2 VSOL 404/2020-A-9
č. j. KSBR 38 INS 17280/2020 2 VSOL 404/2020-A-9
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Hejdy a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený dne anonymizovano bytem Oleksovice 69, 671 62 Oleksovice korespondenční adresa: Dyjská 504, 691 83 Drnholec o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2020 č. j. KSBR 38 INS 17280/2020-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2020 č. j. KSBR 38 INS 17280/2020-A-4 se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka. 2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 17. 8. 2020 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu ve vztahu ke skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek dlužník uvedl, že má tři věřitele, přičemž není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále uvedl, že za posledních 12 měsíců měl příjem ve výši 174 088 Kč a v následujících dvanácti měsících očekává příjem v celkové výši 170 000 Kč. K výši svých příjmů neuvedl ničeho dalšího a sdělil, že má jednu vyživovací povinnost k dalším osobám. Insolvenční soud připomněl, že dlužník musí jednoznačně identifikovat dlužníkovy věřitele v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona, uvést data splatnosti těchto závazků, uvést konkrétní výši jednotlivých závazků a uvést další konkrétní okolnosti, z nichž lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit (nestačí pouhé konstatování, že není schopen závazky hradit). V případě v insolvenčním návrhu označených závazků nebyla uvedena data jejich splatnosti a ani důvod jejich vzniku. Pokud jde o okolnosti, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka včetně odůvodnění schopnosti splnit podmínku podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, uvedl dlužník pouze to, že má 1 vyživovanou osobu a dále, že pracuje jako řidič kamionové dopravy. Ke svým příjmům za posledních 12 měsíců uvedl toliko jejich celkovou výši a k očekávaným příjmům v následujících 12 měsících rovněž uvedl jen jejich očekávanou celkovou výši. S ohledem na uvedené insolvenčnímu soudu nezbylo než insolvenční návrh dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnout. 3. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že ustanovení § 103 odst. 1 insolvenčního zákona neukládá dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost uvést data splatnosti
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
jednotlivých závazků, uvést jejich konkrétní výši a konkrétní okolnosti, ze kterých lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit. Insolvenčnímu soudu vytkl, že nevzal v úvahu skutečnost, že dlužník postupoval dle ustanovení § 391 a násl. insolvenčního zákona. Jeho návrh byl učiněn na stanoveném formuláři, obsahuje všechny požadované náležitosti a jsou k němu připojeny požadované přílohy. Insolvenční soud není oprávněn návrh na povolení oddlužení bez dalšího odmítnout, aniž by dlužníka vyzval k jeho opravě nebo doplnění ve lhůtě ne kratší než 7 dnů a poučil ho, jak má opravu nebo doplnění provést. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil. 4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) I. Z.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u insolvenčního soudu dne 17. 8. 2020 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1) na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 I. Z.), kterým se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a o jeho řešení oddlužením. V rámci vylíčení skutečností osvědčujících jeho úpadek ve formě platební neschopnosti označil tři věřitele (ZEZULA.CZ s.r.o., IMPORK s.r.o. a Maso Čáslav s.r.o.) a výši jejich závazků. Naopak důvod vzniku těchto závazků a jejich splatnost neuvedl. Konstatoval, že uspokojení některého ze splatných závazků není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále sdělil, že uvedené závazky vznikly v rámci jeho předchozího podnikání a byla proti němu zahájena exekuce. Seznam závazků dlužník nepředložil. 7. Odvolací soud nejprve připomíná, že je třeba rozlišovat mezi insolvenčním návrhem (§ 103 a násl. I. Z.) a řízením o tomto návrhu (§ 128 a násl. I. Z.) a návrhem na povolení oddlužení, jako návrhem na vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (§ 4 odst. 1 I. Z.) a řízením o návrhu na povolení oddlužení (§ 391 a násl. I. Z.), což však dlužník a pohříchu ani insolvenční soud důsledně nečiní. 8. Rozhodovat o způsobu řešení úpadku (v tomto případě o návrhu na povolení oddlužení) lze pouze tehdy, pokud insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka dle ustanovení § 136 odst. 1 I. Z. Přitom není vyloučeno, aby insolvenční soud rozhodnutí o úpadku spojil s rozhodnutím o způsobu jeho řešení dle ustanovení § 147 a § 148 I. Z. Pokud však insolvenční soud rozhodne o insolvenčním návrhu jinak, tedy vydá některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 142 I. Z. (tj. odmítne insolvenční návrh pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, zastaví řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, popř. insolvenční návrh zamítne), pak o návrhu na způsob řešení úpadku již nerozhoduje. Na tom nic nemění ani skutečnost, že návrh na povolení oddlužení je s insolvenčním návrhem spojen (§ 106 odst. 1 I. Z.) a je podáván na jednom formuláři s názvem Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení .
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
9. V odvoláním napadeném rozhodnutí insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu dlužníka (nikoli o jeho návrhu na povolení oddlužení) tak, že tento návrh s odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. pro jeho vady bránící pokračování v řízení odmítl, tj. vydal jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu dle ustanovení § 142 písm. a) I. Z. a návrhem dlužníka na povolení oddlužení se proto nezabýval. 10. Podle § 103 odst. 1 I. Z., insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. 11. Podle § 103 odst. 2 I. Z., v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. 12. Podle § 3 odst. 1 I. Z., dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). 13. Podle 3 odst. 2 I. Z., má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 14. Podle § 128 odst. 1 I. Z., insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 15. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 10. 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 I. Z.). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky [§ 3 odst. 1 písm. c) I. Z.] přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků [§ 3 odst. 2 písm. a) I. Z.], nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 2 písm. b) I. Z.], anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí [§ 3 odst. 2 písm. c) I. Z.]. 16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 5. 2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011) vyslovil názor, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , nejsou ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 I. Z. okolností či skutečností, které úpadek osvědčují. 17. Z citované judikatury vyplývá povinnost insolvenčního navrhovatele (v tomto případě dlužníka) uvést v insolvenčním návrhu jednoznačné a zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá, že v případě dlužníka jsou naplněny všechny zákonné znaky některé z forem úpadku vymezených v ustanovení § 3 I. Z. 18. Z právní úpravy insolvenčního zákona účinné od 1. 6. 2019, která v případech, kdy dlužník jako insolvenční navrhovatel spojí s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení, nepožaduje, aby spolu s ním předložil seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) I. Z., nelze vyvozovat nižší formální nároky ve vztahu ke splnění povinnosti uvést v insolvenčním návrhu skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 I. Z.). 19. U dlužníka, který není fyzickou osobou, nikoli však podnikatelem, přichází v úvahu pouze úpadek ve formě platební neschopnosti dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 I. Z., popř. je tento oprávněn podat insolvenční návrh z důvodu hrozícího úpadku dle ustanovení § 3 odst. 5 I. Z. a § 97 odst. 7 I. Z., k čemuž však v přezkoumávané věci nedošlo. 20. Dlužník jako insolvenční navrhovatel v rámci vylíčení rozhodných skutečností, které mají osvědčovat jeho úpadek, uvedl, že má závazky vůči třem věřitelům, které řádně označil (§ 103 odst. 1 I. Z.), tedy řádně tvrdil naplnění podmínky mnohosti věřitelů dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) I. Z. 21. V případě podmínky existence závazků po splatnosti více než 30 dnů [§ 3 odst. 1 písm. b) I. Z.] však dlužník v insolvenčním návrhu žádné konkrétní skutečnosti o splatnosti závazků označených věřitelů, ze kterých by její naplnění vyplývalo, neuvedl. 22. Pokud z vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti nelze zjistit, zda byla naplněna podmínka existence závazků po splatnosti více než 30 dnů [§ 3 odst. 1 písm. b) I. Z.], pak je zřejmé, že insolvenční návrh má vady (rozhodné skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka nejsou tvrzeny dostatečně pro to, aby umožňovaly dospět k závěru, že zákonné znaky úpadku ve formě platební neschopnosti jsou naplněny). Je proto nadbytečné zabývat se dále tím, zda dlužník není schopen své závazky plnit [§ 3 odst. 1 písm. b), odst. 2 I. Z.]. 23. Dále odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že případné vady insolvenčního návrhu nelze řešit postupem dle ustanovení § 43 o. s. ř. (vyzvat insolvenčního navrhovatele k jeho doplnění či opravě), neboť tento postup ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. výslovně zapovídá. 24. Odvolací soud proto shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci byly naplněny podmínky pro to, aby insolvenční návrh dlužníka byl dle ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. odmítnut, neboť tento jako insolvenční navrhovatel nesplnil povinnost uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, což činí jeho insolvenční návrh neprojednatelným (jde o nedostatek, pro který nelze v řízení o insolvenčním
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
návrhu pokračovat). Odvolání dlužníka proti rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí insolvenčního návrhu proto není důvodné. 25. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správné, a proto ho dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 30. září 2020
Mgr. Martin Hejda v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
č. j. KSBR 38 INS 17280/2020 2 VSOL 404/2020-A-9
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Hejdy a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený dne anonymizovano bytem Oleksovice 69, 671 62 Oleksovice korespondenční adresa: Dyjská 504, 691 83 Drnholec o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2020 č. j. KSBR 38 INS 17280/2020-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2020 č. j. KSBR 38 INS 17280/2020-A-4 se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka. 2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 17. 8. 2020 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu ve vztahu ke skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek dlužník uvedl, že má tři věřitele, přičemž není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále uvedl, že za posledních 12 měsíců měl příjem ve výši 174 088 Kč a v následujících dvanácti měsících očekává příjem v celkové výši 170 000 Kč. K výši svých příjmů neuvedl ničeho dalšího a sdělil, že má jednu vyživovací povinnost k dalším osobám. Insolvenční soud připomněl, že dlužník musí jednoznačně identifikovat dlužníkovy věřitele v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona, uvést data splatnosti těchto závazků, uvést konkrétní výši jednotlivých závazků a uvést další konkrétní okolnosti, z nichž lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit (nestačí pouhé konstatování, že není schopen závazky hradit). V případě v insolvenčním návrhu označených závazků nebyla uvedena data jejich splatnosti a ani důvod jejich vzniku. Pokud jde o okolnosti, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka včetně odůvodnění schopnosti splnit podmínku podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, uvedl dlužník pouze to, že má 1 vyživovanou osobu a dále, že pracuje jako řidič kamionové dopravy. Ke svým příjmům za posledních 12 měsíců uvedl toliko jejich celkovou výši a k očekávaným příjmům v následujících 12 měsících rovněž uvedl jen jejich očekávanou celkovou výši. S ohledem na uvedené insolvenčnímu soudu nezbylo než insolvenční návrh dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnout. 3. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že ustanovení § 103 odst. 1 insolvenčního zákona neukládá dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost uvést data splatnosti
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
jednotlivých závazků, uvést jejich konkrétní výši a konkrétní okolnosti, ze kterých lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit. Insolvenčnímu soudu vytkl, že nevzal v úvahu skutečnost, že dlužník postupoval dle ustanovení § 391 a násl. insolvenčního zákona. Jeho návrh byl učiněn na stanoveném formuláři, obsahuje všechny požadované náležitosti a jsou k němu připojeny požadované přílohy. Insolvenční soud není oprávněn návrh na povolení oddlužení bez dalšího odmítnout, aniž by dlužníka vyzval k jeho opravě nebo doplnění ve lhůtě ne kratší než 7 dnů a poučil ho, jak má opravu nebo doplnění provést. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil. 4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) I. Z.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u insolvenčního soudu dne 17. 8. 2020 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1) na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 I. Z.), kterým se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a o jeho řešení oddlužením. V rámci vylíčení skutečností osvědčujících jeho úpadek ve formě platební neschopnosti označil tři věřitele (ZEZULA.CZ s.r.o., IMPORK s.r.o. a Maso Čáslav s.r.o.) a výši jejich závazků. Naopak důvod vzniku těchto závazků a jejich splatnost neuvedl. Konstatoval, že uspokojení některého ze splatných závazků není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále sdělil, že uvedené závazky vznikly v rámci jeho předchozího podnikání a byla proti němu zahájena exekuce. Seznam závazků dlužník nepředložil. 7. Odvolací soud nejprve připomíná, že je třeba rozlišovat mezi insolvenčním návrhem (§ 103 a násl. I. Z.) a řízením o tomto návrhu (§ 128 a násl. I. Z.) a návrhem na povolení oddlužení, jako návrhem na vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (§ 4 odst. 1 I. Z.) a řízením o návrhu na povolení oddlužení (§ 391 a násl. I. Z.), což však dlužník a pohříchu ani insolvenční soud důsledně nečiní. 8. Rozhodovat o způsobu řešení úpadku (v tomto případě o návrhu na povolení oddlužení) lze pouze tehdy, pokud insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka dle ustanovení § 136 odst. 1 I. Z. Přitom není vyloučeno, aby insolvenční soud rozhodnutí o úpadku spojil s rozhodnutím o způsobu jeho řešení dle ustanovení § 147 a § 148 I. Z. Pokud však insolvenční soud rozhodne o insolvenčním návrhu jinak, tedy vydá některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 142 I. Z. (tj. odmítne insolvenční návrh pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, zastaví řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, popř. insolvenční návrh zamítne), pak o návrhu na způsob řešení úpadku již nerozhoduje. Na tom nic nemění ani skutečnost, že návrh na povolení oddlužení je s insolvenčním návrhem spojen (§ 106 odst. 1 I. Z.) a je podáván na jednom formuláři s názvem Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení .
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
9. V odvoláním napadeném rozhodnutí insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu dlužníka (nikoli o jeho návrhu na povolení oddlužení) tak, že tento návrh s odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. pro jeho vady bránící pokračování v řízení odmítl, tj. vydal jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu dle ustanovení § 142 písm. a) I. Z. a návrhem dlužníka na povolení oddlužení se proto nezabýval. 10. Podle § 103 odst. 1 I. Z., insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. 11. Podle § 103 odst. 2 I. Z., v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. 12. Podle § 3 odst. 1 I. Z., dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). 13. Podle 3 odst. 2 I. Z., má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 14. Podle § 128 odst. 1 I. Z., insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 15. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 10. 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 I. Z.). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky [§ 3 odst. 1 písm. c) I. Z.] přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků [§ 3 odst. 2 písm. a) I. Z.], nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 2 písm. b) I. Z.], anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí [§ 3 odst. 2 písm. c) I. Z.]. 16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 5. 2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011) vyslovil názor, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , nejsou ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 I. Z. okolností či skutečností, které úpadek osvědčují. 17. Z citované judikatury vyplývá povinnost insolvenčního navrhovatele (v tomto případě dlužníka) uvést v insolvenčním návrhu jednoznačné a zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá, že v případě dlužníka jsou naplněny všechny zákonné znaky některé z forem úpadku vymezených v ustanovení § 3 I. Z. 18. Z právní úpravy insolvenčního zákona účinné od 1. 6. 2019, která v případech, kdy dlužník jako insolvenční navrhovatel spojí s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení, nepožaduje, aby spolu s ním předložil seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) I. Z., nelze vyvozovat nižší formální nároky ve vztahu ke splnění povinnosti uvést v insolvenčním návrhu skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 I. Z.). 19. U dlužníka, který není fyzickou osobou, nikoli však podnikatelem, přichází v úvahu pouze úpadek ve formě platební neschopnosti dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 I. Z., popř. je tento oprávněn podat insolvenční návrh z důvodu hrozícího úpadku dle ustanovení § 3 odst. 5 I. Z. a § 97 odst. 7 I. Z., k čemuž však v přezkoumávané věci nedošlo. 20. Dlužník jako insolvenční navrhovatel v rámci vylíčení rozhodných skutečností, které mají osvědčovat jeho úpadek, uvedl, že má závazky vůči třem věřitelům, které řádně označil (§ 103 odst. 1 I. Z.), tedy řádně tvrdil naplnění podmínky mnohosti věřitelů dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) I. Z. 21. V případě podmínky existence závazků po splatnosti více než 30 dnů [§ 3 odst. 1 písm. b) I. Z.] však dlužník v insolvenčním návrhu žádné konkrétní skutečnosti o splatnosti závazků označených věřitelů, ze kterých by její naplnění vyplývalo, neuvedl. 22. Pokud z vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti nelze zjistit, zda byla naplněna podmínka existence závazků po splatnosti více než 30 dnů [§ 3 odst. 1 písm. b) I. Z.], pak je zřejmé, že insolvenční návrh má vady (rozhodné skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka nejsou tvrzeny dostatečně pro to, aby umožňovaly dospět k závěru, že zákonné znaky úpadku ve formě platební neschopnosti jsou naplněny). Je proto nadbytečné zabývat se dále tím, zda dlužník není schopen své závazky plnit [§ 3 odst. 1 písm. b), odst. 2 I. Z.]. 23. Dále odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že případné vady insolvenčního návrhu nelze řešit postupem dle ustanovení § 43 o. s. ř. (vyzvat insolvenčního navrhovatele k jeho doplnění či opravě), neboť tento postup ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. výslovně zapovídá. 24. Odvolací soud proto shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci byly naplněny podmínky pro to, aby insolvenční návrh dlužníka byl dle ustanovení § 128 odst. 1 I. Z. odmítnut, neboť tento jako insolvenční navrhovatel nesplnil povinnost uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, což činí jeho insolvenční návrh neprojednatelným (jde o nedostatek, pro který nelze v řízení o insolvenčním
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
návrhu pokračovat). Odvolání dlužníka proti rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí insolvenčního návrhu proto není důvodné. 25. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správné, a proto ho dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 30. září 2020
Mgr. Martin Hejda v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.