2 VSOL 31/2012-A-12
KSBR 30 INS 21848/2011 2 VSOL 31/2012-A-12
Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Míru 634, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2011, č. j. KSBR 30 INS 21848/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 25.11.2011. Podle odůvodnění usnesení dlužník v tomto návrhu uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a není schopen reálně uspokojovat své závazky a jejich příslušenství, závazky převyšují pohledávky a stav úpadku ve formě předlužení je zjevný. Dále tvrdil, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh je velmi kusý a jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující konkrétní skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, je neurčitý a nesrozumitelný. Chybí označení jednotlivých věřitelů, tvrzení o počtu závazků, jejich identifikace a údaje o konkrétní výši závazků. Dlužník dostatečně neodůvodnil ani své tvrzení o předlužení. Pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). pokračování-2-
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že jeho insolvenční návrh je úplný a k zahájení insolvenčního řízení dostačující. Namítal, že soud rozhodl, aniž by přihlédl k tvrzení dlužníka o mnohosti věřitelů a o situaci dlužníka, když tento stav je veřejně známý. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu se zákonem i s konstantní judikaturou. Navrhl napadené usnesení stupně zrušit.
Podle § 7 odst. IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 25.11.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku. Tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství není schopen reálně uspokojovat. Je předlužen, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. pokračování-3-
Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.
Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke všem znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.
Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, nutno zdůraznit, že zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobu-podnikatelem. Dlužník však sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.
S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/, c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné. pokračování-4-
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem, prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Olomouci dne 26. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 30 INS 21848/2011 2 VSOL 31/2012-A-12
Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Míru 634, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2011, č. j. KSBR 30 INS 21848/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 25.11.2011. Podle odůvodnění usnesení dlužník v tomto návrhu uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a není schopen reálně uspokojovat své závazky a jejich příslušenství, závazky převyšují pohledávky a stav úpadku ve formě předlužení je zjevný. Dále tvrdil, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh je velmi kusý a jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující konkrétní skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, je neurčitý a nesrozumitelný. Chybí označení jednotlivých věřitelů, tvrzení o počtu závazků, jejich identifikace a údaje o konkrétní výši závazků. Dlužník dostatečně neodůvodnil ani své tvrzení o předlužení. Pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). pokračování-2-
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že jeho insolvenční návrh je úplný a k zahájení insolvenčního řízení dostačující. Namítal, že soud rozhodl, aniž by přihlédl k tvrzení dlužníka o mnohosti věřitelů a o situaci dlužníka, když tento stav je veřejně známý. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu se zákonem i s konstantní judikaturou. Navrhl napadené usnesení stupně zrušit.
Podle § 7 odst. IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 25.11.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku. Tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství není schopen reálně uspokojovat. Je předlužen, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. pokračování-3-
Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.
Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke všem znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.
Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, nutno zdůraznit, že zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobu-podnikatelem. Dlužník však sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.
S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/, c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné. pokračování-4-
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem, prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Olomouci dne 26. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu