2 VSOL 485/2011-A-10
KSBR 29 INS 11153/2011 2 VSOL 485/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Březka 30, 595 01 Velká Bíteš, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 11153/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po přezkoumání návrhu na povolení oddlužení soud prvního stupně zjistil, že dlužnice by v průběhu oddlužení neuhradila nezajištěným věřitelům alespoň 30 % svých závazků. Má totiž závazky ve výši 4.213.812,34 Kč, zatímco její současný příjem činí 10.183,-Kč. Dlužnice by tak byla schopna měsíčně splácet pouze 2.350,-Kč, což by za pět let trvání oddlužení po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč činilo pouze 71.520,-Kč. Zákonem požadovaných 30 % z celkové výše pohledávek přitom představuje částka 1.264.143,70 Kč. Nepřichází v úvahu ani kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, jelikož jediným majetkem dlužnice je běžné vybavení domácnosti, z kterého nelze očekávat vysoký výtěžek zpeněžení. Z uvedených důvodů nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět a soud by musel dle § 395 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) tento návrh zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem dle § 396 IZ. S ohledem na to, že dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, považoval soud prvního stupně za nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ, a to v maximální možné výši 50.000,-Kč. Tato částka je nutná k pokrytí nejnutnějších nákladů insolvenčního správce. Soud prvního stupně při stanovení výše zálohy přihlédl i k tomu, že minimální výše odměny insolvenčního správce činí při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem 45.000,-Kč (§ 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že požadovanou částku nemůže ze svého příjmu uhradit. Proto žádá o prominutí zaplacení zálohy, případně její snížení na min. částku , kterou by mohla splácet na základě splátkového kalendáře.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 24.6.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhovala oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem jedenáct (nezajištěných) závazků vůči osmi věřitelům v celkové výši 4.213.812,34 Kč, její majetek tvoří jen obvyklé vybavení domácnosti a pobírá starobní důchod ve výši 10.183,-Kč měsíčně.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že jejím příjmem je starobní důchod ve výši 10.183,-Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 2.350,-Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužnice mohla uhradit celkem 141.000,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužnici, jejíž nezajištěné závazky představují 4.213.812,34 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužnice je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, příp. její výši snížit. Je-li podle obsahu složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. října 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSBR 29 INS 11153/2011 2 VSOL 485/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Březka 30, 595 01 Velká Bíteš, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2011, č.j. KSBR 29 INS 11153/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po přezkoumání návrhu na povolení oddlužení soud prvního stupně zjistil, že dlužnice by v průběhu oddlužení neuhradila nezajištěným věřitelům alespoň 30 % svých závazků. Má totiž závazky ve výši 4.213.812,34 Kč, zatímco její současný příjem činí 10.183,-Kč. Dlužnice by tak byla schopna měsíčně splácet pouze 2.350,-Kč, což by za pět let trvání oddlužení po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč činilo pouze 71.520,-Kč. Zákonem požadovaných 30 % z celkové výše pohledávek přitom představuje částka 1.264.143,70 Kč. Nepřichází v úvahu ani kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, jelikož jediným majetkem dlužnice je běžné vybavení domácnosti, z kterého nelze očekávat vysoký výtěžek zpeněžení. Z uvedených důvodů nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět a soud by musel dle § 395 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) tento návrh zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem dle § 396 IZ. S ohledem na to, že dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, považoval soud prvního stupně za nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ, a to v maximální možné výši 50.000,-Kč. Tato částka je nutná k pokrytí nejnutnějších nákladů insolvenčního správce. Soud prvního stupně při stanovení výše zálohy přihlédl i k tomu, že minimální výše odměny insolvenčního správce činí při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem 45.000,-Kč (§ 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že požadovanou částku nemůže ze svého příjmu uhradit. Proto žádá o prominutí zaplacení zálohy, případně její snížení na min. částku , kterou by mohla splácet na základě splátkového kalendáře.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 24.6.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhovala oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem jedenáct (nezajištěných) závazků vůči osmi věřitelům v celkové výši 4.213.812,34 Kč, její majetek tvoří jen obvyklé vybavení domácnosti a pobírá starobní důchod ve výši 10.183,-Kč měsíčně.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že jejím příjmem je starobní důchod ve výši 10.183,-Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 2.350,-Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužnice mohla uhradit celkem 141.000,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužnici, jejíž nezajištěné závazky představují 4.213.812,34 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužnice je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, příp. její výši snížit. Je-li podle obsahu složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. října 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Renáta Hrubá předseda senátu