2 VSOL 334/2017-A-12
KSOS 40 INS 3360/2017 2 VSOL 334/2017-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Radniční 1148, 738 01 Frýdek--Místek, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem Na Hradbách 2632/18, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 40 INS 3360/2017-A-5 ze dne 23. února 2017
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 3360/2017-A-5 ze dne 23. února 2017 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, neboť dlužnice neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek; v insolvenčním návrhu absentují konkrétní informace o datu splatnosti pohledávek (alespoň dvou různých věřitelů), které není schopna plnit. Insolvenční návrh postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, a je návrhem neprojednatelným.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání a namítala, že pokud soud shledal insolvenční návrh vadným z výše popsaných důvodů, považuje předmětné rozhodnutí za nezákonné. Již z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že dlužnice uvedla jak částku svých závazků celkem ve výši 1.085.413 Kč, tak i svůj čistý měsíční příjem 11.000 Kč. Je zjevné, že při čistém příjmu 11.000 Kč měsíčně, dlužnice není schopna splatit své závazky. Dlužnice dokonce v návrhu uvedla, že se nachází v situaci, kdy pochybuje o tom, zda bude vlastními silami schopna isir.justi ce.cz naplnit zákonný požadavek na povolení oddlužení, kterým je schopnost splatit v následujících 5-ti letech nejméně 30% svých závazků, proto sjednala se svojí matkou Dagmar anonymizovano darovací smlouvu, kterou se matka zavazuje přispívat dlužnici částkou 4.500 Kč v případě, že bude povoleno oddlužení. Z popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka (oddíl 10 předepsaného návrhového formuláře), vyplývá, že náklady na bydlení dlužnice činí 4.000 Kč měsíčně, tedy v současnosti dlužnici zbývá na uspokojení ostatních základních životních potřeb částka 7.000 Kč měsíčně. Z této částky zcela zjevně není dlužnice schopna splatit celou výši svých závazků ve výši 1.085.413 Kč. Počet a určení svých věřitelů obchodní firmou uvedla dlužnice (odvolatelka) v oddílech 17 a 19 předepsaného formuláře, když jsou zde uvedena i evidenční čísla předmětných smluv u věřitelů, kteří evidenční čísla svým smlouvám přidělují. Závazky vůči konkrétním věřitelům jsou dokladovány v přílohách (dle zákona povinných přílohách) insolvenčního návrhu, kde jsou í veškeré identifikační údaje věřitelů. Insolvenční soud tedy měl k dispozici veškeré potřebné údaje včetně specifikace dlužníků, přičemž v oddíle 07 dlužnice prohlásila, že není schopna hradit své splatné závazky a má vícero věřitelů. Již z tohoto prohlášení je zjevné, že své závazky nehradí. Z příloh, které jsou nedílnou součástí návrhu, je patrné, že nejméně pohledávka Provident Financial s. r. o. vykazuje k datu 14. 9. 2016 nesplacený zůstatek 20.302 Kč a ke dni podání insolvenčního návrhu byla po splatnosti nejméně čtyři měsíce. Pohledávka věřitele PROFI CREDIT Czech, a. s. je po splatnosti nejméně tři měsíce (90 dní), když z potvrzení ze dne 15. 11. 2016 vyplývá, že je požadováno okamžité zaplacení částky ve výších 370.348,58 Kč. Ke dni podání návrhu byla tato částka po splatnosti nejméně tři měsíce (90 dní). Pohledávka Ing. Jana Frňky je ke dni podání návrhu po splatnosti více než pět měsíců, neboť z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi dlužnicí a Ing. Janem Frňkou vyplývá, že dlužnice byla povinna zaplatit svůj dluh ve výši 190.000 Kč do 31. 8. 2016. Již z výše popsaného je zjevné, že zde existují závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pro odstranění jakýchkoli pochybností dlužnice prohlásila, že žádný ze svých závazků vůbec nesplácí od 1. 12. 2016 a uvedla specifikaci svých věřitelů, včetně IČ, případně rodného čísla. Postup krajského soudu dlužnice označila za ryze formalistický, který se zcela vymyká ustanovení § 128 odst. 1 InsZ. Toto ustanovení insolvenčního zákona sice umožňuje insolvenční návrh odmítnout, ale pouze tehdy, je-li insolvenční návrh nesrozumitelný nebo neurčitý, nebo neobsahuje všechny náležitosti, ale jen v případě, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Krajský soud v napadeném usnesení neuvedl jedinou okolnost, která by znemožňovala v řízení pokračovat, neboť ty údaje, které soud požadoval uvést v samotném formuláři, soud mohl a měl zjistit z přiložených příloh, které jsou povinnými přílohami insolvenčního návrhu. Za této situace odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17. 02. 2017, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 2 písm. c) InsZ pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Podle ustanovení § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 InsZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v ustanovení § 2 písm. c) InsZ, nezbytné náležitosti insolvenčního návrhu zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. InsZ. Vedle formálních náležitostí (§ 97 odst. 2 InsZ, § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř.), musí insolvenční návrh obsahovat i náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 InsZ), a to: -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců -rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 InsZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 InsZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Mezi vady, které zakládají nepřezkoumatelnost insolvenčního návrhu, náleží zejména absence skutkových tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 InsZ, neboť v návrhu schází řádné tvrzení o splatnosti alespoň 2 závazků vůči 2 věřitelům. Proto soud prvního stupně učinil správný závěr, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ, neboť v insolvenčním návrhu dlužníka chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužníka jsou nejméně 30 dní po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, ve kterém je dlužník povinen uvést údaje o splatnosti alespoň u dvou svých závazků.
Z toho, že dlužnice uvedla ve svém návrhu výši všech závazků a výši svého příjmu, nelze usuzovat na splatnosti jednotlivých závazků. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, neboť není schopen dostát závazkům, není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009), s tím, že si insolvenční soud má sám na základě obsahu těchto důkazů zjistit potřebné skutečnosti o úpadku dlužníka. Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ustanovení § 104 odst.1 InsZ. V seznamu závazků ovšem dlužnice rovněž splatnost závazků neuvedla.
Za situace, že dlužnice neosvědčila existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti alespoň vůči 2 věřitelům (§ 3 odst.1,písm. a), b) InsZ), je nadbytečné zabývat se tím, zda osvědčila platební neschopnost (§ 3 odst. 1, písm. c), odst.2 InsZ).
Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle citovaného ustanovení § 128 odst.1 InsZ se ustanovení § 43 o.s.ř. nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, a dále, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 InsZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Proto odvolací soud již nemůže přihlédnout k případné opravě návrhu provedené až v odvolacím řízení. Dlužnici však nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podala nový insolvenční návrh, který již bude splňovat všechny zákonem stanovené náležitosti.
Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237,§ 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 InsZ).
V Olomouci dne 19. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSOS 40 INS 3360/2017 2 VSOL 334/2017-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Radniční 1148, 738 01 Frýdek--Místek, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem Na Hradbách 2632/18, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 40 INS 3360/2017-A-5 ze dne 23. února 2017
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 3360/2017-A-5 ze dne 23. února 2017 s e potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, neboť dlužnice neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek; v insolvenčním návrhu absentují konkrétní informace o datu splatnosti pohledávek (alespoň dvou různých věřitelů), které není schopna plnit. Insolvenční návrh postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, a je návrhem neprojednatelným.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání a namítala, že pokud soud shledal insolvenční návrh vadným z výše popsaných důvodů, považuje předmětné rozhodnutí za nezákonné. Již z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že dlužnice uvedla jak částku svých závazků celkem ve výši 1.085.413 Kč, tak i svůj čistý měsíční příjem 11.000 Kč. Je zjevné, že při čistém příjmu 11.000 Kč měsíčně, dlužnice není schopna splatit své závazky. Dlužnice dokonce v návrhu uvedla, že se nachází v situaci, kdy pochybuje o tom, zda bude vlastními silami schopna isir.justi ce.cz naplnit zákonný požadavek na povolení oddlužení, kterým je schopnost splatit v následujících 5-ti letech nejméně 30% svých závazků, proto sjednala se svojí matkou Dagmar anonymizovano darovací smlouvu, kterou se matka zavazuje přispívat dlužnici částkou 4.500 Kč v případě, že bude povoleno oddlužení. Z popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka (oddíl 10 předepsaného návrhového formuláře), vyplývá, že náklady na bydlení dlužnice činí 4.000 Kč měsíčně, tedy v současnosti dlužnici zbývá na uspokojení ostatních základních životních potřeb částka 7.000 Kč měsíčně. Z této částky zcela zjevně není dlužnice schopna splatit celou výši svých závazků ve výši 1.085.413 Kč. Počet a určení svých věřitelů obchodní firmou uvedla dlužnice (odvolatelka) v oddílech 17 a 19 předepsaného formuláře, když jsou zde uvedena i evidenční čísla předmětných smluv u věřitelů, kteří evidenční čísla svým smlouvám přidělují. Závazky vůči konkrétním věřitelům jsou dokladovány v přílohách (dle zákona povinných přílohách) insolvenčního návrhu, kde jsou í veškeré identifikační údaje věřitelů. Insolvenční soud tedy měl k dispozici veškeré potřebné údaje včetně specifikace dlužníků, přičemž v oddíle 07 dlužnice prohlásila, že není schopna hradit své splatné závazky a má vícero věřitelů. Již z tohoto prohlášení je zjevné, že své závazky nehradí. Z příloh, které jsou nedílnou součástí návrhu, je patrné, že nejméně pohledávka Provident Financial s. r. o. vykazuje k datu 14. 9. 2016 nesplacený zůstatek 20.302 Kč a ke dni podání insolvenčního návrhu byla po splatnosti nejméně čtyři měsíce. Pohledávka věřitele PROFI CREDIT Czech, a. s. je po splatnosti nejméně tři měsíce (90 dní), když z potvrzení ze dne 15. 11. 2016 vyplývá, že je požadováno okamžité zaplacení částky ve výších 370.348,58 Kč. Ke dni podání návrhu byla tato částka po splatnosti nejméně tři měsíce (90 dní). Pohledávka Ing. Jana Frňky je ke dni podání návrhu po splatnosti více než pět měsíců, neboť z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi dlužnicí a Ing. Janem Frňkou vyplývá, že dlužnice byla povinna zaplatit svůj dluh ve výši 190.000 Kč do 31. 8. 2016. Již z výše popsaného je zjevné, že zde existují závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pro odstranění jakýchkoli pochybností dlužnice prohlásila, že žádný ze svých závazků vůbec nesplácí od 1. 12. 2016 a uvedla specifikaci svých věřitelů, včetně IČ, případně rodného čísla. Postup krajského soudu dlužnice označila za ryze formalistický, který se zcela vymyká ustanovení § 128 odst. 1 InsZ. Toto ustanovení insolvenčního zákona sice umožňuje insolvenční návrh odmítnout, ale pouze tehdy, je-li insolvenční návrh nesrozumitelný nebo neurčitý, nebo neobsahuje všechny náležitosti, ale jen v případě, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Krajský soud v napadeném usnesení neuvedl jedinou okolnost, která by znemožňovala v řízení pokračovat, neboť ty údaje, které soud požadoval uvést v samotném formuláři, soud mohl a měl zjistit z přiložených příloh, které jsou povinnými přílohami insolvenčního návrhu. Za této situace odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17. 02. 2017, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 2 písm. c) InsZ pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Podle ustanovení § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 InsZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 InsZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v ustanovení § 2 písm. c) InsZ, nezbytné náležitosti insolvenčního návrhu zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. InsZ. Vedle formálních náležitostí (§ 97 odst. 2 InsZ, § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř.), musí insolvenční návrh obsahovat i náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 InsZ), a to: -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců -rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá).
Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 InsZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 InsZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Mezi vady, které zakládají nepřezkoumatelnost insolvenčního návrhu, náleží zejména absence skutkových tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 InsZ, neboť v návrhu schází řádné tvrzení o splatnosti alespoň 2 závazků vůči 2 věřitelům. Proto soud prvního stupně učinil správný závěr, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ, neboť v insolvenčním návrhu dlužníka chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužníka jsou nejméně 30 dní po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, ve kterém je dlužník povinen uvést údaje o splatnosti alespoň u dvou svých závazků.
Z toho, že dlužnice uvedla ve svém návrhu výši všech závazků a výši svého příjmu, nelze usuzovat na splatnosti jednotlivých závazků. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, neboť není schopen dostát závazkům, není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009), s tím, že si insolvenční soud má sám na základě obsahu těchto důkazů zjistit potřebné skutečnosti o úpadku dlužníka. Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ustanovení § 104 odst.1 InsZ. V seznamu závazků ovšem dlužnice rovněž splatnost závazků neuvedla.
Za situace, že dlužnice neosvědčila existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti alespoň vůči 2 věřitelům (§ 3 odst.1,písm. a), b) InsZ), je nadbytečné zabývat se tím, zda osvědčila platební neschopnost (§ 3 odst. 1, písm. c), odst.2 InsZ).
Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle citovaného ustanovení § 128 odst.1 InsZ se ustanovení § 43 o.s.ř. nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, a dále, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 InsZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Proto odvolací soud již nemůže přihlédnout k případné opravě návrhu provedené až v odvolacím řízení. Dlužnici však nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podala nový insolvenční návrh, který již bude splňovat všechny zákonem stanovené náležitosti.
Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237,§ 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 InsZ).
V Olomouci dne 19. června 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu