2 VSOL 366/2017-A-9
KSOL 20 INS 3882/2017 2 VSOL 366/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Zábřeh, Rudolfov 1537/51, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2017, č.j. KSOL 20 INS 3882/2017-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2017, č.j. KSOL 20 INS 3882/2017-A-4 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, neboť dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Dlužník v bodě 07 návrhu, který slouží právě pro popis skutečností osvědčujících úpadek, pouze obecně konstatuje, že má 3 věřitele, závazky po lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti a že je v platební neschopnosti. V bodě 19 návrhu dlužník označil pouze jednoho svého věřitele a to EOS KS, ČK, s.r.o., tento jediný věřitel byl uveden i v přiloženém seznamu závazků. Tyto skutečnosti k osvědčení úpadku nestačí a návrh je neprojednatelným.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítal, že insolvenční soud nedostatečně zjistil skutkový stav a rozhodl na nesprávném právním základě. Dlužník s odkazem na ustanovení § 393 InsZ vyslovil názor, že pokud insolvenční soud shledal insolvenční návrh vadným z výše popsaných důvodů, měl soud isir.justi ce.cz dlužníka vyzvat k odstranění vad. Navrhl napadené rozhodnutí změnit tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24. 02. 2017, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 2 písm. c) InsZ pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Podle ustanovení § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 InsZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v ustanovení § 2 písm. c) InsZ, nezbytné náležitosti insolvenčního návrhu zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. InsZ. Vedle formálních náležitostí (§ 97 odst. 2 InsZ, § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř.), musí insolvenční návrh obsahovat i náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 InsZ), a to: -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců, -rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 InsZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 InsZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu (k náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Mezi vady, které zakládají nepřezkoumatelnost insolvenčního návrhu, náleží zejména absence skutkových tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka. Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 InsZ, neboť v návrhu schází řádné tvrzení o splatnosti alespoň 2 závazků vůči 2 věřitelům. Proto insolvenční soud učinil správný závěr, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ, neboť v insolvenčním návrhu dlužníka chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužníka jsou nejméně 30 dní po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, ve kterém je dlužník povinen uvést údaje o splatnosti alespoň u dvou svých závazků.
Dlužník se mýlí, pokud tvrdí, že insolvenční soud měl povinnost dlužníka poučovat o vadách návrhu a vyzývat jej k jejich odstranění. Tento názor je v rozporu s ustanovením § 128 odst.1 InsZ věty druhé, podle něhož se ustanovení § 43 o.s.ř. nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu. Dlužník odkazem na ustanovení § 393 InsZ nesprávně zaměňuje insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.
Dlužník tedy neosvědčil existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti alespoň vůči 2 věřitelům (§ 3 odst.1, písm. a), b) InsZ), proto je nadbytečné zabývat se tím, zda je v platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, písm. c), odst. 2 InsZ), ostatně ani tu nijak neosvědčil. Dlužníku však nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podal nový insolvenční návrh, který již bude splňovat všechny zákonem stanovené náležitosti.
Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237,§ 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 InsZ).
V Olomouci dne 26. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSOL 20 INS 3882/2017 2 VSOL 366/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Zábřeh, Rudolfov 1537/51, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2017, č.j. KSOL 20 INS 3882/2017-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2017, č.j. KSOL 20 INS 3882/2017-A-4 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, neboť dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Dlužník v bodě 07 návrhu, který slouží právě pro popis skutečností osvědčujících úpadek, pouze obecně konstatuje, že má 3 věřitele, závazky po lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti a že je v platební neschopnosti. V bodě 19 návrhu dlužník označil pouze jednoho svého věřitele a to EOS KS, ČK, s.r.o., tento jediný věřitel byl uveden i v přiloženém seznamu závazků. Tyto skutečnosti k osvědčení úpadku nestačí a návrh je neprojednatelným.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítal, že insolvenční soud nedostatečně zjistil skutkový stav a rozhodl na nesprávném právním základě. Dlužník s odkazem na ustanovení § 393 InsZ vyslovil názor, že pokud insolvenční soud shledal insolvenční návrh vadným z výše popsaných důvodů, měl soud isir.justi ce.cz dlužníka vyzvat k odstranění vad. Navrhl napadené rozhodnutí změnit tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24. 02. 2017, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 2 písm. c) InsZ pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Podle ustanovení § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 InsZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v ustanovení § 2 písm. c) InsZ, nezbytné náležitosti insolvenčního návrhu zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. InsZ. Vedle formálních náležitostí (§ 97 odst. 2 InsZ, § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř.), musí insolvenční návrh obsahovat i náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 InsZ), a to: -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců, -rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 InsZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 InsZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu (k náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Mezi vady, které zakládají nepřezkoumatelnost insolvenčního návrhu, náleží zejména absence skutkových tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka. Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 InsZ, neboť v návrhu schází řádné tvrzení o splatnosti alespoň 2 závazků vůči 2 věřitelům. Proto insolvenční soud učinil správný závěr, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ, neboť v insolvenčním návrhu dlužníka chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužníka jsou nejméně 30 dní po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, ve kterém je dlužník povinen uvést údaje o splatnosti alespoň u dvou svých závazků.
Dlužník se mýlí, pokud tvrdí, že insolvenční soud měl povinnost dlužníka poučovat o vadách návrhu a vyzývat jej k jejich odstranění. Tento názor je v rozporu s ustanovením § 128 odst.1 InsZ věty druhé, podle něhož se ustanovení § 43 o.s.ř. nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu. Dlužník odkazem na ustanovení § 393 InsZ nesprávně zaměňuje insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.
Dlužník tedy neosvědčil existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti alespoň vůči 2 věřitelům (§ 3 odst.1, písm. a), b) InsZ), proto je nadbytečné zabývat se tím, zda je v platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, písm. c), odst. 2 InsZ), ostatně ani tu nijak neosvědčil. Dlužníku však nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podal nový insolvenční návrh, který již bude splňovat všechny zákonem stanovené náležitosti.
Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237,§ 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 InsZ).
V Olomouci dne 26. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu