2 VSOL 486/2011-A-10
KSBR 29 INS 12672/2011 2 VSOL 486/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Hleny Myškové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem 665 01 Rosice, Pod Trojicí 857, o návrhu dlužníka na zahájení insolvenčního řízení, rozhodl o jeho odvolání ze dne 1.8.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 12672/2011-A-5,
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 12672/2011-A-5 se m ě n í takto: Dlužníkovi se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1, odst. 2, § 395 a § 396 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na specifikovaný účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 20.7.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud zkoumal návrh dlužníka na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a sice, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník má závazky ve výši 248.770,-Kč, zatímco uvádí příjem v podobě mzdy ve výši 8.000,-Kč. Soud musí při výpočtu hodnoty plnění, které nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrží, vycházet ze zákonem stanoveného postupu, kdy dlužníkům musí z jejich příjmu každý měsíc zůstávat základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. Podle tohoto postupu vychází, že by dlužník byl schopen splácet měsíčně částku ve výši 1.783,-Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 106.980,-
Kč. Z této částky je však třeba odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 64.800,-Kč (včetně zákonné sazby DPH). Nezajištěným věřitelům by tedy připadla částka 42.180,-Kč, přičemž zákonem požadovaných 30%, které musí obdržet nezajištění věřitelé představuje částku 74.631,-Kč. Dlužník sice uvádí, že vlastní pozemek (parcela č. 5720 o výměře 1999 m2 zapsaná na listu vlastnictví č. 1473, pro katastrální území Rosice u Brna, obec Rosice, okres Brno-venkov), který nabízí k prodeji, ovšem ani v případě kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty nelze očekávat dostatečný výtěžek zpeněžení, tak aby bylo uspokojeno zákonem požadovaných 30% celkové výše pohledávek. Jednak je dlužník spoluvlastníkem polovičního podílu, není známa cena, za jakou by bylo možné nemovitost zpeněžit, jednak existuje více zajištěných věřitelů, kteří by případně měli být uspokojeni z výtěžku prodeje dané nemovitosti. Z uvedených důvodů nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět a je tedy zřejmé, že soud by musel v souladu s § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 396 IZ). Proto v daném případě považuje soud složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné a to v maximální výši, neboť minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč (§ 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 2009 č.j. KSBR 31 INS 4670/2008, 2 VSOL 119/2009-B-19) a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 citované vyhlášky.
Nadto soud prvního stupně na adresu dlužníka uvedl, že před opětovným podáním tohoto návrhu by měl dlužník zvážit, zda část jeho příjmů, kterou budou dostávat nezajištění věřitelé po dobu oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude stačit na uspokojení alespoň 30 % všech jeho závazků. S ohledem na skutečnost, že dlužník nyní pobírá čistou mzdu ve výši 8.000,-Kč, jak uvádí, za dané situace by se svým příjmem nebyl schopen za dobu pěti let uhradit nezajištěným věřitelům požadovaných 30%. Je proto na zvážení dlužníka, jakým způsobem si event. zajistí vyšší příjem, tak aby byl postačující pro uspokojení alespoň 30 % všech jeho závazků. Pokud si dlužník bude chtít podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení znovu, bude vhodné, aby návrh vyplnil pečlivěji. Povinnou přílohou insolvenčního návrhu je seznam dlužníkova majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. Vlastní-li dlužník nemovitost, je třeba ji také uvést do seznamu majetku. Dále je třeba, aby dlužník doložil výpis z rejstříku trestů dlužníka ne starší než tři měsíce, a listiny dokládající příjmy za poslední tři roky, a také listiny, kterých se v návrhu na povolení oddlužení dovolává a rovněž listiny, které prokazují v návrhu tvrzené skutečnosti. Dlužník sice uvádí ve svém seznamu příloh řadu listin, skutečně předložené přílohy tomuto seznamu však neodpovídají. Dlužník neuvádí, zda má zajištěné závazky, přitom z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužníkovy závazky vůči věřiteli Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., a GE Money Multiservis, a.s., jsou zajištěné zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví dlužníka. Dlužník však ve svém návrhu tuto skutečnost neuvádí.
V neposlední řadě poskytl soud prvního stupně dlužníku poučení, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§108 odst. 3 IZ).
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že z důvodu jeho neutěšené situace využil možnosti podat insolvenční návrh a řešit svůj úpadek oddlužením formou splátkového kalendáře. Je samoživitel, stará se o svoji matku, jeho příjem mu zajišťuje pouze úhradu nezbytných věcí, není proto schopen vynaložit žádné finanční prostředky k jednorázové úhradě požadované částky na výdaje insolvenčního správce ve výši 50.000,-Kč předem. Proto žádá, aby byl od této jednorázové úhrady osvobozen a aby mu bylo umožněno uvedenou částku splácet v měsíčních splátkách. Pokud mu soud umožní oddlužení formou splátek, je schopen spolu s ručitelem stanovené splátky hradit. Navrhl změnu napadeného usnesení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit, neboť bylo dle názoru odvolacího soudu vydáno předčasně z dále uvedených důvodů.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá. Podává-li insolvenční návrh dlužník je povinen k němu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ mimo jiné připojit seznam svého majetku, v němž je povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
Přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Rovněž k návrhu na oddlužení je dlužník povinen předložit mimo jiné seznam svého majetku (§ 392 odst. 1 písm. a/, odst. 2 IZ), v němž je povinen u každé položky uvést (kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 IZ) údaj o době pořízení, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.
Kromě seznamu majetku je dlužník povinen k insolvenčnímu návrhu (včetně návrhu na oddlužení) předložit seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, je povinen tyto věřitele v seznamu závazků uvést odděleně, včetně označení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby. Dále je dlužník povinen označit druh zajištění a důvod jeho vzniku, včetně toho, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení za zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ).
Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Podle § 392 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odst. 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).
V přezkoumávaném případě z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, včetně návrhu na oddlužení vyplývá, že dlužník v něm tvrdí celkem 7 svých splatných závazků vůči 7 věřitelům, z toho vůči 3 věřitelům má jít o závazky nevykonatelné a nezajištěné v celkové výši 75.200,-Kč, a vůči 4 věřitelům má jít o závazky nezajištěné, vykonatelné ve výši celkem 173.570,80 Kč, celkem nezajištěné závazky ve výši 248.770,80 Kč. Totéž dlužník uvedl i v povinné příloze-v seznamu závazků, o němž prohlásil, že jde o seznam správný a úplný. V návrhu dále dlužník uvedl, že má ve svém majetku movité věci (sedací soupravu, televizor, P.C. sestavu, mikrovlnou troubu, kávovar, fritovací hrnec) a pozemek, ohledně něhož dlužník souhlasí s tím, aby tento pozemek byl v řízení zpeněžen a výtěžek ze zpeněžení použit k uspokojení nezajištěných věřitelů. Již v návrhu učinil dlužník k tomuto seznamu výslovné prohlášení, že jde o seznam správný a úplný a rovněž k tomuto prohlášení připojil svůj podpis. Dále z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že jeho příjem činí v současné době 8.000,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije ve společné domácnosti s rodiči.
Ke svému návrhu dlužník, kromě seznamu majetku a závazků předložil mimo jiné výpis z katastru nemovitostí LV č. 1473 z něhož vyplývá, že dlužník má v podílovém spoluvlastnictví (do výše 1/2) pozemek p.č. 5720 o výměře 1999-orná půda, nacházející se v kat. území Rosice u Brna, obec Rosice. Dále z tohoto výpisu vyplývá, že na tento majetek dlužníka byla nařízena celá řada exekucí od roku 2006 -2010; kromě toho bylo k němu v roce 2010 zřízeno exekutorské zástavní právo pro věřitele Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s. Vienna Insurance Group pro vykonatelnou pohledávku 2.670,-Kč a příslušenství, s právní mocí ke dni 8.7.2010, dále pro věřitele GE Money Multiservis, a.s. pro vykonatelnou pohledávku ve výši 26.260,-Kč a příslušenství s právní mocí ke dni 14.12.2010. Oba jmenovaní věřitelé jsou v seznamu závazků dlužníka uvedeni. Své příjmy ani výpis z rejstříku trestů dlužník k návrhu nepředložil.
Ze shora uvedených dosavadních zjištění tedy vyplývá, jak správně uvedl již soud prvního stupně, že v případě dlužníka nebude možno s největší pravděpodobností jeho úpadek řešit (pokud by se potvrdil jeho příjem 8.000,-Kč měsíčně) oddlužením toliko formou plnění splátkového kalendáře, neboť po odpočtu nezabavitelných částek, s přihlédnutím k odměně a nutnosti uhradit výdaje insolvenčního správce, by dlužník svým nezajištěným věřitelům (dle dosavadních údajů v jeho návrhu) za 5 let uhradil toliko cca 19,93 %, pokud by správce byl plátcem DPH, případně 21,27 %, pokud by správce plátcem DPH nebyl.
Nicméně úvaha o řešení úpadku konkursem a možnost vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy v maximální možné výši 50.000,-Kč přichází v úvahu až tehdy, pokud je insolvenční návrh, včetně návrhu na oddlužení bezvadný a pokud jsou k němu připojeny všechny požadované přílohy a potřebné listiny (potvrzení o příjmech, výpis z rejstříku trestů apod.) a pokud v těchto návrzích s ohledem na předložené listiny nejsou shledány nesrovnalosti.
V daném případě měl být totiž dlužník v prvé řadě vyzván, aby jednak doložil své příjmy za poslední tři roky, (případně též výpis z rejstříku trestů) a dále, aby odstranil rozpor mezi jeho návrhem na oddlužení a předloženým listem vlastnictví. Jedná se o rozpor mezi jeho tvrzením, že nemá žádné zajištěné věřitele, přičemž z předloženého listu vlastnictví vyplývá, že by měl mít zajištěné věřitele nejméně dva (viz zjištění shora). Má-li dlužník skutečně věřitele, jejichž pohledávky jsou zajištěny exekutorským zástavním právem zřízeným na uvedeném pozemku, který má dlužník ve spoluvlastnictví, pak měl být dlužník dle § 393 v návaznosti na § 392 odst. 2 IZ dále vyzván k předložení znaleckého posudku, který bude obsahovat stanovení jeho obvyklé ceny (s poučením o následcích pokud znalecký posudek nepředloží). Pokud tento majetek dlužníka není předmětem zajištění, měl být dlužník vyzván ke sdělení svého odhadu jeho obvyklé ceny.
Teprve v závislosti na reakci dlužníka na shora naznačené požadavky k doplnění jeho návrhu na oddlužení mohl soud prvního stupně zvažovat svůj další postup v tomto insolvenčním řízení. Protože soud prvního stupně shora uvedeným způsobem nepostupoval, je jeho závěr o nutnosti řešit úpadek dlužníka konkursem a požadavek na složení zálohy v maximální možné výši přinejmenším předčasný.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v platném znění (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
Bude-li po výzvě a doplnění návrhu na oddlužení (ve shora naznačeném směru) soud prvního stupně opětovně zvažovat, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro oddlužení dlužníka, neopomene rovněž učinit úvahu o možnosti řešit úpadek dlužníka kombinací splátkového kalendáře a zpeněžením jeho movitého či nemovitého majetku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 26. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 29 INS 12672/2011 2 VSOL 486/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Hleny Myškové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem 665 01 Rosice, Pod Trojicí 857, o návrhu dlužníka na zahájení insolvenčního řízení, rozhodl o jeho odvolání ze dne 1.8.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 12672/2011-A-5,
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 12672/2011-A-5 se m ě n í takto: Dlužníkovi se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1, odst. 2, § 395 a § 396 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na specifikovaný účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 20.7.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud zkoumal návrh dlužníka na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a sice, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník má závazky ve výši 248.770,-Kč, zatímco uvádí příjem v podobě mzdy ve výši 8.000,-Kč. Soud musí při výpočtu hodnoty plnění, které nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrží, vycházet ze zákonem stanoveného postupu, kdy dlužníkům musí z jejich příjmu každý měsíc zůstávat základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. Podle tohoto postupu vychází, že by dlužník byl schopen splácet měsíčně částku ve výši 1.783,-Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 106.980,-
Kč. Z této částky je však třeba odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 64.800,-Kč (včetně zákonné sazby DPH). Nezajištěným věřitelům by tedy připadla částka 42.180,-Kč, přičemž zákonem požadovaných 30%, které musí obdržet nezajištění věřitelé představuje částku 74.631,-Kč. Dlužník sice uvádí, že vlastní pozemek (parcela č. 5720 o výměře 1999 m2 zapsaná na listu vlastnictví č. 1473, pro katastrální území Rosice u Brna, obec Rosice, okres Brno-venkov), který nabízí k prodeji, ovšem ani v případě kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty nelze očekávat dostatečný výtěžek zpeněžení, tak aby bylo uspokojeno zákonem požadovaných 30% celkové výše pohledávek. Jednak je dlužník spoluvlastníkem polovičního podílu, není známa cena, za jakou by bylo možné nemovitost zpeněžit, jednak existuje více zajištěných věřitelů, kteří by případně měli být uspokojeni z výtěžku prodeje dané nemovitosti. Z uvedených důvodů nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět a je tedy zřejmé, že soud by musel v souladu s § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 396 IZ). Proto v daném případě považuje soud složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné a to v maximální výši, neboť minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč (§ 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 2009 č.j. KSBR 31 INS 4670/2008, 2 VSOL 119/2009-B-19) a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 citované vyhlášky.
Nadto soud prvního stupně na adresu dlužníka uvedl, že před opětovným podáním tohoto návrhu by měl dlužník zvážit, zda část jeho příjmů, kterou budou dostávat nezajištění věřitelé po dobu oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude stačit na uspokojení alespoň 30 % všech jeho závazků. S ohledem na skutečnost, že dlužník nyní pobírá čistou mzdu ve výši 8.000,-Kč, jak uvádí, za dané situace by se svým příjmem nebyl schopen za dobu pěti let uhradit nezajištěným věřitelům požadovaných 30%. Je proto na zvážení dlužníka, jakým způsobem si event. zajistí vyšší příjem, tak aby byl postačující pro uspokojení alespoň 30 % všech jeho závazků. Pokud si dlužník bude chtít podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení znovu, bude vhodné, aby návrh vyplnil pečlivěji. Povinnou přílohou insolvenčního návrhu je seznam dlužníkova majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. Vlastní-li dlužník nemovitost, je třeba ji také uvést do seznamu majetku. Dále je třeba, aby dlužník doložil výpis z rejstříku trestů dlužníka ne starší než tři měsíce, a listiny dokládající příjmy za poslední tři roky, a také listiny, kterých se v návrhu na povolení oddlužení dovolává a rovněž listiny, které prokazují v návrhu tvrzené skutečnosti. Dlužník sice uvádí ve svém seznamu příloh řadu listin, skutečně předložené přílohy tomuto seznamu však neodpovídají. Dlužník neuvádí, zda má zajištěné závazky, přitom z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužníkovy závazky vůči věřiteli Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., a GE Money Multiservis, a.s., jsou zajištěné zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví dlužníka. Dlužník však ve svém návrhu tuto skutečnost neuvádí.
V neposlední řadě poskytl soud prvního stupně dlužníku poučení, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§108 odst. 3 IZ).
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že z důvodu jeho neutěšené situace využil možnosti podat insolvenční návrh a řešit svůj úpadek oddlužením formou splátkového kalendáře. Je samoživitel, stará se o svoji matku, jeho příjem mu zajišťuje pouze úhradu nezbytných věcí, není proto schopen vynaložit žádné finanční prostředky k jednorázové úhradě požadované částky na výdaje insolvenčního správce ve výši 50.000,-Kč předem. Proto žádá, aby byl od této jednorázové úhrady osvobozen a aby mu bylo umožněno uvedenou částku splácet v měsíčních splátkách. Pokud mu soud umožní oddlužení formou splátek, je schopen spolu s ručitelem stanovené splátky hradit. Navrhl změnu napadeného usnesení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit, neboť bylo dle názoru odvolacího soudu vydáno předčasně z dále uvedených důvodů.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá. Podává-li insolvenční návrh dlužník je povinen k němu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ mimo jiné připojit seznam svého majetku, v němž je povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
Přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Rovněž k návrhu na oddlužení je dlužník povinen předložit mimo jiné seznam svého majetku (§ 392 odst. 1 písm. a/, odst. 2 IZ), v němž je povinen u každé položky uvést (kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 IZ) údaj o době pořízení, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.
Kromě seznamu majetku je dlužník povinen k insolvenčnímu návrhu (včetně návrhu na oddlužení) předložit seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, je povinen tyto věřitele v seznamu závazků uvést odděleně, včetně označení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby. Dále je dlužník povinen označit druh zajištění a důvod jeho vzniku, včetně toho, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení za zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ).
Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Podle § 392 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odst. 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).
V přezkoumávaném případě z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, včetně návrhu na oddlužení vyplývá, že dlužník v něm tvrdí celkem 7 svých splatných závazků vůči 7 věřitelům, z toho vůči 3 věřitelům má jít o závazky nevykonatelné a nezajištěné v celkové výši 75.200,-Kč, a vůči 4 věřitelům má jít o závazky nezajištěné, vykonatelné ve výši celkem 173.570,80 Kč, celkem nezajištěné závazky ve výši 248.770,80 Kč. Totéž dlužník uvedl i v povinné příloze-v seznamu závazků, o němž prohlásil, že jde o seznam správný a úplný. V návrhu dále dlužník uvedl, že má ve svém majetku movité věci (sedací soupravu, televizor, P.C. sestavu, mikrovlnou troubu, kávovar, fritovací hrnec) a pozemek, ohledně něhož dlužník souhlasí s tím, aby tento pozemek byl v řízení zpeněžen a výtěžek ze zpeněžení použit k uspokojení nezajištěných věřitelů. Již v návrhu učinil dlužník k tomuto seznamu výslovné prohlášení, že jde o seznam správný a úplný a rovněž k tomuto prohlášení připojil svůj podpis. Dále z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že jeho příjem činí v současné době 8.000,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije ve společné domácnosti s rodiči.
Ke svému návrhu dlužník, kromě seznamu majetku a závazků předložil mimo jiné výpis z katastru nemovitostí LV č. 1473 z něhož vyplývá, že dlužník má v podílovém spoluvlastnictví (do výše 1/2) pozemek p.č. 5720 o výměře 1999-orná půda, nacházející se v kat. území Rosice u Brna, obec Rosice. Dále z tohoto výpisu vyplývá, že na tento majetek dlužníka byla nařízena celá řada exekucí od roku 2006 -2010; kromě toho bylo k němu v roce 2010 zřízeno exekutorské zástavní právo pro věřitele Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s. Vienna Insurance Group pro vykonatelnou pohledávku 2.670,-Kč a příslušenství, s právní mocí ke dni 8.7.2010, dále pro věřitele GE Money Multiservis, a.s. pro vykonatelnou pohledávku ve výši 26.260,-Kč a příslušenství s právní mocí ke dni 14.12.2010. Oba jmenovaní věřitelé jsou v seznamu závazků dlužníka uvedeni. Své příjmy ani výpis z rejstříku trestů dlužník k návrhu nepředložil.
Ze shora uvedených dosavadních zjištění tedy vyplývá, jak správně uvedl již soud prvního stupně, že v případě dlužníka nebude možno s největší pravděpodobností jeho úpadek řešit (pokud by se potvrdil jeho příjem 8.000,-Kč měsíčně) oddlužením toliko formou plnění splátkového kalendáře, neboť po odpočtu nezabavitelných částek, s přihlédnutím k odměně a nutnosti uhradit výdaje insolvenčního správce, by dlužník svým nezajištěným věřitelům (dle dosavadních údajů v jeho návrhu) za 5 let uhradil toliko cca 19,93 %, pokud by správce byl plátcem DPH, případně 21,27 %, pokud by správce plátcem DPH nebyl.
Nicméně úvaha o řešení úpadku konkursem a možnost vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy v maximální možné výši 50.000,-Kč přichází v úvahu až tehdy, pokud je insolvenční návrh, včetně návrhu na oddlužení bezvadný a pokud jsou k němu připojeny všechny požadované přílohy a potřebné listiny (potvrzení o příjmech, výpis z rejstříku trestů apod.) a pokud v těchto návrzích s ohledem na předložené listiny nejsou shledány nesrovnalosti.
V daném případě měl být totiž dlužník v prvé řadě vyzván, aby jednak doložil své příjmy za poslední tři roky, (případně též výpis z rejstříku trestů) a dále, aby odstranil rozpor mezi jeho návrhem na oddlužení a předloženým listem vlastnictví. Jedná se o rozpor mezi jeho tvrzením, že nemá žádné zajištěné věřitele, přičemž z předloženého listu vlastnictví vyplývá, že by měl mít zajištěné věřitele nejméně dva (viz zjištění shora). Má-li dlužník skutečně věřitele, jejichž pohledávky jsou zajištěny exekutorským zástavním právem zřízeným na uvedeném pozemku, který má dlužník ve spoluvlastnictví, pak měl být dlužník dle § 393 v návaznosti na § 392 odst. 2 IZ dále vyzván k předložení znaleckého posudku, který bude obsahovat stanovení jeho obvyklé ceny (s poučením o následcích pokud znalecký posudek nepředloží). Pokud tento majetek dlužníka není předmětem zajištění, měl být dlužník vyzván ke sdělení svého odhadu jeho obvyklé ceny.
Teprve v závislosti na reakci dlužníka na shora naznačené požadavky k doplnění jeho návrhu na oddlužení mohl soud prvního stupně zvažovat svůj další postup v tomto insolvenčním řízení. Protože soud prvního stupně shora uvedeným způsobem nepostupoval, je jeho závěr o nutnosti řešit úpadek dlužníka konkursem a požadavek na složení zálohy v maximální možné výši přinejmenším předčasný.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v platném znění (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
Bude-li po výzvě a doplnění návrhu na oddlužení (ve shora naznačeném směru) soud prvního stupně opětovně zvažovat, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro oddlužení dlužníka, neopomene rovněž učinit úvahu o možnosti řešit úpadek dlužníka kombinací splátkového kalendáře a zpeněžením jeho movitého či nemovitého majetku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 26. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu