2 VSOL 249/2011-A-11
KSBR 24 INS 1036/2011 2 VSOL 249/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Strakatého 9, 636 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2011, č.j. KSBR 24 INS 1036/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh dlužníka neobsahoval zákonem stanovené náležitosti, neboť dlužník nepopsal dostačujícím způsobem rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. Z dlužníkových tvrzení nelze usoudit, zda jsou naplněny veškeré znaky úpadku, přičemž konkrétní skutečnosti, které by o existenci úpadku dlužníka svědčily, nejsou uvedeny ani na jiném místě návrhu na povolení oddlužení. Z návrhu lze pouze dovodit, že dlužník má závazky vůči 10 věřitelům, avšak není zřejmá jejich splatnost. Vzhledem k tomu, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm navrhl, aby odvolací soud po té, co byla odmítnuta žádost o vyřízení insolvence , projednal jeho žádost ve věci návrhu na oddlužení .
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku (z důvodu platební neschopnosti), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník tedy může učinit insolvenční návrh součástí tohoto formuláře (vyplní-li v něm k tomu určenou část), anebo podat insolvenční návrh samostatným podáním.
V přezkoumávané věci dlužník postupoval tak, že jednak ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v části k tomu určené (bod 21) uvedl, že podává návrh na povolení oddlužení současně jako insolvenční návrh, současně pak k tomuto formuláři připojil samostatné podání označené jako návrh na zahájení insolvenčního řízení. Návrhem na povolení oddlužení ze dne 20.1.2011 se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhuje plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdil, že má v současné době 10 peněžních závazků po splatnosti, které není schopen splácet již po dobu delší než 3 měsíce. V další části formulářového návrhu, určené ke specifikaci nevykonatelných závazků (bod 14), dlužník označil 10 věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 459.398,-Kč. V připojeném seznamu závazků dlužník označil věřitele názvem, identifikačním číslem a dále uvedl již jen výši a důvod závazků. Seznam nebyl opatřen podpisem dlužníka ani jeho prohlášením, že je správný a úplný. Žádné konkrétní údaje o splatnosti svých závazků dlužník neuvedl ani v podání označeném jako insolvenční návrh. V něm konstatoval, že do roku 2010 se zabýval činností malíř-natěrač, v současné době však již toto zaměstnání nemůže vykonávat a je ve starobním důchodu. Dostal se do situace, kdy ani po přijetí úsporných opatření a odložení některých závazků tyto nebyl schopen splácet. Konstatoval, že má více věřitelů a peněžité závazky více než tři měsíce po splatnosti.
Po vyhodnocení obsahu skutkových tvrzení obsažených v dlužníkově insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení dospívá odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Z údajů a tvrzení obsažených v bodech 14 a 21, ani ve spojení se skutečnostmi uvedenými v dalších částech společného návrhu a v samostatném insolvenčním návrhu, nelze dovodit rozhodující skutečnosti, jež by (v případě osvědčení jejich pravdivosti) byly podkladem k závěru o úpadku dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ, § 3 odst. 1 IZ). Z uvedených údajů nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že dlužník má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Obecné prohlášení dlužníka, že má závazky více než tři měsíce po splatnosti, je v tomto směru nedostatečné, neboť není zřejmé, o které z dlužníkem vykazovaných závazků by se mělo jednat. Návrh tedy neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti a je neprojednatelný. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Požadavku dlužníka, aby byl samostatně projednán návrh na povolení oddlužení, nelze vyhovět. Návrh na povolení oddlužení je podáním, jímž se dlužník v insolvenčním řízení zahájeném podáním insolvenčního návrhu domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Z uvedeného vyplývá, že zabývat se posuzováním podmínek pro možnost rozhodnout o způsobu řešení úpadku oddlužením je možno pouze v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, zahájeného řádným návrhem, který umožňuje věcně rozhodnout o tom, zda je dlužník v úpadku. Bez předchozího rozhodnutí o úpadku nelze přistoupit k vydání rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Protože usnesením, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ, se insolvenční řízení končí, nelze se dále zabývat návrhem na povolení oddlužení.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 24 INS 1036/2011 2 VSOL 249/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Strakatého 9, 636 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2011, č.j. KSBR 24 INS 1036/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh dlužníka neobsahoval zákonem stanovené náležitosti, neboť dlužník nepopsal dostačujícím způsobem rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. Z dlužníkových tvrzení nelze usoudit, zda jsou naplněny veškeré znaky úpadku, přičemž konkrétní skutečnosti, které by o existenci úpadku dlužníka svědčily, nejsou uvedeny ani na jiném místě návrhu na povolení oddlužení. Z návrhu lze pouze dovodit, že dlužník má závazky vůči 10 věřitelům, avšak není zřejmá jejich splatnost. Vzhledem k tomu, že dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm navrhl, aby odvolací soud po té, co byla odmítnuta žádost o vyřízení insolvence , projednal jeho žádost ve věci návrhu na oddlužení .
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku (z důvodu platební neschopnosti), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník tedy může učinit insolvenční návrh součástí tohoto formuláře (vyplní-li v něm k tomu určenou část), anebo podat insolvenční návrh samostatným podáním.
V přezkoumávané věci dlužník postupoval tak, že jednak ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v části k tomu určené (bod 21) uvedl, že podává návrh na povolení oddlužení současně jako insolvenční návrh, současně pak k tomuto formuláři připojil samostatné podání označené jako návrh na zahájení insolvenčního řízení. Návrhem na povolení oddlužení ze dne 20.1.2011 se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhuje plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdil, že má v současné době 10 peněžních závazků po splatnosti, které není schopen splácet již po dobu delší než 3 měsíce. V další části formulářového návrhu, určené ke specifikaci nevykonatelných závazků (bod 14), dlužník označil 10 věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 459.398,-Kč. V připojeném seznamu závazků dlužník označil věřitele názvem, identifikačním číslem a dále uvedl již jen výši a důvod závazků. Seznam nebyl opatřen podpisem dlužníka ani jeho prohlášením, že je správný a úplný. Žádné konkrétní údaje o splatnosti svých závazků dlužník neuvedl ani v podání označeném jako insolvenční návrh. V něm konstatoval, že do roku 2010 se zabýval činností malíř-natěrač, v současné době však již toto zaměstnání nemůže vykonávat a je ve starobním důchodu. Dostal se do situace, kdy ani po přijetí úsporných opatření a odložení některých závazků tyto nebyl schopen splácet. Konstatoval, že má více věřitelů a peněžité závazky více než tři měsíce po splatnosti.
Po vyhodnocení obsahu skutkových tvrzení obsažených v dlužníkově insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení dospívá odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Z údajů a tvrzení obsažených v bodech 14 a 21, ani ve spojení se skutečnostmi uvedenými v dalších částech společného návrhu a v samostatném insolvenčním návrhu, nelze dovodit rozhodující skutečnosti, jež by (v případě osvědčení jejich pravdivosti) byly podkladem k závěru o úpadku dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ, § 3 odst. 1 IZ). Z uvedených údajů nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že dlužník má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Obecné prohlášení dlužníka, že má závazky více než tři měsíce po splatnosti, je v tomto směru nedostatečné, neboť není zřejmé, o které z dlužníkem vykazovaných závazků by se mělo jednat. Návrh tedy neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti a je neprojednatelný. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Požadavku dlužníka, aby byl samostatně projednán návrh na povolení oddlužení, nelze vyhovět. Návrh na povolení oddlužení je podáním, jímž se dlužník v insolvenčním řízení zahájeném podáním insolvenčního návrhu domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Z uvedeného vyplývá, že zabývat se posuzováním podmínek pro možnost rozhodnout o způsobu řešení úpadku oddlužením je možno pouze v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, zahájeného řádným návrhem, který umožňuje věcně rozhodnout o tom, zda je dlužník v úpadku. Bez předchozího rozhodnutí o úpadku nelze přistoupit k vydání rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Protože usnesením, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ, se insolvenční řízení končí, nelze se dále zabývat návrhem na povolení oddlužení.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu