2 VSOL 48/2017-A-13
KSOL 10 INS 22175/2016 2 VSOL 48/2017-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Klášterská 135, Jindřichův Hradec, PSČ 337 01, identifikační číslo 87964422, adresa pro doručování: Na Tabulovém vrchu 1297/2, Olomouc, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 22175/2016-A-8 ze dne 12.12.2016,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že je podnikající fyzickou osobou a má závazky z podnikání. Na výzvu soudu, aby návrh doplnil tak, že označí závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti a sdělí skutečnosti, ze kterých bude zřejmé, že jeho závazky z jeho podnikatelské činnosti mu nebrání v řešení úpadku oddlužením, dlužník uvedl, že má dva závazky z podnikání, a to vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Na žádost dlužníka o souhlasu věřitelů se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením věřitel Česká správa sociálního zabezpečení sdělil, že souhlasí se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením, věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky však nereagoval, přičemž dlužník ve vztahu k závazku vůči tomuto věřiteli netvrdí takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o závazek, který nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník tak není osobou oprávněnou podat návrh isir.justi ce.cz na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. S ohledem na majetek dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu zde nebudou prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Soud proto podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč; přitom přihlédl k tomu, že odměna insolvenčního správce při konkursu činí nejméně 45.000 Kč a lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů insolvenčního správce apod.).
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že oba věřitelé, vůči nimž má závazky z podnikání, požádal o souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením, věřitel Česká správa sociálního zabezpečení souhlas vyslovil. Věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se k jeho žádosti nevyjádřil, domnívá se proto, že s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 26.9.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky z podnikání a nemá žádné zaměstnance, v současné době má 24 věřitelů, vůči nimž má 27 závazků v celkové výši 1.977.085 Kč, z toho 21 závazků vykonatelných a 6 nevykonatelných. Své závazky v návrhu specifikoval tak, že označil věřitele, uvedl právní důvod a výši závazku včetně data jeho splatnosti (v letech 2004, 2008 až 2015). K návrhu dlužník připojil seznam závazků, ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu, žádný závazek dlužník neoznačil jako zajištěný, seznam majetku, ve kterém uvedl, že nevlastní žádný majetek, a seznam zaměstnanců. Na výzvu soudu (usnesením č. j. KSOL 10 INS 22175/2016-A-5 ze dne 12.10.2016) dlužník sdělil, že má závazky z podnikání vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ve výši 101.000 Kč, splatný dne 26.1.2015, a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 16.000 Kč, splatný dne 23.5.2011; věřitele požádal o souhlas se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením.
Podáním ze dne 21.10.2016 věřitel Česká správa sociálního zabezpečení vyjádřil souhlas se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný (§ 103 IZ), neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení k úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.
Podle § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována z a podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).
Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.
Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.
V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužník má dva nezajištěné závazky z podnikání, přičemž na žádost dlužníka se věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ke způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením nevyjádřil.
K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015 ze dne 23.9.2015 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 49/2016), ve kterém Vrchní soud v Olomouci formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí; postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.
Soud prvního stupně proto správně dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a proto jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a na jeho majetek bude prohlášen konkurs (§ 396 IZ).
Soud prvního stupně taktéž správně uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky a nemá ani žádný jiný hodnotný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tak v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb.), dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOL 10 INS 22175/2016 2 VSOL 48/2017-A-13
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Klášterská 135, Jindřichův Hradec, PSČ 337 01, identifikační číslo 87964422, adresa pro doručování: Na Tabulovém vrchu 1297/2, Olomouc, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 22175/2016-A-8 ze dne 12.12.2016,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že je podnikající fyzickou osobou a má závazky z podnikání. Na výzvu soudu, aby návrh doplnil tak, že označí závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti a sdělí skutečnosti, ze kterých bude zřejmé, že jeho závazky z jeho podnikatelské činnosti mu nebrání v řešení úpadku oddlužením, dlužník uvedl, že má dva závazky z podnikání, a to vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Na žádost dlužníka o souhlasu věřitelů se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením věřitel Česká správa sociálního zabezpečení sdělil, že souhlasí se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením, věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky však nereagoval, přičemž dlužník ve vztahu k závazku vůči tomuto věřiteli netvrdí takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o závazek, který nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník tak není osobou oprávněnou podat návrh isir.justi ce.cz na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. S ohledem na majetek dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu zde nebudou prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Soud proto podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč; přitom přihlédl k tomu, že odměna insolvenčního správce při konkursu činí nejméně 45.000 Kč a lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů insolvenčního správce apod.).
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že oba věřitelé, vůči nimž má závazky z podnikání, požádal o souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením, věřitel Česká správa sociálního zabezpečení souhlas vyslovil. Věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se k jeho žádosti nevyjádřil, domnívá se proto, že s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 26.9.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky z podnikání a nemá žádné zaměstnance, v současné době má 24 věřitelů, vůči nimž má 27 závazků v celkové výši 1.977.085 Kč, z toho 21 závazků vykonatelných a 6 nevykonatelných. Své závazky v návrhu specifikoval tak, že označil věřitele, uvedl právní důvod a výši závazku včetně data jeho splatnosti (v letech 2004, 2008 až 2015). K návrhu dlužník připojil seznam závazků, ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu, žádný závazek dlužník neoznačil jako zajištěný, seznam majetku, ve kterém uvedl, že nevlastní žádný majetek, a seznam zaměstnanců. Na výzvu soudu (usnesením č. j. KSOL 10 INS 22175/2016-A-5 ze dne 12.10.2016) dlužník sdělil, že má závazky z podnikání vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ve výši 101.000 Kč, splatný dne 26.1.2015, a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 16.000 Kč, splatný dne 23.5.2011; věřitele požádal o souhlas se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením.
Podáním ze dne 21.10.2016 věřitel Česká správa sociálního zabezpečení vyjádřil souhlas se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný (§ 103 IZ), neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení k úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.
Podle § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována z a podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).
Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.
Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.
V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužník má dva nezajištěné závazky z podnikání, přičemž na žádost dlužníka se věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ke způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením nevyjádřil.
K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015 ze dne 23.9.2015 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 49/2016), ve kterém Vrchní soud v Olomouci formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí; postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.
Soud prvního stupně proto správně dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a proto jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a na jeho majetek bude prohlášen konkurs (§ 396 IZ).
Soud prvního stupně taktéž správně uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky a nemá ani žádný jiný hodnotný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tak v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).
Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb.), dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. dubna 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu