2 VSOL 262/2011-A-16
KSBR 40 INS 3603/2011 2 VSOL 262/2011-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem 768 02 Zdounky 27, adresa pro doručování: Tyršova 101, 768 02 Zdounky, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2011, č.j. KSBR 40 INS 3603/2011-A-10,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici dle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že dlužnice se podaným návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Podle insolvenčního návrhu, jeho doplnění a příloh dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 5.183,-Kč a dále má příjem ze závislé činnosti v průměrné výši 6.310,-Kč měsíčně, její majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti a nemá žádnou vyživovací povinnost. Nezajištěné závazky dlužnice činí celkem 1.157.116,12 Kč. Podle soudu prvního stupně by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře činila měsíční splátka z příjmů dlužnice 4.112,-Kč. Dlužnice by tak za 5 let uhradila celkem 246.720,-Kč, od kteréžto částky je nutno odečíst minimálně 54.000,-Kč, což je záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (částku 64.800,-Kč pak v případě, že by byl insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty). Nezajištěným věřitelům by se tak dostala částka 192.720,-Kč, tj. 16,65 % z celkové výše závazků (příp. částka 181.920,-Kč, tj. 15,72 % závazků). Protože žádný z věřitelů nesouhlasil s hodnotou plnění nižší než 30 % svých pohledávek, nesplňuje dlužnice podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tedy prohlášení konkursu (§ 396 odst. 1 IZ). S ohledem na rozsah majetku dlužnice a vzhledem k předpokládaným nákladům řízení (nutné hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměna, která při konkursu činí minimálně 45.000,-Kč) stanovil zálohu k jejich krytí dle § 108 odst. 1 a 2 IZ.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Namítala, že usnesení je opřeno o špatný výklad o příjmech dlužnice. Tvrdila, že doložila i dárce, který se zavázal v částce 5.000,-Kč měsíčně . Dále poukazovala na to, že od 9.4.2011 bude pobírat starobní důchod, čímž dojde ke zvýšení příjmů. Dlužnice se domnívá, že je schopna zaplatit svým věřitelům 30 % pohledávek.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 4.3.2011 spojeným s návrhem na povolení domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má jedenáct nezajištěných závazků v celkové výši 1.157.116,10 Kč. Její čistý měsíční příjem činí 11.582,-Kč a sestává z invalidního důchodu ve výši 5.183,-Kč a příjmu z pracovního poměru ve výši 6.399,-Kč (podle potvrzení zaměstnavatele z 11.2.2011). Dlužnice je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, její majetek tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti staršího data pořízení (viz. seznam majetku připojený k návrhu).
Soud prvního stupně dlužnici v usnesení ze dne 9.3.2011, č.j. KSBR 40 INS 3603/2011-A-6 vyzval, aby doplnila insolvenční návrh mimo jiné i tak, že ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení sdělí, jakým způsobem hodlá uhradit svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, a dále sdělí a doloží, kteří její nezajištění věřitelé souhlasí s plněním nižším než je 30 %. V odůvodnění soud dlužnici vysvětlil, že podle návrhu a jeho příloh dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť je schopna nezajištěným věřitelům uhradit pouze částku, jež odpovídá cca 16 % z celkové výše závazků, přičemž podle zákona je při oddlužení povinna uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.
Na tuto část výzvy soudu prvního stupně reagovala dlužnice podáním označeným jako oznámení o doplnění (A-11), vyhotoveným a doručeným soudu až po vydání napadeného usnesení. V něm uvedla, že od 9.4.2011 bude pobírat starobní důchod s tím, že soudu po obdržení zašle kopii o výši přiznaného důchodu. Setrvala na tvrzení, že je schopna zaplatit svým věřitelům 30 % pohledávek a k podání připojila čestné prohlášení Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Zákostelí 102, 768 02 Zdounky, v němž jmenovaný prohlašuje, že bude dlužnici poskytovat každý měsíc 5.000,-Kč na splácení bankrotu .
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
Dle dlužnicí předložených listin činí její průměrný čistý měsíční příjem 11.582,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z tohoto příjmu bylo možno měsíčně srážet částku 4.170,-Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit 250.200,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně, k čemuž je dále nutno přičíst 20 % daň z přidané hodnoty. Tato pohledávka představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnici nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům jen částku 185.400,-Kč, která odpovídá 16 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Souhlas věřitelů s nižší než 30 % úhradou jejich pohledávek dlužnice nedoložila. Soud prvního stupně proto při posuzování schopnosti dlužnice uhradit věřitelům nezajištěných pohledávek zákonem stanovenou minimální hodnotu plnění nepochybil.
K tvrzení dlužnice, že se její příjem zvýší, neboť bude pobírat starobní důchod, je nutno předně uvést, že nespecifikovala, o jakou částku dojde k navýšení příjmů dlužnice. Nadto dlužnice své tvrzení, že jí vznikl nárok na starobní důchod, ničím nedoložila. Správnost závěru soudu prvního stupně, že dlužnice není schopna uhradit nezajištěným věřitelům alespoň zákonem požadovanou minimální výši jejich pohledávek, nemůže zpochybnit ani dlužnicí předložené čestné prohlášení Antonína anonymizovano z 6.4.2011. Je tomu tak především proto, že z této listiny nevyplývá žádný závazek jmenovaného poskytovat dlužnici jakékoli plnění, jako by tomu bylo v případě, pokud by s dlužnicí uzavřel řádnou darovací smlouvu či smlouvu o důchodu. Nadto dlužnice dosud ničeho neuvedla (natož doložila) o majetkových či příjmových poměrem Antonína anonymizovano , pročež nelze posoudit, zda by byl jmenovaný vůbec schopen poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení uvedenou částku.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné disponibilní finanční prostředky a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak nezbytné. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní zpeněžit movitý majetek dlužnice a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Záloha dále slouží jako záruka úhrady odměny a nákladů insolvenčního správce pro případ, že tyto nároky nebude možno uhradit z majetkové podstaty.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 40 INS 3603/2011 2 VSOL 262/2011-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem 768 02 Zdounky 27, adresa pro doručování: Tyršova 101, 768 02 Zdounky, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2011, č.j. KSBR 40 INS 3603/2011-A-10,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici dle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že dlužnice se podaným návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Podle insolvenčního návrhu, jeho doplnění a příloh dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 5.183,-Kč a dále má příjem ze závislé činnosti v průměrné výši 6.310,-Kč měsíčně, její majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti a nemá žádnou vyživovací povinnost. Nezajištěné závazky dlužnice činí celkem 1.157.116,12 Kč. Podle soudu prvního stupně by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře činila měsíční splátka z příjmů dlužnice 4.112,-Kč. Dlužnice by tak za 5 let uhradila celkem 246.720,-Kč, od kteréžto částky je nutno odečíst minimálně 54.000,-Kč, což je záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (částku 64.800,-Kč pak v případě, že by byl insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty). Nezajištěným věřitelům by se tak dostala částka 192.720,-Kč, tj. 16,65 % z celkové výše závazků (příp. částka 181.920,-Kč, tj. 15,72 % závazků). Protože žádný z věřitelů nesouhlasil s hodnotou plnění nižší než 30 % svých pohledávek, nesplňuje dlužnice podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tedy prohlášení konkursu (§ 396 odst. 1 IZ). S ohledem na rozsah majetku dlužnice a vzhledem k předpokládaným nákladům řízení (nutné hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměna, která při konkursu činí minimálně 45.000,-Kč) stanovil zálohu k jejich krytí dle § 108 odst. 1 a 2 IZ.
Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Namítala, že usnesení je opřeno o špatný výklad o příjmech dlužnice. Tvrdila, že doložila i dárce, který se zavázal v částce 5.000,-Kč měsíčně . Dále poukazovala na to, že od 9.4.2011 bude pobírat starobní důchod, čímž dojde ke zvýšení příjmů. Dlužnice se domnívá, že je schopna zaplatit svým věřitelům 30 % pohledávek.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 4.3.2011 spojeným s návrhem na povolení domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má jedenáct nezajištěných závazků v celkové výši 1.157.116,10 Kč. Její čistý měsíční příjem činí 11.582,-Kč a sestává z invalidního důchodu ve výši 5.183,-Kč a příjmu z pracovního poměru ve výši 6.399,-Kč (podle potvrzení zaměstnavatele z 11.2.2011). Dlužnice je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, její majetek tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti staršího data pořízení (viz. seznam majetku připojený k návrhu).
Soud prvního stupně dlužnici v usnesení ze dne 9.3.2011, č.j. KSBR 40 INS 3603/2011-A-6 vyzval, aby doplnila insolvenční návrh mimo jiné i tak, že ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení sdělí, jakým způsobem hodlá uhradit svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, a dále sdělí a doloží, kteří její nezajištění věřitelé souhlasí s plněním nižším než je 30 %. V odůvodnění soud dlužnici vysvětlil, že podle návrhu a jeho příloh dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť je schopna nezajištěným věřitelům uhradit pouze částku, jež odpovídá cca 16 % z celkové výše závazků, přičemž podle zákona je při oddlužení povinna uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.
Na tuto část výzvy soudu prvního stupně reagovala dlužnice podáním označeným jako oznámení o doplnění (A-11), vyhotoveným a doručeným soudu až po vydání napadeného usnesení. V něm uvedla, že od 9.4.2011 bude pobírat starobní důchod s tím, že soudu po obdržení zašle kopii o výši přiznaného důchodu. Setrvala na tvrzení, že je schopna zaplatit svým věřitelům 30 % pohledávek a k podání připojila čestné prohlášení Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Zákostelí 102, 768 02 Zdounky, v němž jmenovaný prohlašuje, že bude dlužnici poskytovat každý měsíc 5.000,-Kč na splácení bankrotu .
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
Dle dlužnicí předložených listin činí její průměrný čistý měsíční příjem 11.582,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z tohoto příjmu bylo možno měsíčně srážet částku 4.170,-Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit 250.200,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně, k čemuž je dále nutno přičíst 20 % daň z přidané hodnoty. Tato pohledávka představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnici nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům jen částku 185.400,-Kč, která odpovídá 16 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Souhlas věřitelů s nižší než 30 % úhradou jejich pohledávek dlužnice nedoložila. Soud prvního stupně proto při posuzování schopnosti dlužnice uhradit věřitelům nezajištěných pohledávek zákonem stanovenou minimální hodnotu plnění nepochybil.
K tvrzení dlužnice, že se její příjem zvýší, neboť bude pobírat starobní důchod, je nutno předně uvést, že nespecifikovala, o jakou částku dojde k navýšení příjmů dlužnice. Nadto dlužnice své tvrzení, že jí vznikl nárok na starobní důchod, ničím nedoložila. Správnost závěru soudu prvního stupně, že dlužnice není schopna uhradit nezajištěným věřitelům alespoň zákonem požadovanou minimální výši jejich pohledávek, nemůže zpochybnit ani dlužnicí předložené čestné prohlášení Antonína anonymizovano z 6.4.2011. Je tomu tak především proto, že z této listiny nevyplývá žádný závazek jmenovaného poskytovat dlužnici jakékoli plnění, jako by tomu bylo v případě, pokud by s dlužnicí uzavřel řádnou darovací smlouvu či smlouvu o důchodu. Nadto dlužnice dosud ničeho neuvedla (natož doložila) o majetkových či příjmových poměrem Antonína anonymizovano , pročež nelze posoudit, zda by byl jmenovaný vůbec schopen poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení uvedenou částku.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné disponibilní finanční prostředky a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak nezbytné. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní zpeněžit movitý majetek dlužnice a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Záloha dále slouží jako záruka úhrady odměny a nákladů insolvenčního správce pro případ, že tyto nároky nebude možno uhradit z majetkové podstaty.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu