2 VSOL 406/2011-A-54
KSBR 28 INS 13555/2010 2 VSOL 406/2011-A-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Royal Stars, s.r.o., se sídlem Pekařská 440/84, 602 00 Brno, IČ: 26 29 19 59, zastoupeného Josefem Ondrušem, obecným zmocněnce, o insolvenčním návrhu věřitele H+M AUTO, s.r.o., se sídlem Sedláčkova 6, 628 00 Brno, IČ: 25 32 96 69, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2011, č. j. KSBR 28 INS 13555/2010-A-38,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že věřiteli se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že věřitel se insolvenčním návrhem ze dne 8.11.2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka. Podle soudu prvního stupně není z obsahu spisu zřejmé, zda má dlužník pohotové finanční prostředky, proto je zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení potřebné. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení (náklady spojené s prověřováním majetkových poměrů dlužníka a soupisem majetkové podstaty, zajištění vedení účetnictví, hotové výdaje insolvenčního správce, cestovné, poštovné atd.) do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil věřiteli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítl, že soud prvního stupně nezjistil, zda má dlužník k dispozici finanční prostředky na účtu nebo v pokladně. Bez provedení tohoto důkazu uložil soud věřiteli zaplatit zálohu v částce 45.000,-Kč, kterou navíc věřitel považuje za nepřiměřenou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

V přezkoumávané věci se věřitel insolvenčním návrhem ze dne 8.10.2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 26.635,-Kč, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26.10.2010 se společností Kooperativa pojišťovna a.s., která vznikla z titulu nezaplacení pojistného. Dále v návrhu označil další věřitele dlužníka, výši a právní důvod jejich pohledávek za dlužníkem. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.1.2011 dlužník sdělil, že pohledávku věřitele uhradil v plné výši a doložil kopii dokladu o zaplacení. Usnesením ze dne 6.1.2011 (č.l. A-10) byl dlužník vyzván k předložení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců. Dlužník ve svém podání ze dne 1.2.2011 podrobně vysvětlil, že v současné době vede proti bývalé jednatelce dlužníka spor o určení vlastnictví k nemovitosti u Městského soudu v Brně a úspěch dlužníka v tomto řízení by zásadním způsobem změnil majetkové poměry dlužníka. Ve vyjádření ze dne 11.2.2011 dlužník soudu sdělil, že nemá k dispozici žádné účetní doklady, neboť bývalá jednatelka nepředala dlužníkovi účetnictví, a proto mu není znám stav jeho závazků a identifikace jeho věřitelů. Zdůraznil, že pohledávku věřitele uhradil a s ostatními věřiteli se domlouvá na splátkovém kalendáři, případně jejich pohledávky uhradil. K výzvě soudu věřitel dne 19.4.2011 sdělil, že na podaném insolvenčním návrhu trvá. V podání ze dne 18.4.2011 dlužník uvedl, že ve shora označeném soudním řízení bylo rozhodnuto tak, že dlužník je vlastníkem předmětných nemovitostí, proto disponuje dostatečným majetkem, z něhož je schopen uhradit všechny své závazky vůči věřitelům.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce. Pokud průběžně vznikající náklady nebudou moci být pokryty z majetkové podstaty, je nutno ještě před rozhodnutím o insolvenčním návrhu trvat na složení zálohy. Může se tak stát nejen tehdy, pokud dlužník nemá žádný hodnotnější majetek, ale i v případě kdy sice majetkem disponuje, avšak nemá dostatek pohotových finančních prostředků k úhradě prvotních nákladů, které insolvenčnímu správci zpravidla po ustanovení do funkce vznikají. Záloha je konečně i jistou formou záruky úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Institut zálohy má bránit tomu, aby náklady insolvenčních řízení byly přenášeny na stát (§ 38 odst. 2 IZ).

V poměrech projednávané věci se výše uvedené závěry promítají tak, že uložení povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení lze považovat za přinejmenším předčasné. K úvaze o potřebě uložit navrhujícímu věřiteli povinnost zaplatit zálohu jsou potřebné údaje o majetku dlužníka. Na zjištění o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty dlužníka však soud prvního stupně rezignoval. Vyzval sice dlužníka k předložení seznamu jeho majetku, ten však dlužník dosud nepředložil. Z obsahu spisu tedy není zřejmé, zda a v jakém rozsahu dlužník disponuje majetkem, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Podstatnou skutečností je dále i to, že dlužník tvrdí, že pohledávku navrhujícího věřitele v celém rozsahu uhradil. Ke svým tvrzením současně doložil příslušné listiny. Za situace, kdy dlužník doložil úhradu pohledávky jediného navrhujícího věřitele není podle názoru odvolacího soudu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení účelné, neboť prioritu má věcné rozhodnutí.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se věřiteli se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. září 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu