2 VSOL 48/2011-A-17
KSBR 31 INS 13400/2010 2 VSOL 48/2011-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem 664 06 Viničné Šumice 123, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010, č.j. KSBR 31 INS 13400/2010-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 8.11.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že její měsíční příjem činí cca 17.200,-Kč, závazky má výši 1.301.225,-Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma zletilým dětem a její majetek je tvořen věcmi osobní potřeby a obvyklým vybavením domácnosti. Dále dlužnice předložila soudu souhlas nezajištěného věřitele eCREDIT s.r.o. s plněním ve výši 25 % jeho pohledávky, a proto hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nemůže být nižší než 29,96 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně zjistil, že dlužnice by svým nezajištěným věřitelům v případě plněním splátkového kalendáře za 5 let trvání splátkového kalendáře zaplatila 26,85 % jejich pohledávek. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením úpadku je konkurs. S ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady řízení při konkursu postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu k jejich krytí ve výši 50.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že je schopna ze svého měsíčního příjmu 17.200,-Kč uhradit 31,83 % závazků, když měsíční splátka by činila 6.903,-Kč, (což je za 60 měsíců celkem 414.180,-Kč) a celková výše závazků je 1.301.225,-Kč. Odměnu insolvenčního správce hodlá dlužnice hradit z té části mzdy, která by jí zůstala. Poukazovala i na to, že její starší dcera za dva roky ukončí studium, čímž by ve zbývajících třech letech mělo dojít ke snížení vyživovací povinnosti a naopak ke zvýšení splátek. V podáních doručených soudu dne 22.3.2011 a zejména ze dne 19.5.2011 dlužnice soudu sdělila, že její měsíční mzda od 1.3.2011 činí 21.700,-Kč hrubého měsíčně a že má již jen jednu vyživovací povinnost, když starší dcera je od 1.2.2011 vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 8.11.2010 domáhá rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhuje plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že není schopna po dobu delší než tři měsíce řádně hradit své závazky, které jsou po splatnosti nejméně tři měsíce. Vůči 12 věřitelům má 14 nezajištěných závazků v celkové výši 1.301.225,-Kč. Jediným příjmem dlužnice je mzda od zaměstnavatele MICROWELL CZ s.r.o. v průměrné výši 17.610,-Kč měsíčně čistého. Dále uvedla, že nemá žádný zpeněžitelný majetek, bydlí v domě rodičů a má dvě vyživovací povinnosti. Dne 26.11.2010 dlužnice předložila sdělení věřitele eCredit s.r.o., který vyslovil souhlas s tím, že se při oddlužení spokojí se zaplacením 25% jeho pohledávky.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez daně z přidané hodnoty). Pokud je správce plátcem daně z přidané hodnoty, je k této částce třeba připočítat i částku, která odpovídá této dani, kterou je správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést (§ 38 odst. 1 IZ). Měsíční odměna insolvenčního správce (plátce DPH) činí 1.080,-Kč a představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 odst. 1 písm. a) IZ.
Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnice se mýlí, pokud zpochybňuje správnost konstrukce výpočtu soudu prvního stupně, na jehož základě dospěl k závěru, že dlužnice nebude schopna uhradit nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Částka určená k úhradě nároků insolvenčního správce (jeho odměna a náhrada hotových výdajů) musí být odečtena od částky, která je po zohlednění nezabavitelných částek k dispozici pro účely oddlužení. Při zkoumání podmínek přípustnosti oddlužení tedy nelze (ani když to dlužnice sama nabízí) vycházet z toho, že by nároky insolvenčního správce byly hrazeny z částky, která zůstává dlužnici k volné dispozici.
Dlužnice však předloženými listinami doložila, že v průběhu odvolacího řízení došlo v podstatné změně v předpokladech, které třeba zohlednit při posuzování podmínek pro povolení řešení úpadku oddlužením. Dlužnice doložila jednak platový výměr zaměstnavatele MICROWELL CZ s.r.o. ze dne 28.2.2011, podle něhož její měsíční příjem od 1.3.2011 činí 21.700,-Kč hrubého. Dále pak potvrzení Úřadu práce Brno-venkov ze dne 21.3.2011, z něhož plyne, že její dcera Veronika anonymizovano je od 1.2.2011 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Z těchto nových zjištění tak lze dovodit, že čistý příjem dlužnice by měl nyní činit cca 17.880,-Kč, z čehož lze pro přednostní i nepřednostní pohledávky měsíčně srážet částku 8.564,-Kč. V průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla uhradit celkem 513.840,-Kč. Po zohlednění předpokládaných nároků insolvenčního správce ve výši 1.080,-Kč by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů připadla celková částka 449.040,-Kč. Z těchto závěrů vyplývá, že dlužnici by mohlo být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť v současné době je již schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu nezajištěným věřitelům 34,51% jejich pohledávek.
Za tohoto stavu nejsou splněny podmínky k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (k tomu viz. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22 v roce 2010). Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. června 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 31 INS 13400/2010 2 VSOL 48/2011-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem 664 06 Viničné Šumice 123, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010, č.j. KSBR 31 INS 13400/2010-A-7,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 8.11.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že její měsíční příjem činí cca 17.200,-Kč, závazky má výši 1.301.225,-Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma zletilým dětem a její majetek je tvořen věcmi osobní potřeby a obvyklým vybavením domácnosti. Dále dlužnice předložila soudu souhlas nezajištěného věřitele eCREDIT s.r.o. s plněním ve výši 25 % jeho pohledávky, a proto hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nemůže být nižší než 29,96 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně zjistil, že dlužnice by svým nezajištěným věřitelům v případě plněním splátkového kalendáře za 5 let trvání splátkového kalendáře zaplatila 26,85 % jejich pohledávek. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením úpadku je konkurs. S ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady řízení při konkursu postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu k jejich krytí ve výši 50.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že je schopna ze svého měsíčního příjmu 17.200,-Kč uhradit 31,83 % závazků, když měsíční splátka by činila 6.903,-Kč, (což je za 60 měsíců celkem 414.180,-Kč) a celková výše závazků je 1.301.225,-Kč. Odměnu insolvenčního správce hodlá dlužnice hradit z té části mzdy, která by jí zůstala. Poukazovala i na to, že její starší dcera za dva roky ukončí studium, čímž by ve zbývajících třech letech mělo dojít ke snížení vyživovací povinnosti a naopak ke zvýšení splátek. V podáních doručených soudu dne 22.3.2011 a zejména ze dne 19.5.2011 dlužnice soudu sdělila, že její měsíční mzda od 1.3.2011 činí 21.700,-Kč hrubého měsíčně a že má již jen jednu vyživovací povinnost, když starší dcera je od 1.2.2011 vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 8.11.2010 domáhá rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhuje plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že není schopna po dobu delší než tři měsíce řádně hradit své závazky, které jsou po splatnosti nejméně tři měsíce. Vůči 12 věřitelům má 14 nezajištěných závazků v celkové výši 1.301.225,-Kč. Jediným příjmem dlužnice je mzda od zaměstnavatele MICROWELL CZ s.r.o. v průměrné výši 17.610,-Kč měsíčně čistého. Dále uvedla, že nemá žádný zpeněžitelný majetek, bydlí v domě rodičů a má dvě vyživovací povinnosti. Dne 26.11.2010 dlužnice předložila sdělení věřitele eCredit s.r.o., který vyslovil souhlas s tím, že se při oddlužení spokojí se zaplacením 25% jeho pohledávky.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez daně z přidané hodnoty). Pokud je správce plátcem daně z přidané hodnoty, je k této částce třeba připočítat i částku, která odpovídá této dani, kterou je správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést (§ 38 odst. 1 IZ). Měsíční odměna insolvenčního správce (plátce DPH) činí 1.080,-Kč a představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 odst. 1 písm. a) IZ.
Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnice se mýlí, pokud zpochybňuje správnost konstrukce výpočtu soudu prvního stupně, na jehož základě dospěl k závěru, že dlužnice nebude schopna uhradit nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Částka určená k úhradě nároků insolvenčního správce (jeho odměna a náhrada hotových výdajů) musí být odečtena od částky, která je po zohlednění nezabavitelných částek k dispozici pro účely oddlužení. Při zkoumání podmínek přípustnosti oddlužení tedy nelze (ani když to dlužnice sama nabízí) vycházet z toho, že by nároky insolvenčního správce byly hrazeny z částky, která zůstává dlužnici k volné dispozici.
Dlužnice však předloženými listinami doložila, že v průběhu odvolacího řízení došlo v podstatné změně v předpokladech, které třeba zohlednit při posuzování podmínek pro povolení řešení úpadku oddlužením. Dlužnice doložila jednak platový výměr zaměstnavatele MICROWELL CZ s.r.o. ze dne 28.2.2011, podle něhož její měsíční příjem od 1.3.2011 činí 21.700,-Kč hrubého. Dále pak potvrzení Úřadu práce Brno-venkov ze dne 21.3.2011, z něhož plyne, že její dcera Veronika anonymizovano je od 1.2.2011 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Z těchto nových zjištění tak lze dovodit, že čistý příjem dlužnice by měl nyní činit cca 17.880,-Kč, z čehož lze pro přednostní i nepřednostní pohledávky měsíčně srážet částku 8.564,-Kč. V průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla uhradit celkem 513.840,-Kč. Po zohlednění předpokládaných nároků insolvenčního správce ve výši 1.080,-Kč by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů připadla celková částka 449.040,-Kč. Z těchto závěrů vyplývá, že dlužnici by mohlo být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť v současné době je již schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu nezajištěným věřitelům 34,51% jejich pohledávek.
Za tohoto stavu nejsou splněny podmínky k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (k tomu viz. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22 v roce 2010). Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. června 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu