2 VSOL 521/2011-A-11
KSBR 31 INS 11540/2011 2 VSOL 521/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka IMAGINACE s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Náměstí Svobody 76/11, PSČ 602 00, IČ: 26884500, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 11540/2011-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh musí obsahovat konkrétní a určité vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Jde-li o předlužení, musí mít dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků musí převyšovat hodnotu jeho majetku. Ve svém usnesení senátní značka 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 Nejvyšší soud formuloval závěr podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, když osvědčil pouze jeden předpoklad úpadku, a to existenci mnohosti věřitelů, neuvedl však splatnost svých závazků, soud tedy nemá za osvědčené, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že v samotném insolvenčním návrhu označil dva věřitele, přičemž konkrétní vylíčení pohledávek včetně splatnosti předložil v povinné příloze seznam závazků a dále doložil listinami ke každé pohledávce. Domnívá se, že jeho insolvenční návrh obsahuje i další skutečnosti osvědčující jeho úpadek, když tvrdí, že nemá žádný majetek ani nepokračuje v žádné činnosti, což považuje za zcela jasný a objektivní důvod neschopnosti hradit splatné závazky. Konkrétní splatnost závazků neuvádí v návrhu samotném, nicméně na ně odkazuje jako na přílohu návrhu. Poukazuje na to, že insolvenční zákon mu neukládá povinnost přímo v návrhu uvádět konkrétní údaje o svých pohledávkách. Domnívá se, že tvrdil všechny potřebné okolnosti osvědčující úpadek, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak i předlužení, když tvrdil, že nemá žádný majetek a tato svá tvrzení k návrhu doložil připojenými přílohami a listinami.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, senátní značka 29 NSČR 7/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009). Jiná situace je však v případě listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srovnej ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2 až 4 IZ). V případě, že dlužník jím předložené seznamy opatří podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, může být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka a dlužník se jich může dovolávat pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 senátní značka 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
V dané věci dlužník společně s insolvenčním návrhem předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků s označením svých věřitelů a seznam zaměstnanců, přičemž všechny seznamy opatřil podepsaným prohlášením, že jde o seznam úplný a správný. V seznamu závazků dlužník označil tři věřitele, a to Krajský soud v Brně, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Městskou správu sociálního zabezpečení v Brně, u každého z těchto věřitelů uvedl výši dlužné částky, konkretizoval o jaký závazek se jedná a rovněž tak uvedl data splatnosti těchto svých závazků, v případě závazku vůči Krajskému soudu v Brně uvedl splatnost 15.3.2011, v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky uvedl splatnost v roce 2010 a v případě Městské správy sociálního zabezpečení v Brně uvedl splatnost 2004. Z obsahu podaného insolvenčního návrhu přitom vyplývá, že dlužník se předloženého seznamu závazků s uvedením všech věřitelů dovolává v textu podaného insolvenčního návrhu, když v samotném návrhu označuje pouze dva své věřitele bez jakékoliv specifikace závazků a uvedení data splatnosti. Posouzením samotného obsahu insolvenčního návrhu ve spojení s předloženým seznamem závazků lze uzavřít, že dlužník je v úpadku, a to nejméně pro platební neschopnost, protože má tři věřitele, vůči nimž má peněžité závazky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože s ohledem na datum splatnosti jednotlivých závazků je neplní po dobu delší tří měsíců a nachází se proto v platební neschopnosti (ustanovení § 3 odst. 2, písm. b/ IZ).
Z výše uvedených důvodů vyplývá, že nebyl dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu, když insolvenční návrh obsahuje všechny náležitosti a může být věcně projednán. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl tak, že insolvenční návrh se neodmítá. V dalším řízení soud prvního stupně posoudí podaný insolvenční návrh věcně, přičemž se bude nejdříve zabývat tím, zda v daném případě jsou splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 144 IZ.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 31 INS 11540/2011 2 VSOL 521/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka IMAGINACE s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Náměstí Svobody 76/11, PSČ 602 00, IČ: 26884500, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 11540/2011-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh musí obsahovat konkrétní a určité vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Jde-li o předlužení, musí mít dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků musí převyšovat hodnotu jeho majetku. Ve svém usnesení senátní značka 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 Nejvyšší soud formuloval závěr podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, když osvědčil pouze jeden předpoklad úpadku, a to existenci mnohosti věřitelů, neuvedl však splatnost svých závazků, soud tedy nemá za osvědčené, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že v samotném insolvenčním návrhu označil dva věřitele, přičemž konkrétní vylíčení pohledávek včetně splatnosti předložil v povinné příloze seznam závazků a dále doložil listinami ke každé pohledávce. Domnívá se, že jeho insolvenční návrh obsahuje i další skutečnosti osvědčující jeho úpadek, když tvrdí, že nemá žádný majetek ani nepokračuje v žádné činnosti, což považuje za zcela jasný a objektivní důvod neschopnosti hradit splatné závazky. Konkrétní splatnost závazků neuvádí v návrhu samotném, nicméně na ně odkazuje jako na přílohu návrhu. Poukazuje na to, že insolvenční zákon mu neukládá povinnost přímo v návrhu uvádět konkrétní údaje o svých pohledávkách. Domnívá se, že tvrdil všechny potřebné okolnosti osvědčující úpadek, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak i předlužení, když tvrdil, že nemá žádný majetek a tato svá tvrzení k návrhu doložil připojenými přílohami a listinami.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, senátní značka 29 NSČR 7/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009). Jiná situace je však v případě listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srovnej ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2 až 4 IZ). V případě, že dlužník jím předložené seznamy opatří podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, může být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka a dlužník se jich může dovolávat pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 senátní značka 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
V dané věci dlužník společně s insolvenčním návrhem předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků s označením svých věřitelů a seznam zaměstnanců, přičemž všechny seznamy opatřil podepsaným prohlášením, že jde o seznam úplný a správný. V seznamu závazků dlužník označil tři věřitele, a to Krajský soud v Brně, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Městskou správu sociálního zabezpečení v Brně, u každého z těchto věřitelů uvedl výši dlužné částky, konkretizoval o jaký závazek se jedná a rovněž tak uvedl data splatnosti těchto svých závazků, v případě závazku vůči Krajskému soudu v Brně uvedl splatnost 15.3.2011, v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky uvedl splatnost v roce 2010 a v případě Městské správy sociálního zabezpečení v Brně uvedl splatnost 2004. Z obsahu podaného insolvenčního návrhu přitom vyplývá, že dlužník se předloženého seznamu závazků s uvedením všech věřitelů dovolává v textu podaného insolvenčního návrhu, když v samotném návrhu označuje pouze dva své věřitele bez jakékoliv specifikace závazků a uvedení data splatnosti. Posouzením samotného obsahu insolvenčního návrhu ve spojení s předloženým seznamem závazků lze uzavřít, že dlužník je v úpadku, a to nejméně pro platební neschopnost, protože má tři věřitele, vůči nimž má peněžité závazky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože s ohledem na datum splatnosti jednotlivých závazků je neplní po dobu delší tří měsíců a nachází se proto v platební neschopnosti (ustanovení § 3 odst. 2, písm. b/ IZ).
Z výše uvedených důvodů vyplývá, že nebyl dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu, když insolvenční návrh obsahuje všechny náležitosti a může být věcně projednán. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl tak, že insolvenční návrh se neodmítá. V dalším řízení soud prvního stupně posoudí podaný insolvenční návrh věcně, přičemž se bude nejdříve zabývat tím, zda v daném případě jsou splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 144 IZ.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu