2 VSOL 248/2017-A-9
KSBR 40 INS 1565/2017 2 VSOL 248/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Předklášteří, Šikulova 1231, PSČ 666 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 1565/2017-A-4 ze dne 26.1.2017,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Dlužnice v insolvenčním návrhu sice označila své věřitele a uvedla výši jednotlivých závazků, avšak žádné konkrétní údaje o splatnosti závazků alespoň ve vztahu ke dvěma věřitelům v návrhu neuvedla. Absence vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice brání pokračování v insolvenčním řízení, soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Podle jejího názoru vylíčila dostatečně skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí o úpadku, insolvenční návrh splňuje zákonné požadavky, když soud měl přihlédnout i k důkazům, ze kterých vyplývá údaj o splatnosti závazků, tedy k příloze č. 2. Namítla, že v návrhu (pod body 17 až 20) uvedla závazky vůči více věřitelům, přičemž alespoň u jednoho z nich je zřejmé, že nebyl uhrazen ve lhůtě splatnosti, neboť je označen smlouvou o provedení dražby isir.justi ce.cz nedobrovolné. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 25.1.2017 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím její úpadek uvedla, že se nachází podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ v úpadku, když má peněžité závazky u více věřitelů a tyto není schopna plnit i po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti. V návrhu specifikovala své závazky tak, že označila věřitele, uvedla právní důvod a výši závazků, a to 2 závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné (bod 17 návrhu) a 1 závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelný (bod 20 návrhu), u vykonatelného závazku označila příslušné rozhodnutí. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam závazků, ve kterém označila tytéž závazky jako v návrhu, u závazku vůči věřitelům ČTYŘLÍSTEK FINANCE s.r.o. a Janě Hajdové uvedla datum splatnosti, u závazku vůči věřiteli METROPOL FINANCE s.r.o. (vykonatelného závazku) tento údaj neuvedla.
Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Odvolací soud především poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 (uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).
S ohledem na shora uvedené závěry přijaté Nejvyšším soudem v citovaném rozhodnutí je v přezkoumávané věci nutno přihlédnout k tomu, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, neboť neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost. Dlužnice v návrhu pouze obecně tvrdí, že má více věřitelů a není schopna plnit své závazky i po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti, takové obecné tvrzení však není konkrétním tvrzením k úpadku dlužnice ve smyslu § 103 odst. 1 a odst. 2 IZ. Lze proto uzavřít, že z insolvenčního návrhu je sice zřejmé, že dlužnice má závazky nejméně vůči dvěma věřitelům, avšak není zřejmé, že tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není dlužnice schopna plnit.
K odvolací námitce dlužnice, že soud prvního stupně měl přihlédnout k příloze č. 2 návrhu (seznamu závazků), odvolací soud uzavírá, že obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání pouze seznam závazků připojený k insolvenčnímu návrhu (jako samostatná příloha), který má náležitosti stanovené v ustanovení § 104 odst. 3 IZ (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). Dlužnice sice připojila k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, tento však nemá náležitosti vyžadované ustanovením § 104 odst. 3 IZ, neboť dlužnice v něm neuvedla údaj o splatnosti u všech závazků. Pro účely posouzení, zda insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, tak nelze k této povinné příloze insolvenčního návrhu přihlédnout.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice pro vady, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 17. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 40 INS 1565/2017 2 VSOL 248/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Předklášteří, Šikulova 1231, PSČ 666 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 1565/2017-A-4 ze dne 26.1.2017,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Dlužnice v insolvenčním návrhu sice označila své věřitele a uvedla výši jednotlivých závazků, avšak žádné konkrétní údaje o splatnosti závazků alespoň ve vztahu ke dvěma věřitelům v návrhu neuvedla. Absence vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice brání pokračování v insolvenčním řízení, soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Podle jejího názoru vylíčila dostatečně skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí o úpadku, insolvenční návrh splňuje zákonné požadavky, když soud měl přihlédnout i k důkazům, ze kterých vyplývá údaj o splatnosti závazků, tedy k příloze č. 2. Namítla, že v návrhu (pod body 17 až 20) uvedla závazky vůči více věřitelům, přičemž alespoň u jednoho z nich je zřejmé, že nebyl uhrazen ve lhůtě splatnosti, neboť je označen smlouvou o provedení dražby isir.justi ce.cz nedobrovolné. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 25.1.2017 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím její úpadek uvedla, že se nachází podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ v úpadku, když má peněžité závazky u více věřitelů a tyto není schopna plnit i po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti. V návrhu specifikovala své závazky tak, že označila věřitele, uvedla právní důvod a výši závazků, a to 2 závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné (bod 17 návrhu) a 1 závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelný (bod 20 návrhu), u vykonatelného závazku označila příslušné rozhodnutí. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam závazků, ve kterém označila tytéž závazky jako v návrhu, u závazku vůči věřitelům ČTYŘLÍSTEK FINANCE s.r.o. a Janě Hajdové uvedla datum splatnosti, u závazku vůči věřiteli METROPOL FINANCE s.r.o. (vykonatelného závazku) tento údaj neuvedla.
Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
Odvolací soud především poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 (uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).
S ohledem na shora uvedené závěry přijaté Nejvyšším soudem v citovaném rozhodnutí je v přezkoumávané věci nutno přihlédnout k tomu, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, neboť neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost. Dlužnice v návrhu pouze obecně tvrdí, že má více věřitelů a není schopna plnit své závazky i po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti, takové obecné tvrzení však není konkrétním tvrzením k úpadku dlužnice ve smyslu § 103 odst. 1 a odst. 2 IZ. Lze proto uzavřít, že z insolvenčního návrhu je sice zřejmé, že dlužnice má závazky nejméně vůči dvěma věřitelům, avšak není zřejmé, že tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není dlužnice schopna plnit.
K odvolací námitce dlužnice, že soud prvního stupně měl přihlédnout k příloze č. 2 návrhu (seznamu závazků), odvolací soud uzavírá, že obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání pouze seznam závazků připojený k insolvenčnímu návrhu (jako samostatná příloha), který má náležitosti stanovené v ustanovení § 104 odst. 3 IZ (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). Dlužnice sice připojila k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, tento však nemá náležitosti vyžadované ustanovením § 104 odst. 3 IZ, neboť dlužnice v něm neuvedla údaj o splatnosti u všech závazků. Pro účely posouzení, zda insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, tak nelze k této povinné příloze insolvenčního návrhu přihlédnout.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice pro vady, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 17. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu