2 VSOL 222/2011-A-14
KSBR 29 INS 4189/2011 2 VSOL 222/2011-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo nám. 53/1, 695 01 Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.3.2011, č.j. KSBR 29 INS 4189/2011-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně podle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po vyhodnocení tvrzení dlužnice, obsažených v insolvenčním návrhu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, neboť dlužnici by bylo možno z jejího čistého měsíčního příjmu srážet částku 3.745,-Kč, z čehož vyplývá, že po odečtení odměny a hotových výdajů správce (za pět let v celkové výši 64.800,-Kč) by dlužnice byla schopna v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit nezajištěným věřitelům pouze 159.900,-Kč, přičemž zákonem požadovaných 30 % představuje částku 198.637,-Kč (z nezajištěných závazků věřitelů v celkové výši 662.135,-Kč). V úvahu by nepřicházela ani kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužnice je běžné vybavení domácnosti, u kterého nelze očekávat vysoký výtěžek zpeněžení. Soud prvního stupně tak uzavřel, že by návrh na povolení oddlužení musel být zamítnut a současně rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 395 a § 396 IZ). Za této situace považoval složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné, neboť dlužnice vlastní pouze movité věci-běžné vybavení domácnosti. S poukazem na minimální odměnu insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (45.000,-Kč dle § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a nutnost nahradit správci i jeho hotové výdaje přistoupil k uložení povinnosti zaplatit zálohu v maximální přípustné výši 50.000,-Kč. Tato částka je podle soudu prvního stupně potřebná k pokrytí nejnutnějších nákladů insolvenčního správce jako je např. cestovné, hovorné, poštovné. Účelem zálohy je zejména umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce, a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno zpeněžit majetkovou podstatu.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. V něm uvedla, že nesouhlasí se způsobem, jakým soud prvního stupně posuzoval splnění podmínek pro oddlužení. Podle dlužnice nevzal v úvahu zajištění závazku věřitele Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. Souhrn všech závazků dlužnice činí celkem 662.133,-Kč, ale z toho je pouze 513.882,-Kč nezajištěných. 30 % hodnoty nezajištěných závazků podle dlužnice činí 154.165,-Kč a tuto částku je dlužnice schopna za pět let ze svých příjmů uhradit.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 15.3.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že její závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 513.882,-Kč a jeden závazek je zajištěný. Jedná se o závazek ve výši 148.251,-Kč z překlenovacího úvěru č. 27824974 vůči Wüstenrot-stavební spořitelně, a.s. Podle bodu 13 formulářového návrhu je tato pohledávka věřitele zajištěna zástavním právem k pohledávce ve výši 24.093,-Kč. Jedná se o pohledávku dlužnice vůči této stavební spořitelně, jak plyne ze skutkových tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu. Dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 7.367,-Kč a současně mzdu v průměrné výši 3.576,-Kč čistého, její celkový měsíční příjem tak činí 10.943,-Kč. Je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ust. § 398 odst. 3 věty první IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice tvrdila, že její průměrný měsíční příjem činí 10.943,-Kč čistého měsíčně. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z tohoto příjmu dlužnice bylo možno srážet částku 3.745,-Kč měsíčně a v průběhu pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla uhradit celkem 224.700,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění se podává, že dlužnice by nezajištěným věřitelům byla schopna uhradit 159.900,-Kč.
Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení důvodnosti odvolání je rozhodují, zda soud prvního stupně nepochybil, pokud mezi nezajištěné věřitele zahrnul i věřitele Wüstenrot-stavební spořitelnu, a.s. s pohledávkou ve výši 148.251,-Kč. Pokud by k této pohledávce pro účely splnění podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ nemělo být přihlíženo, bylo by možné předpokládat, že dlužnice bude schopna nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek uhradit. Odvolací soud považuje nejprve za nutné zdůraznit, že insolvenční řízení se nachází ve své úvodní fázi, kdy insolvenční soud ještě před rozhodnutím o úpadku při předběžném posuzování možného způsobu řešení úpadku vychází pouze z údajů poskytnutých mu samotnou dlužnicí. Dojde-li k rozhodnutí o úpadku, nemusí se počet přihlášených věřitelů a výše jimi uplatněných pohledávek shodovat s dlužnicí vykazovanými údaji. Stejně tak nelze v této fázi řízení s jistotou predikovat, jak bude postupovat věřitel se zajištěnou pohledávkou, tzn. zda tuto pohledávku uplatní jako pohledávku zajištěnou v souladu s ust. § 174 odst. 3 IZ. Tím spíše nelze postup věřitele odhadnout v situaci, kdy hodnota zajištění-podle samotné dlužnice-odpovídá pouze cca 16 % zajišťované pohledávky.
Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud při předběžném posuzování toho, zda dlužnice dostojí podmínce přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, přihlédl i k pohledávce Wüstenrot-stavební spořitelny, a.s. Dlužnice by tak měla za dobu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit věřitelům nejméně 198.637,-Kč, k čemuž však jí doložený příjem nepostačuje.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 29 INS 4189/2011 2 VSOL 222/2011-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo nám. 53/1, 695 01 Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.3.2011, č.j. KSBR 29 INS 4189/2011-A-6,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně podle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po vyhodnocení tvrzení dlužnice, obsažených v insolvenčním návrhu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, neboť dlužnici by bylo možno z jejího čistého měsíčního příjmu srážet částku 3.745,-Kč, z čehož vyplývá, že po odečtení odměny a hotových výdajů správce (za pět let v celkové výši 64.800,-Kč) by dlužnice byla schopna v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit nezajištěným věřitelům pouze 159.900,-Kč, přičemž zákonem požadovaných 30 % představuje částku 198.637,-Kč (z nezajištěných závazků věřitelů v celkové výši 662.135,-Kč). V úvahu by nepřicházela ani kombinace oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužnice je běžné vybavení domácnosti, u kterého nelze očekávat vysoký výtěžek zpeněžení. Soud prvního stupně tak uzavřel, že by návrh na povolení oddlužení musel být zamítnut a současně rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 395 a § 396 IZ). Za této situace považoval složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné, neboť dlužnice vlastní pouze movité věci-běžné vybavení domácnosti. S poukazem na minimální odměnu insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (45.000,-Kč dle § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a nutnost nahradit správci i jeho hotové výdaje přistoupil k uložení povinnosti zaplatit zálohu v maximální přípustné výši 50.000,-Kč. Tato částka je podle soudu prvního stupně potřebná k pokrytí nejnutnějších nákladů insolvenčního správce jako je např. cestovné, hovorné, poštovné. Účelem zálohy je zejména umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce, a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno zpeněžit majetkovou podstatu.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. V něm uvedla, že nesouhlasí se způsobem, jakým soud prvního stupně posuzoval splnění podmínek pro oddlužení. Podle dlužnice nevzal v úvahu zajištění závazku věřitele Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. Souhrn všech závazků dlužnice činí celkem 662.133,-Kč, ale z toho je pouze 513.882,-Kč nezajištěných. 30 % hodnoty nezajištěných závazků podle dlužnice činí 154.165,-Kč a tuto částku je dlužnice schopna za pět let ze svých příjmů uhradit.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 15.3.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že její závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 513.882,-Kč a jeden závazek je zajištěný. Jedná se o závazek ve výši 148.251,-Kč z překlenovacího úvěru č. 27824974 vůči Wüstenrot-stavební spořitelně, a.s. Podle bodu 13 formulářového návrhu je tato pohledávka věřitele zajištěna zástavním právem k pohledávce ve výši 24.093,-Kč. Jedná se o pohledávku dlužnice vůči této stavební spořitelně, jak plyne ze skutkových tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu. Dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 7.367,-Kč a současně mzdu v průměrné výši 3.576,-Kč čistého, její celkový měsíční příjem tak činí 10.943,-Kč. Je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ust. § 398 odst. 3 věty první IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice tvrdila, že její průměrný měsíční příjem činí 10.943,-Kč čistého měsíčně. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z tohoto příjmu dlužnice bylo možno srážet částku 3.745,-Kč měsíčně a v průběhu pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla uhradit celkem 224.700,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění se podává, že dlužnice by nezajištěným věřitelům byla schopna uhradit 159.900,-Kč.
Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení důvodnosti odvolání je rozhodují, zda soud prvního stupně nepochybil, pokud mezi nezajištěné věřitele zahrnul i věřitele Wüstenrot-stavební spořitelnu, a.s. s pohledávkou ve výši 148.251,-Kč. Pokud by k této pohledávce pro účely splnění podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ nemělo být přihlíženo, bylo by možné předpokládat, že dlužnice bude schopna nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek uhradit. Odvolací soud považuje nejprve za nutné zdůraznit, že insolvenční řízení se nachází ve své úvodní fázi, kdy insolvenční soud ještě před rozhodnutím o úpadku při předběžném posuzování možného způsobu řešení úpadku vychází pouze z údajů poskytnutých mu samotnou dlužnicí. Dojde-li k rozhodnutí o úpadku, nemusí se počet přihlášených věřitelů a výše jimi uplatněných pohledávek shodovat s dlužnicí vykazovanými údaji. Stejně tak nelze v této fázi řízení s jistotou predikovat, jak bude postupovat věřitel se zajištěnou pohledávkou, tzn. zda tuto pohledávku uplatní jako pohledávku zajištěnou v souladu s ust. § 174 odst. 3 IZ. Tím spíše nelze postup věřitele odhadnout v situaci, kdy hodnota zajištění-podle samotné dlužnice-odpovídá pouze cca 16 % zajišťované pohledávky.
Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud při předběžném posuzování toho, zda dlužnice dostojí podmínce přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, přihlédl i k pohledávce Wüstenrot-stavební spořitelny, a.s. Dlužnice by tak měla za dobu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit věřitelům nejméně 198.637,-Kč, k čemuž však jí doložený příjem nepostačuje.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. srpna 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu