2 VSOL 346/2011-A-9
KSBR 24 INS 5379/2011 2 VSOL 346/2011-A-9
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: METACREDIT a.s.-v likvidaci, se sídlem v Brně, Bratislavská 855/48, PSČ 602 00, IČ 25533151, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 28.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2011, č.j. KSBR 24 INS 5379/2011-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč. Na odůvodnění, s odkazem na ustanovení § 108 IZ, uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak . Výši zálohy určil v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na navýšení o hotové výdaje správce (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Dále soud vysvětlil smysl zálohy a poučil dlužníka o jeho povinnosti podat insolvenční návrh včas a o tom, že dlužník může získat finanční prostředky na zaplacení zálohy i od osob, které nesplnily svou povinnost dle § 98 odst. 1, věta první IZ, a vyjádřil názor, že cílem insolvenčního řízení není řešit otázku zápisu nefunkčních společností v obchodním rejstříku.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání v němž namítal, že nemá prostředky ke složení zálohy, což vyplývá již ze samotného insolvenčního návrhu, když jeho aktiva představují pouze nedobytné pohledávky. Podle dlužníka lze reálně předpokládat, že jeho návrh bude zamítnut podle § 142 písm. d) a § 144 IZ a že nedojde ke vzniku nároku na odměnu správce, náhradu jeho hotových výdajů a dalších nákladů řízení. Vytýkal soudu, že při určení výše zálohy nevzal v úvahu jeho majetkové poměry jak plynou z návrhu, neboť na zaplacení zálohy má k dispozici částku cca 3.000,-Kč. Z těchto důvodů se (podle obsahu odvolání) dlužník domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nebyla uložena.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle obsahu předloženého spisu bylo toto řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 30.3.2011, s účinky následujícího dne. V návrhu dlužník uvádí tvrzení ke svému úpadku a tvrzení o své majetkové situaci, k návrhu jsou připojeny seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, včetně seznamu majetku dlužníka.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení neuvádí žádné skutečnosti o rozsahu a struktuře majetku dlužníka tak, jak plynou z návrhu a zejména se seznamu dlužníkova majetku. Proto je nepřezkoumatelný jeho závěr, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze prostředky zajistit jinak než zálohou a nelze přezkoumat ani úsudek soudu o výši prostředků, které budou třeba na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) téhož zákona vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně vyhodnotí strukturu a rozsah majetku dlužníka dle návrhu a k němu připojeného seznamu majetku a na základě toho učiní závěr, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. Součástí jeho hodnocení bude i úvaha, zda lze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetku podstaty bude možno uhradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 24. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 24 INS 5379/2011 2 VSOL 346/2011-A-9
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: METACREDIT a.s.-v likvidaci, se sídlem v Brně, Bratislavská 855/48, PSČ 602 00, IČ 25533151, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 28.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2011, č.j. KSBR 24 INS 5379/2011-A-4
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč. Na odůvodnění, s odkazem na ustanovení § 108 IZ, uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak . Výši zálohy určil v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na navýšení o hotové výdaje správce (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Dále soud vysvětlil smysl zálohy a poučil dlužníka o jeho povinnosti podat insolvenční návrh včas a o tom, že dlužník může získat finanční prostředky na zaplacení zálohy i od osob, které nesplnily svou povinnost dle § 98 odst. 1, věta první IZ, a vyjádřil názor, že cílem insolvenčního řízení není řešit otázku zápisu nefunkčních společností v obchodním rejstříku.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání v němž namítal, že nemá prostředky ke složení zálohy, což vyplývá již ze samotného insolvenčního návrhu, když jeho aktiva představují pouze nedobytné pohledávky. Podle dlužníka lze reálně předpokládat, že jeho návrh bude zamítnut podle § 142 písm. d) a § 144 IZ a že nedojde ke vzniku nároku na odměnu správce, náhradu jeho hotových výdajů a dalších nákladů řízení. Vytýkal soudu, že při určení výše zálohy nevzal v úvahu jeho majetkové poměry jak plynou z návrhu, neboť na zaplacení zálohy má k dispozici částku cca 3.000,-Kč. Z těchto důvodů se (podle obsahu odvolání) dlužník domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nebyla uložena.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle obsahu předloženého spisu bylo toto řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 30.3.2011, s účinky následujícího dne. V návrhu dlužník uvádí tvrzení ke svému úpadku a tvrzení o své majetkové situaci, k návrhu jsou připojeny seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, včetně seznamu majetku dlužníka.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení neuvádí žádné skutečnosti o rozsahu a struktuře majetku dlužníka tak, jak plynou z návrhu a zejména se seznamu dlužníkova majetku. Proto je nepřezkoumatelný jeho závěr, že ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze prostředky zajistit jinak než zálohou a nelze přezkoumat ani úsudek soudu o výši prostředků, které budou třeba na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) téhož zákona vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně vyhodnotí strukturu a rozsah majetku dlužníka dle návrhu a k němu připojeného seznamu majetku a na základě toho učiní závěr, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. Součástí jeho hodnocení bude i úvaha, zda lze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetku podstaty bude možno uhradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 24. října 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu