2 VSOL 404/2012-A-11
KSBR 24 INS 4096/2012 2 VSOL 404/2012-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pneumat CZ, s.r.o., se sídlem Rybárny 144, 686 01 Uherské Hradiště, identifikační číslo osoby 63 48 64 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2012, č. j. KSBR 24 INS 4096/2012-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 13.2.012, domáhal rozhodnutí o úpadku. Uzavřel, že ke krytí budoucích nákladů řízení je nutná záloha, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Podle seznamu majetku má dlužník pohledávky, které se mu nepodařilo vymoci. K vymáhání těchto pohledávek by tedy insolvenční správce potřeboval dostatečné finanční prostředky, kterými dlužník nedisponuje, neboť má pouze finanční prostředky na účtu ve výši 3.387,79,-Kč. Insolvenční správce nemůže čekat do doby, zda se podaří pohledávky vymoci. Takové výdaje je nutné hradit ihned. Nelze tedy očekávat příjem, který by pokryl odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. V takovém případě by tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránit této situaci. Výši zálohy určil soud v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Povinností dlužníka přitom bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smyslem a cílem insolvenčního řízení není odstraňování nefunkčních společností z obchodního rejstříku , ale uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že Ing. Miloš Mahdalík vykonává funkci jednatele dlužníka bezplatně už od roku 2003, přičemž by mu měla být vyplacena mzda ve výši 2.484.000,-Kč. Od 1.4.2012 mu byla přiznána dávka v nouzi, kterou dokládá. Navíc majitelka a jednatelka mateřské společnosti Pneumat International s.r.o. odmítá přijmout jeho rezignaci. Pohledávky dle účetnictví byly vyšetřovatelem Policie ČR označeny jako chybně vykazované a pro důkazní nouzi bylo trestní stíhání vůči bývalému účetnímu zastaveno. Navrhl, aby odvolací soud upustil od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a na dlužníka mohla být vyhlášena likvidace.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 20.2.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení likvidace . V návrhu tvrdil, že předmětem jeho podnikání je koupě za účelem dalšího prodeje, zejména pneumatik, přičemž v poslední době byl obchod (zejména s velkými obchodními řetězci) zasažen negativním vývojem. Dlužník fakticky ukončil své podnikání, nemá žádné zaměstnance, celková účetní hodnota (bez pohledávek) činí 3.387,79,-Kč, jeho závazky dosahují výše 2.453.968,-Kč a pohledávky výše 325.418,82,-Kč. Tyto pohledávky se nedaří vymoci. Dále uvedl, že bývalý účetní neúčtoval v účetnictví dlužníka v období let 2005-2007 ponížení částky v celkové hodnotě 2.506.392,20,-Kč. Trestní stíhání vedené vůči němu bylo zastaveno.
Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník má finanční prostředky pouze ve výši 3.387,79,-Kč a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Odvolací soud závěrem poznamenává, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání jeho majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem a k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ), nikoliv způsob, jak umožnit nefunkčním a nemajetným obchodním společnostem, aby dosáhly svého výmazu z obchodního rejstříku. Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 12. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 4096/2012 2 VSOL 404/2012-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pneumat CZ, s.r.o., se sídlem Rybárny 144, 686 01 Uherské Hradiště, identifikační číslo osoby 63 48 64 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2012, č. j. KSBR 24 INS 4096/2012-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 13.2.012, domáhal rozhodnutí o úpadku. Uzavřel, že ke krytí budoucích nákladů řízení je nutná záloha, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Podle seznamu majetku má dlužník pohledávky, které se mu nepodařilo vymoci. K vymáhání těchto pohledávek by tedy insolvenční správce potřeboval dostatečné finanční prostředky, kterými dlužník nedisponuje, neboť má pouze finanční prostředky na účtu ve výši 3.387,79,-Kč. Insolvenční správce nemůže čekat do doby, zda se podaří pohledávky vymoci. Takové výdaje je nutné hradit ihned. Nelze tedy očekávat příjem, který by pokryl odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. V takovém případě by tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránit této situaci. Výši zálohy určil soud v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Povinností dlužníka přitom bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smyslem a cílem insolvenčního řízení není odstraňování nefunkčních společností z obchodního rejstříku , ale uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že Ing. Miloš Mahdalík vykonává funkci jednatele dlužníka bezplatně už od roku 2003, přičemž by mu měla být vyplacena mzda ve výši 2.484.000,-Kč. Od 1.4.2012 mu byla přiznána dávka v nouzi, kterou dokládá. Navíc majitelka a jednatelka mateřské společnosti Pneumat International s.r.o. odmítá přijmout jeho rezignaci. Pohledávky dle účetnictví byly vyšetřovatelem Policie ČR označeny jako chybně vykazované a pro důkazní nouzi bylo trestní stíhání vůči bývalému účetnímu zastaveno. Navrhl, aby odvolací soud upustil od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a na dlužníka mohla být vyhlášena likvidace.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 20.2.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení likvidace . V návrhu tvrdil, že předmětem jeho podnikání je koupě za účelem dalšího prodeje, zejména pneumatik, přičemž v poslední době byl obchod (zejména s velkými obchodními řetězci) zasažen negativním vývojem. Dlužník fakticky ukončil své podnikání, nemá žádné zaměstnance, celková účetní hodnota (bez pohledávek) činí 3.387,79,-Kč, jeho závazky dosahují výše 2.453.968,-Kč a pohledávky výše 325.418,82,-Kč. Tyto pohledávky se nedaří vymoci. Dále uvedl, že bývalý účetní neúčtoval v účetnictví dlužníka v období let 2005-2007 ponížení částky v celkové hodnotě 2.506.392,20,-Kč. Trestní stíhání vedené vůči němu bylo zastaveno.
Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník má finanční prostředky pouze ve výši 3.387,79,-Kč a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Odvolací soud závěrem poznamenává, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání jeho majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem a k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ), nikoliv způsob, jak umožnit nefunkčním a nemajetným obchodním společnostem, aby dosáhly svého výmazu z obchodního rejstříku. Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 12. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu