2 VSOL 278/2016-A-20
KSOS 37 INS 20332/2015 2 VSOL 278/2016-A-20
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , identifikační číslo osoby 673 59 540, bytem Čapkova 1578/9, 735 06 Karviná-Nové Město, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016, č.j. KSOS 37 INS 20332/2015-A-14
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016, č.j. KSOS 37 INS 20332/2015-A-14 se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění uvedl, že dlužník podal dne 7.8.2015 insolvenční návrh, přitom od února do srpna 2015, tj. v průběhu půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, na sebe vzal závazky v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3 % z celkové dlužné částky. V průběhu 1. pololetí 2015 přitom dlužník zcela uhradil dluh své matce ve výši 200.000 Kč, a to především z úvěru ze dne 3.2.2015 od ESSOX s.r.o. ve výši 100.000 Kč (použito výhradně) a z úvěrů od AirBank a.s. (uzavřeny
12/14 a 01/15, použito částečně). Lze tedy důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr, neboť dlužník na sebe vzal půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení několik nových závazků (jen za květen 2015, tj. 3 měsíce před podáním návrhu, ve výši 101.420 Kč). Dlužník si přitom již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným, v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku, je konkurs. Za této situace uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl dlužník včasným odvoláním, v němž uvedl, že velká část jeho závazků vznikla v době půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, protože se snažil řešit svou tíživou finanční situaci a na splácení předchozích půjček si půjčoval od jiných společností. Logicky tak část jeho závazků pochází z pozdější doby, ačkoliv ve složité finanční situaci byl již déle. Tento koloběh se rozhodl zastavit a požádal o oddlužení, aby si již dále nemusel brát půjčky, které by nakonec nebyl schopen hradit. Pokud soud prvního stupně dovodil nepoctivost návrhu na povolení oddlužení z toho, že velká část závazků dlužníka vznikla v době půl roku před zahájením insolvenčního řízení, pak v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NS ČR 32/2011, v němž Nejvyšší soud zohlednil to, že do úpadku se může člověk dostat i málo zodpovědným přístupem k majetkovým záležitostem, zřizováním dalších půjček v době, kdy si mohl, či měl být vědom toho, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Pokud by při uzavření smlouvy věděl, že dluh nebude schopen uhradit, nikdy by jej nepřevzal. V uvedeném období se navíc musel sám starat o dítě a při uzavírání smluv o oddlužení neuvažoval. Soud prvního stupně dlužníkovi rovněž klade v neprospěch to, že se pokoušel dle svých možností dluhy hradit jen jednomu z jeho věřitelů, když v době od ledna do června 2015 takto uhradil dluh ve výši 200.000 Kč své matce. Nebylo jeho záměrem upřednostnit pouze jednoho z jeho věřitelů, chtěl uhradit pohledávky všem svým věřitelům. Musel se však rozhodnout, v jakém pořadí, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude své závazky hradit. Jelikož byl závazek vůči jeho matce splatný do poloviny roku 2015, počal jí závazek hradit od počátku roku 2015 a v době jeho splatnosti závazek uhradil. V té době hradil i jiné závazky, byť nešťastně prostřednictvím dalších půjček a má za to, že tato situace nesvědčí nic o tom, že by návrhem sledoval nepoctivý záměr. Ve své tíživé finanční situaci si žádné upřednostnění neuvědomil. Z uvedených důvodů má za to, že uložení zálohy ve výši 50.000 Kč není důvodné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 7.8.2015 bylo ve věci zahájeno insolvenční řízení, dlužník současně navrhoval povolení oddlužení splněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl 11 věřitelů, vůči nimž má celkem 15 závazků, je podnikající fyzickou osobou a má 2 závazky z podnikání a to u věřitele Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna v aktuální výši 32.000 Kč a OSSZ Karviná v aktuální výši 51.975 Kč. Ke dni podání návrhu neměl informaci, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení a dále dlužník uvedl, že nemá žádné zajištěné věřitele, má příjem z podnikání ve výši 18.401 Kč čistého měsíčně. Má nezajištěné závazky v celkové výši 1.019.119 Kč, z čehož 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů činí 305.736 Kč. Dlužník má ve své péči dceru anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , na niž nepobírá výživné. Pravidelná měsíční srážka použitelná z jeho příjmu pro oddlužení činí nejméně 7.694 Kč měsíčně, za dobu pěti let se jedná o částku 396.300 Kč, v níž zohlednil náklady na činnost insolvenčního správce za 5 let ve výši 65.340 Kč. V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl mobilní telefon, notebook a věci osobní potřeby v pořizovací ceně 21.000 Kč a pohledávku vůči Komerční bance, penzijní společnosti a.s. z penzijního připojištění ve výši 8.649 Kč. V kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 15 závazků, z toho u Door Financial s.r.o. ve výši 23.400, Kč vzniklý 5. 5.2015, úvěr u Českého Trianglu s.r.o. ze dne 26. 5. 2015 ve výši 10.582 Kč, zápůjčka u PROFI CREDIT Czech, a.s. ze dne 11. 5. 2015 ve výši 50.303 Kč, úvěr u UniCredit Czech Republic and Slovakia a.s. ve výši 264.888 Kč ze dne 23. 3. 2015, úvěr u Essox s.r.o. ze dne 3. 2. 2015 ve výši 94.153 Kč, úvěr u Air Bank a.s. ze dne 5. 1.2015 ve výši 66.484 Kč a ze dne 17.12.2014 ve výši 48.882 Kč, úvěr u Zaplo Finance s.r.o. ze dne 4. 5. 2015 ve výši 8.532 Kč, další úvěr Konsolidace u GE Money Bank a.s. ze dne 6. 1. 2015 ve výši 117.968 Kč a Flexikredit ve výši 54.918 Kč. Na výzvu soudu prvního stupně dlužník doložil vyjádření OSSZ, pracoviště Ostrava, která vůči dlužníkovi eviduje pohledávku v aktuální výši 55.165 Kč, že ponechává na zvážení soudu, zda bude hrozící úpadek řešen formou oddlužení. Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovnám eviduje vůči dlužníkovi nedoplatek ve výši 21.024 Kč na zálohách na pojistné za rok 2014 a nedoplatek ve výši 10.782 Kč na pojistném za leden až červen 2015 a rovněž ponechává rozhodnutí o řešení úpadku formou oddlužení na zvážení soudu.
Následně soud prvního stupně dlužníka vyzval dne 31. srpna 2015, nechť sdělí, k jakému účelu použil finanční prostředky získané z půjček či úvěrů získaných v roce 2015. Dlužník na výzvu nereagoval a poté soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2015 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, v němž sdělil, že prostředky získané v roce 2015 použil na úhradu nájemného za pronajatý byt a provozovnu, část peněz použil na nákup potravin, ošacení a mimoškolní aktivity své dcery. Dále doložil čestné prohlášení Vilmy Bučkové, že dlužník měl vůči ní finanční závazek v částce 200.000 Kč, kterou mu zapůjčila v průběhu roku 2014, půjčka byla splatná nejpozději do června 2015, dlužník tento závazek vyrovnal. Dlužník dále uvedl, že 2 úvěry u Air Bank a.s. použil na provoz živnosti, částečně na vrácení dluhu matce. Úvěr u GE Money Bank a.s. byl konsolidační, použil ho na splátky úvěru a provoz živnosti. Úvěr u Essox s.r.o. použil výhradně na splátku dluhu své matky, úvěr u Door Financial s.r.o. použil na vyrovnání předchozího úvěru a živobytí. Úvěr u Profi Credit a.s. a Triangl s.r.o. použil na provoz živnosti, splátky úvěrů a živobytí. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 20.11.2015 rozhodnutí o uložení zálohy změnil tak, že zálohu dlužníkovi neukládá a opětovně vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu k okolnostem vzniku a úhradě dluhu své matce ve výši
200.000 Kč. Dlužník potvrdil, že veřejně nabízí svou provozovnu zastavárnu-bazar V průchodu s úmyslem získat peněžní prostředky, které použije na vytvoření nového pracovního místa. Pokud se mu záměr nepodaří, ukončí živnost k 31.12.2015, bude si hledat práci, aby byl schopen splnit podmínky oddlužení. Dlužník doložil výpisy z účtu výběr celkové částky 170.000 Kč v období od ledna 2015 do března 2015, o nichž tvrdí, že je použil na úhradu dluhu matce.
Poté soud prvního stupně vydal nyní napadené rozhodnutí, v němž konstatoval, že návrh dlužníka splňuje náležitosti uvedené v § 103 a 104 IZ, dlužník se nachází v úpadku, když z návrhu a jeho příloh vyplývá, že většina věřitelů má pohledávky, které dlužník nesplácí déle než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopen plnit [§ 3 odst. 2 písm. b) IZ]. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení soud vycházel ze závěru, (jak již bylo uvedeno shora), že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku je konkurs, neboť z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník od února do srpna 2015, tj. v průběhu půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, na sebe vzal závazky u Door Financial, s.r.o. vznik závazku 5.5.2015, částka 27.000 Kč, uhrazeno 3.600 Kč, u Český Triangl a.s., vznik závazku 26.5.2015, částka 11.544 Kč, uhrazeno 962 Kč, u PROFI CREDIT a.s. vznik závazku 11.5.2015, částka 54.876 Kč, uhrazeno 4.573 Kč, u UniCredit Bank a.s, vznik závazku 23.3.2015, částka 267.104 Kč, uhrazeno 2.216 Kč, u ESSOX, vznik závazku 3.2.2015, částka 100.000 Kč, uhrazeno 5.847 Kč, u Zaplo Finance s.r.o., vznik závazku 4.5.2015, částka 8.000 Kč, neuhrazena žádná splátka, tedy v celkové výši 451.858 Kč. Se zřetelem ke všem okolnostem lze proto důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr. Dlužník na sebe vzal půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení závazky v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3% z celkové dlužné částky, z toho jen za květen 2015, tj. 3 měsíce před podáním návrhu, ve výši 101.420 Kč, ačkoliv si již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Dlužník dále v období od ledna do června 2015 zcela uhradil dluh ve výši 200.000 Kč vůči své matce-osobě blízké. Prostředky na úhradu tohoto dluhu přitom získal převážně z nově uzavřených úvěrových smluv. Dle závěru soudu prvního stupně dlužník tímto jednáním úmyslně a bezdůvodně zvýhodnil konkrétního věřitele oproti ostatním.
Dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.
Dle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Odvolací soud konstatuje, že při oddlužení není kladen hlavní důraz na maximální uspokojení věřitelů, nýbrž umožnit dlužníkovi, splňuje-li pro to všechny zákonné předpoklady, aby se oddlužil-osvobodil od dluhů a znovu se bez dluhů zapojil do ekonomického života. Jednou z podmínek přitom je, že k oddlužení musí přistupovat poctivě.
Jestliže dlužník v období od ledna do června 2015 v plné výši uhradil své matce splatný dluh ve výši 200.000 Kč a to z peněz, které získal z nově uzavřených půjček a úvěrů u finančních institucí v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3 % z celkové dlužné částky, přičemž tyto nové závazky přestal splácet v krátkém čase po jejich poskytnutí a bezprostředně poté dne 7.8.2015 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, na poctivost jeho záměru usuzovat nelze.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník svým jednáním úmyslně a bezdůvodně zvýhodnil konkrétního věřitele, a to osobu blízkou, které uhradil dluh ve výši 200.000 Kč z nově uzavřených závazků u finančních institucí (ve výši 451.858 Kč), které krátce nato přestal splácet, takže si již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení (v návrhu uvádí nezajištěné závazky v celkové výši 1.019.119 Kč) tyto závazky nebude moci splácet. Proto je v tomto jeho jednání nutno spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst.1, písm. a) IZ, neboť v insolvenčním řízení mají být předmětem oddlužení závazky, které dlužník nesplácel v době, kdy plně uhradil pouze dluh své matce.
Soud prvního stupně dospěl rovněž ke správnému závěru, že nepoctivý záměr dlužníka je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a že jediným do úvahy přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek.
Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy způsobem řešení úpadku je konkurz a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.
Smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Je třeba zdůraznit, že pokud nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy, kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku, veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát. V této souvislosti je třeba poukázat na důvodovou zprávu k ustanovení § 144 IZ, v níž zákonodárce výslovně zdůraznil, že Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .
Soud prvního stupně proto zcela správně s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady řízení při konkursu, postupoval dle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Dále se odvolací soud zabýval otázkou výše uložené zálohy.
Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce, je-li zpeněžováno, nejméně 45.000 Kč.
Podle § 2a citované vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně 45.000 Kč.
Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky při řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %).
S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 7. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu
KSOS 37 INS 20332/2015 2 VSOL 278/2016-A-20
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , identifikační číslo osoby 673 59 540, bytem Čapkova 1578/9, 735 06 Karviná-Nové Město, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016, č.j. KSOS 37 INS 20332/2015-A-14
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016, č.j. KSOS 37 INS 20332/2015-A-14 se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění uvedl, že dlužník podal dne 7.8.2015 insolvenční návrh, přitom od února do srpna 2015, tj. v průběhu půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, na sebe vzal závazky v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3 % z celkové dlužné částky. V průběhu 1. pololetí 2015 přitom dlužník zcela uhradil dluh své matce ve výši 200.000 Kč, a to především z úvěru ze dne 3.2.2015 od ESSOX s.r.o. ve výši 100.000 Kč (použito výhradně) a z úvěrů od AirBank a.s. (uzavřeny
12/14 a 01/15, použito částečně). Lze tedy důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr, neboť dlužník na sebe vzal půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení několik nových závazků (jen za květen 2015, tj. 3 měsíce před podáním návrhu, ve výši 101.420 Kč). Dlužník si přitom již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným, v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku, je konkurs. Za této situace uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl dlužník včasným odvoláním, v němž uvedl, že velká část jeho závazků vznikla v době půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, protože se snažil řešit svou tíživou finanční situaci a na splácení předchozích půjček si půjčoval od jiných společností. Logicky tak část jeho závazků pochází z pozdější doby, ačkoliv ve složité finanční situaci byl již déle. Tento koloběh se rozhodl zastavit a požádal o oddlužení, aby si již dále nemusel brát půjčky, které by nakonec nebyl schopen hradit. Pokud soud prvního stupně dovodil nepoctivost návrhu na povolení oddlužení z toho, že velká část závazků dlužníka vznikla v době půl roku před zahájením insolvenčního řízení, pak v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NS ČR 32/2011, v němž Nejvyšší soud zohlednil to, že do úpadku se může člověk dostat i málo zodpovědným přístupem k majetkovým záležitostem, zřizováním dalších půjček v době, kdy si mohl, či měl být vědom toho, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Pokud by při uzavření smlouvy věděl, že dluh nebude schopen uhradit, nikdy by jej nepřevzal. V uvedeném období se navíc musel sám starat o dítě a při uzavírání smluv o oddlužení neuvažoval. Soud prvního stupně dlužníkovi rovněž klade v neprospěch to, že se pokoušel dle svých možností dluhy hradit jen jednomu z jeho věřitelů, když v době od ledna do června 2015 takto uhradil dluh ve výši 200.000 Kč své matce. Nebylo jeho záměrem upřednostnit pouze jednoho z jeho věřitelů, chtěl uhradit pohledávky všem svým věřitelům. Musel se však rozhodnout, v jakém pořadí, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude své závazky hradit. Jelikož byl závazek vůči jeho matce splatný do poloviny roku 2015, počal jí závazek hradit od počátku roku 2015 a v době jeho splatnosti závazek uhradil. V té době hradil i jiné závazky, byť nešťastně prostřednictvím dalších půjček a má za to, že tato situace nesvědčí nic o tom, že by návrhem sledoval nepoctivý záměr. Ve své tíživé finanční situaci si žádné upřednostnění neuvědomil. Z uvedených důvodů má za to, že uložení zálohy ve výši 50.000 Kč není důvodné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 7.8.2015 bylo ve věci zahájeno insolvenční řízení, dlužník současně navrhoval povolení oddlužení splněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl 11 věřitelů, vůči nimž má celkem 15 závazků, je podnikající fyzickou osobou a má 2 závazky z podnikání a to u věřitele Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna v aktuální výši 32.000 Kč a OSSZ Karviná v aktuální výši 51.975 Kč. Ke dni podání návrhu neměl informaci, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení a dále dlužník uvedl, že nemá žádné zajištěné věřitele, má příjem z podnikání ve výši 18.401 Kč čistého měsíčně. Má nezajištěné závazky v celkové výši 1.019.119 Kč, z čehož 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů činí 305.736 Kč. Dlužník má ve své péči dceru anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , na niž nepobírá výživné. Pravidelná měsíční srážka použitelná z jeho příjmu pro oddlužení činí nejméně 7.694 Kč měsíčně, za dobu pěti let se jedná o částku 396.300 Kč, v níž zohlednil náklady na činnost insolvenčního správce za 5 let ve výši 65.340 Kč. V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužník uvedl mobilní telefon, notebook a věci osobní potřeby v pořizovací ceně 21.000 Kč a pohledávku vůči Komerční bance, penzijní společnosti a.s. z penzijního připojištění ve výši 8.649 Kč. V kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 15 závazků, z toho u Door Financial s.r.o. ve výši 23.400, Kč vzniklý 5. 5.2015, úvěr u Českého Trianglu s.r.o. ze dne 26. 5. 2015 ve výši 10.582 Kč, zápůjčka u PROFI CREDIT Czech, a.s. ze dne 11. 5. 2015 ve výši 50.303 Kč, úvěr u UniCredit Czech Republic and Slovakia a.s. ve výši 264.888 Kč ze dne 23. 3. 2015, úvěr u Essox s.r.o. ze dne 3. 2. 2015 ve výši 94.153 Kč, úvěr u Air Bank a.s. ze dne 5. 1.2015 ve výši 66.484 Kč a ze dne 17.12.2014 ve výši 48.882 Kč, úvěr u Zaplo Finance s.r.o. ze dne 4. 5. 2015 ve výši 8.532 Kč, další úvěr Konsolidace u GE Money Bank a.s. ze dne 6. 1. 2015 ve výši 117.968 Kč a Flexikredit ve výši 54.918 Kč. Na výzvu soudu prvního stupně dlužník doložil vyjádření OSSZ, pracoviště Ostrava, která vůči dlužníkovi eviduje pohledávku v aktuální výši 55.165 Kč, že ponechává na zvážení soudu, zda bude hrozící úpadek řešen formou oddlužení. Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovnám eviduje vůči dlužníkovi nedoplatek ve výši 21.024 Kč na zálohách na pojistné za rok 2014 a nedoplatek ve výši 10.782 Kč na pojistném za leden až červen 2015 a rovněž ponechává rozhodnutí o řešení úpadku formou oddlužení na zvážení soudu.
Následně soud prvního stupně dlužníka vyzval dne 31. srpna 2015, nechť sdělí, k jakému účelu použil finanční prostředky získané z půjček či úvěrů získaných v roce 2015. Dlužník na výzvu nereagoval a poté soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2015 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, v němž sdělil, že prostředky získané v roce 2015 použil na úhradu nájemného za pronajatý byt a provozovnu, část peněz použil na nákup potravin, ošacení a mimoškolní aktivity své dcery. Dále doložil čestné prohlášení Vilmy Bučkové, že dlužník měl vůči ní finanční závazek v částce 200.000 Kč, kterou mu zapůjčila v průběhu roku 2014, půjčka byla splatná nejpozději do června 2015, dlužník tento závazek vyrovnal. Dlužník dále uvedl, že 2 úvěry u Air Bank a.s. použil na provoz živnosti, částečně na vrácení dluhu matce. Úvěr u GE Money Bank a.s. byl konsolidační, použil ho na splátky úvěru a provoz živnosti. Úvěr u Essox s.r.o. použil výhradně na splátku dluhu své matky, úvěr u Door Financial s.r.o. použil na vyrovnání předchozího úvěru a živobytí. Úvěr u Profi Credit a.s. a Triangl s.r.o. použil na provoz živnosti, splátky úvěrů a živobytí. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 20.11.2015 rozhodnutí o uložení zálohy změnil tak, že zálohu dlužníkovi neukládá a opětovně vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu k okolnostem vzniku a úhradě dluhu své matce ve výši
200.000 Kč. Dlužník potvrdil, že veřejně nabízí svou provozovnu zastavárnu-bazar V průchodu s úmyslem získat peněžní prostředky, které použije na vytvoření nového pracovního místa. Pokud se mu záměr nepodaří, ukončí živnost k 31.12.2015, bude si hledat práci, aby byl schopen splnit podmínky oddlužení. Dlužník doložil výpisy z účtu výběr celkové částky 170.000 Kč v období od ledna 2015 do března 2015, o nichž tvrdí, že je použil na úhradu dluhu matce.
Poté soud prvního stupně vydal nyní napadené rozhodnutí, v němž konstatoval, že návrh dlužníka splňuje náležitosti uvedené v § 103 a 104 IZ, dlužník se nachází v úpadku, když z návrhu a jeho příloh vyplývá, že většina věřitelů má pohledávky, které dlužník nesplácí déle než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopen plnit [§ 3 odst. 2 písm. b) IZ]. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení soud vycházel ze závěru, (jak již bylo uvedeno shora), že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku je konkurs, neboť z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník od února do srpna 2015, tj. v průběhu půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení, na sebe vzal závazky u Door Financial, s.r.o. vznik závazku 5.5.2015, částka 27.000 Kč, uhrazeno 3.600 Kč, u Český Triangl a.s., vznik závazku 26.5.2015, částka 11.544 Kč, uhrazeno 962 Kč, u PROFI CREDIT a.s. vznik závazku 11.5.2015, částka 54.876 Kč, uhrazeno 4.573 Kč, u UniCredit Bank a.s, vznik závazku 23.3.2015, částka 267.104 Kč, uhrazeno 2.216 Kč, u ESSOX, vznik závazku 3.2.2015, částka 100.000 Kč, uhrazeno 5.847 Kč, u Zaplo Finance s.r.o., vznik závazku 4.5.2015, částka 8.000 Kč, neuhrazena žádná splátka, tedy v celkové výši 451.858 Kč. Se zřetelem ke všem okolnostem lze proto důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr. Dlužník na sebe vzal půl roku před podáním návrhu na povolení oddlužení závazky v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3% z celkové dlužné částky, z toho jen za květen 2015, tj. 3 měsíce před podáním návrhu, ve výši 101.420 Kč, ačkoliv si již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení tyto závazky nebude moci splácet. Dlužník dále v období od ledna do června 2015 zcela uhradil dluh ve výši 200.000 Kč vůči své matce-osobě blízké. Prostředky na úhradu tohoto dluhu přitom získal převážně z nově uzavřených úvěrových smluv. Dle závěru soudu prvního stupně dlužník tímto jednáním úmyslně a bezdůvodně zvýhodnil konkrétního věřitele oproti ostatním.
Dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.
Dle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Odvolací soud konstatuje, že při oddlužení není kladen hlavní důraz na maximální uspokojení věřitelů, nýbrž umožnit dlužníkovi, splňuje-li pro to všechny zákonné předpoklady, aby se oddlužil-osvobodil od dluhů a znovu se bez dluhů zapojil do ekonomického života. Jednou z podmínek přitom je, že k oddlužení musí přistupovat poctivě.
Jestliže dlužník v období od ledna do června 2015 v plné výši uhradil své matce splatný dluh ve výši 200.000 Kč a to z peněz, které získal z nově uzavřených půjček a úvěrů u finančních institucí v celkové výši 451.858 Kč, představující 44,3 % z celkové dlužné částky, přičemž tyto nové závazky přestal splácet v krátkém čase po jejich poskytnutí a bezprostředně poté dne 7.8.2015 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, na poctivost jeho záměru usuzovat nelze.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník svým jednáním úmyslně a bezdůvodně zvýhodnil konkrétního věřitele, a to osobu blízkou, které uhradil dluh ve výši 200.000 Kč z nově uzavřených závazků u finančních institucí (ve výši 451.858 Kč), které krátce nato přestal splácet, takže si již musel být vědom, že vzhledem k výši svého zadlužení (v návrhu uvádí nezajištěné závazky v celkové výši 1.019.119 Kč) tyto závazky nebude moci splácet. Proto je v tomto jeho jednání nutno spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst.1, písm. a) IZ, neboť v insolvenčním řízení mají být předmětem oddlužení závazky, které dlužník nesplácel v době, kdy plně uhradil pouze dluh své matce.
Soud prvního stupně dospěl rovněž ke správnému závěru, že nepoctivý záměr dlužníka je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a že jediným do úvahy přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek.
Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy způsobem řešení úpadku je konkurz a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.
Smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Je třeba zdůraznit, že pokud nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy, kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku, veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát. V této souvislosti je třeba poukázat na důvodovou zprávu k ustanovení § 144 IZ, v níž zákonodárce výslovně zdůraznil, že Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .
Soud prvního stupně proto zcela správně s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady řízení při konkursu, postupoval dle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.
Dále se odvolací soud zabýval otázkou výše uložené zálohy.
Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce, je-li zpeněžováno, nejméně 45.000 Kč.
Podle § 2a citované vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně 45.000 Kč.
Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky při řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %).
S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 7. dubna 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu