2 VSOL 35/2017-A-9
KSBR 24 INS 27150/2016 2 VSOL 35/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka POLPLAST CZ s. r. o., se sídlem ve Zdounkách č. p. 11, PSČ 768 02, identifikační číslo osoby 26294958, o záloze na náklady insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.12.2016, č. j. KSBR 24 INS 27150/2016-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku zaplatit do pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud postupoval podle § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku a pohotové peněžní prostředky je třeba zajistit ve formě zálohy ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce. Dlužník vlastní pohledávky, nemovitosti a peněžní prostředky, avšak pohledávky jsou podle dlužníka nedobytné, nemovitosti jsou zajištěny ve prospěch pohledávek věřitelů, výtěžek jejich zpeněžení bude sloužit ke krytí nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů. Dále insolvenční soud vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a podrobně odůvodnil její výši.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že vlastní majetek, jehož zpeněžením v insolvenčním řízení bude nepochybně dosaženo dostatečného výtěžku minimálně k uspokojení nákladů spojených s jeho insolvenčním řízením, zejména odměny insolvenčního správce. Takovým majetkem jsou nemovitosti isir.justi ce.cz
(v odvolání označené), jejichž reálná cena se podle dlužníka může pohybovat okolo 1.000.000 Kč. I v případě zpeněžení za nižší cenu lze důvodně předpokládat, že výsledná cena bude dostačující k uspokojení nákladů insolvenčního řízení. Dlužník je v situaci, kdy zcela pozastavil své platby a nedisponuje volnou hotovostí. Je v zájmu dlužníka i v zájmu jeho věřitelů, aby insolvenční řízení proběhlo a aby jeho účel nezmařila platební neschopnost dlužníka a jeho neschopnost ve stávající ekonomické situaci vyčlenit zdroje k zaplacení zálohy v nejvyšší částce. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně sám rozhodl o změně a snížení poplatkové povinnosti.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 28.11.2016 domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdí, že od roku 2012 se postupně dostával do většího útlumu z důvodu zvyšující se konkurence, v průběhu roku 2013 přestal být schopen dostát všem svým závazkům. Od roku 2015 nevykazuje žádnou podnikatelskou činnost. Ze seznamu majetku je zřejmé, že dlužník disponuje pohledávkami v celkové výši 208.575,20 Kč, které jsou však podle vyjádření dlužníka téměř všechny nedobytné. Nevlastní žádné movité věci, v hotovosti na pokladně dlužníka je částka 75.000 Kč a dále vlastní nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, list vlastnictví č. 925. K nim dlužník uvedl, že reálná cena nemovitostí se pohybuje okolo 1.000.000 Kč a jsou předmětem zajišťovacích práv.
Po vyhodnocení výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v této věci je třeba dlužníku uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodů pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Insolvenční soud se sice v odůvodnění svého usnesení nevypořádal s tím, že dlužník v insolvenčním návrhu i seznamu majetku tvrdil existenci finančních prostředků (na pokladně dlužníka) ve výši 75.000 Kč. Z tohoto pohledu je však podstatné, že dlužník ve svém odvolání výslovně uvedl, že nedisponuje volnou hotovostí a není schopen vyčlenit zdroje zaplacení zálohy. Pokud jde o další majetek dlužníka, movitý majetek dlužník nevlastní žádný, disponuje pohledávkami ve značné výši, které jsou však dle jeho vyjádření nedobytné. Dále je skutečností, že dlužník má v majetku nemovitosti (pozemek a budovu-stavbu pro výrobu a skladování), není tedy nemajetný a lze předpokládat, že v insolvenčním řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením tohoto majetku dlužníka. To však neznamená, že pouhá existence uvedeného majetku zbavuje insolvenčního navrhovatele povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak insolvenční soud správně uvedl, v dané fázi řízení nelze s jistotou odhadnout hodnotu předmětných nemovitostí a zejména nelze pominout, že se jedná o nemovitosti, které slouží k zajištění závazků dlužníka. Proto by byl výtěžek jejich zpeněžení použit nejprve na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a na úhradu zajištěných závazků a teprve poté případně na úhradu dalších nákladů řízení. Přitom není zřejmé, zda by na jejich úhradu něco zbylo. S ohledem na účel zálohy, kterým je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu, je třeba zdůraznit, že v této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodně nemovitostí patřících dlužníkovi a o jejich reálné zpeněžitelnosti. Za náklady insolvenčního řízení lze přitom považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby.
Správně stanovil insolvenční soud i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.
Z výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 17. března 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 27150/2016 2 VSOL 35/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka POLPLAST CZ s. r. o., se sídlem ve Zdounkách č. p. 11, PSČ 768 02, identifikační číslo osoby 26294958, o záloze na náklady insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.12.2016, č. j. KSBR 24 INS 27150/2016-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku zaplatit do pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud postupoval podle § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku a pohotové peněžní prostředky je třeba zajistit ve formě zálohy ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce. Dlužník vlastní pohledávky, nemovitosti a peněžní prostředky, avšak pohledávky jsou podle dlužníka nedobytné, nemovitosti jsou zajištěny ve prospěch pohledávek věřitelů, výtěžek jejich zpeněžení bude sloužit ke krytí nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů. Dále insolvenční soud vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a podrobně odůvodnil její výši.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že vlastní majetek, jehož zpeněžením v insolvenčním řízení bude nepochybně dosaženo dostatečného výtěžku minimálně k uspokojení nákladů spojených s jeho insolvenčním řízením, zejména odměny insolvenčního správce. Takovým majetkem jsou nemovitosti isir.justi ce.cz
(v odvolání označené), jejichž reálná cena se podle dlužníka může pohybovat okolo 1.000.000 Kč. I v případě zpeněžení za nižší cenu lze důvodně předpokládat, že výsledná cena bude dostačující k uspokojení nákladů insolvenčního řízení. Dlužník je v situaci, kdy zcela pozastavil své platby a nedisponuje volnou hotovostí. Je v zájmu dlužníka i v zájmu jeho věřitelů, aby insolvenční řízení proběhlo a aby jeho účel nezmařila platební neschopnost dlužníka a jeho neschopnost ve stávající ekonomické situaci vyčlenit zdroje k zaplacení zálohy v nejvyšší částce. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně sám rozhodl o změně a snížení poplatkové povinnosti.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 28.11.2016 domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdí, že od roku 2012 se postupně dostával do většího útlumu z důvodu zvyšující se konkurence, v průběhu roku 2013 přestal být schopen dostát všem svým závazkům. Od roku 2015 nevykazuje žádnou podnikatelskou činnost. Ze seznamu majetku je zřejmé, že dlužník disponuje pohledávkami v celkové výši 208.575,20 Kč, které jsou však podle vyjádření dlužníka téměř všechny nedobytné. Nevlastní žádné movité věci, v hotovosti na pokladně dlužníka je částka 75.000 Kč a dále vlastní nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, list vlastnictví č. 925. K nim dlužník uvedl, že reálná cena nemovitostí se pohybuje okolo 1.000.000 Kč a jsou předmětem zajišťovacích práv.
Po vyhodnocení výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v této věci je třeba dlužníku uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodů pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Insolvenční soud se sice v odůvodnění svého usnesení nevypořádal s tím, že dlužník v insolvenčním návrhu i seznamu majetku tvrdil existenci finančních prostředků (na pokladně dlužníka) ve výši 75.000 Kč. Z tohoto pohledu je však podstatné, že dlužník ve svém odvolání výslovně uvedl, že nedisponuje volnou hotovostí a není schopen vyčlenit zdroje zaplacení zálohy. Pokud jde o další majetek dlužníka, movitý majetek dlužník nevlastní žádný, disponuje pohledávkami ve značné výši, které jsou však dle jeho vyjádření nedobytné. Dále je skutečností, že dlužník má v majetku nemovitosti (pozemek a budovu-stavbu pro výrobu a skladování), není tedy nemajetný a lze předpokládat, že v insolvenčním řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením tohoto majetku dlužníka. To však neznamená, že pouhá existence uvedeného majetku zbavuje insolvenčního navrhovatele povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak insolvenční soud správně uvedl, v dané fázi řízení nelze s jistotou odhadnout hodnotu předmětných nemovitostí a zejména nelze pominout, že se jedná o nemovitosti, které slouží k zajištění závazků dlužníka. Proto by byl výtěžek jejich zpeněžení použit nejprve na úhradu nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a na úhradu zajištěných závazků a teprve poté případně na úhradu dalších nákladů řízení. Přitom není zřejmé, zda by na jejich úhradu něco zbylo. S ohledem na účel zálohy, kterým je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu, je třeba zdůraznit, že v této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodně nemovitostí patřících dlužníkovi a o jejich reálné zpeněžitelnosti. Za náklady insolvenčního řízení lze přitom považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby.
Správně stanovil insolvenční soud i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.
Z výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 17. března 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu