2 VSOL 515/2011-A-13
KSBR 31 INS 12347/2011 2 VSOL 515/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka I.C.C.-Dr. Pohl s.r.o., identifikační číslo: 282 98 161, se sídlem Brno, Pekařská 44, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Kuřim, Podhoří 143, PSČ 664 34, b) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Polívkova 4, PSČ 621 00, rozhodl o odvolání věřitelů a) a b) doručeném dne soudu 5.8.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 12347/2011-A-4,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 12347/2011-A-4, se p o t v r z u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh věřitelů (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
V důvodech uvedl, že navrhovatelé se domáhali rozhodnutí o dlužníkově úpadku s tím, že mají za dlužníkem pracovněprávní pohledávky, dlužník jim z důvodu nedostatku finančních prostředků nevyplatil již 3 měsíce sjednanou mzdu za práci a podle jejich zjištění není mzda vyplácena ani jiným zaměstnancům dlužníka. Dále uvedli, že dlužník je předlužen. Insolvenční návrh tak neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neboť neobsahuje konkrétní údaj o jeho platební neschopnosti, jakož ani údaj o jakékoliv splatnosti pohledávek věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/ IZ). Z návrhu proto nevyplývá, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, tedy, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Navrhovatelé pouze konstatují zákonnou dikci ust. § 3 IZ. Tvrdí-li, že dlužník je předlužen, k osvědčení předlužení je nezbytné vedle mnohosti věřitelů osvědčit, že souhrn závazků dlužníka převyšuje jeho hodnotu majetku, přičemž při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Jelikož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob (§ 109 až § 114 IZ), nastávají prakticky okamžitě (§ 101 odst. 1 IZ), a to i v případě, že jde o insolvenční návrh věřitele, klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení, aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí (srov. důvodová zpráva k ust. § 128 IZ) a podá soudu projednatelný návrh (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009). Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh věřitelů odmítl, neboť za této situace nelze rozhodnout, zda je dlužník v úpadku. K doplnění insolvenčního návrhu soud navrhovatele nevyzýval, protože ust. § 128 odst. 1 IZ, poslední věta, výslovně odstraňování vad návrhu postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. vylučuje. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), přičemž přihlédl k té skutečnosti, že dlužníku v tomto řízení doposud žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé včasné odvolání v němž namítli, že veškeré důkazní prostředky, které měli k dispozici, týkající se závazků dlužníka po splatnosti vůči navrhovatelům, doložili. Skutečnost, že souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku by bylo možno prokázat účetnictvím dlužníka, ke kterému však nemají přístup. Navrhli zrušení napadeného usnesení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů není důvodné.
Podle ust. § 97 odst. 3 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Ustanovení § 105 IZ dále stanoví, že podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že i jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ) a teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ. Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je tedy to, zda dostatečně tvrdí a prokáže svoji aktivní legitimaci, jež ho opravňuje požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval, a dále i to zda v řízení bude dlužníkův úpadek osvědčen (§ 136 odst. 1 IZ).
V přezkoumávaném případě se oba navrhovatelé společným insolvenčním návrhem domáhali zjištění úpadku dlužníka. Ke své pohledávce a k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužníka uvedli pouze to, že na základě platných pracovních smluv jsou zaměstnanci dlužníka, kterým nebyla již 3 měsíce z důvodu nedostatku finančních prostředků vyplacena dlužníkem sjednaná mzda za práci a podle jejich zjištění není mzda vyplácena ani jiným zaměstnancům, dlužník neplní své finanční závazky vůči státním institucím ani závazky z obchodních vztahů. Z toho je zřejmé, že stav majetku dlužníka nasvědčuje tomu, že dlužník je dle ust. § 3 IZ v úpadku, protože má peněžité závazky pod dobu delší 30 dnů po splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, neplní je po dobu delší 3 měsíců po splatnosti a že společnost je předlužena.
Ke svému návrhu předložili pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21.4.2011, č.j.13 C 121/2009-104 (kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané dlužníkem žalobkyni Haně anonymizovano příkazem ze dne 30.3.2009 a dopisem ze dne 23.4.2009, je neplatné a dlužník byl zavázán zaplatit jí ve stanovené lhůtě na nákladech řízení 10.600,-Kč), pracovní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a Hanou anonymizovano ze dne 17.10.2008, výzvu k přidělování práce ze dne 1.4.2009, výplatní pásky navrhovatelky Hany anonymizovano za měsíc listopad 2008 a leden 2009. Přihlášku pohledávek k návrhu nepředložili.
Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že se jedná o návrh neprojednatelný, neboť ohledně existence, výše a splatnosti svých pohledávek navrhovatelé neuvedli naprosto žádná konkrétní tvrzení. To znamená žádnou konkrétní dlužnou částku, ani to, kdy měl dlužník povinnost plnit, od kdy tedy neplní. Tvrzení, že se jedná o pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a že je dlužník není schopen plnit, případně že je neplní déle jak 3 měsíce, jsou nedostatečná, neboť nejsou konkrétní. Totéž se týká dalších navrhovateli tvrzených věřitelů dlužníka, kteří navíc nebyli v návrhu jmenovitě, včetně adres označeni.
Je proto nutno uzavřít, že v návrhu navrhovatelů nejsou dostatečná konkrétní tvrzení ani o jejich splatných pohledávkách vůči dlužníku, ani ohledně tvrzeného úpadku dlužníka.
Namítají-li odvolatelé ve svém odvolání, že splatné závazky dlužníka jim dostupnými listinami doložili, je nutno uvést, že přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ). Těmi se soud zabývá až po té, shledá-li projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ. Kromě toho je nutno uvést, že ani z doložených listin k tomuto návrhu existence konkrétních a splatných pohledávek z titulu dlužných mezd žádného z obou navrhovatelů vůbec nevyplývají.
Jelikož soud prvního stupně neměl k dispozici projednatelný insolvenční návrh, byl povinen jej podle § 128 odst. 2 IZ neprodleně odmítnout. Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž rovněž přihlédl k té skutečnosti, že ani v rámci odvolacího řízení dlužníkovi žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícím věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná navrhujícímu věřiteli běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 28. listopadu 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 31 INS 12347/2011 2 VSOL 515/2011-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka I.C.C.-Dr. Pohl s.r.o., identifikační číslo: 282 98 161, se sídlem Brno, Pekařská 44, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Kuřim, Podhoří 143, PSČ 664 34, b) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Polívkova 4, PSČ 621 00, rozhodl o odvolání věřitelů a) a b) doručeném dne soudu 5.8.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 12347/2011-A-4,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 12347/2011-A-4, se p o t v r z u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh věřitelů (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
V důvodech uvedl, že navrhovatelé se domáhali rozhodnutí o dlužníkově úpadku s tím, že mají za dlužníkem pracovněprávní pohledávky, dlužník jim z důvodu nedostatku finančních prostředků nevyplatil již 3 měsíce sjednanou mzdu za práci a podle jejich zjištění není mzda vyplácena ani jiným zaměstnancům dlužníka. Dále uvedli, že dlužník je předlužen. Insolvenční návrh tak neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neboť neobsahuje konkrétní údaj o jeho platební neschopnosti, jakož ani údaj o jakékoliv splatnosti pohledávek věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/ IZ). Z návrhu proto nevyplývá, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, tedy, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Navrhovatelé pouze konstatují zákonnou dikci ust. § 3 IZ. Tvrdí-li, že dlužník je předlužen, k osvědčení předlužení je nezbytné vedle mnohosti věřitelů osvědčit, že souhrn závazků dlužníka převyšuje jeho hodnotu majetku, přičemž při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Jelikož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob (§ 109 až § 114 IZ), nastávají prakticky okamžitě (§ 101 odst. 1 IZ), a to i v případě, že jde o insolvenční návrh věřitele, klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení, aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí (srov. důvodová zpráva k ust. § 128 IZ) a podá soudu projednatelný návrh (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009). Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh věřitelů odmítl, neboť za této situace nelze rozhodnout, zda je dlužník v úpadku. K doplnění insolvenčního návrhu soud navrhovatele nevyzýval, protože ust. § 128 odst. 1 IZ, poslední věta, výslovně odstraňování vad návrhu postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. vylučuje. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), přičemž přihlédl k té skutečnosti, že dlužníku v tomto řízení doposud žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé včasné odvolání v němž namítli, že veškeré důkazní prostředky, které měli k dispozici, týkající se závazků dlužníka po splatnosti vůči navrhovatelům, doložili. Skutečnost, že souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku by bylo možno prokázat účetnictvím dlužníka, ke kterému však nemají přístup. Navrhli zrušení napadeného usnesení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů není důvodné.
Podle ust. § 97 odst. 3 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Ustanovení § 105 IZ dále stanoví, že podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že i jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ) a teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ. Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je tedy to, zda dostatečně tvrdí a prokáže svoji aktivní legitimaci, jež ho opravňuje požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval, a dále i to zda v řízení bude dlužníkův úpadek osvědčen (§ 136 odst. 1 IZ).
V přezkoumávaném případě se oba navrhovatelé společným insolvenčním návrhem domáhali zjištění úpadku dlužníka. Ke své pohledávce a k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek dlužníka uvedli pouze to, že na základě platných pracovních smluv jsou zaměstnanci dlužníka, kterým nebyla již 3 měsíce z důvodu nedostatku finančních prostředků vyplacena dlužníkem sjednaná mzda za práci a podle jejich zjištění není mzda vyplácena ani jiným zaměstnancům, dlužník neplní své finanční závazky vůči státním institucím ani závazky z obchodních vztahů. Z toho je zřejmé, že stav majetku dlužníka nasvědčuje tomu, že dlužník je dle ust. § 3 IZ v úpadku, protože má peněžité závazky pod dobu delší 30 dnů po splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, neplní je po dobu delší 3 měsíců po splatnosti a že společnost je předlužena.
Ke svému návrhu předložili pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21.4.2011, č.j.13 C 121/2009-104 (kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané dlužníkem žalobkyni Haně anonymizovano příkazem ze dne 30.3.2009 a dopisem ze dne 23.4.2009, je neplatné a dlužník byl zavázán zaplatit jí ve stanovené lhůtě na nákladech řízení 10.600,-Kč), pracovní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a Hanou anonymizovano ze dne 17.10.2008, výzvu k přidělování práce ze dne 1.4.2009, výplatní pásky navrhovatelky Hany anonymizovano za měsíc listopad 2008 a leden 2009. Přihlášku pohledávek k návrhu nepředložili.
Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že se jedná o návrh neprojednatelný, neboť ohledně existence, výše a splatnosti svých pohledávek navrhovatelé neuvedli naprosto žádná konkrétní tvrzení. To znamená žádnou konkrétní dlužnou částku, ani to, kdy měl dlužník povinnost plnit, od kdy tedy neplní. Tvrzení, že se jedná o pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a že je dlužník není schopen plnit, případně že je neplní déle jak 3 měsíce, jsou nedostatečná, neboť nejsou konkrétní. Totéž se týká dalších navrhovateli tvrzených věřitelů dlužníka, kteří navíc nebyli v návrhu jmenovitě, včetně adres označeni.
Je proto nutno uzavřít, že v návrhu navrhovatelů nejsou dostatečná konkrétní tvrzení ani o jejich splatných pohledávkách vůči dlužníku, ani ohledně tvrzeného úpadku dlužníka.
Namítají-li odvolatelé ve svém odvolání, že splatné závazky dlužníka jim dostupnými listinami doložili, je nutno uvést, že přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ). Těmi se soud zabývá až po té, shledá-li projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ. Kromě toho je nutno uvést, že ani z doložených listin k tomuto návrhu existence konkrétních a splatných pohledávek z titulu dlužných mezd žádného z obou navrhovatelů vůbec nevyplývají.
Jelikož soud prvního stupně neměl k dispozici projednatelný insolvenční návrh, byl povinen jej podle § 128 odst. 2 IZ neprodleně odmítnout. Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž rovněž přihlédl k té skutečnosti, že ani v rámci odvolacího řízení dlužníkovi žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícím věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná navrhujícímu věřiteli běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 28. listopadu 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu