2 VSOL 485/2010-A-13
KSBR 26 INS 10825/2010 2 VSOL 485/2010-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Ivy Vrškové, bytem Hvozdná 342, 763 11 Zlín 11, IČ 49161971 rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.9.2010, č.j. KSBR 26 INS 10825/2010-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-. Na odůvodnění, s odkazem na ustanovení § 108 IZ, uvedl, že vzhledem k předpokládaným nákladům řízení a minimální výši odměny insolvenčního správce ( § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) stanovil zálohu na krytí těchto nákladů, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Proti usnesení podala včasné odvolání dlužnice. Namítala, že z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopna uhradit uloženou zálohu a proto žádá změnu napadeného usnesení tak, aby jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 5.000,-Kč.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle obsahu předloženého spisu bylo toto řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice, doručeným soudu 20.9.2010 s účinky téhož dne. V návrhu dlužnice tvrdí, že je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona, nezapsanou v obchodním rejstříku, nevykazuje však příjmy z podnikání a není schopna hradit své závazky. Proto žádá zjištění úpadku. V návrhu uvedla sedm věřitelů, které označila jménem, příjmením a adresou (v případě fyzických osob) a názvem (v případě právnických osob) a uvedla výši jejich pohledávek. K insolvenčnímu návrhu připojila seznamy dle § 104 IZ, v seznamu závazků uvedla výši a splatnost svých závazků vůči označeným sedmi věřitelům.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení neuvádí žádné skutečnosti o rozsahu a struktuře majetku dlužnice. Proto je nepřezkoumatelný jeho závěr, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze prostředky zajistit jinak než zálohou a nelze přezkoumat úsudek soudu o výši prostředků, které budou třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) téhož zákona vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně vyhodnotí strukturu a rozsah majetku dlužnice dle návrhu a k němu připojeného seznamu majetku. Na základě toho posoudí, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. V případě, že ke krytí těchto nákladů bude třeba uložit povinnost zaplatit zálohu, bude se soud zabývat v závislosti na hodnocení majetku dlužnice i výší prostředků, potřebných pro pokrytí nákladů v počátečních fázích insolvenčního řízení. Součástí jeho hodnocení bude i úvaha, zda lze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetku podstaty bude možno uhradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 27. ledna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 26 INS 10825/2010 2 VSOL 485/2010-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Ivy Vrškové, bytem Hvozdná 342, 763 11 Zlín 11, IČ 49161971 rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.9.2010, č.j. KSBR 26 INS 10825/2010-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-. Na odůvodnění, s odkazem na ustanovení § 108 IZ, uvedl, že vzhledem k předpokládaným nákladům řízení a minimální výši odměny insolvenčního správce ( § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) stanovil zálohu na krytí těchto nákladů, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Proti usnesení podala včasné odvolání dlužnice. Namítala, že z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopna uhradit uloženou zálohu a proto žádá změnu napadeného usnesení tak, aby jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 5.000,-Kč.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle obsahu předloženého spisu bylo toto řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice, doručeným soudu 20.9.2010 s účinky téhož dne. V návrhu dlužnice tvrdí, že je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona, nezapsanou v obchodním rejstříku, nevykazuje však příjmy z podnikání a není schopna hradit své závazky. Proto žádá zjištění úpadku. V návrhu uvedla sedm věřitelů, které označila jménem, příjmením a adresou (v případě fyzických osob) a názvem (v případě právnických osob) a uvedla výši jejich pohledávek. K insolvenčnímu návrhu připojila seznamy dle § 104 IZ, v seznamu závazků uvedla výši a splatnost svých závazků vůči označeným sedmi věřitelům.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení neuvádí žádné skutečnosti o rozsahu a struktuře majetku dlužnice. Proto je nepřezkoumatelný jeho závěr, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze prostředky zajistit jinak než zálohou a nelze přezkoumat úsudek soudu o výši prostředků, které budou třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) téhož zákona vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně vyhodnotí strukturu a rozsah majetku dlužnice dle návrhu a k němu připojeného seznamu majetku. Na základě toho posoudí, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. V případě, že ke krytí těchto nákladů bude třeba uložit povinnost zaplatit zálohu, bude se soud zabývat v závislosti na hodnocení majetku dlužnice i výší prostředků, potřebných pro pokrytí nákladů v počátečních fázích insolvenčního řízení. Součástí jeho hodnocení bude i úvaha, zda lze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetku podstaty bude možno uhradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 27. ledna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu