2 VSOL 403/2011-A-11
KSBR 26 INS 9215/2011 2 VSOL 403/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Werichova 555/12, 669 04 Znojmo 4, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.6.2011, č.j. KSBR 26 INS 9215/2011-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dne 30.5.2011 bylo insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení. Podle soudu prvního stupně podaný návrh neobsahuje podstatné náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem, neboť v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Z návrhu lze sice dovodit mnohost věřitelů (v kolonce 14 formuláře dlužnice uvedla dva závazky vůči dvěma věřitelům), avšak pro osvědčení úpadku je dále nezbytné, aby dlužník měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, k čemuž musí konkrétně označit, které závazky vůči kterým věřitelům jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů. Dlužnice však v návrhu neuvedla splatnost žádného svého závazku. V návrhu soud prvního stupně postrádal i konkrétní popis třetího znaku úpadku, tedy platební neschopnosti dlužnice. Soud tak nemůže posoudit, zda již uplynula doba alespoň 3 měsíců od splatností závazků dlužnice. Z návrhu nevyplývá ani žádný jiný důvod, který by způsoboval objektivní neschopnost dlužnice hradit splatné závazky. Skutečnost, že došlo k zesplatnění závazků nemá na okolnost vzniku platební neschopnosti vliv. Protože insolvenční zákon vylučuje použití ust. § 43 o.s.ř. a chybějící náležitosti insolvenčního návrhu nelze odstranit prostřednictvím výzvy, postupoval soud prvního stupně podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Na jeho odůvodnění nejprve vylíčila důvody, které zapříčinily tvrzený stav úpadku a poukazovala i na to, že nyní posuzovaný insolvenční návrh je již druhý v pořadí, když řízení o prvním návrhu skončilo rovněž jeho odmítnutím dle § 128 odst. 1 IZ. Podle dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný dne 30.5.2011 splňuje náležitosti dle § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť v návrhu a jeho přílohách nechybí rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužnice-více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které dlužnice není s ohledem na příjem a výši dnes již zesplatněných závazků schopna hradit. V odvolání dále doplnila, že ke dni 30.4.2011 má zesplatněné závazky ve výši 91.703,-Kč a u obou závazků uvedla vedle jejich celkové výše i datum zesplatnění.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu ( o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě v hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1 věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu (bod 14 formulářového návrhu) dlužnice specifikovala své dva úvěrové závazky (ve výši 68.602,-Kč vůči GE Money Bank, a.s. a 23.101,-Kč vůči ČSOB-P. spoř.). V části návrhu, jež je určena k popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod 21), dlužnice uvedla, že má dva věřitele s dvěma peněžitými závazky, které se jí zejména po zesplatnění nepodaří uhradit . Konstatovala, že není podnikatelkou a do úpadku se pravděpodobně dostala v důsledku běžné činnosti v domácnosti. Na počátku čerpání úvěrů se podle dlužnice problémy se splácením nevyskytly, později se jí úvěry dařilo splácet již jen sporadicky a nepravidelně. Ve snaze nežádoucí situaci odvrátit dlužnice vyčerpala kartové úvěry a neodmítla ani nabídku banky na uzavření nové půjčky, což provoz domácnosti dále zkomplikovalo. K návrhu dlužnice sice připojila seznam závazků, avšak tento seznam neopatřila prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.
V případě podání insolvenčního návrhu pro úpadek ve formě platební neschopnosti musí být v návrhu tvrzeny takové skutečnosti, z nichž insolvenční soud, (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). Viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88 v roce 2010.
V přezkoumávané věci plyne z údajů obsažených v insolvenčním návrhu dlužnice pouze to, že má více věřitelů. Pro závěr o jejím úpadku ve formě platební neschopnosti však v návrhu chybí tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužnice (alespoň dva z nich) jsou déle než 30 dnů po splatnosti a že tyto závazky není schopna splácet. Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. Nepostačuje, že dlužnice v návrhu v obecné rovině hovořila o zesplatnění závazků, když není zřejmé, zda skutečně, kdy a ve vztahu ke kterým závazkům k němu došlo (či dojde). Stejně tak nelze nahradit vylíčení údajů, z nichž lze usuzovat na neschopnost dlužnice hradit své závazky, pouhým obecným konstatováním, že je platebně neschopná, neboť se jí zejména po zesplatnění závazky nepodaří uhradit . Lze tedy uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ. Návrh dlužnice je vadný, přičemž popsaná vada brání dalšímu pokračování v řízení. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužnice dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Dovolávala-li se dlužnice obsahu příloh, které připojila k insolvenčnímu návrhu, pak z nich by bylo možno přihlížet pouze k seznamu závazků, jako k zákonné příloze insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 IZ. V přezkoumávané věci však tomu brání skutečnost, že dlužnice tuto přílohu v rozporu s ust. § 104 odst. 4 poslední věty IZ neopatřila prohlášením o její správnosti a úplnosti. Za tohoto stavu povinnost předložit spolu s insolvenčním návrhem seznam závazků řádně nesplnila a údajů obsažených v takovém seznamu se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnila povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, NSČR 22/2009, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26 v roce 2011).
Pokud se dlužnice v rámci svého odvolání pokusila insolvenční návrh doplnit o chybějící náležitosti (uvedla konkrétní data zesplatnění svých závazků), je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury lze vady insolvenčního návrhu odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11 v roce 2009). Z uvedeného vyplývá, že k tvrzením uplatněným nově až v rámci odvolání nelze v odvolacím řízení přihlížet.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 26 INS 9215/2011 2 VSOL 403/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Werichova 555/12, 669 04 Znojmo 4, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.6.2011, č.j. KSBR 26 INS 9215/2011-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dne 30.5.2011 bylo insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení. Podle soudu prvního stupně podaný návrh neobsahuje podstatné náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem, neboť v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Z návrhu lze sice dovodit mnohost věřitelů (v kolonce 14 formuláře dlužnice uvedla dva závazky vůči dvěma věřitelům), avšak pro osvědčení úpadku je dále nezbytné, aby dlužník měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, k čemuž musí konkrétně označit, které závazky vůči kterým věřitelům jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů. Dlužnice však v návrhu neuvedla splatnost žádného svého závazku. V návrhu soud prvního stupně postrádal i konkrétní popis třetího znaku úpadku, tedy platební neschopnosti dlužnice. Soud tak nemůže posoudit, zda již uplynula doba alespoň 3 měsíců od splatností závazků dlužnice. Z návrhu nevyplývá ani žádný jiný důvod, který by způsoboval objektivní neschopnost dlužnice hradit splatné závazky. Skutečnost, že došlo k zesplatnění závazků nemá na okolnost vzniku platební neschopnosti vliv. Protože insolvenční zákon vylučuje použití ust. § 43 o.s.ř. a chybějící náležitosti insolvenčního návrhu nelze odstranit prostřednictvím výzvy, postupoval soud prvního stupně podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Na jeho odůvodnění nejprve vylíčila důvody, které zapříčinily tvrzený stav úpadku a poukazovala i na to, že nyní posuzovaný insolvenční návrh je již druhý v pořadí, když řízení o prvním návrhu skončilo rovněž jeho odmítnutím dle § 128 odst. 1 IZ. Podle dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný dne 30.5.2011 splňuje náležitosti dle § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť v návrhu a jeho přílohách nechybí rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužnice-více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které dlužnice není s ohledem na příjem a výši dnes již zesplatněných závazků schopna hradit. V odvolání dále doplnila, že ke dni 30.4.2011 má zesplatněné závazky ve výši 91.703,-Kč a u obou závazků uvedla vedle jejich celkové výše i datum zesplatnění.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu ( o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě v hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1 věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu (bod 14 formulářového návrhu) dlužnice specifikovala své dva úvěrové závazky (ve výši 68.602,-Kč vůči GE Money Bank, a.s. a 23.101,-Kč vůči ČSOB-P. spoř.). V části návrhu, jež je určena k popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod 21), dlužnice uvedla, že má dva věřitele s dvěma peněžitými závazky, které se jí zejména po zesplatnění nepodaří uhradit . Konstatovala, že není podnikatelkou a do úpadku se pravděpodobně dostala v důsledku běžné činnosti v domácnosti. Na počátku čerpání úvěrů se podle dlužnice problémy se splácením nevyskytly, později se jí úvěry dařilo splácet již jen sporadicky a nepravidelně. Ve snaze nežádoucí situaci odvrátit dlužnice vyčerpala kartové úvěry a neodmítla ani nabídku banky na uzavření nové půjčky, což provoz domácnosti dále zkomplikovalo. K návrhu dlužnice sice připojila seznam závazků, avšak tento seznam neopatřila prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.
V případě podání insolvenčního návrhu pro úpadek ve formě platební neschopnosti musí být v návrhu tvrzeny takové skutečnosti, z nichž insolvenční soud, (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). Viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88 v roce 2010.
V přezkoumávané věci plyne z údajů obsažených v insolvenčním návrhu dlužnice pouze to, že má více věřitelů. Pro závěr o jejím úpadku ve formě platební neschopnosti však v návrhu chybí tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužnice (alespoň dva z nich) jsou déle než 30 dnů po splatnosti a že tyto závazky není schopna splácet. Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. Nepostačuje, že dlužnice v návrhu v obecné rovině hovořila o zesplatnění závazků, když není zřejmé, zda skutečně, kdy a ve vztahu ke kterým závazkům k němu došlo (či dojde). Stejně tak nelze nahradit vylíčení údajů, z nichž lze usuzovat na neschopnost dlužnice hradit své závazky, pouhým obecným konstatováním, že je platebně neschopná, neboť se jí zejména po zesplatnění závazky nepodaří uhradit . Lze tedy uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ. Návrh dlužnice je vadný, přičemž popsaná vada brání dalšímu pokračování v řízení. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužnice dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Dovolávala-li se dlužnice obsahu příloh, které připojila k insolvenčnímu návrhu, pak z nich by bylo možno přihlížet pouze k seznamu závazků, jako k zákonné příloze insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 IZ. V přezkoumávané věci však tomu brání skutečnost, že dlužnice tuto přílohu v rozporu s ust. § 104 odst. 4 poslední věty IZ neopatřila prohlášením o její správnosti a úplnosti. Za tohoto stavu povinnost předložit spolu s insolvenčním návrhem seznam závazků řádně nesplnila a údajů obsažených v takovém seznamu se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnila povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, NSČR 22/2009, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26 v roce 2011).
Pokud se dlužnice v rámci svého odvolání pokusila insolvenční návrh doplnit o chybějící náležitosti (uvedla konkrétní data zesplatnění svých závazků), je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury lze vady insolvenčního návrhu odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11 v roce 2009). Z uvedeného vyplývá, že k tvrzením uplatněným nově až v rámci odvolání nelze v odvolacím řízení přihlížet.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu