2 VSOL 488/2011-A-8
KSOS 8 INS 12070/2011 2 VSOL 488/2011-A-8
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 115 45 372, místem podnikání: Hlučín, Mírové náměstí 9/9, PSČ 748 01, trvale bytem Ludgeřovice, Polní 284/4, PSČ 747 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 28.7.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2011, č.j. KSOS 8 INS 12070/2011-A-3,
takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2011, č.j. KSOS 8 INS 12070/2011-A-3, se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajská soud v Ostravě s poukazem na ust. § 103, § 3 odst. 1-3 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že dlužník se jím domáhal zjištění svého úpadku a návrh spojil s návrhem na oddlužení formou splátkového kalendáře. Návrh byl podán na formuláři Návrh na povolení oddlužení , který však nebyl řádně vyplněn, neboť dlužník v něm neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Jedním ze základních předpokladů úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti je mnohost věřitelů se splatnou pohledávkou vůči dlužníku a objektivní neschopnost dlužníka plnit (§ 3 odst. 1 IZ). V kolonce č. 21 formuláře, která má obsahovat popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, dlužník pouze uvedl obecnou definici úpadku, kterou nikterak nekonkretizoval. Pouze uvedl, že má více věřitelů a není schopen tyto peněžité závazky plnit a to po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a je v platební neschopnosti více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dlužník tedy uvedl obecnou definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1 a 2 písm. b) IZ, bez jakékoliv konkretizace. Povinností dlužníka, který není podnikatelem, je vylíčit konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků popsaných v kolonkách 14 až 17 formuláře (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A15 ze dne 27.1.2010). Soudu tedy z podaného návrhu není patrné, kdy nastala splatnost jednotlivých závazů, ani to kdy došlo k posledním platbám, resp. k jejich zastavení. Dlužník sice k návrhu přiložil povinnou přílohu, jimiž jsou listiny dokládající úpadek dlužníka, ovšem povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 13 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A16 ze dne 26.2.2009). Dle názoru Nejvyššího soudu nelze v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsané insolvenčním zákonem (v § 103 odst. 2) pokládala za splněnou jen na základě příloh insolvenčního návrhu (prostřednictvím v nich obsažených údajů). Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné dovolání, v němž uvedl jen to, že nepodniká skoro 20 let a před důchodem pracoval ve státní správě, takže ani podnikat nemohl. Nyní, kdy pobírá důchod, chtěl uhradit alespoň částečně své závazky, po dobu 5 let, jak navrhl v návrhu na oddlužení. Navrhl zrušení napadeného usnesení.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
Vzhledem k obsahu dlužníkova odvolání je nutno na tomto místě zdůraznit, že přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejprve zabývat tím, zda insolvenční návrh (v daném případě bod 21 formuláře, v němž má dlužník předepsáno, že v něm musí uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek) splňuje náležitosti stanovené pro insolvenční návrh v ust. § 103 IZ. Dlužník je zejména povinen v tomto bodě vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. To znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnost, které není schopen plnit.
Jak správně zjistil soud prvního stupně z bodu 21 dlužníkem předloženého formuláře (tedy v insolvenčním návrhu dlužníka, jak bylo vysvětleno shora) dlužník uvedl pouze to, že má více věřitelů a není schopen tyto peněžité závazky plnit a to už po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů a je v platební neschopnosti více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti pohledávek, proto žádá soud o povolení oddlužení dle jeho návrhu a současně podává insolvenční návrh. Vzhledem k tomu, že je dlouhodobě nemocen a nemá žádný majetek, je starobní důchodce, je toto navrhované řešení jediné východisko z dané situace. V bodu 14 dlužník označil dva věřitele, výši svých 6 závazků (celkem 414.808,35 Kč), v bodu 09 uvedl, že pobírá starobní důchod 12.512,-Kč. Povinnou přílohu a to seznam svých závazků s označením svých věřitelů včetně adres, výše závazků a data jejich splatnosti (ve smyslu ust. § 104 IZ) dlužník k návrhu nepředložil. Doložil toliko listiny jimiž hodlal svůj úpadek dokládat.
Bez bližších údajů o splatnosti každého z jednotlivých dlužníkových závazků, to je zda jsou splatné týdně, měsíčně apod., od kdy konkrétně je dlužník nehradí, případně že by zastavil a od kdy veškeré své platby, však nelze ani při vší snaze z takto podaného dlužníkova návrhu dovodit zda je dlužník skutečně v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ. Úpadek ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ) u dlužníka nepřichází v úvahu, neboť z jeho návrhu, kterým se současně domáhá oddlužení, se nepodává, že by jeho závazky vznikly v souvislosti s jeho předchozím podnikáním.
Odvolací soud proto shodně s prvostupňovým soudem uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje vady, není projednatelný, a proto brání soudu v předmětném insolvenčním řízení dál pokračovat a zabývat se rovněž jeho návrhem na oddlužení. Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužníka) k opravě jeho návrhu, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.
Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Jen pro úplnost odvolací soud v závěru na adresu dlužníka (vzhledem k odvolacím námitkám) dodává, že i když je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit listinné důkazy, prokazující jeho úpadek, nicméně tyto přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 4 IZ). Okolnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek je insolvenční navrhovatel (včetně dlužníka) povinen srozumitelně a určitě vylíčit přímo v návrhu. Přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu insolvenční soud posuzuje až v souvislosti s hodnocením, zda jimi byl tvrzený úpadek či hrozící úpadek skutečně osvědčen. To ovšem předpokládá projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem( § 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 27. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 8 INS 12070/2011 2 VSOL 488/2011-A-8
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 115 45 372, místem podnikání: Hlučín, Mírové náměstí 9/9, PSČ 748 01, trvale bytem Ludgeřovice, Polní 284/4, PSČ 747 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 28.7.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2011, č.j. KSOS 8 INS 12070/2011-A-3,
takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2011, č.j. KSOS 8 INS 12070/2011-A-3, se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajská soud v Ostravě s poukazem na ust. § 103, § 3 odst. 1-3 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že dlužník se jím domáhal zjištění svého úpadku a návrh spojil s návrhem na oddlužení formou splátkového kalendáře. Návrh byl podán na formuláři Návrh na povolení oddlužení , který však nebyl řádně vyplněn, neboť dlužník v něm neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Jedním ze základních předpokladů úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti je mnohost věřitelů se splatnou pohledávkou vůči dlužníku a objektivní neschopnost dlužníka plnit (§ 3 odst. 1 IZ). V kolonce č. 21 formuláře, která má obsahovat popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, dlužník pouze uvedl obecnou definici úpadku, kterou nikterak nekonkretizoval. Pouze uvedl, že má více věřitelů a není schopen tyto peněžité závazky plnit a to po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a je v platební neschopnosti více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dlužník tedy uvedl obecnou definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1 a 2 písm. b) IZ, bez jakékoliv konkretizace. Povinností dlužníka, který není podnikatelem, je vylíčit konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků popsaných v kolonkách 14 až 17 formuláře (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A15 ze dne 27.1.2010). Soudu tedy z podaného návrhu není patrné, kdy nastala splatnost jednotlivých závazů, ani to kdy došlo k posledním platbám, resp. k jejich zastavení. Dlužník sice k návrhu přiložil povinnou přílohu, jimiž jsou listiny dokládající úpadek dlužníka, ovšem povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 13 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A16 ze dne 26.2.2009). Dle názoru Nejvyššího soudu nelze v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsané insolvenčním zákonem (v § 103 odst. 2) pokládala za splněnou jen na základě příloh insolvenčního návrhu (prostřednictvím v nich obsažených údajů). Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné dovolání, v němž uvedl jen to, že nepodniká skoro 20 let a před důchodem pracoval ve státní správě, takže ani podnikat nemohl. Nyní, kdy pobírá důchod, chtěl uhradit alespoň částečně své závazky, po dobu 5 let, jak navrhl v návrhu na oddlužení. Navrhl zrušení napadeného usnesení.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
Vzhledem k obsahu dlužníkova odvolání je nutno na tomto místě zdůraznit, že přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejprve zabývat tím, zda insolvenční návrh (v daném případě bod 21 formuláře, v němž má dlužník předepsáno, že v něm musí uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek) splňuje náležitosti stanovené pro insolvenční návrh v ust. § 103 IZ. Dlužník je zejména povinen v tomto bodě vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. To znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnost, které není schopen plnit.
Jak správně zjistil soud prvního stupně z bodu 21 dlužníkem předloženého formuláře (tedy v insolvenčním návrhu dlužníka, jak bylo vysvětleno shora) dlužník uvedl pouze to, že má více věřitelů a není schopen tyto peněžité závazky plnit a to už po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů a je v platební neschopnosti více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti pohledávek, proto žádá soud o povolení oddlužení dle jeho návrhu a současně podává insolvenční návrh. Vzhledem k tomu, že je dlouhodobě nemocen a nemá žádný majetek, je starobní důchodce, je toto navrhované řešení jediné východisko z dané situace. V bodu 14 dlužník označil dva věřitele, výši svých 6 závazků (celkem 414.808,35 Kč), v bodu 09 uvedl, že pobírá starobní důchod 12.512,-Kč. Povinnou přílohu a to seznam svých závazků s označením svých věřitelů včetně adres, výše závazků a data jejich splatnosti (ve smyslu ust. § 104 IZ) dlužník k návrhu nepředložil. Doložil toliko listiny jimiž hodlal svůj úpadek dokládat.
Bez bližších údajů o splatnosti každého z jednotlivých dlužníkových závazků, to je zda jsou splatné týdně, měsíčně apod., od kdy konkrétně je dlužník nehradí, případně že by zastavil a od kdy veškeré své platby, však nelze ani při vší snaze z takto podaného dlužníkova návrhu dovodit zda je dlužník skutečně v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ. Úpadek ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ) u dlužníka nepřichází v úvahu, neboť z jeho návrhu, kterým se současně domáhá oddlužení, se nepodává, že by jeho závazky vznikly v souvislosti s jeho předchozím podnikáním.
Odvolací soud proto shodně s prvostupňovým soudem uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje vady, není projednatelný, a proto brání soudu v předmětném insolvenčním řízení dál pokračovat a zabývat se rovněž jeho návrhem na oddlužení. Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužníka) k opravě jeho návrhu, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.
Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Jen pro úplnost odvolací soud v závěru na adresu dlužníka (vzhledem k odvolacím námitkám) dodává, že i když je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit listinné důkazy, prokazující jeho úpadek, nicméně tyto přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 4 IZ). Okolnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek je insolvenční navrhovatel (včetně dlužníka) povinen srozumitelně a určitě vylíčit přímo v návrhu. Přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu insolvenční soud posuzuje až v souvislosti s hodnocením, zda jimi byl tvrzený úpadek či hrozící úpadek skutečně osvědčen. To ovšem předpokládá projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem( § 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 27. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu