2 VSOL 526/2017-A-18
KSBR 26 INS 587/2017 2 VSOL 526/2017-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Včelary 418, Bílovice, PSČ 687 12, identifikační číslo 64516806, b) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 587/2017-A-13 ze dne 31.3.2017,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníkům ukládá společně a nerozdílně.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedli, že mají nezajištěný závazek pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště, další závazky pocházející z podnikatelské činnosti (vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště, Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna a Pivovar Zubr a.s.) jsou závazky zajištěné. Blíže se k těmto závazkům dlužníci nevyjádřili. Věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště dne 23.2.2017 sdělil, že souhlasí s řešením úpadku dlužníků formou oddlužení za podmínky, že jeho isir.justi ce.cz pohledávka bude uspokojena alespoň ve výši 78 %. Soud uzavřel, že podmíněný souhlas tohoto věřitele nemůže akceptovat, neboť nelze zaručit splnění této podmínky. Dlužníci tak nejsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, jejich návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení jejich úpadku konkursem. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci vlastní věci osobní potřeby, obvyklé vybavení domácnosti a rodinný dům, který je však předmětem zajišťovacích práv. Tento majetek nepředstavuje pohotové finanční prostředky nutné pro řádný výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Záloha slouží rovněž k zajištění odměny a výdajů insolvenčního správce pro případ, že v majetkové podstatě nebude dostatek finančních prostředků k jejich úhradě. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dlužníkům uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Uvedli, že současně s insolvenčním návrhem zaslali věřitelům, vůči nimž mají závazky z podnikání, žádosti o udělení souhlasu s oddlužením, s věřiteli jednali a seznámili je se svou majetkovou situací. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že podmíněný souhlas věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště nelze považovat za souhlas s oddlužením, když v insolvenčním návrhu navrhli nezajištěným věřitelům plnění ve výši 78 % a právě s touto nabídkou věřitel souhlasil. Podle jejich názoru věřitel nepodmiňuje souhlas, když nepožaduje 100% úhradu svých pohledávek. Souhlas tohoto věřitele je tak třeba považovat za nepodmíněný a výslovný. Rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je proto předčasné. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997, uveřejněný pod č. 63/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 908/2003 ze dne 30.9.2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní

úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice proti usnesení soudu prvního stupně vydaného před účinností novely insolvenčního provedené zákonem č. 64/2007 Sb. postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci podali u soudu prvního stupně dne 11.1.2017 insolvenční návrh spojený se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, kterým se domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ke svému úpadku v návrhu uvedli, že v současné době mají 16 věřitelů, vůči nimž mají 26 závazků v celkové výši 1.622.445 Kč, z toho nezajištěné závazky ve výši 795.489 Kč a zajištěné závazky ve výši 826.956 Kč, většina závazků je po splatnosti déle než 30 dnů a nejsou schopni tyto závazky plnit, zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dále uvedli, že věřitele, vůči nimž mají závazky vzniklé z podnikání, informovali o podání návrhu na povolení oddlužení a zaslali jim žádosti o udělení souhlasu s řešením úpadku formou oddlužení, tito věřitelé doposud ničeho nenamítali a v současné době jim ani není známo, že by s oddlužením nesouhlasili. V návrhu specifikovali své závazky tak, že označili věřitele, uvedli právní důvod, výši závazků, včetně data jejich splatnosti (v letech 2005, 2006, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2015 a 2016), jako nezajištěný závazek pocházející z podnikatelské činnosti označili závazek vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště ve výši 75.120 Kč splatný dne 30.4.2016. K návrhu dlužníci připojili seznam závazků, ve kterém uvedli tytéž závazky jako v návrhu, seznam majetku, ve kterém uvedli nemovitosti, které jsou předmětem zajišťovacích práv, a to id. 1/2 rodinného domu

č.p. 418 s pozemky v k.ú. Včelary, obec Bílovice, běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby; dále připojili seznam zaměstnanců. Podáním ze dne 23.2.2017 věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení soudu na výzvu sdělil, že souhlasí s řešením úpadku dlužníků formou oddlužení za předpokladu, že v rámci insolvenčního řízení bude uhrazeno alespoň navrhovaných 78 % jeho pohledávek, které budou přihlášeny jako nezajištěné. Podle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 124 pro k.ú. Včelary, obec Bílovice, vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, na nemovitostech dlužníků váznou zástavní práva pro zajištěné závazky dlužníků.

Podle § 108 IZ ve znění účinném do 30.6.2017, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle § 389 IZ ve znění účinném do 30.6.2017 platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Podle § 390 odst. 3 IZ ve znění účinném do 30.6.2017, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ ve znění účinném do 30.6.2017, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužníci mají nezajištěný závazek, který pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení (Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště), který však neudělil souhlas s oddlužením dlužníka ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. a) IZ v rozhodném znění, když svůj souhlas podmínil uhrazením jeho pohledávek, které přihlásí jako nezajištěné, nejméně ve výši 78 %, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Odvolací námitku dlužníků, že je nutno tento souhlas věřitele považovat za souhlas výslovný, když věřitel akceptoval jejich nabídku výše úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů, proto odvolací soud neshledává důvodnou, a to i s přihlédnutím k tomu, že zákonná hranice úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů činí toliko 30 % a v této fázi insolvenčního řízení nelze postavit najisto, zda v průběhu oddlužení dlužníci skutečně uhradí 78 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž také poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se s ohledem na strukturu dlužníkova majetku jeví jako pravděpodobné), náklady řízení by hradil podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. Přitom v konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Ze seznamu majetku a výpisu z katastru nemovitostí (LV č. 124 pro k.ú. Včelary, obec Bílovice) vyplývá, že dlužníci jsou spoluvlastníky nemovitostí, které jsou však předmětem zajištění jejich závazků nejméně ve výši 826.956 Kč (dle tvrzení dlužníků), pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotný majetek dlužníci nemají. S ohledem na skutečnost, že v této fázi insolvenčního řízení není zřejmé, zda a za jakou hodnotu bude nemovitý majetek dlužníků zpeněžen, přičemž z tohoto majetku budou po zaplacení odměny insolvenčního správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením těchto nemovitostí uspokojeni zajištění věřitelé dlužníků (§ 298 IZ), nelze k tomuto majetku pro účely zálohy na náklady insolvenčního řízení přihlédnout.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přičemž správně stanovil i její výši s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce při konkursu činí minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je nutno zohlednit i hotové výdaje insolvenčního správce (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Soud prvního stupně pouze pochybil v tom, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuložil dlužníkům společně a nerozdílně (§ 108 odst. 2 věta druhá IZ v rozhodném znění), a proto odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil jen tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkům uložil společně a nerozdílně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. července 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu