2 VSOL 232/2011-A-12
KSBR 26 INS 2055/2011 2 VSOL 232/2011-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka NAPOLEON-Austerlitz, spol. s r.o., se sídlem Palackého náměstí 67, 684 01 Slavkov u Brna, IČ: 15 53 08 84, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2011, č.j. KSBR 26 INS 2055/2011-A-5, takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech uvedl, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník nemá žádné disponibilní prostředky ani dostatečný zpeněžitelný majetek, který by mohl být použit alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dále uvedl, že institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Při nezaplacení zálohy by tak veškeré náklady řízení nesl stát a věřitelé dlužníka by nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uváděl, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě vyměřené zálohy. Současně požádal o prominutí zálohy.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem na zahájení insolvenčního řízení domáhá rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhl prohlášení konkursu. Na odůvodnění návrhu uvedl, že od roku 1991 podniká v oblasti nákupu a prodeje drogistického zboží, od počátku roku 2008 došlo k poklesu prodeje zboží a dlužník přestal být schopen plnit své peněžité závazky. V připojeném seznamu za svůj majetek označil pouze nemovitosti-dva pozemky a budovu-zapsané na LV č. 2752 pro k.ú. a obec Slavkov u Brna. Ve vztahu k těmto nemovitostem v návrhu uvedl, že je pozbyl na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Brně a dále rozsudku Krajského soudu v Brně potvrzeného rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.8.2010, č.j. 10 Cmo 23/2010-69 vyplývá, že byla pravomocně zamítnuta žaloba dlužníka na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce DAMILA 96, s.r.o., IČ: 45 47 79 06.
Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu a označených příloh dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje finančními prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník (dle svého tvrzení) nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Žádosti dlužníka o prominutí zálohy nelze vyhovět, neboť záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem (nelze tudíž aplikovat ust. § 138 o.s.ř.), plní zcela jiný účel a při rozhodování o tom, zda je složení zálohy potřebné či nikoliv, nejsou právně významné majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, ať je jím dlužník či některý z věřitelů. Soud prvního stupně správně poukázal na ust. § 98 odst. 1 IZ, podle něhož byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tj. v době, kdy ještě disponoval finančními prostředky alespoň ve výši postačující k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Sám dlužník v návrhu uváděl, že k neschopnosti hradit splatné závazky došlo již v roce 2008, insolveční návrh však podal až 9.2.2011 v situaci, kdy nemá žádný jiný majetek než nemovitosti, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto, že náleží do konkursní podstaty úpadce DAMILA 96, s.r.o.
Soud prvního stupně správně vysvětlil účel požadované zálohy a nepochybil ani při stanovení její výše. Záloha slouží mimo jiné i k zajištění úhrady nákladů insolvenčního správce, přičemž při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné. Odvolací soud je proto postupem podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. června 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 26 INS 2055/2011 2 VSOL 232/2011-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka NAPOLEON-Austerlitz, spol. s r.o., se sídlem Palackého náměstí 67, 684 01 Slavkov u Brna, IČ: 15 53 08 84, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2011, č.j. KSBR 26 INS 2055/2011-A-5, takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech uvedl, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník nemá žádné disponibilní prostředky ani dostatečný zpeněžitelný majetek, který by mohl být použit alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dále uvedl, že institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Při nezaplacení zálohy by tak veškeré náklady řízení nesl stát a věřitelé dlužníka by nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uváděl, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě vyměřené zálohy. Současně požádal o prominutí zálohy.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem na zahájení insolvenčního řízení domáhá rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhl prohlášení konkursu. Na odůvodnění návrhu uvedl, že od roku 1991 podniká v oblasti nákupu a prodeje drogistického zboží, od počátku roku 2008 došlo k poklesu prodeje zboží a dlužník přestal být schopen plnit své peněžité závazky. V připojeném seznamu za svůj majetek označil pouze nemovitosti-dva pozemky a budovu-zapsané na LV č. 2752 pro k.ú. a obec Slavkov u Brna. Ve vztahu k těmto nemovitostem v návrhu uvedl, že je pozbyl na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Brně a dále rozsudku Krajského soudu v Brně potvrzeného rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.8.2010, č.j. 10 Cmo 23/2010-69 vyplývá, že byla pravomocně zamítnuta žaloba dlužníka na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce DAMILA 96, s.r.o., IČ: 45 47 79 06.
Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu a označených příloh dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje finančními prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník (dle svého tvrzení) nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Žádosti dlužníka o prominutí zálohy nelze vyhovět, neboť záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem (nelze tudíž aplikovat ust. § 138 o.s.ř.), plní zcela jiný účel a při rozhodování o tom, zda je složení zálohy potřebné či nikoliv, nejsou právně významné majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, ať je jím dlužník či některý z věřitelů. Soud prvního stupně správně poukázal na ust. § 98 odst. 1 IZ, podle něhož byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tj. v době, kdy ještě disponoval finančními prostředky alespoň ve výši postačující k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Sám dlužník v návrhu uváděl, že k neschopnosti hradit splatné závazky došlo již v roce 2008, insolveční návrh však podal až 9.2.2011 v situaci, kdy nemá žádný jiný majetek než nemovitosti, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto, že náleží do konkursní podstaty úpadce DAMILA 96, s.r.o.
Soud prvního stupně správně vysvětlil účel požadované zálohy a nepochybil ani při stanovení její výše. Záloha slouží mimo jiné i k zajištění úhrady nákladů insolvenčního správce, přičemž při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné. Odvolací soud je proto postupem podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. června 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu