2 VSOL 433/2012-A-77
KSBR 28 INS 7769/2009 2 VSOL 433/2012-A-77
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra Kučmáše, rodné číslo 690818/2545, identifikační číslo 87 89 00 97, bytem Smetanova 1151, 757 01 Valašské Meziříčí, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009-A-57,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009-A-57 se ve výrocích II. a III. m ě n í tak, že dlužníku Petru Kučmášovi se povoluje řešení jeho úpadku oddlužením.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Petra Kučmáše (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), prohlásil konkurs na jeho majetek (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Oldřicha Fabiána (výrok IV.) a vyslovil výroky dle ust. § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).
Své rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka soud prvního stupně neodůvodnil, neboť se jedná o rozhodnutí, jemuž nikdo neodporoval. Ve vztahu k návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud uvedl, že dle seznamu závazků má dlužník závazky vůči 7 nezajištěným věřitelům v celkové výši 495.046,-Kč, doložil čistý příjem z pracovního poměru ve výši 9.500,-Kč měsíčně, je ženatý a za dobu 5 let by byl schopen zaplatit věřitelům na úhradu jejich pohledávek 146.340,-Kč. Při odměně insolvenčního správce v případě oddlužení v částce 750,-Kč měsíčně a náhradě jeho hotových výdajů 150,-Kč měsíčně by dlužník nebyl schopen ze svých příjmů uhradit za dobu 5 let 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a žádný z věřitelů nevyslovil souhlas s nižším plněním. Podle seznamu majetku nemá dlužník majetek dostačující k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Nadto získal živnostenské oprávnění, předpokládá příjmy z vedlejší podnikatelské činnosti 10.000,-Kč až
20.000,-Kč měsíčně, avšak řešení úpadku oddlužením může navrhnout pouze dlužník, který není podnikatelem (§ 389 odst. 1 IZ). Z důvodu nesplnění podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ soud návrh na povolení oddlužení zamítl a na majetek dlužníka prohlásil konkurs podle ust. § 396 odst. 1 IZ.
Výslovně proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že soud věc nesprávně posoudil, neboť pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly splněny podmínky. Odkázal na dokumentaci, kterou již dříve doložil do spisu a uvedl, že v době podání návrhu na povolení oddlužení nebyl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná a nemá dluhy z podnikatelské činnosti. Dále tvrdil, že je schopen v případě schválení oddlužení formou splátkového kalendáře uhradit nezajištěným věřitelům částku vyšší než 30 %. Navrhl, aby odvolací soud zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužníka a povolil mu oddlužení formou splátkového kalendáře. S ohledem na průběh řízení vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni Mgr. Zdeňce Hubertové a požádal odvolací soud, aby insolvenční řízení bylo převedeno místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě. K odvolání doložil darovací smlouvu ze dne 20.4.2012.
U jednání odvolacího soudu dne 30.8.2012 dlužník doplnil, že v současné době je zaměstnán u G4S Security, Praha, jako pracovník ostrahy s místem výkonu práce Komerční banka, a.s. ve Valašském Meziříčí. Dohodu o pracovní činnosti má uzavřenou od 1.8.2012 do 31.12.2012 a má příjem 9.500,-Kč čistého. Současně má již rozjednán trvalý pracovní poměr. Vyživovací povinnost má jen ke své manželce, dcera je zletilá. Jeho závazky nejsou z podnikatelské činnosti. Firma, která dlužníkovi pomáhala zpracovat insolvenční návrh, doporučila dlužníkovi zajistit si další příjem. Proto je od roku 2011 registrován jako fyzická osoba s předmětem činnosti zámečnictví. Je vyučen zámečníkem a příjem z této činnosti činí 20.000,-Kč čistého měsíčně. Veškeré závazky vznikly za trvání manželství, které uzavřel s Andreou Kučmášovou dne 21.3.1992.
Insolvenční správce Ing. Oldřich Fabián neměl žádné výhrady ke způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením, a to zejména s přihlédnutím k daru doloženému v odvolacím řízení. Dále uvedl, že v insolvenčním řízení postupoval standardně dle pokynů soudu, zejména zpracoval zprávu o své činnosti. Dlužník s ním spolupracuje a přihlášené pohledávky uznává, včetně jejich výše. K přehledu přihlášek ze dne 21.5.2011 správce doplnil, že celkový objem přihlášených pohledávek narostl v průběhu řízení o příslušenství. Město Valašské Meziříčí přihlásilo v obou řízeních pohledávku 3.520 Kč (poplatky za odpad) a tuto částku požaduje po každém z manželů. Věřitel AVALON CONTINENTAL A.S. přihlásil pohledávku za oběma dlužníky, jedná se o stejnou pohledávku.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2, písm. f) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 5, o.s.ř.), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba ve výrocích II. a III. změnit.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým Krajskému soudu v Brně dne 9.11.2009, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 12.11.2009 soud prvního stupně insolvenční návrh odmítl dle ust. § 128 odst. 1 IZ, toto usnesení však vrchní soud usnesením ze dne 26.1.2010 změnil. Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 7.4.2010 odmítl insolvenční návrh pro vady příloh dle ust. § 128 odst. 2 IZ a vrchní soud usnesením ze dne 28.6.2010 toto usnesení rovněž změnil. Usnesením ze dne 13.10.2010 soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě, který s postoupením věci nesouhlasil. Následně vrchní soud usnesením ze dne 27.1.2011 shledal nesouhlas Krajského soudu v Ostravě důvodným. Usnesením ze dne 20.6.2011 vyzval soud prvního stupně dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč a vrchní soud usnesením ze dne 29.9.2011 toto usnesení potvrdil. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 23.12.2011 řízení zastavil pro nezaplacení zálohy. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a v odvolací lhůtě zálohu zaplatil. Proto soud prvního stupně usnesením ze dne 19.1.2012 rozhodl tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.
Z hlediska posuzování odvolacích námitek je dále podstatné, že dlužník ve svém odvolání ze dne 19.4.2012 vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně Mgr. Zdeňky Hubertové. O této námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12.7.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009, 2 VSOL 434/2012-A-69 tak, že soudkyně Krajského soudu v Brně Mgr. Zdeňka Hubertová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 7769/2009.
Po stránce skutkové je třeba uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. V zájmu stručnosti je tedy možno odkázat na zjištění a závěry uvedené v odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně také správně dovodil, že při zohlednění jedné vyživovací povinnosti a při výši závazků v objemu 495.046,-Kč vůči nezajištěným věřitelům by dlužník nebyl schopen ze svého čistého měsíčního příjmu 9.500,-Kč uhradit za dobu 5 let 30 % pohledávek těchto věřitelů, přičemž žádný z nich nevyslovil souhlas s nižším plněním. Proto byl správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplnil podmínku pro povolení oddlužení stanovenou v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, návrh na povolení oddlužení zamítl a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jak mu to ukládá ust. § 396 odst. 1 IZ.
Po vydání napadeného usnesení však nastaly nové skutečnosti. Dlužník zejména tvrdil, že obstaral osobu ochotnou poskytovat mu po dobu trvání oddlužení peněžitý dar ve výši 5.000,-Kč měsíčně. Za účelem náležitého objasnění skutkového stavu věci doplnil odvolací soud dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokole o jednání před odvolacím soudem. Z darovací smlouvy uzavřené dne 20.4.2012 mezi dárcem Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Poličná 61, Valašské Meziříčí, a dlužníkem jako obdarovaným vyplývá, že předmětem darovací smlouvy je pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 5.000,-Kč. Dárce se zavázal darovat obdarovanému tuto částku po dobu 60 po sobě jdoucích měsíců nebo po dobu trvání oddlužení dle insolvenčního zákona, bude-li takto stanovená doba kratší 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Podpis dárce byl notářsky ověřen dne 24.4.2012.
Z prohlášení dárce ze dne 1.8.2012 plyne, že Miroslav Foukal anonymizovano , bytem Poličná 61, Valašské Meziříčí, prohlásil, že svému dlouholetému příteli panu Petru Kučmášovi bude na základě článku 1 darovací smlouvy ze dne 20.4.2012 zasílat pravidelné měsíční plnění ve výši 5.000,-Kč z prostředků jeho podnikatelské činnosti. I podpis na této listině je notářsky ověřen dne 1.8.2012.
Z přehledu přihlášek vypracovaného insolvenčním správcem Ing. Oldřichem Fabiánem dne 21.5.2012 vyplývá, že v insolvenčním řízení dlužníka Petra Kučmáše přihlásilo pohledávky celkem 11 věřitelů, přihlášky jsou vedeny pod č. P1 až P11, celkový objem přihlášených pohledávek činí 762.707,39 Kč, celkový objem vykonatelných pohledávek 648.795,66 Kč, objem zjištěných pohledávek 762.707,39 Kč. Věřitel č. 6 Město Valašské Meziříčí přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 3.520,-Kč, věřitel č. 9 Raiffeisenbank a.s. pohledávku ve výši 233.755,97 Kč a věřitel č. 11 AVALON CONTINENTAL S.A. pohledávku ve výši 264.024,83 Kč.
Po vyhodnocení darovací smlouvy ze dne 20.4.2012 nevidí odvolací soud žádného rozumného důvodu, proč v této fázi insolvenčního řízení (rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka) k dalšímu příjmu dlužníka plynoucímu z darovací smlouvy nepřihlédnout. V této souvislosti nutno zdůraznit, že insolvenční řízení je ovládáno zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, která dle dosavadního průběhu řízení (jak rekapitulován shora) nebyla zcela naplněna, když řízení bylo zahájeno již dne 9.11.2009. Prohlášením dárce ze dne 1.8.2012 byla prokázána také bonita a ochota Miroslava Foukala peněžité prostředky dlužníkovi pravidelně poskytovat. Nelze neuvést, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (srovnej ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele). Podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. V dané věci dar poskytovaný dárcem dosahuje zhruba poloviny výše pravidelného čistého měsíčního příjmu dlužníka (mzdy). Dlužník ve snaze oddlužit se a poskytnout tak věřitelům alespoň částečné plnění, vědom si toho, že pouze ze své mzdy podmínky oddlužení splňovat nebude, zajistil další pravidelný příjem, se kterým je schopen splnit nejen zákonný limit 30 %, nýbrž i částku vyšší. Již z tohoto důvodu nelze podle odvolacího soudu v přístupu dlužníka spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ust. 395 odst. 1, písm. a) IZ a je nepochybné, že pokud dlužník splní všechny podmínky oddlužení za využití daru, půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužníka, ale především pro jeho věřitele, a to i s ohledem na to, že dlužník je prakticky nemajetný.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ musí vycházet z výše splátek odpovídajícím částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek sráženy (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Veden těmito úvahami provedl odvolací soud předběžný propočet a při zohlednění jedné vyživovací povinnosti k manželce dlužníka, dále vycházeje z příjmu dlužníka 9.500,-Kč měsíčně čistého a po zohlednění daru ve výši 5.000,-Kč měsíčně (mimořádný příjem dlužníka), rovněž s přihlédnutím k odměně insolvenčního správce (750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc) a náhradě jeho hotových výdajů (150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc) dospěl odvolací soud k závěru, že dlužník je schopen v zákonem stanovené lhůtě 5 let a při zákonem určené výši splátek uhradit svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 62,87 % jejich pohledávek (je-li správce plátcem DPH) a částku odpovídající 64,97 % jejich pohledávek (není-li správce plátcem DPH). K uvedenému je nutno doplnit, že odvolací soud vycházel při tomto výpočtu z dlužné částky celkem 513.817,-Kč, když z celkového objemu přihlášených pohledávek ve výši 762.707,39 Kč (přehled přihlášek ze dne 21.5.2012) odečetl částku 116.877,98 Kč (polovinu pohledávky přihlášené věřitelem č. 9 současně v řízení dlužníka i v insolvenčním řízení jeho manželky Andrey Kučmášové) a částku 132.012,41 Kč (poníženou pohledávku věřitele č.10, přihlášenou obdobně jako věřitel č. 9). Při těchto svých zjištěních vyšel odvolací soud z vyjádření, které učinil insolvenční správce u odvolacího jednání.
Na základě výše uvedených zjištění a úvah odvolací soud uzavřel, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Je totiž schopen v zákonem stanovené lhůtě 5 let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům více než 30 % jejich pohledávek.
Dále odvolací soud považuje za vhodné vyslovit se k polemice soudu prvního stupně s tvrzením dlužníka, že získal živnostenské oprávnění a předpokládá příjmy z vedlejší podnikatelské činnosti. Rozhodovací praxe soudů se již ustálila v závěru, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srovnej usnesení NSČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A,R č. 79/2010). V posuzované věci je zcela nepochybné, že dlužník nemá
žádné závazky vzešlé z podnikání. Sám však potvrdil, že ode dne 31.5.2011 je registrován jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, druh živnosti zámečnictví, nástrojářství, vznik oprávnění 31.5.2011, identifikační číslo 87 89 00 97. Tuto skutečnost dokládá i výpis z živnostenského rejstříku. Dlužník doplnil, že další příjem si zajistil z důvodu doporučení firmy, která mu pomáhala se sepsáním insolvenčního návrhu, je vyučen zámečníkem a jeho příjem z této činnosti činí 10.000,-Kč až 20.000,-Kč měsíčně čistého. Podle názoru odvolacího soudu by nepřipustit oddlužení dlužníka pouze proto, že v době cca 1,5 roku po zahájení insolvenčního řízení dlužník získal živnostenské oprávnění a z podnikatelské činnosti má příjem (tedy odmítnout návrh na povolení oddlužení, protože byl podán neoprávněnou osobou), znamenalo ve svém důsledku popřít institut oddlužení jako způsob řešení úpadku těch osob, které se v úpadkové situaci ocitly v důsledku jiných než podnikatelských aktivit. V konkrétní věci by to vedlo k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů dlužníka. Dle odvolacího soud nelze klást dlužníku k tíži, že si v průběhu insolvenčního řízení obstaral další výdělečnou činnost a usiluje o získání dalších příjmů, byť se jedná o příjmy z podnikatelské činnosti. V tomto směru vychází odvolací soud z toho, že dlužník je živnostníkem v oboru (řemesle), v němž získal výuční list (zámečnictví, nástrojařství) a lze proto připustit, aby k naplnění cíle oddlužení (jako dobrodiní pro dlužníka, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků) dlužník vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní prací a aktivitou.
Námitkou dlužníka o podjatosti soudkyně Mgr. Zdeňky Hubertové se odvolací soud již zabýval v samostatném usnesení, a proto lze zcela odkázat na odůvodnění usnesení ze dne 12.7.2012 č. j. KSBR 28 INS 7769/2009, 2 VSOL 434/2012-A-69, kterým Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. K požadavku dlužníka, aby insolvenční řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě jako soudu místně příslušného je třeba odkázat na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.1.2011, č. j. KSOS 34 INS 7769/2009, 2 VSOL 507/2010-A-37, kterým byl uznán důvodný nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci se závěrem, že v době zahájení řízení existoval nedostatek místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, ten však byl v důsledku postupu tohoto soudu zhojen.
Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. změnil tak, že dlužníku Petru Kučmášovi se povoluje řešení jeho úpadku oddlužením.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 28 INS 7769/2009 2 VSOL 433/2012-A-77
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra Kučmáše, rodné číslo 690818/2545, identifikační číslo 87 89 00 97, bytem Smetanova 1151, 757 01 Valašské Meziříčí, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009-A-57,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009-A-57 se ve výrocích II. a III. m ě n í tak, že dlužníku Petru Kučmášovi se povoluje řešení jeho úpadku oddlužením.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Petra Kučmáše (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), prohlásil konkurs na jeho majetek (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Oldřicha Fabiána (výrok IV.) a vyslovil výroky dle ust. § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).
Své rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka soud prvního stupně neodůvodnil, neboť se jedná o rozhodnutí, jemuž nikdo neodporoval. Ve vztahu k návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud uvedl, že dle seznamu závazků má dlužník závazky vůči 7 nezajištěným věřitelům v celkové výši 495.046,-Kč, doložil čistý příjem z pracovního poměru ve výši 9.500,-Kč měsíčně, je ženatý a za dobu 5 let by byl schopen zaplatit věřitelům na úhradu jejich pohledávek 146.340,-Kč. Při odměně insolvenčního správce v případě oddlužení v částce 750,-Kč měsíčně a náhradě jeho hotových výdajů 150,-Kč měsíčně by dlužník nebyl schopen ze svých příjmů uhradit za dobu 5 let 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a žádný z věřitelů nevyslovil souhlas s nižším plněním. Podle seznamu majetku nemá dlužník majetek dostačující k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Nadto získal živnostenské oprávnění, předpokládá příjmy z vedlejší podnikatelské činnosti 10.000,-Kč až
20.000,-Kč měsíčně, avšak řešení úpadku oddlužením může navrhnout pouze dlužník, který není podnikatelem (§ 389 odst. 1 IZ). Z důvodu nesplnění podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ soud návrh na povolení oddlužení zamítl a na majetek dlužníka prohlásil konkurs podle ust. § 396 odst. 1 IZ.
Výslovně proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že soud věc nesprávně posoudil, neboť pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly splněny podmínky. Odkázal na dokumentaci, kterou již dříve doložil do spisu a uvedl, že v době podání návrhu na povolení oddlužení nebyl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná a nemá dluhy z podnikatelské činnosti. Dále tvrdil, že je schopen v případě schválení oddlužení formou splátkového kalendáře uhradit nezajištěným věřitelům částku vyšší než 30 %. Navrhl, aby odvolací soud zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužníka a povolil mu oddlužení formou splátkového kalendáře. S ohledem na průběh řízení vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni Mgr. Zdeňce Hubertové a požádal odvolací soud, aby insolvenční řízení bylo převedeno místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě. K odvolání doložil darovací smlouvu ze dne 20.4.2012.
U jednání odvolacího soudu dne 30.8.2012 dlužník doplnil, že v současné době je zaměstnán u G4S Security, Praha, jako pracovník ostrahy s místem výkonu práce Komerční banka, a.s. ve Valašském Meziříčí. Dohodu o pracovní činnosti má uzavřenou od 1.8.2012 do 31.12.2012 a má příjem 9.500,-Kč čistého. Současně má již rozjednán trvalý pracovní poměr. Vyživovací povinnost má jen ke své manželce, dcera je zletilá. Jeho závazky nejsou z podnikatelské činnosti. Firma, která dlužníkovi pomáhala zpracovat insolvenční návrh, doporučila dlužníkovi zajistit si další příjem. Proto je od roku 2011 registrován jako fyzická osoba s předmětem činnosti zámečnictví. Je vyučen zámečníkem a příjem z této činnosti činí 20.000,-Kč čistého měsíčně. Veškeré závazky vznikly za trvání manželství, které uzavřel s Andreou Kučmášovou dne 21.3.1992.
Insolvenční správce Ing. Oldřich Fabián neměl žádné výhrady ke způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením, a to zejména s přihlédnutím k daru doloženému v odvolacím řízení. Dále uvedl, že v insolvenčním řízení postupoval standardně dle pokynů soudu, zejména zpracoval zprávu o své činnosti. Dlužník s ním spolupracuje a přihlášené pohledávky uznává, včetně jejich výše. K přehledu přihlášek ze dne 21.5.2011 správce doplnil, že celkový objem přihlášených pohledávek narostl v průběhu řízení o příslušenství. Město Valašské Meziříčí přihlásilo v obou řízeních pohledávku 3.520 Kč (poplatky za odpad) a tuto částku požaduje po každém z manželů. Věřitel AVALON CONTINENTAL A.S. přihlásil pohledávku za oběma dlužníky, jedná se o stejnou pohledávku.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2, písm. f) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 5, o.s.ř.), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba ve výrocích II. a III. změnit.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým Krajskému soudu v Brně dne 9.11.2009, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 12.11.2009 soud prvního stupně insolvenční návrh odmítl dle ust. § 128 odst. 1 IZ, toto usnesení však vrchní soud usnesením ze dne 26.1.2010 změnil. Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 7.4.2010 odmítl insolvenční návrh pro vady příloh dle ust. § 128 odst. 2 IZ a vrchní soud usnesením ze dne 28.6.2010 toto usnesení rovněž změnil. Usnesením ze dne 13.10.2010 soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě, který s postoupením věci nesouhlasil. Následně vrchní soud usnesením ze dne 27.1.2011 shledal nesouhlas Krajského soudu v Ostravě důvodným. Usnesením ze dne 20.6.2011 vyzval soud prvního stupně dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč a vrchní soud usnesením ze dne 29.9.2011 toto usnesení potvrdil. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 23.12.2011 řízení zastavil pro nezaplacení zálohy. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a v odvolací lhůtě zálohu zaplatil. Proto soud prvního stupně usnesením ze dne 19.1.2012 rozhodl tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.
Z hlediska posuzování odvolacích námitek je dále podstatné, že dlužník ve svém odvolání ze dne 19.4.2012 vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně Mgr. Zdeňky Hubertové. O této námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12.7.2012, č. j. KSBR 28 INS 7769/2009, 2 VSOL 434/2012-A-69 tak, že soudkyně Krajského soudu v Brně Mgr. Zdeňka Hubertová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 7769/2009.
Po stránce skutkové je třeba uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. V zájmu stručnosti je tedy možno odkázat na zjištění a závěry uvedené v odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně také správně dovodil, že při zohlednění jedné vyživovací povinnosti a při výši závazků v objemu 495.046,-Kč vůči nezajištěným věřitelům by dlužník nebyl schopen ze svého čistého měsíčního příjmu 9.500,-Kč uhradit za dobu 5 let 30 % pohledávek těchto věřitelů, přičemž žádný z nich nevyslovil souhlas s nižším plněním. Proto byl správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplnil podmínku pro povolení oddlužení stanovenou v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, návrh na povolení oddlužení zamítl a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jak mu to ukládá ust. § 396 odst. 1 IZ.
Po vydání napadeného usnesení však nastaly nové skutečnosti. Dlužník zejména tvrdil, že obstaral osobu ochotnou poskytovat mu po dobu trvání oddlužení peněžitý dar ve výši 5.000,-Kč měsíčně. Za účelem náležitého objasnění skutkového stavu věci doplnil odvolací soud dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokole o jednání před odvolacím soudem. Z darovací smlouvy uzavřené dne 20.4.2012 mezi dárcem Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Poličná 61, Valašské Meziříčí, a dlužníkem jako obdarovaným vyplývá, že předmětem darovací smlouvy je pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 5.000,-Kč. Dárce se zavázal darovat obdarovanému tuto částku po dobu 60 po sobě jdoucích měsíců nebo po dobu trvání oddlužení dle insolvenčního zákona, bude-li takto stanovená doba kratší 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Podpis dárce byl notářsky ověřen dne 24.4.2012.
Z prohlášení dárce ze dne 1.8.2012 plyne, že Miroslav Foukal anonymizovano , bytem Poličná 61, Valašské Meziříčí, prohlásil, že svému dlouholetému příteli panu Petru Kučmášovi bude na základě článku 1 darovací smlouvy ze dne 20.4.2012 zasílat pravidelné měsíční plnění ve výši 5.000,-Kč z prostředků jeho podnikatelské činnosti. I podpis na této listině je notářsky ověřen dne 1.8.2012.
Z přehledu přihlášek vypracovaného insolvenčním správcem Ing. Oldřichem Fabiánem dne 21.5.2012 vyplývá, že v insolvenčním řízení dlužníka Petra Kučmáše přihlásilo pohledávky celkem 11 věřitelů, přihlášky jsou vedeny pod č. P1 až P11, celkový objem přihlášených pohledávek činí 762.707,39 Kč, celkový objem vykonatelných pohledávek 648.795,66 Kč, objem zjištěných pohledávek 762.707,39 Kč. Věřitel č. 6 Město Valašské Meziříčí přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 3.520,-Kč, věřitel č. 9 Raiffeisenbank a.s. pohledávku ve výši 233.755,97 Kč a věřitel č. 11 AVALON CONTINENTAL S.A. pohledávku ve výši 264.024,83 Kč.
Po vyhodnocení darovací smlouvy ze dne 20.4.2012 nevidí odvolací soud žádného rozumného důvodu, proč v této fázi insolvenčního řízení (rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka) k dalšímu příjmu dlužníka plynoucímu z darovací smlouvy nepřihlédnout. V této souvislosti nutno zdůraznit, že insolvenční řízení je ovládáno zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, která dle dosavadního průběhu řízení (jak rekapitulován shora) nebyla zcela naplněna, když řízení bylo zahájeno již dne 9.11.2009. Prohlášením dárce ze dne 1.8.2012 byla prokázána také bonita a ochota Miroslava Foukala peněžité prostředky dlužníkovi pravidelně poskytovat. Nelze neuvést, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (srovnej ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele). Podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. V dané věci dar poskytovaný dárcem dosahuje zhruba poloviny výše pravidelného čistého měsíčního příjmu dlužníka (mzdy). Dlužník ve snaze oddlužit se a poskytnout tak věřitelům alespoň částečné plnění, vědom si toho, že pouze ze své mzdy podmínky oddlužení splňovat nebude, zajistil další pravidelný příjem, se kterým je schopen splnit nejen zákonný limit 30 %, nýbrž i částku vyšší. Již z tohoto důvodu nelze podle odvolacího soudu v přístupu dlužníka spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ust. 395 odst. 1, písm. a) IZ a je nepochybné, že pokud dlužník splní všechny podmínky oddlužení za využití daru, půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužníka, ale především pro jeho věřitele, a to i s ohledem na to, že dlužník je prakticky nemajetný.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ musí vycházet z výše splátek odpovídajícím částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek sráženy (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Veden těmito úvahami provedl odvolací soud předběžný propočet a při zohlednění jedné vyživovací povinnosti k manželce dlužníka, dále vycházeje z příjmu dlužníka 9.500,-Kč měsíčně čistého a po zohlednění daru ve výši 5.000,-Kč měsíčně (mimořádný příjem dlužníka), rovněž s přihlédnutím k odměně insolvenčního správce (750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc) a náhradě jeho hotových výdajů (150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc) dospěl odvolací soud k závěru, že dlužník je schopen v zákonem stanovené lhůtě 5 let a při zákonem určené výši splátek uhradit svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 62,87 % jejich pohledávek (je-li správce plátcem DPH) a částku odpovídající 64,97 % jejich pohledávek (není-li správce plátcem DPH). K uvedenému je nutno doplnit, že odvolací soud vycházel při tomto výpočtu z dlužné částky celkem 513.817,-Kč, když z celkového objemu přihlášených pohledávek ve výši 762.707,39 Kč (přehled přihlášek ze dne 21.5.2012) odečetl částku 116.877,98 Kč (polovinu pohledávky přihlášené věřitelem č. 9 současně v řízení dlužníka i v insolvenčním řízení jeho manželky Andrey Kučmášové) a částku 132.012,41 Kč (poníženou pohledávku věřitele č.10, přihlášenou obdobně jako věřitel č. 9). Při těchto svých zjištěních vyšel odvolací soud z vyjádření, které učinil insolvenční správce u odvolacího jednání.
Na základě výše uvedených zjištění a úvah odvolací soud uzavřel, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Je totiž schopen v zákonem stanovené lhůtě 5 let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům více než 30 % jejich pohledávek.
Dále odvolací soud považuje za vhodné vyslovit se k polemice soudu prvního stupně s tvrzením dlužníka, že získal živnostenské oprávnění a předpokládá příjmy z vedlejší podnikatelské činnosti. Rozhodovací praxe soudů se již ustálila v závěru, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srovnej usnesení NSČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A,R č. 79/2010). V posuzované věci je zcela nepochybné, že dlužník nemá
žádné závazky vzešlé z podnikání. Sám však potvrdil, že ode dne 31.5.2011 je registrován jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, druh živnosti zámečnictví, nástrojářství, vznik oprávnění 31.5.2011, identifikační číslo 87 89 00 97. Tuto skutečnost dokládá i výpis z živnostenského rejstříku. Dlužník doplnil, že další příjem si zajistil z důvodu doporučení firmy, která mu pomáhala se sepsáním insolvenčního návrhu, je vyučen zámečníkem a jeho příjem z této činnosti činí 10.000,-Kč až 20.000,-Kč měsíčně čistého. Podle názoru odvolacího soudu by nepřipustit oddlužení dlužníka pouze proto, že v době cca 1,5 roku po zahájení insolvenčního řízení dlužník získal živnostenské oprávnění a z podnikatelské činnosti má příjem (tedy odmítnout návrh na povolení oddlužení, protože byl podán neoprávněnou osobou), znamenalo ve svém důsledku popřít institut oddlužení jako způsob řešení úpadku těch osob, které se v úpadkové situaci ocitly v důsledku jiných než podnikatelských aktivit. V konkrétní věci by to vedlo k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů dlužníka. Dle odvolacího soud nelze klást dlužníku k tíži, že si v průběhu insolvenčního řízení obstaral další výdělečnou činnost a usiluje o získání dalších příjmů, byť se jedná o příjmy z podnikatelské činnosti. V tomto směru vychází odvolací soud z toho, že dlužník je živnostníkem v oboru (řemesle), v němž získal výuční list (zámečnictví, nástrojařství) a lze proto připustit, aby k naplnění cíle oddlužení (jako dobrodiní pro dlužníka, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků) dlužník vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní prací a aktivitou.
Námitkou dlužníka o podjatosti soudkyně Mgr. Zdeňky Hubertové se odvolací soud již zabýval v samostatném usnesení, a proto lze zcela odkázat na odůvodnění usnesení ze dne 12.7.2012 č. j. KSBR 28 INS 7769/2009, 2 VSOL 434/2012-A-69, kterým Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. K požadavku dlužníka, aby insolvenční řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě jako soudu místně příslušného je třeba odkázat na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.1.2011, č. j. KSOS 34 INS 7769/2009, 2 VSOL 507/2010-A-37, kterým byl uznán důvodný nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci se závěrem, že v době zahájení řízení existoval nedostatek místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, ten však byl v důsledku postupu tohoto soudu zhojen.
Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. změnil tak, že dlužníku Petru Kučmášovi se povoluje řešení jeho úpadku oddlužením.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu