele Invia.cz, a.s., která činí 15 850 Kč čistého měsíčně, když z této částky činí zákonná srážka 6 512 Kč. Ve vyjádření k žádosti dlužníka insolvenční správce uvedl, že dlužníkem navrhovaná výše měsíční splátky nesplňuje podmínku stanovenou v § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, když uspokojení nezajištěných věřitelů činí po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce pouze 29,20 %. Insolvenční soud s ohledem na skutečnost, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl skutečnosti uvedené § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, pro které lze snížení měsíčních splátek povolit, tedy důvody vedoucí zejména k zachování a zvýšení příjmů, žádosti dlužníka nevyhověl.
3. Proti výroku IV. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl nesprávnost závěru insolvenčního soudu, že při splátce ve výši 3 000 Kč měsíčně bude po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činit pouze 29,20 %, neboť tento vzal v úvahu také pohledávku věřitelky č. 4 Evy Vaškové, ačkoli tato byla popřena insolvenčním správcem i dlužníkem a její existence je předmětem incidenčních sporů. Pokud by insolvenční soud vyšel z předpokladu, že výše zjištěných pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů činí 79 069 Kč, pak by měsíční splátka 3 000 Kč i po zohlednění odměny insolvenčnímu správci ve výši 1 089 Kč postačovala ke stoprocentní úhradě těchto pohledávek, a to již za 43 měsíců. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok rozhodnutí insolvenčního soudu změnil a určil měsíční splátku ve fixní výši 3 000 Kč.
4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů dále jen I. Z. , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
6. Ke skutkovému stavu zjištěnému insolvenčním soudem a popsanému v odůvodnění napadeného usnesení (viz bod 1) doplňuje odvolací soud následující: -z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník je svobodný a nemá vyživovací povinnost (č. d. A-1), -z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob je zřejmé, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 14 T 73/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 8 To 42/20103 byl dlužník odsouzen za úmyslný trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců (č. d. A-3), -do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila svoji vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 272 294 Kč věřitelka č. 4 Eva Vašková s tím, že jde o pohledávku, která jí byla Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 38 INS 1147/2018
pravomocným soudním rozhodnutím přiznána vůči otci dlužníka Karlu anonymizovano (č. d. P4-1), -ze zprávy o přezkumu vyplývá, že vykonatelná pohledávka věřitelky č. 4 byla popřena co do pravosti insolvenčním správcem i dlužníkem z důvodu její neexistence, neboť věřitelka nemá pohledávku vůči dlužníkovi, nýbrž vůči otci dlužníka (č. d. B-8), -u insolvenčního soudu probíhají pod sp. zn. 70 ICm 1968/2018 a 74 ICm 2116/2018 incidenční spory, ve kterých se dlužník a insolvenční správce domáhají určení, že věřitelka č. 4 Eva Vašková nemá vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 272 294 Kč (č. d. C1-1 a C2-1).
7. Podle § 391 odst. 2 I. Z. může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.
8. Podle § 398 odst. 4 I. Z. dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.
9. V usnesení ze dne 24. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 10/2015) Nejvyšší soud zdůraznil, že ustanovení § 398 odst. 4 I. Z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 I. Z. a § 398 odst. 4 I. Z. pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. Úprava obsažená v § 398 odst. 4 I. Z. je výjimkou z pravidla zakotveného v § 398 odst. 3 větě první I. Z. Ustanovení o výjimce přitom nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 38 INS 1147/2018
Z ustanovení § 398 odst. 4 předposlední věty I. Z. se pak výslovně podává, že i když lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které podle včasné dlužníkovy nabídky (§ 398 odst. 4 věta první a poslední I. Z.) obdrží při oddlužení nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (§ 398 odst. 4 věta druhá I. Z.), není insolvenční soud povinen rozhodnout o dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek (o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek) podle této žádosti (návrhu) [není vázán dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek]. Ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona vybízí insolvenční soud k tomu, aby při tomto posouzení použil kritérium vymezené v jeho větě druhé jako základní a ukládá mu, aby dále přihlédl ke kritériím vymezeným ve větě třetí. Lze shrnout, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné následující skutečnosti (kritéria): 1/ dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2/ důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, 3/ celková výše dlužníkových závazků, 4/ dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5/ opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, 6/ doporučení věřitelů. Proto také ustanovení § 391 odst. 2 I. Z. předepisuje dlužníku, který žádá insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, aby v takovém případě v návrhu na povolení oddlužení (vedle uvedení výše navrhovaných měsíčních splátek nebo způsobu jejich určení) vysvětlil důvody, které vedly k jeho úpadku (a popsal tak jednu z okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti své žádosti). Úprava obsažená v ustanovení § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté I. Z. tak ponechává insolvenčnímu soudu jistou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných (široce pojatých) kritérií (z nichž některá /např. doporučení věřitelů/ se v daném insolvenčním řízení nemusí vůbec projevit) v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v mezích vytyčených ustanovením § 398 odst. 4 větou třetí I. Z. nižší než zákonem určené měsíční splátky.
10. Dle závěru formulovanému v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sen. zn. 3 VSPH 639/2010 okolnost, že dlužníkovy příjmy umožňují v plné výši uspokojit pohledávky věřitelů dříve, sama o sobě nemůže mít vlivu na určení jiné výše splátek; jde o ekonomický zájem věřitelů, jemuž zákon dává přednost za to, že dlužníku poskytuje ochranu před věřiteli, jak správně vysvětlil soud prvního stupně. Ochranou se zde míní především zákaz individuálních exekucí.
11. Také Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 9. 12. 2014, sen. zn. 2 VSOL 1290/2014 tomuto závěru přisvědčil, když dle jeho názoru skutečnost, že s ohledem na očekávanou výši příjmu dlužníka a výši pohledávek jeho nezajištěných věřitelů je dán předpoklad 100% splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za pět let trvání oddlužení plněním
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 38 INS 1147/2018
splátkového kalendáře, není bez dalšího důvodem pro jinou výši měsíčních splátek dlužníka, než stanoví § 398 odst. 3 I. Z.
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 7. 2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012 (publikovaném v časopise Soudní judikatura pod číslem 81/2013) konstatoval, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) I. Z. jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) I. Z., je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z.
13. Odvolací soud přisvědčuje odvolací námitce dlužníka v tom smyslu, že při předběžném posouzení popřené pohledávky věřitelky č. 4 lze s ohledem na existující procesní situaci dospět k závěru, že tuto pohledávku, která očividně nepředstavuje pohledávku za dlužníkem, není namístě při stanovení míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře mezi tyto pohledávky zařazovat. V důsledku toho lze souhlasit také se závěrem dlužníka, že při měsíční splátce ve výši 3 000 Kč je dán předpoklad 100% splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jak však vyplývá ze shora citovaných judikatorních závěrů obou odvolacích soudů, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro stanovení jiné měsíční splátky, neboť účelem insolvenčního řízení je zajistit co nejvyšší, nejlépe úplné uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, a to pokud možno v co nejkratší době [§ 5 písm. a) I. Z.].
14. Se závěry insolvenčního lze naopak souhlasit v tom, že dlužník neuvedl žádné skutečnosti, jejichž závažnost by odůvodňovala stanovení jiné (nižší) výše měsíční splátky při oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to s přihlédnutím ke kritériím vymezeným v bodu 9 odůvodnění tohoto usnesení. Dlužník pak nemůže těžit z toho, že se do stavu úpadku dostal v důsledku svého protiprávního jednání naplňujícího zákonné znaky úmyslného trestného činu (zločinu), pro který byl pravomocně odsouzen trestu odnětí svobody, jež vykonal. Rovněž dlužníkem dokladovaná výše nákladů na bydlení není skutečností, která by byla způsobilá užití svým charakterem mimořádného institutu snížení měsíční splátky odůvodnit.
15. Z těchto důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí insolvenčního soudu, který žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíční splátky nevyhověl za správné, a proto odvoláním napadené rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku IV. s odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 38 INS 1147/2018 rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 24. října 2018
JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá
KSBR 38 INS 1147/2018 2 VSOL 596/2018-B-28
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci
dlužníka: Jan anonymizovano narozený anonymizovano bytem 679 34 Knínice 44
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2018, č. j. KSBR 38 INS 1147/2018-B-17
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2018, č. j. KSBR 38 INS 1147/2018-B-17 se ve výroku IV. potvrzuje.
Odůvodnění:
1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku jako č. d. B-8 (výrok II.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok III.), nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíční splátky (výrok IV.) a rozhodl o dalších právech a povinnostech vyplývajících ze schváleného způsobu oddlužení (výroky V. až X.).
2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že nezjistil existenci skutečností, který by odůvodňovaly odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Nemovitosti ve vlastnictví dlužníka jsou zatíženy věcným břemenem bezplatného užívání bytu ve prospěch rodičů dlužníka, což má vliv na jejich prodejnost. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů 89,14 % a v případě, že nebude zjištěna sporná pohledávka věřitelky č. 4 Evy Vaškové, lze očekávat 100% úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal o stanovení jiné než zákonem určené výše měsíčních splátek, kterou navrhl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žádost odůvodnil obtížnou sociální situací po delším pobytu ve vězení a jako důvody svého úpadku označil nedokončení bakalářského studia a místo nástupu do práce zatčení a odsouzení za těžké ublížení na zdraví, za které mu byl uložen trest odnětí svobody, jenž vykonával cca dva roky. Dále v průběhu řízení doplnil, že důvodem jeho žádosti je cena
ISIR -2-KSBR 38 INS 1147/2018
nájmu bytu, která činí 5 900 Kč měsíčně. Dlužník pobírá mzdu od zaměstnavatele Invia.cz, a.s., která činí 15 850 Kč čistého měsíčně, když z této částky činí zákonná srážka 6 512 Kč. Ve vyjádření k žádosti dlužníka insolvenční správce uvedl, že dlužníkem navrhovaná výše měsíční splátky nesplňuje podmínku stanovenou v § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, když uspokojení nezajištěných věřitelů činí po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce pouze 29,20 %. Insolvenční soud s ohledem na skutečnost, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl skutečnosti uvedené § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, pro které lze snížení měsíčních splátek povolit, tedy důvody vedoucí zejména k zachování a zvýšení příjmů, žádosti dlužníka nevyhověl.
3. Proti výroku IV. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl nesprávnost závěru insolvenčního soudu, že při splátce ve výši 3 000 Kč měsíčně bude po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činit pouze 29,20 %, neboť tento vzal v úvahu také pohledávku věřitelky č. 4 Evy Vaškové, ačkoli tato byla popřena insolvenčním správcem i dlužníkem a její existence je předmětem incidenčních sporů. Pokud by insolvenční soud vyšel z předpokladu, že výše zjištěných pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů činí 79 069 Kč, pak by měsíční splátka 3 000 Kč i po zohlednění odměny insolvenčnímu správci ve výši 1 089 Kč postačovala ke stoprocentní úhradě těchto pohledávek, a to již za 43 měsíců. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok rozhodnutí insolvenčního soudu změnil a určil měsíční splátku ve fixní výši 3 000 Kč.
4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů dále jen I. Z. , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.
6. Ke skutkovému stavu zjištěnému insolvenčním soudem a popsanému v odůvodnění napadeného usnesení (viz bod 1) doplňuje odvolací soud následující: -z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník je svobodný a nemá vyživovací povinnost (č. d. A-1), -z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob je zřejmé, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 14 T 73/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 8 To 42/20103 byl dlužník odsouzen za úmyslný trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců (č. d. A-3), -do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila svoji vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 272 294 Kč věřitelka č. 4 Eva Vašková s tím, že jde o pohledávku, která jí byla Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 38 INS 1147/2018
pravomocným soudním rozhodnutím přiznána vůči otci dlužníka Karlu anonymizovano (č. d. P4-1), -ze zprávy o přezkumu vyplývá, že vykonatelná pohledávka věřitelky č. 4 byla popřena co do pravosti insolvenčním správcem i dlužníkem z důvodu její neexistence, neboť věřitelka nemá pohledávku vůči dlužníkovi, nýbrž vůči otci dlužníka (č. d. B-8), -u insolvenčního soudu probíhají pod sp. zn. 70 ICm 1968/2018 a 74 ICm 2116/2018 incidenční spory, ve kterých se dlužník a insolvenční správce domáhají určení, že věřitelka č. 4 Eva Vašková nemá vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 272 294 Kč (č. d. C1-1 a C2-1).
7. Podle § 391 odst. 2 I. Z. může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.
8. Podle § 398 odst. 4 I. Z. dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.
9. V usnesení ze dne 24. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 10/2015) Nejvyšší soud zdůraznil, že ustanovení § 398 odst. 4 I. Z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 I. Z. a § 398 odst. 4 I. Z. pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. Úprava obsažená v § 398 odst. 4 I. Z. je výjimkou z pravidla zakotveného v § 398 odst. 3 větě první I. Z. Ustanovení o výjimce přitom nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 38 INS 1147/2018
Z ustanovení § 398 odst. 4 předposlední věty I. Z. se pak výslovně podává, že i když lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které podle včasné dlužníkovy nabídky (§ 398 odst. 4 věta první a poslední I. Z.) obdrží při oddlužení nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (§ 398 odst. 4 věta druhá I. Z.), není insolvenční soud povinen rozhodnout o dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek (o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek) podle této žádosti (návrhu) [není vázán dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek]. Ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona vybízí insolvenční soud k tomu, aby při tomto posouzení použil kritérium vymezené v jeho větě druhé jako základní a ukládá mu, aby dále přihlédl ke kritériím vymezeným ve větě třetí. Lze shrnout, že pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné následující skutečnosti (kritéria): 1/ dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2/ důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, 3/ celková výše dlužníkových závazků, 4/ dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5/ opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, 6/ doporučení věřitelů. Proto také ustanovení § 391 odst. 2 I. Z. předepisuje dlužníku, který žádá insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, aby v takovém případě v návrhu na povolení oddlužení (vedle uvedení výše navrhovaných měsíčních splátek nebo způsobu jejich určení) vysvětlil důvody, které vedly k jeho úpadku (a popsal tak jednu z okolností rozhodných pro posouzení důvodnosti své žádosti). Úprava obsažená v ustanovení § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté I. Z. tak ponechává insolvenčnímu soudu jistou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných (široce pojatých) kritérií (z nichž některá /např. doporučení věřitelů/ se v daném insolvenčním řízení nemusí vůbec projevit) v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v mezích vytyčených ustanovením § 398 odst. 4 větou třetí I. Z. nižší než zákonem určené měsíční splátky.
10. Dle závěru formulovanému v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sen. zn. 3 VSPH 639/2010 okolnost, že dlužníkovy příjmy umožňují v plné výši uspokojit pohledávky věřitelů dříve, sama o sobě nemůže mít vlivu na určení jiné výše splátek; jde o ekonomický zájem věřitelů, jemuž zákon dává přednost za to, že dlužníku poskytuje ochranu před věřiteli, jak správně vysvětlil soud prvního stupně. Ochranou se zde míní především zákaz individuálních exekucí.
11. Také Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 9. 12. 2014, sen. zn. 2 VSOL 1290/2014 tomuto závěru přisvědčil, když dle jeho názoru skutečnost, že s ohledem na očekávanou výši příjmu dlužníka a výši pohledávek jeho nezajištěných věřitelů je dán předpoklad 100% splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za pět let trvání oddlužení plněním
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 38 INS 1147/2018
splátkového kalendáře, není bez dalšího důvodem pro jinou výši měsíčních splátek dlužníka, než stanoví § 398 odst. 3 I. Z.
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 7. 2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012 (publikovaném v časopise Soudní judikatura pod číslem 81/2013) konstatoval, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) I. Z. jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) I. Z., je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z.
13. Odvolací soud přisvědčuje odvolací námitce dlužníka v tom smyslu, že při předběžném posouzení popřené pohledávky věřitelky č. 4 lze s ohledem na existující procesní situaci dospět k závěru, že tuto pohledávku, která očividně nepředstavuje pohledávku za dlužníkem, není namístě při stanovení míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře mezi tyto pohledávky zařazovat. V důsledku toho lze souhlasit také se závěrem dlužníka, že při měsíční splátce ve výši 3 000 Kč je dán předpoklad 100% splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jak však vyplývá ze shora citovaných judikatorních závěrů obou odvolacích soudů, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro stanovení jiné měsíční splátky, neboť účelem insolvenčního řízení je zajistit co nejvyšší, nejlépe úplné uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, a to pokud možno v co nejkratší době [§ 5 písm. a) I. Z.].
14. Se závěry insolvenčního lze naopak souhlasit v tom, že dlužník neuvedl žádné skutečnosti, jejichž závažnost by odůvodňovala stanovení jiné (nižší) výše měsíční splátky při oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to s přihlédnutím ke kritériím vymezeným v bodu 9 odůvodnění tohoto usnesení. Dlužník pak nemůže těžit z toho, že se do stavu úpadku dostal v důsledku svého protiprávního jednání naplňujícího zákonné znaky úmyslného trestného činu (zločinu), pro který byl pravomocně odsouzen trestu odnětí svobody, jež vykonal. Rovněž dlužníkem dokladovaná výše nákladů na bydlení není skutečností, která by byla způsobilá užití svým charakterem mimořádného institutu snížení měsíční splátky odůvodnit.
15. Z těchto důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí insolvenčního soudu, který žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíční splátky nevyhověl za správné, a proto odvoláním napadené rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku IV. s odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 38 INS 1147/2018 rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 24. října 2018
JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá