2 VSOL 229/2014-A-16
KSBR 37 INS 35724/2013 2 VSOL 229/2014-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Plešovec 14, Chropyně, PSČ 768 11, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 35724/2013-A-11 ze dne 13.2.2014
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník dne 11.12.2013 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a navrhl způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník označil nezajištěné závazky ve výši 1.035.223,20 Kč. Podáním ze dne 7.1.2014 věřitel Úvěrový servis s.r.o. sdělil, že dlužník uzavřel s věřitelem dne 10.9.2013 smlouvu o půjčce ve výši 30.000 Kč, v čl. II odst. 10 smlouvy dlužník výslovně prohlásil, že není dlužníkem ze žádných půjček či úvěrů, kromě těch, na které výslovně věřitele před uzavřením smlouvy upozornil. Současně dlužník podepsal listinu označenou jako soupis příjmů a výdajů s prohlášením, že nemá žádné výdaje. Na výzvu soudu dlužník sdělil, že na sebe bral závazky s úmyslem hradit jejich prostřednictvím své dřívější závazky, což u něj vedlo k dluhové pasti. Půjčka u tohoto věřitele byla posledním pokusem splatit předchozí dluhy. Dlužník dále na výzvu soudu označil své věřitele, k jednotlivým závazkům uvedl, kdy byly smlouvy uzavřeny, zda a kdy začal závazky splácet a kdy je přestal splácet, dále uvedl původní výši závazků, kolik na jednotlivé závazky uhradil a jak bylo se získanými prostředky naloženo. Jeden závazek dlužníka v původní výši 49.000 Kč vznikl v roce 2006, závazky v původní výši 17.000 Kč vznikly v roce 2012 a ostatní závazky vznikly v roce 2013 s tím, že od května 2013 do října 2013 si dlužník půjčil od věřitelů celkem částku 443.000 Kč. Z půjčených peněz hradil půjčky věřitelům, zaplatil pohřeb otce a sázel na sportovní utkání. V roce 2012 neuhradil na závazky ve výši 12.000 Kč a 5.000 Kč ničeho. Soud tak spatřuje v jednání dlužníka nepoctivý záměr, neboť dlužník ve stavu úpadku, kdy již neplnil nejméně dva závazky, si postupně ve velmi krátkém časovém období půjčil od věřitelů další peníze ve značné výši. Na nepoctivý záměr dlužníka ukazuje rovněž skutečnost, že v situaci, kdy již nebyl schopen platit své závazky, značkou částku vynaložil na sázení na sportovní utkání, nově poskytnuté finanční prostředky použil k úhradě splátek jiných závazků, což může vést k poškození věřitelů. Dále na nepoctivý záměr dlužníka ukazuje i skutečnost, že na závazky vzniklé v září a říjnu 2013 neuhradil ničeho, závazky vznikly v krátkém časovém období před podáním insolvenčního návrhu a prohlášení dlužníka ve smlouvě uzavřené s věřitelem Úvěrový servis s.r.o. o neexistenci závazků je více než lehkomyslné. Lze proto očekávat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut a jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Přisvědčil, že se svým jednáním dostal do nemalých problémů, a čestně prohlásil, že nikdy žádnou půjčku neuzavíral s úmyslem poškodit věřitele a půjčené peníze nevrátit, když ostatně také část svých dluhů skutečně splatil. Namítl, že naopak se svými věřiteli se chce vyrovnat, a proto podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, bude-li na jeho majetek prohlášen konkurs, nebude s ohledem na jeho nemajetnost věřitelům uhrazeno ničeho. Poukázal na to, že na sportovní utkání sázel v období únor až červen 2013, v této době téměř všechny své dluhy splácel řádně a včas, byl v prodlení se splacením závazků jen vůči třem věřitelům v celkové výši okolo 100.000 Kč. Platby podstatné části peněžitých závazků zastavil až v období srpen až říjen 2013, v tomto období uzavřel několik dalších smluv, peněžní prostředky z toho nepoužil na vlastní potřebu ani na sázení, nýbrž na uhrazení pohřbu a náhrobek jeho zesnulého otce, jednalo se o závazky vzniklé dne 28.8.2013 ve výši 20.000 Kč, dne 23.7.2013 ve výši 30.000 Kč, dne 10.9.2013 ve výši 30.000 Kč (Úvěrový servis s.r.o.) a dne 3.10.2013 ve výši 9.000 Kč. Pokud jde o smlouvu se společností Úvěrový servis s.r.o., při uzavírání smluv je nutné často vyplnit celou řadu formulářů a seznámit se s množstvím podmínek věřitele, je běžné, že osoba v postavení spotřebitele, která v těchto záležitostech nemá dostatek zkušeností, není dostatečně obezřetná, nevěnuje obsahu listin přílišnou pozornost, tím spíše, jedná-li se o částky nižší. Připustil, že jeho jednání bylo lehkomyslné, avšak skutečně neměl v úmyslu nikoho poškodit. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., rozhodným zněním pro přiměřené použití občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) je proto o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.
Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 11.12.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem 12 závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 1.035.223,20 Kč, své závazky v návrhu specifikoval označením věřitele, právního důvodu a výší závazku, dobou jejich zesplatnění, případně zda na závazek plní či neplní a kdy zaplatil poslední splátku. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém uvedl u 7 závazků poslední splátky na závazky v měsících srpen, září a říjen 2013, u 1 závazku uvedl, že jej splácí řádně a včas a u 3 závazků uvedl, že nebyly vůbec spláceny. Podáním ze dne 7.1.2013 věřitel Úvěrový servis s.r.o. sdělil soudu, že dlužník s ním dne 10.9.2013 uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které obdržel částku 30.000 Kč. V čl. II. odst. 10 smlouvy dlužník výslovně prohlásil, že není dlužníkem z žádných půjček či úvěrů, kromě těch, na které věřitele před uzavřením smlouvy výslovně upozornil, současně se smlouvou podepsal listinu označenou jako soupis příjmů a výdajů dlužníka, ve které prohlásil, že nemá žádné výdaje. Dlužník se tak dopustil nepoctivého jednání a zjevně i trestného činu podvodu, jeho jednání tak naplňuje skutkovou podstatu sledování nepoctivého záměru podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, a proto věřitel činí podnět, aby insolvenční soud návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl. Usnesením č. j. KSBR 37 INS 35724/2013-A-7 ze dne 17.12.2013 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnil insolvenční návrh mimo jiné tak, že ve vztahu k závazkům uvede, kdy byly uzavřeny jednotlivé smlouvy, zda a kdy začal závazky splácet a kdy je přestal splácet, z jakého důvodu přestal splácet závazky, sdělil jejich původní výši, kolik na jednotlivé závazky bylo splaceno a jakým způsobem bylo s poskytnutými finančními prostředky naloženo. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním ze dne 27.1.2014, ve kterém uvedl údaje požadované soudem v usnesení ze dne 17.12.2013, mimo jiné uvedl, že 1 závazek splácí, na závazky vzniklé dne 18.10.2012, 29.5.2013, 10.9.2013 (věřitel Úvěrový servis s.r.o.), 3.10.2013 a 4.10.2013 nezaplatil ničeho, 2 závazky nesplácí od srpna 2013, 2 závazky nesplácí od září 2013 a 2 závazky nesplácí od října 2013. Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (případně jeho neschválení podle § 405 IZ). Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého
úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.
V přezkoumávané věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení ze skutečností, že dlužník si půjčoval od věřitelů za účelem úhrady svých dřívějších závazků, a to v době, kdy již byl v úpadku, finanční prostředky získané od věřitelů vynaložil i na sázení sportovních utkání, dále že dlužník na závazky vzniklé v září a říjnu 2013 neuhradil ničeho, jeho závazky vznikly v krátkém časovém období a ve vztahu k věřiteli Úvěrový servis s.r.o. učinil ve smlouvě více než lehkomyslné prohlášení. Odvolací soud však v tomto v tomto jednání dlužníka spatřuje sice lehkomyslný a nezodpovědný přístup dlužníka k jeho majetkovým záležitostem, neshledává však takové jednání nepoctivým záměrem sledovaným návrhem na povolení oddlužení. Odvolací soud nepovažuje za relevantní ani skutečnost, že dlužník věřitele Úvěrový servis s.r.o. neupozornil při uzavření smlouvy na existenci svých závazků vůči jiným věřitelům, když z podání věřitele Úvěrový servis s.r.o. a z ujednání ve smlouvě tato skutečnost jednoznačně nevyplývá. Pokud jde o soupis příjmů a výdajů dlužníka k této smlouvě, z této listiny rovněž není zřejmé, zda mezi výdaji dlužníka měly být uvedeny splátky na jednotlivé závazky dlužníka. Z tohoto důvodu odvolací soud ani v tomto nespatřuje jednání, které by bylo nepoctivým záměrem dlužníka sledovaným návrhem na povolení oddlužení. Podle odvolacího soudu tak není dán žádný důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení ve fázi insolvenčního řízení, kdy bude rozhodováno o návrhu na povolení oddlužení. Potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ proto není odůvodněna.
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 30. května 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 37 INS 35724/2013 2 VSOL 229/2014-A-16
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Plešovec 14, Chropyně, PSČ 768 11, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 35724/2013-A-11 ze dne 13.2.2014
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník dne 11.12.2013 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a navrhl způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník označil nezajištěné závazky ve výši 1.035.223,20 Kč. Podáním ze dne 7.1.2014 věřitel Úvěrový servis s.r.o. sdělil, že dlužník uzavřel s věřitelem dne 10.9.2013 smlouvu o půjčce ve výši 30.000 Kč, v čl. II odst. 10 smlouvy dlužník výslovně prohlásil, že není dlužníkem ze žádných půjček či úvěrů, kromě těch, na které výslovně věřitele před uzavřením smlouvy upozornil. Současně dlužník podepsal listinu označenou jako soupis příjmů a výdajů s prohlášením, že nemá žádné výdaje. Na výzvu soudu dlužník sdělil, že na sebe bral závazky s úmyslem hradit jejich prostřednictvím své dřívější závazky, což u něj vedlo k dluhové pasti. Půjčka u tohoto věřitele byla posledním pokusem splatit předchozí dluhy. Dlužník dále na výzvu soudu označil své věřitele, k jednotlivým závazkům uvedl, kdy byly smlouvy uzavřeny, zda a kdy začal závazky splácet a kdy je přestal splácet, dále uvedl původní výši závazků, kolik na jednotlivé závazky uhradil a jak bylo se získanými prostředky naloženo. Jeden závazek dlužníka v původní výši 49.000 Kč vznikl v roce 2006, závazky v původní výši 17.000 Kč vznikly v roce 2012 a ostatní závazky vznikly v roce 2013 s tím, že od května 2013 do října 2013 si dlužník půjčil od věřitelů celkem částku 443.000 Kč. Z půjčených peněz hradil půjčky věřitelům, zaplatil pohřeb otce a sázel na sportovní utkání. V roce 2012 neuhradil na závazky ve výši 12.000 Kč a 5.000 Kč ničeho. Soud tak spatřuje v jednání dlužníka nepoctivý záměr, neboť dlužník ve stavu úpadku, kdy již neplnil nejméně dva závazky, si postupně ve velmi krátkém časovém období půjčil od věřitelů další peníze ve značné výši. Na nepoctivý záměr dlužníka ukazuje rovněž skutečnost, že v situaci, kdy již nebyl schopen platit své závazky, značkou částku vynaložil na sázení na sportovní utkání, nově poskytnuté finanční prostředky použil k úhradě splátek jiných závazků, což může vést k poškození věřitelů. Dále na nepoctivý záměr dlužníka ukazuje i skutečnost, že na závazky vzniklé v září a říjnu 2013 neuhradil ničeho, závazky vznikly v krátkém časovém období před podáním insolvenčního návrhu a prohlášení dlužníka ve smlouvě uzavřené s věřitelem Úvěrový servis s.r.o. o neexistenci závazků je více než lehkomyslné. Lze proto očekávat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut a jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Přisvědčil, že se svým jednáním dostal do nemalých problémů, a čestně prohlásil, že nikdy žádnou půjčku neuzavíral s úmyslem poškodit věřitele a půjčené peníze nevrátit, když ostatně také část svých dluhů skutečně splatil. Namítl, že naopak se svými věřiteli se chce vyrovnat, a proto podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, bude-li na jeho majetek prohlášen konkurs, nebude s ohledem na jeho nemajetnost věřitelům uhrazeno ničeho. Poukázal na to, že na sportovní utkání sázel v období únor až červen 2013, v této době téměř všechny své dluhy splácel řádně a včas, byl v prodlení se splacením závazků jen vůči třem věřitelům v celkové výši okolo 100.000 Kč. Platby podstatné části peněžitých závazků zastavil až v období srpen až říjen 2013, v tomto období uzavřel několik dalších smluv, peněžní prostředky z toho nepoužil na vlastní potřebu ani na sázení, nýbrž na uhrazení pohřbu a náhrobek jeho zesnulého otce, jednalo se o závazky vzniklé dne 28.8.2013 ve výši 20.000 Kč, dne 23.7.2013 ve výši 30.000 Kč, dne 10.9.2013 ve výši 30.000 Kč (Úvěrový servis s.r.o.) a dne 3.10.2013 ve výši 9.000 Kč. Pokud jde o smlouvu se společností Úvěrový servis s.r.o., při uzavírání smluv je nutné často vyplnit celou řadu formulářů a seznámit se s množstvím podmínek věřitele, je běžné, že osoba v postavení spotřebitele, která v těchto záležitostech nemá dostatek zkušeností, není dostatečně obezřetná, nevěnuje obsahu listin přílišnou pozornost, tím spíše, jedná-li se o částky nižší. Připustil, že jeho jednání bylo lehkomyslné, avšak skutečně neměl v úmyslu nikoho poškodit. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., rozhodným zněním pro přiměřené použití občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) je proto o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.
Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 11.12.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem 12 závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 1.035.223,20 Kč, své závazky v návrhu specifikoval označením věřitele, právního důvodu a výší závazku, dobou jejich zesplatnění, případně zda na závazek plní či neplní a kdy zaplatil poslední splátku. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém uvedl u 7 závazků poslední splátky na závazky v měsících srpen, září a říjen 2013, u 1 závazku uvedl, že jej splácí řádně a včas a u 3 závazků uvedl, že nebyly vůbec spláceny. Podáním ze dne 7.1.2013 věřitel Úvěrový servis s.r.o. sdělil soudu, že dlužník s ním dne 10.9.2013 uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které obdržel částku 30.000 Kč. V čl. II. odst. 10 smlouvy dlužník výslovně prohlásil, že není dlužníkem z žádných půjček či úvěrů, kromě těch, na které věřitele před uzavřením smlouvy výslovně upozornil, současně se smlouvou podepsal listinu označenou jako soupis příjmů a výdajů dlužníka, ve které prohlásil, že nemá žádné výdaje. Dlužník se tak dopustil nepoctivého jednání a zjevně i trestného činu podvodu, jeho jednání tak naplňuje skutkovou podstatu sledování nepoctivého záměru podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, a proto věřitel činí podnět, aby insolvenční soud návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl. Usnesením č. j. KSBR 37 INS 35724/2013-A-7 ze dne 17.12.2013 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnil insolvenční návrh mimo jiné tak, že ve vztahu k závazkům uvede, kdy byly uzavřeny jednotlivé smlouvy, zda a kdy začal závazky splácet a kdy je přestal splácet, z jakého důvodu přestal splácet závazky, sdělil jejich původní výši, kolik na jednotlivé závazky bylo splaceno a jakým způsobem bylo s poskytnutými finančními prostředky naloženo. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním ze dne 27.1.2014, ve kterém uvedl údaje požadované soudem v usnesení ze dne 17.12.2013, mimo jiné uvedl, že 1 závazek splácí, na závazky vzniklé dne 18.10.2012, 29.5.2013, 10.9.2013 (věřitel Úvěrový servis s.r.o.), 3.10.2013 a 4.10.2013 nezaplatil ničeho, 2 závazky nesplácí od srpna 2013, 2 závazky nesplácí od září 2013 a 2 závazky nesplácí od října 2013. Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (případně jeho neschválení podle § 405 IZ). Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého
úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.
V přezkoumávané věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení ze skutečností, že dlužník si půjčoval od věřitelů za účelem úhrady svých dřívějších závazků, a to v době, kdy již byl v úpadku, finanční prostředky získané od věřitelů vynaložil i na sázení sportovních utkání, dále že dlužník na závazky vzniklé v září a říjnu 2013 neuhradil ničeho, jeho závazky vznikly v krátkém časovém období a ve vztahu k věřiteli Úvěrový servis s.r.o. učinil ve smlouvě více než lehkomyslné prohlášení. Odvolací soud však v tomto v tomto jednání dlužníka spatřuje sice lehkomyslný a nezodpovědný přístup dlužníka k jeho majetkovým záležitostem, neshledává však takové jednání nepoctivým záměrem sledovaným návrhem na povolení oddlužení. Odvolací soud nepovažuje za relevantní ani skutečnost, že dlužník věřitele Úvěrový servis s.r.o. neupozornil při uzavření smlouvy na existenci svých závazků vůči jiným věřitelům, když z podání věřitele Úvěrový servis s.r.o. a z ujednání ve smlouvě tato skutečnost jednoznačně nevyplývá. Pokud jde o soupis příjmů a výdajů dlužníka k této smlouvě, z této listiny rovněž není zřejmé, zda mezi výdaji dlužníka měly být uvedeny splátky na jednotlivé závazky dlužníka. Z tohoto důvodu odvolací soud ani v tomto nespatřuje jednání, které by bylo nepoctivým záměrem dlužníka sledovaným návrhem na povolení oddlužení. Podle odvolacího soudu tak není dán žádný důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení ve fázi insolvenčního řízení, kdy bude rozhodováno o návrhu na povolení oddlužení. Potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ proto není odůvodněna.
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 30. května 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu