2 VSOL 310/2013-A-17
KSBR 29 INS 28281/2012 2 VSOL 310/2013-A-17
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vlčkova 8, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 29 INS 28281/2012-A-10 ze dne 28.1.2013,
tak to:
Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 29 INS 28281/2012-A-10 ze dne 28.1.2013 se po tv rz uje .
Odův odně ní:
Shora uvedeným usnesením insolvenční soud uložil dlužnici, aby do 10 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatila na označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud poukázal na to, že dlužnice přes výzvu učiněnou dle ustanovení § 393 insolvenčního zákona svůj návrh na povolení oddlužení, který spojila s insolvenčním návrhem, nedoplnila o všechny skutečnosti, k jejichž doplnění ji insolvenční soud vyzval. Nedoložila totiž ocenění znalcem na nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí na LV 239 pro obec Brno a katastrální území Dvorská, nedoložila přehled příjmů za rok 2010, 2011 a 2012 a ani neuvedla popis rozhodných skutečností, ze kterých lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které obdrží nezajištění věřitelé po dobu trvání oddlužení, a neuvedla ani závazky svého manžela (§ 392 odst. 1 IZ). Proto insolvenční soud dovodil, že by musel podle ust. § 393 IZ návrh na povolení oddlužení odmítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 396 IZ). Protože tedy jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs, insolvenční soud podle ustanovení § 108 IZ s ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady insolvenčního řízení uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši potřebné k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs, tedy v částce 50.000 Kč, když hotové prostředky nelze zajistit jinak. K tomu poukázal i na výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dle vyhlášky 313/2007 Sb. a dále na to, že insolvenční správce má dle § 7 tohoto právního předpisu právo i na náhradu hotových výdajů. Uvedl, že by bylo v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, když smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě této situaci zabránit. Nad rámec svého rozhodnutí insolvenční soud poukázal na to, že s ohledem na výši označených závazků dlužnice 533.400 Kč a výši jejího měsíčního příjmu-starobního důchodu ve výši 7.798 Kč-při výpočtu hodnoty plnění, které by nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrželi, došel k tomu, že dlužnice by nebyla měsíčně schopna pro účely oddlužení ničeho splácet. Dále v rozhodnutí insolvenční soud poučil dlužnici o postupu, pokud by návrh na povolení oddlužení podal současně s ní i její manžel.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V odvolání uvedla, že žádá, aby v tomto krajním případě odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce hradil stát. Poukázala na to, že dluhy vznikly za dobu manželství, že její manžel je veden v některých půjčkách jako dlužník a ona jako spoludlužník, na jiných půjčkách je tomu obráceně, ale všechny dluhy jsou společné. Uvedla, že manžel je veden na Úřadu práce Brno a od března 2013 nastupuje do práce na DP Brno a neví, kolik bude mít měsíční příjem. Uvedla, že přikládá dražební vyhlášku, kde je vyčíslena cena zahrady, a že zasílá výši svého důchodového příjmu za tři roky. K odvolání přiložila první stranu dražební vyhlášky soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorského úřadu ve Zlíně pod č.j. 012 EX 5060/10-64 a dále oznámení České správy sociálního zabezpečení, dle něhož jí od ledna 2013 náleží starobní důchod ve výši 8.158 Kč, po prováděných srážkách 7.910 Kč, z dalšího oznámení České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že od lednové splátky 2009 jí náleží starobní důchod 7.485 Kč. Dále v doplnění odvolání dlužnice poukázala na to, že na základě výzvy insolvenčního soudu vše, co bylo požadováno, předložila. Dle jejího názoru je tedy oddlužení dle insolvenčního zákona možné.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 392 odst. 1 IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo, v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.
Z ustanovení § 392 odst. 2 IZ vyplývá, že v případě nemovitostí musí být doloženo ocenění znalcem.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud mimo jiné zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat, nebo nejsou k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy přes výzvu stanovené náležitosti.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývají skutkové okolnosti tak, jak jsou uvedeny insolvenčním soudem v odůvodnění napadeného usnesení, proto na ně odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Dlužnice na řádnou výzvu insolvenčního soudu sice částečně svůj návrh na povolení oddlužení doplnila, nepředložila však znalecké ocenění nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 239 pro obec Brno a katastrální území Dvorská u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, přestože k předložení tohoto znaleckého ocenění byla výzvou insolvenčního soudu ze dne 27.11.2012, která jí byla doručena 30.11.2012, řádně vyzvána. Předloženou první stránku výše uvedené dražební vyhlášky nelze za takové znalecké ocenění považovat. Rovněž dlužnice nedoložila přes výzvu výši svých příjmů za poslední tři roky, ale pouze za rok 2009 a k odvolání doložila příjmy za rok 2009 a 2013. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že již pro nedoložení těchto příloh návrhu na povolení oddlužení, přestože k jejich doplnění byla dlužnice řádně insolvenčním soudem vyzvána, je dán důvod k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 393 odst. 3 IZ.
Proto insolvenční soud správně uzavřel, že dle ustanovení § 396 IZ jedinou možností řešení úpadku dlužnice je konkurs.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno právě v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. S ohledem na majetek dlužnice označený v insolvenčním návrhu a v jeho doplnění, který tvoří pouze věci běžné spotřeby, a dle výpisu z katastru nemovitostí i vlastnictví jedné ideální poloviny shora označené nemovitosti (kterou dlužnice v seznamu majetku neuvedla), u které nelze předpokládat, za jakou cenu bude zpeněžena, (dlužnice znalecké ocenění tohoto podílu ani nepředložila), insolvenční soud zcela správně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů dle vyhlášky 313/2007 Sb. v maximální výši 50.000 Kč.
Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem insolvenčního soudu uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že při výši závazků 533.400 Kč a výši měsíčního příjmu dlužnice 7.798 Kč při stanoveném životním minimu 3.410 Kč a výši normativních nákladů na bydlení 5.687 Kč by při splátkách dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ nemohla dlužnice svým věřitelům zaplatit ničeho. Je proto zřejmé, že i pokud by dlužnice náležitosti návrhu na povolení oddlužení v souladu s výzvou insolvenčního soudu doplnila včetně požadovaných příloh, bylo by nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Je tedy nepochybné, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 IZ).
K odvolací námitce dlužnice týkající se účasti jejího manžela na oddlužení je nutno poukázat na to, že insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí dlužnici zcela správně poučil o tom, že účast jejího manžela na oddlužení je možná pouze tehdy, pokud i on sám podá insolvenční návrh. Pouhý souhlas manžela vyjádřený ověřeným podpisem na insolvenčním návrhu dlužnice neumožňuje, aby bylo insolvenčním soudem rozhodováno o společném oddlužení manželů.
Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) a napadené rozhodnutí jako ve výroku věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvlášť, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužnici od doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 19. dubna 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu
KSBR 29 INS 28281/2012 2 VSOL 310/2013-A-17
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vlčkova 8, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 29 INS 28281/2012-A-10 ze dne 28.1.2013,
tak to:
Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 29 INS 28281/2012-A-10 ze dne 28.1.2013 se po tv rz uje .
Odův odně ní:
Shora uvedeným usnesením insolvenční soud uložil dlužnici, aby do 10 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatila na označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud poukázal na to, že dlužnice přes výzvu učiněnou dle ustanovení § 393 insolvenčního zákona svůj návrh na povolení oddlužení, který spojila s insolvenčním návrhem, nedoplnila o všechny skutečnosti, k jejichž doplnění ji insolvenční soud vyzval. Nedoložila totiž ocenění znalcem na nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí na LV 239 pro obec Brno a katastrální území Dvorská, nedoložila přehled příjmů za rok 2010, 2011 a 2012 a ani neuvedla popis rozhodných skutečností, ze kterých lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které obdrží nezajištění věřitelé po dobu trvání oddlužení, a neuvedla ani závazky svého manžela (§ 392 odst. 1 IZ). Proto insolvenční soud dovodil, že by musel podle ust. § 393 IZ návrh na povolení oddlužení odmítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 396 IZ). Protože tedy jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs, insolvenční soud podle ustanovení § 108 IZ s ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady insolvenčního řízení uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši potřebné k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs, tedy v částce 50.000 Kč, když hotové prostředky nelze zajistit jinak. K tomu poukázal i na výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dle vyhlášky 313/2007 Sb. a dále na to, že insolvenční správce má dle § 7 tohoto právního předpisu právo i na náhradu hotových výdajů. Uvedl, že by bylo v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, když smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě této situaci zabránit. Nad rámec svého rozhodnutí insolvenční soud poukázal na to, že s ohledem na výši označených závazků dlužnice 533.400 Kč a výši jejího měsíčního příjmu-starobního důchodu ve výši 7.798 Kč-při výpočtu hodnoty plnění, které by nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrželi, došel k tomu, že dlužnice by nebyla měsíčně schopna pro účely oddlužení ničeho splácet. Dále v rozhodnutí insolvenční soud poučil dlužnici o postupu, pokud by návrh na povolení oddlužení podal současně s ní i její manžel.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V odvolání uvedla, že žádá, aby v tomto krajním případě odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce hradil stát. Poukázala na to, že dluhy vznikly za dobu manželství, že její manžel je veden v některých půjčkách jako dlužník a ona jako spoludlužník, na jiných půjčkách je tomu obráceně, ale všechny dluhy jsou společné. Uvedla, že manžel je veden na Úřadu práce Brno a od března 2013 nastupuje do práce na DP Brno a neví, kolik bude mít měsíční příjem. Uvedla, že přikládá dražební vyhlášku, kde je vyčíslena cena zahrady, a že zasílá výši svého důchodového příjmu za tři roky. K odvolání přiložila první stranu dražební vyhlášky soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorského úřadu ve Zlíně pod č.j. 012 EX 5060/10-64 a dále oznámení České správy sociálního zabezpečení, dle něhož jí od ledna 2013 náleží starobní důchod ve výši 8.158 Kč, po prováděných srážkách 7.910 Kč, z dalšího oznámení České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že od lednové splátky 2009 jí náleží starobní důchod 7.485 Kč. Dále v doplnění odvolání dlužnice poukázala na to, že na základě výzvy insolvenčního soudu vše, co bylo požadováno, předložila. Dle jejího názoru je tedy oddlužení dle insolvenčního zákona možné.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ustanovení § 392 odst. 1 IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo, v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.
Z ustanovení § 392 odst. 2 IZ vyplývá, že v případě nemovitostí musí být doloženo ocenění znalcem.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud mimo jiné zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat, nebo nejsou k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy přes výzvu stanovené náležitosti.
Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývají skutkové okolnosti tak, jak jsou uvedeny insolvenčním soudem v odůvodnění napadeného usnesení, proto na ně odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Dlužnice na řádnou výzvu insolvenčního soudu sice částečně svůj návrh na povolení oddlužení doplnila, nepředložila však znalecké ocenění nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 239 pro obec Brno a katastrální území Dvorská u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, přestože k předložení tohoto znaleckého ocenění byla výzvou insolvenčního soudu ze dne 27.11.2012, která jí byla doručena 30.11.2012, řádně vyzvána. Předloženou první stránku výše uvedené dražební vyhlášky nelze za takové znalecké ocenění považovat. Rovněž dlužnice nedoložila přes výzvu výši svých příjmů za poslední tři roky, ale pouze za rok 2009 a k odvolání doložila příjmy za rok 2009 a 2013. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že již pro nedoložení těchto příloh návrhu na povolení oddlužení, přestože k jejich doplnění byla dlužnice řádně insolvenčním soudem vyzvána, je dán důvod k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 393 odst. 3 IZ.
Proto insolvenční soud správně uzavřel, že dle ustanovení § 396 IZ jedinou možností řešení úpadku dlužnice je konkurs.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno právě v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. S ohledem na majetek dlužnice označený v insolvenčním návrhu a v jeho doplnění, který tvoří pouze věci běžné spotřeby, a dle výpisu z katastru nemovitostí i vlastnictví jedné ideální poloviny shora označené nemovitosti (kterou dlužnice v seznamu majetku neuvedla), u které nelze předpokládat, za jakou cenu bude zpeněžena, (dlužnice znalecké ocenění tohoto podílu ani nepředložila), insolvenční soud zcela správně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů dle vyhlášky 313/2007 Sb. v maximální výši 50.000 Kč.
Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem insolvenčního soudu uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že při výši závazků 533.400 Kč a výši měsíčního příjmu dlužnice 7.798 Kč při stanoveném životním minimu 3.410 Kč a výši normativních nákladů na bydlení 5.687 Kč by při splátkách dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ nemohla dlužnice svým věřitelům zaplatit ničeho. Je proto zřejmé, že i pokud by dlužnice náležitosti návrhu na povolení oddlužení v souladu s výzvou insolvenčního soudu doplnila včetně požadovaných příloh, bylo by nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Je tedy nepochybné, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 IZ).
K odvolací námitce dlužnice týkající se účasti jejího manžela na oddlužení je nutno poukázat na to, že insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí dlužnici zcela správně poučil o tom, že účast jejího manžela na oddlužení je možná pouze tehdy, pokud i on sám podá insolvenční návrh. Pouhý souhlas manžela vyjádřený ověřeným podpisem na insolvenčním návrhu dlužnice neumožňuje, aby bylo insolvenčním soudem rozhodováno o společném oddlužení manželů.
Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) a napadené rozhodnutí jako ve výroku věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvlášť, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužnici od doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 19. dubna 2013
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu