2 VSOL 551/2023-A-50
č. j. KSBR 56 INS 10401/2022 2 VSOL 551/2023-A-50
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Josefa Berky a soudců JUDr. Vojtěch Brhla a Mgr. Michala Rendy v insolvenční věci dlužníka: Ing. anonymizovano anonymizovano , narozený dne anonymizovano bytem Marušky Kudeříkové 615/2, 669 02 Znojmo zastoupený advokátem JUDr. Michalem Skoumalem sídlem Drobného 306/34, 602 00 Brno o insolvenčním návrhu věřitelky: Vinařství Lechovice s.r.o., IČO 02982579 sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1-Staré Město o odvolání věřitelky Vinařství Lechovice s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2023, č. j. KSBR 56 INS 10401/2022-A-40
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2023, č. j. KSBR 56 INS 10401/2022-A-40 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále jen krajský soud ) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení zamítl insolvenční návrh (výrok I.), insolvenční navrhovatelce uložil povinnost nahradit dlužníkovi na nákladech řízení částku ve výši 22 808,50 Kč (výrok II.) a insolvenční navrhovatelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.). 2. Na odůvodnění tohoto usnesení krajský soud sumarizoval insolvenční návrh věřitelky Vinařství Lechovice s.r.o. (dále jen věřitelka ) a její další argumentaci v řízení (k procesní obraně dlužníka), procesní obranu dlužníka, který zejména namítal šikanóznost insolvenčního návrhu, popíral, že by byl v úpadku, zpochybňoval, že by věřitelka byla oprávněným věřitelem tvrzené pohledávky a rovněž namítl promlčení této pohledávky. Dále se již krajský soud v odůvodnění usnesení zabýval věcným posouzením insolvenčního návrhu, přičemž skutečnost, že rozhodl bez jednání nikterak neodůvodnil. 3. Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. Namítla, že krajský soud postupoval v rozporu s § 133 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ), zamítl-li insolvenční návrh bez jednání za situace, kdy v řízení nenastala žádná z výjimek dle § 133 odst. 1 I. Z., přičemž poukázala na judikaturu odvolacích soudů. Pokud krajský soud insolvenční návrh věcně posoudil, aniž by ve věci nařídil jednání a dal věřitelce možnost (zejména prostřednictvím poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) na své výhrady reagovat, zatížil tak řízení zmatečností a zásadním způsobem poškodil její procesní práva, když napadené rozhodnutí je pro ni zcela překvapivé. Avizovala rovněž doplnění odvolání, což k datu rozhodování odvolacího soudu neučinila. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. 4. Dlužník ve vyjádření k podanému odvolání dovozoval, že krajský soud postupoval správně, neboť zásadně nelze připustit dokazování o pohledávce navrhujícího věřitele. Podle § 133 odst. 2 I. Z. je třeba nařídit jednání o insolvenčním návrhu věřitele, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Jednání naopak není třeba nařizovat
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
v případě neprokázání aktivní legitimace navrhovatele, neboť dokazování přísluší jen nalézacímu soudu. Teprve poté, co insolvenční navrhovatel prokáže svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, může se soud zabývat zkoumáním tvrzeného úpadku dlužníka. Jestliže se tak nestane, musí soud jeho insolvenční návrh postupem dle § 143 odst. 2 I. Z. zamítnout. Pokud navrhovatel předloží insolvenční návrh, v němž nenabídne dostatečná tvrzení o existenci své pohledávky za dlužníkem a nepředloží k tomu listinné důkazy, není důvod nařizovat jednání o insolvenčním návrhu a je na místě tento návrh bez dalšího zamítnout, a to jak v případě nedostatečnosti nabídnutých důkazů, tak v případě nutnosti vést rozsáhlé dokazování. Judikatura (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, sen. zn. 1 VSPH 639/2009) dovozuje, že i kdyby nebyly splněny podmínky § 133 odst. 1 I. Z., lze o insolvenčním návrhu věřitele rozhodnout bez jednání v případě, že je tento zamítnut pro nedoložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele. Poukázal v tomto směru na závěry krajského soudu a uzavřel, že napadené rozhodnutí je správné a tento nepochybil, pokud zamítl insolvenční návrh, aniž by k jeho projednání nařídil jednání. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, popř. aby odvolací soud sám ve věci nařídil jednání. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř., aplikované dle § 7 I. Z.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ I. Z.), a dospěl k následujícímu závěru. 6. Skutková zjištění učiněná soudem obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž správnost nebyla podaným odvoláním zpochybněna, shledává odvolací soud správnými, mající oporu v obsahu insolvenčního spisu, proto na tyto pro stručnost odůvodnění odkazuje. 7. Pro rozhodnutí o odvolání vůči výroku I. jsou rozhodná následující zákonná ustanovení: 8. Podle § 133 odst. 1 I. Z. nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 9. Podle § 133 odst. 2 I. Z. insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. 10. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 41/2010 vyložil, že jakkoli podle ustanovení § 85 odst. 1 I. Z. v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné, není pochyb o tom, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání; ustanovení § 133 odst. 1 I. Z. pak upravuje-tím, že stanoví předpoklady, za jejichž splnění lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez nařízení jednání-z tohoto pravidla výjimky. Ustanovení § 133 odst. 2 větu první I. Z. přitom nelze vykládat tak, že upravuje další (jiný než z prvního odstavce posuzovaného ustanovení plynoucí) případ, kdy je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání; naopak pro případ, kdy rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, určuje, že jednání je nutné nařídit i tehdy, jde-li o případy podřaditelné ustanovení § 133 odst. 1 I. Z. Jinými slovy ustanovení § 133 odst. 2 věta první I. Z. upravuje výjimku z výjimky určené ustanovením § 133 odst. 1 I. Z. Pro řešení otázky, zda mohl odvolací soud rozhodnout o odvolání navrhujícího věřitele proti rozhodnutí,
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová.
jímž insolvenční soud zamítl jeho insolvenční návrh, je tak nevýznamné nejen to, zda posouzení otázky aktivní věcné legitimace navrhujícího věřitele je posouzením, zda je dlužník v úpadku (§ 133 odst. 2 věta první, ve spojení s § 3 I. Z.), nýbrž i to, zda odvolatel závěr soudu prvního stupně, že není aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu, v odvolání vůbec zpochybnil. 11. Tato judikatura dovolacího soudu tak překonává judikaturu Vrchního soudu v Praze zmiňovanou dlužníkem v jeho vyjádření k odvolání, a vyžaduje, aby i v případě nedoložení aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu došlo k zamítnutí insolvenční návrhu věřitele až po provedeném jednání, byť by na něm z důvodů limitů dokazování v insolvenčním řízení nemělo dojít k dokazování. 12. Dle názoru odvolacího soudu v poměrech projednávané věci byly skutečnosti rozhodné pro zjištění úpadku dlužníka sporné, neboť dlužník v řízení tvrzení věřitelky neučinil nespornými, naopak namítal šikanóznost insolvenčního návrhu a popíral, že by byl v úpadku, zpochybňoval, že by věřitelka byla oprávněným věřitelem tvrzené pohledávky a rovněž namítl její promlčení. S ohledem na shora citovanou judikaturu dovolacího soudu je nutno uzavřít, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitelky bez jednání, neboť rozhodnutí záviselo na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, přičemž je nerozhodné, zda byly splněny podmínky výjimky dle § 133 odst. 1 písm. a) či b) I. Z. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že ani podmínky § 133 odst. 1 písm. a) I. Z. v posuzované věci nebyly naplněny, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu věřitelky odporoval. Krajský soud tak měl za aplikace § 133 odst. 2 I. Z. povinnost ve věci nařídit jednání. Pokud tak v přezkoumávané věci neučinil a rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelky bez nařízení jednání, přestože jednání ve věci nařízeno být mělo, porušil právo účastníků na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a své řízení zatížil zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., když účastníkům, zejména věřitelce, odňal možnost jednat před soudem. Jedná se přitom o vadu, ke které v souladu s § 212a odst. 5 o. s. ř. musí odvolací soud přihlédnout bez dalšího, aniž zkoumá, zda má vliv na výsledek řízení. K tomu srovnej usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2018, sen. zn. 4 VSOL 10/2018. Rozhodnutí zatížené takovouto vadou musí odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. bez výjimky zrušit. 13. S ohledem na shora vyložené důvody odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený výrok I. usnesení zrušil, a to včetně ostatních na tomto výroku závislých výroků, a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 14. V dalším řízení krajský soud vázaný právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), při rozhodování o insolvenčním návrhu věřitelky dodrží postup podle § 133 odst. 2 I. Z., k projednání věřitelského insolvenčního návrhu nařídí jednání, na kterém provede dokazování (přičemž toliko zváží limity dokazování v řízení o insolvenčním návrhu-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 23. listopadu 2023
Mgr. Josef Berka v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová.
č. j. KSBR 56 INS 10401/2022 2 VSOL 551/2023-A-50
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Josefa Berky a soudců JUDr. Vojtěch Brhla a Mgr. Michala Rendy v insolvenční věci dlužníka: Ing. anonymizovano anonymizovano , narozený dne anonymizovano bytem Marušky Kudeříkové 615/2, 669 02 Znojmo zastoupený advokátem JUDr. Michalem Skoumalem sídlem Drobného 306/34, 602 00 Brno o insolvenčním návrhu věřitelky: Vinařství Lechovice s.r.o., IČO 02982579 sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1-Staré Město o odvolání věřitelky Vinařství Lechovice s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2023, č. j. KSBR 56 INS 10401/2022-A-40
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2023, č. j. KSBR 56 INS 10401/2022-A-40 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále jen krajský soud ) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení zamítl insolvenční návrh (výrok I.), insolvenční navrhovatelce uložil povinnost nahradit dlužníkovi na nákladech řízení částku ve výši 22 808,50 Kč (výrok II.) a insolvenční navrhovatelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.). 2. Na odůvodnění tohoto usnesení krajský soud sumarizoval insolvenční návrh věřitelky Vinařství Lechovice s.r.o. (dále jen věřitelka ) a její další argumentaci v řízení (k procesní obraně dlužníka), procesní obranu dlužníka, který zejména namítal šikanóznost insolvenčního návrhu, popíral, že by byl v úpadku, zpochybňoval, že by věřitelka byla oprávněným věřitelem tvrzené pohledávky a rovněž namítl promlčení této pohledávky. Dále se již krajský soud v odůvodnění usnesení zabýval věcným posouzením insolvenčního návrhu, přičemž skutečnost, že rozhodl bez jednání nikterak neodůvodnil. 3. Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. Namítla, že krajský soud postupoval v rozporu s § 133 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ), zamítl-li insolvenční návrh bez jednání za situace, kdy v řízení nenastala žádná z výjimek dle § 133 odst. 1 I. Z., přičemž poukázala na judikaturu odvolacích soudů. Pokud krajský soud insolvenční návrh věcně posoudil, aniž by ve věci nařídil jednání a dal věřitelce možnost (zejména prostřednictvím poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) na své výhrady reagovat, zatížil tak řízení zmatečností a zásadním způsobem poškodil její procesní práva, když napadené rozhodnutí je pro ni zcela překvapivé. Avizovala rovněž doplnění odvolání, což k datu rozhodování odvolacího soudu neučinila. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. 4. Dlužník ve vyjádření k podanému odvolání dovozoval, že krajský soud postupoval správně, neboť zásadně nelze připustit dokazování o pohledávce navrhujícího věřitele. Podle § 133 odst. 2 I. Z. je třeba nařídit jednání o insolvenčním návrhu věřitele, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Jednání naopak není třeba nařizovat
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
v případě neprokázání aktivní legitimace navrhovatele, neboť dokazování přísluší jen nalézacímu soudu. Teprve poté, co insolvenční navrhovatel prokáže svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, může se soud zabývat zkoumáním tvrzeného úpadku dlužníka. Jestliže se tak nestane, musí soud jeho insolvenční návrh postupem dle § 143 odst. 2 I. Z. zamítnout. Pokud navrhovatel předloží insolvenční návrh, v němž nenabídne dostatečná tvrzení o existenci své pohledávky za dlužníkem a nepředloží k tomu listinné důkazy, není důvod nařizovat jednání o insolvenčním návrhu a je na místě tento návrh bez dalšího zamítnout, a to jak v případě nedostatečnosti nabídnutých důkazů, tak v případě nutnosti vést rozsáhlé dokazování. Judikatura (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, sen. zn. 1 VSPH 639/2009) dovozuje, že i kdyby nebyly splněny podmínky § 133 odst. 1 I. Z., lze o insolvenčním návrhu věřitele rozhodnout bez jednání v případě, že je tento zamítnut pro nedoložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele. Poukázal v tomto směru na závěry krajského soudu a uzavřel, že napadené rozhodnutí je správné a tento nepochybil, pokud zamítl insolvenční návrh, aniž by k jeho projednání nařídil jednání. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, popř. aby odvolací soud sám ve věci nařídil jednání. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř., aplikované dle § 7 I. Z.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ I. Z.), a dospěl k následujícímu závěru. 6. Skutková zjištění učiněná soudem obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž správnost nebyla podaným odvoláním zpochybněna, shledává odvolací soud správnými, mající oporu v obsahu insolvenčního spisu, proto na tyto pro stručnost odůvodnění odkazuje. 7. Pro rozhodnutí o odvolání vůči výroku I. jsou rozhodná následující zákonná ustanovení: 8. Podle § 133 odst. 1 I. Z. nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 9. Podle § 133 odst. 2 I. Z. insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. 10. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010, sen. zn. 29 NSČR 41/2010 vyložil, že jakkoli podle ustanovení § 85 odst. 1 I. Z. v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné, není pochyb o tom, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání; ustanovení § 133 odst. 1 I. Z. pak upravuje-tím, že stanoví předpoklady, za jejichž splnění lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez nařízení jednání-z tohoto pravidla výjimky. Ustanovení § 133 odst. 2 větu první I. Z. přitom nelze vykládat tak, že upravuje další (jiný než z prvního odstavce posuzovaného ustanovení plynoucí) případ, kdy je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání; naopak pro případ, kdy rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, určuje, že jednání je nutné nařídit i tehdy, jde-li o případy podřaditelné ustanovení § 133 odst. 1 I. Z. Jinými slovy ustanovení § 133 odst. 2 věta první I. Z. upravuje výjimku z výjimky určené ustanovením § 133 odst. 1 I. Z. Pro řešení otázky, zda mohl odvolací soud rozhodnout o odvolání navrhujícího věřitele proti rozhodnutí,
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová.
jímž insolvenční soud zamítl jeho insolvenční návrh, je tak nevýznamné nejen to, zda posouzení otázky aktivní věcné legitimace navrhujícího věřitele je posouzením, zda je dlužník v úpadku (§ 133 odst. 2 věta první, ve spojení s § 3 I. Z.), nýbrž i to, zda odvolatel závěr soudu prvního stupně, že není aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu, v odvolání vůbec zpochybnil. 11. Tato judikatura dovolacího soudu tak překonává judikaturu Vrchního soudu v Praze zmiňovanou dlužníkem v jeho vyjádření k odvolání, a vyžaduje, aby i v případě nedoložení aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu došlo k zamítnutí insolvenční návrhu věřitele až po provedeném jednání, byť by na něm z důvodů limitů dokazování v insolvenčním řízení nemělo dojít k dokazování. 12. Dle názoru odvolacího soudu v poměrech projednávané věci byly skutečnosti rozhodné pro zjištění úpadku dlužníka sporné, neboť dlužník v řízení tvrzení věřitelky neučinil nespornými, naopak namítal šikanóznost insolvenčního návrhu a popíral, že by byl v úpadku, zpochybňoval, že by věřitelka byla oprávněným věřitelem tvrzené pohledávky a rovněž namítl její promlčení. S ohledem na shora citovanou judikaturu dovolacího soudu je nutno uzavřít, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitelky bez jednání, neboť rozhodnutí záviselo na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, přičemž je nerozhodné, zda byly splněny podmínky výjimky dle § 133 odst. 1 písm. a) či b) I. Z. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že ani podmínky § 133 odst. 1 písm. a) I. Z. v posuzované věci nebyly naplněny, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu věřitelky odporoval. Krajský soud tak měl za aplikace § 133 odst. 2 I. Z. povinnost ve věci nařídit jednání. Pokud tak v přezkoumávané věci neučinil a rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelky bez nařízení jednání, přestože jednání ve věci nařízeno být mělo, porušil právo účastníků na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a své řízení zatížil zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., když účastníkům, zejména věřitelce, odňal možnost jednat před soudem. Jedná se přitom o vadu, ke které v souladu s § 212a odst. 5 o. s. ř. musí odvolací soud přihlédnout bez dalšího, aniž zkoumá, zda má vliv na výsledek řízení. K tomu srovnej usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2018, sen. zn. 4 VSOL 10/2018. Rozhodnutí zatížené takovouto vadou musí odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. bez výjimky zrušit. 13. S ohledem na shora vyložené důvody odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený výrok I. usnesení zrušil, a to včetně ostatních na tomto výroku závislých výroků, a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 14. V dalším řízení krajský soud vázaný právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), při rozhodování o insolvenčním návrhu věřitelky dodrží postup podle § 133 odst. 2 I. Z., k projednání věřitelského insolvenčního návrhu nařídí jednání, na kterém provede dokazování (přičemž toliko zváží limity dokazování v řízení o insolvenčním návrhu-viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 23. listopadu 2023
Mgr. Josef Berka v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Rindošová.