2 VSOL 471/2012-P1-11
KSOS 25 INS 8335/2009 2 VSOL 471/2012-P1-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Letní 481/3, 736 01 Havířov-Šumbark, o návrhu věřitele č. 1 APSTON CAPITAL Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, reg. č. 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, o zjištění neuspokojené části pohledávky jako nezajištěné, rozhodl o odvolání věřitele APSTON CAPITAL Ltd. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2012, č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-P1-3,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh věřitele APSTON CAPITAL Ltd., aby byla jeho zajištěná pohledávka v neuspokojené části zařazena do splátkového kalendáře jako nezajištěná.
V důvodech usnesení uvedl, že usnesením č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-12 ze dne 21.12.2010 ve znění opravného usnesení č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-13 ze dne 22.12.2010 schválil soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přičemž ve výroku III. uvedl, že zajištěný věřitel APSTON CAPITAL Ltd. bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění. Dne 13.1.2012 podal tento zajištěný věřitel podnět, kterým se domáhal určení, aby jeho pohledávka v části, v níž nebude uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, byla zařazena do splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele a odkázal na ust. § 167 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). Ke sdělení soudu ze dne 6.4.2012, že uvedené ustanovení nelze v tomto případě aplikovat, se věřitel vyjádřil podáním ze dne 24.4.2012. Měl za to, že soud se dostatečně nevypořádal s jeho argumenty, především s názorem vyjádřeným v publikaci Doc. JUDr. Jiřiny Kotoučové, Ph.D. a kolektiv: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. K ust. § 167 odst. 2 IZ soud uvedl, že jeho účelem není upravit uspokojování zajištěného věřitele, ale je určeno k úpravě hlasovacích práv tam, kde věřitelé hlasují podle charakteru jejich pohledávek, tj. tam, kde hlasují zvlášť věřitelé zajištění a zvlášť věřitele nezajištění. Uvedenému výkladu odpovídá rovněž systematické zařazení uvedeného ustanovení, které není zařazeno v Části druhé, Hlavě I., Díl 6 Nakládání s výtěžkem zpeněžení , nýbrž v Části první, Hlavě V., Díl I. Postavení věřitelů a jejich pohledávek . K uspokojování zajištěného věřitele dále uvedl, že jeho postavení v případě řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře upravuje ust. § 298 odst. 1 IZ a § 398 odst. 3, poslední věta, IZ. Z výkladu uvedených ustanovení vyplývá, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci ( ), jíž byla zajištěna. Z ust. § 398 odst. 3 IZ pak dle soudu prvního stupně je jednoznačné, že zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Jak vyplynulo z důvodové zprávy k novele zákona č. 217/2009 Sb. (účinnost od 20.7.2009), kterým bylo do předmětné věty včleněno slovo jen , pak účelem této novelizace bylo postavit najisto, že zajištěný věřitel bude uspokojen pouze z výtěžku zpeněžení zajištění s tím, že má možnost volby, zda se přihlásí jako zajištěný nebo nezajištěný. Podle soudu prvního stupně je i postavení věřitelů v daném případě rovné, neboť zajištění věřitelé mají dle svého uvážení možnost volby mezi pro ně výhodnějším způsobem uspokojení. V návaznosti na to je pak na jejich úvaze, zda se přihlásí jako zajištění či nezajištění. Naopak se jeví jako neodůvodněné zvýhodňování uspokojení zajištěného věřitele tak, že by byl nad rámec uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění uspokojen rovněž splátkami. Tím by byl neodůvodněně zvýhodněn oproti věřiteli nezajištěnému, který nemá možnost hojit se na zajištění. Na podporu svých závěrů odkázal soud na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 3 VSPH 1078/2010-B-1164 ze dne 17.6.2011.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel APSTON CAPITAL Ltd. (dále jen odvolatel ). Tvrdil, že ust. § 398 odst. 3 IZ řeší způsob, nikoliv však rozsah uspokojení jednotlivých věřitelů v rámci oddlužení. Výklad, kdo je zajištěným věřitelem v intencích insolvenčního zákona, je nutné hledat v ustanoveních zabývajících se postavením jednotlivých věřitelů, tj. i v ust. § 167 IZ, dle kterého v rozsahu, v jakém je pohledávka jinak zajištěného věřitele vyšší než hodnota zajištění, považuje se za pohledávku nezajištěnou. Tímto je dán rozsah, v jakém věřitel v insolvenčním řízení vystupuje jako zajištěný věřitel a v jakém rozsahu jako věřitel nezajištěný. Rovněž nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že by měl na výběr již při přihlášení pohledávky, zda bude vystupovat jako zajištěný či nezajištěný věřitel. Byť by i měl určitá dispoziční oprávnění co do své přihlášky, dostal by se tím do svízelné situace, v níž by musel odhadovat, zda zajištění postačí k úhradě jeho pohledávky či zda má riskovat přihlášení pohledávky jako nezajištěné a domáhat se uspokojení jiným způsobem. Navíc nemá ani v době rozhodnutí o úpadku jistotu, zda bude řešen úpadek dlužníka splátkovým kalendářem či na jeho majetek bude prohlášen konkurs, v němž by své zajištění nemohl dostatečně uplatnit. Setrval na stanovisku, že zajištění věřitelé si zajistili své výhodnější postavení v podmínkách hmotného práva, když si své pohledávky zajistili a v případě aplikace ust. § 167 odst. 2 IZ nejde o nové zvýhodnění , ale jde jen o způsob uspokojení jednotlivých částí pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že pohledávka odvolatele se v neuspokojené části zařazuje do splátkového kalendáře, příp. aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že odvolatel si v insolvenčním řízení včas přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 1.499.792,24,-K z titulu smlouvy o úvěru č. 076098220221 ze dne 20.7.1998, ve znění dodatku č. 1 ze dne 10.10.1998 uzavřenou mezi dlužníkem Jaroslavem Poloučkem a Komerční bankou, a.s. Jedná se o pohledávku vykonatelnou (viz rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 11.4.2005, č. j. 113 C 114/2003-145) a zajištěnou (viz zástavní smlouva k nemovitostem č. 076098600221 ze dne 23.10.1998). Pohledávka byla na přezkumném jednání uznána insolvenčním správcem a usnesením č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-12 ze dne 21.12.2010 soud prvního stupně rozhodl, že odvolatel jako zajištěný věřitel bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění. Usnesením ze dne 2.7.2012, č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-31 soud prvního stupně vyslovil souhlas, aby insolvenční správce vydal odvolateli výtěžek zpeněžení ve výši 311.015,86,-Kč.
Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle ust. § 409 odst. 3 IZ, majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v otázce výkladu ust. § 398 odst. 3 poslední věty IZ (tj. uspokojování věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištění při plnění splátkového kalendáře) s tím, že je pouze na věřiteli dlužníka, zda si svou pohledávku za dlužníkem přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. Podle odvolacího soudu je postavení věřitelů při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a při oddlužení plněním splátkového kalendáře odlišné. Oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty postihuje pouze majetek náležející dlužníkovi v době schválení oddlužení. Podstata oddlužení na rozdíl od konkursu spočívá jednak v omezení rozsahu postiženého majetku dlužníka, jež odpovídá konkrétní formě oddlužení, a dále především v tom, že po skončení oddlužení může být dlužník při splnění zákonných podmínek rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém nebyly uspokojeny a je osvobozen i od placení pohledávek nepřihlášených anebo ohledně kterých nastal následek, že se k nim v insolvenčním řízení nepřihlíží. O způsobu oddlužení v zásadě rozhodují věřitelé a jen v případě, že ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, rozhoduje o způsobu oddlužení insolvenční soud. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány. V rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude předmět jejich zajištění vždy zpeněžen a z jeho výtěžku pohledávka zajištěného věřitele (obdobně jako v konkursu) uspokojena. V případě oddlužení splátkovým kalendářem (jelikož tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá.
V rovině řečeného nelze pominout ani obsah důvodové zprávy k zákonu č. 217/2009 Sb., která striktně uvedla, že změny textu § 398 odst. 3 IZ mají zpřesňující ráz, kdy se výslovně potvrzuje, že zajištěný věřitel se v oddlužení splátkovým kalendářem uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Přitom stále platí, že zajištěný věřitel má možnost volby, tj. zda svou pohledávku přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. S tím souvisela i změna § 409 odst. 3 IZ, která vzešla z toho, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře dojde ke zpeněžení předmětu zajištění jen k žádosti zajištěného věřitele. Ten tak získává možnost výběru okamžiku zpeněžení či možnost rozhodnout se, že po dobu trvání oddlužení splněním splátkového kalendáře ke zpeněžení nedojde. Práva zajištěného věřitele se tak rozšiřují, oproti stávající úpravě, podle které byla povinnost zpeněžení předmětu zpeněžení obligatorní. S těmito změnami dále souvisí změna § 414 IZ. Z ní plyne, že nedojde-li v době do splnění splátkového kalendáře ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, (jelikož o to zajištěný věřitel nepožádal) osvobození od placení pohledávek se nebude vztahovat na právo zajištěného věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, a to včetně úroků či jiných nároků za dobu od skončení insolvenčního řízení.
Za případný nepovažuje odvolací soud ani odkaz odvolatele na znění ust. § 167 odst. 2 IZ. Nejde totiž o ustanovení, podle něhož by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhož by se rozhodovalo o vydání výtěžku zpeněžení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouží. Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění nezávisle na jeho ocenění uvedenou v přihlášce (srov. § 179 IZ) do doby, než bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněžením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouží především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ). Rozhodovat podle něj o vydání výtěžku zpeněžení zajištění však možné není.
Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 24. července 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 25 INS 8335/2009 2 VSOL 471/2012-P1-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Letní 481/3, 736 01 Havířov-Šumbark, o návrhu věřitele č. 1 APSTON CAPITAL Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, reg. č. 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, o zjištění neuspokojené části pohledávky jako nezajištěné, rozhodl o odvolání věřitele APSTON CAPITAL Ltd. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2012, č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-P1-3,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh věřitele APSTON CAPITAL Ltd., aby byla jeho zajištěná pohledávka v neuspokojené části zařazena do splátkového kalendáře jako nezajištěná.
V důvodech usnesení uvedl, že usnesením č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-12 ze dne 21.12.2010 ve znění opravného usnesení č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-13 ze dne 22.12.2010 schválil soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přičemž ve výroku III. uvedl, že zajištěný věřitel APSTON CAPITAL Ltd. bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění. Dne 13.1.2012 podal tento zajištěný věřitel podnět, kterým se domáhal určení, aby jeho pohledávka v části, v níž nebude uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, byla zařazena do splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele a odkázal na ust. § 167 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). Ke sdělení soudu ze dne 6.4.2012, že uvedené ustanovení nelze v tomto případě aplikovat, se věřitel vyjádřil podáním ze dne 24.4.2012. Měl za to, že soud se dostatečně nevypořádal s jeho argumenty, především s názorem vyjádřeným v publikaci Doc. JUDr. Jiřiny Kotoučové, Ph.D. a kolektiv: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. K ust. § 167 odst. 2 IZ soud uvedl, že jeho účelem není upravit uspokojování zajištěného věřitele, ale je určeno k úpravě hlasovacích práv tam, kde věřitelé hlasují podle charakteru jejich pohledávek, tj. tam, kde hlasují zvlášť věřitelé zajištění a zvlášť věřitele nezajištění. Uvedenému výkladu odpovídá rovněž systematické zařazení uvedeného ustanovení, které není zařazeno v Části druhé, Hlavě I., Díl 6 Nakládání s výtěžkem zpeněžení , nýbrž v Části první, Hlavě V., Díl I. Postavení věřitelů a jejich pohledávek . K uspokojování zajištěného věřitele dále uvedl, že jeho postavení v případě řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře upravuje ust. § 298 odst. 1 IZ a § 398 odst. 3, poslední věta, IZ. Z výkladu uvedených ustanovení vyplývá, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci ( ), jíž byla zajištěna. Z ust. § 398 odst. 3 IZ pak dle soudu prvního stupně je jednoznačné, že zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Jak vyplynulo z důvodové zprávy k novele zákona č. 217/2009 Sb. (účinnost od 20.7.2009), kterým bylo do předmětné věty včleněno slovo jen , pak účelem této novelizace bylo postavit najisto, že zajištěný věřitel bude uspokojen pouze z výtěžku zpeněžení zajištění s tím, že má možnost volby, zda se přihlásí jako zajištěný nebo nezajištěný. Podle soudu prvního stupně je i postavení věřitelů v daném případě rovné, neboť zajištění věřitelé mají dle svého uvážení možnost volby mezi pro ně výhodnějším způsobem uspokojení. V návaznosti na to je pak na jejich úvaze, zda se přihlásí jako zajištění či nezajištění. Naopak se jeví jako neodůvodněné zvýhodňování uspokojení zajištěného věřitele tak, že by byl nad rámec uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění uspokojen rovněž splátkami. Tím by byl neodůvodněně zvýhodněn oproti věřiteli nezajištěnému, který nemá možnost hojit se na zajištění. Na podporu svých závěrů odkázal soud na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 3 VSPH 1078/2010-B-1164 ze dne 17.6.2011.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel APSTON CAPITAL Ltd. (dále jen odvolatel ). Tvrdil, že ust. § 398 odst. 3 IZ řeší způsob, nikoliv však rozsah uspokojení jednotlivých věřitelů v rámci oddlužení. Výklad, kdo je zajištěným věřitelem v intencích insolvenčního zákona, je nutné hledat v ustanoveních zabývajících se postavením jednotlivých věřitelů, tj. i v ust. § 167 IZ, dle kterého v rozsahu, v jakém je pohledávka jinak zajištěného věřitele vyšší než hodnota zajištění, považuje se za pohledávku nezajištěnou. Tímto je dán rozsah, v jakém věřitel v insolvenčním řízení vystupuje jako zajištěný věřitel a v jakém rozsahu jako věřitel nezajištěný. Rovněž nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že by měl na výběr již při přihlášení pohledávky, zda bude vystupovat jako zajištěný či nezajištěný věřitel. Byť by i měl určitá dispoziční oprávnění co do své přihlášky, dostal by se tím do svízelné situace, v níž by musel odhadovat, zda zajištění postačí k úhradě jeho pohledávky či zda má riskovat přihlášení pohledávky jako nezajištěné a domáhat se uspokojení jiným způsobem. Navíc nemá ani v době rozhodnutí o úpadku jistotu, zda bude řešen úpadek dlužníka splátkovým kalendářem či na jeho majetek bude prohlášen konkurs, v němž by své zajištění nemohl dostatečně uplatnit. Setrval na stanovisku, že zajištění věřitelé si zajistili své výhodnější postavení v podmínkách hmotného práva, když si své pohledávky zajistili a v případě aplikace ust. § 167 odst. 2 IZ nejde o nové zvýhodnění , ale jde jen o způsob uspokojení jednotlivých částí pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že pohledávka odvolatele se v neuspokojené části zařazuje do splátkového kalendáře, příp. aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že odvolatel si v insolvenčním řízení včas přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 1.499.792,24,-K z titulu smlouvy o úvěru č. 076098220221 ze dne 20.7.1998, ve znění dodatku č. 1 ze dne 10.10.1998 uzavřenou mezi dlužníkem Jaroslavem Poloučkem a Komerční bankou, a.s. Jedná se o pohledávku vykonatelnou (viz rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 11.4.2005, č. j. 113 C 114/2003-145) a zajištěnou (viz zástavní smlouva k nemovitostem č. 076098600221 ze dne 23.10.1998). Pohledávka byla na přezkumném jednání uznána insolvenčním správcem a usnesením č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-12 ze dne 21.12.2010 soud prvního stupně rozhodl, že odvolatel jako zajištěný věřitel bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění. Usnesením ze dne 2.7.2012, č. j. KSOS 25 INS 8335/2009-B-31 soud prvního stupně vyslovil souhlas, aby insolvenční správce vydal odvolateli výtěžek zpeněžení ve výši 311.015,86,-Kč.
Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Podle ust. § 409 odst. 3 IZ, majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v otázce výkladu ust. § 398 odst. 3 poslední věty IZ (tj. uspokojování věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištění při plnění splátkového kalendáře) s tím, že je pouze na věřiteli dlužníka, zda si svou pohledávku za dlužníkem přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. Podle odvolacího soudu je postavení věřitelů při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a při oddlužení plněním splátkového kalendáře odlišné. Oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty postihuje pouze majetek náležející dlužníkovi v době schválení oddlužení. Podstata oddlužení na rozdíl od konkursu spočívá jednak v omezení rozsahu postiženého majetku dlužníka, jež odpovídá konkrétní formě oddlužení, a dále především v tom, že po skončení oddlužení může být dlužník při splnění zákonných podmínek rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém nebyly uspokojeny a je osvobozen i od placení pohledávek nepřihlášených anebo ohledně kterých nastal následek, že se k nim v insolvenčním řízení nepřihlíží. O způsobu oddlužení v zásadě rozhodují věřitelé a jen v případě, že ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, rozhoduje o způsobu oddlužení insolvenční soud. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány. V rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude předmět jejich zajištění vždy zpeněžen a z jeho výtěžku pohledávka zajištěného věřitele (obdobně jako v konkursu) uspokojena. V případě oddlužení splátkovým kalendářem (jelikož tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá.
V rovině řečeného nelze pominout ani obsah důvodové zprávy k zákonu č. 217/2009 Sb., která striktně uvedla, že změny textu § 398 odst. 3 IZ mají zpřesňující ráz, kdy se výslovně potvrzuje, že zajištěný věřitel se v oddlužení splátkovým kalendářem uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Přitom stále platí, že zajištěný věřitel má možnost volby, tj. zda svou pohledávku přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. S tím souvisela i změna § 409 odst. 3 IZ, která vzešla z toho, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře dojde ke zpeněžení předmětu zajištění jen k žádosti zajištěného věřitele. Ten tak získává možnost výběru okamžiku zpeněžení či možnost rozhodnout se, že po dobu trvání oddlužení splněním splátkového kalendáře ke zpeněžení nedojde. Práva zajištěného věřitele se tak rozšiřují, oproti stávající úpravě, podle které byla povinnost zpeněžení předmětu zpeněžení obligatorní. S těmito změnami dále souvisí změna § 414 IZ. Z ní plyne, že nedojde-li v době do splnění splátkového kalendáře ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, (jelikož o to zajištěný věřitel nepožádal) osvobození od placení pohledávek se nebude vztahovat na právo zajištěného věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, a to včetně úroků či jiných nároků za dobu od skončení insolvenčního řízení.
Za případný nepovažuje odvolací soud ani odkaz odvolatele na znění ust. § 167 odst. 2 IZ. Nejde totiž o ustanovení, podle něhož by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhož by se rozhodovalo o vydání výtěžku zpeněžení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouží. Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění nezávisle na jeho ocenění uvedenou v přihlášce (srov. § 179 IZ) do doby, než bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněžením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouží především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ). Rozhodovat podle něj o vydání výtěžku zpeněžení zajištění však možné není.
Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 24. července 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu