2 VSOL 2/2014-B-97
KSOS 22 INS 6970/2009 2 VSOL 2/2014-B-97
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Zátiší 351, Orlová-Poruba, PSČ 735 14, identifikační číslo 12112089, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, rozhodl o odvolání věřitele č. 10 CASPER CONSULTING a.s., se sídlem Praha 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 63980401, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 22 INS 6970/2009-B-92 ze dne 12.11.2013
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Ing. Petr Dvořák vydal zajištěnému věřiteli č. 10 (č. přihlášky P4)-CASPER CONSULTING a.s., IČ: 63980401, ze zpeněžení nemovitostí, a to rodinný dům na parc. č. 2304, č. p. 351 Poruba, pozemek parc. č. 2304 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 2305/2 zahrada, pozemek parc. č. 2306 orná půda, pozemek parc. č. 3395/23 ostatní plocha, ostatní komunikace, vše zapsáno na LV č. 44 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Orlová, pro obec Orlová, katastrální území Poruba u Orlové, výtěžek zpeněžení ve výši 267.432 Kč (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), vyzval insolvenčního správce, aby předal soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 5.244 Kč (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.), kterou je insolvenční správce povinen vyúčtovat v konečné zprávě. Usnesení je bez odůvodnění s poučením o opravném prostředku.
Proti tomuto usnesení, výslovně do výroku I., podal odvolání věřitel CASPER CONSULTING a.s. Uvedl, že podle jeho názoru v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení insolvenční správce nedbal ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, když vícenáklady odečetl od částky, která měla z výtěžku zpeněžení náležet zajištěnému věřiteli, nikoli správně od částky hrubého výtěžku zpeněžení nemovitostí. Pokud by insolvenční správce postupoval správně, musel by od částky 600.000 Kč, za kterou byly nemovitosti zpeněženy, odečíst náklady spojené se správou v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení, tj. ve výši 24.000 Kč, náklady spojené se zpeněžením v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení, tj. ve výši 30.000 Kč, a náklady přesahující (přičemž k překročení zákonné hranice došlo dle návrhu na vydání výtěžku zpeněžení o částku 32.568 Kč), dále svou odměnu. Takovým výpočtem by pak nemohl dospět k tomu, že by čistý výtěžek zpeněžení připadající na zajištěnou věřitelem činil pouze částku 267.432 Kč, nýbrž částku přesahující 300.000 Kč. Z výtěžku zpeněžení tak měla být uspokojena zajištěná pohledávka věřitele ve výši 300.000 Kč v podobě vydání této částky jako čistého výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného věřiteli ve výši 300.000 Kč. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k následujícím závěrům.
Podle § 169 odst. 2 o.s.ř., vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí. Z ustanovení § 169 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. S přihlédnutím ke smyslu právní úpravy pak toto ustanovení platí v takových případech, v nichž bez hlubšího a zevrubného posuzování věci je zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto (například v případě zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu splatného podáním návrhu, jestliže poplatník nezaplatil poplatek ani ve lhůtě, kterou mu určil soud, nebo při odmítnutí žaloby postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., je-li podání zjevně postiženo vadami, které nepochybně brání dalšímu pokračování v řízení, a zůstal-li podatel na výzvu soudu k odstranění vad v podání nečinný). Nemusí-li usnesení obsahovat odůvodnění podle § 169 odst. 2 věty druhé o.s.ř., musí soud ve výroku usnesení uvést zákonná ustanovení, jichž bylo použito , a důvod rozhodnutí (například řízení se zastavuje podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože žalobce přes výzvu nezaplatil soudní poplatek nebo žaloba se podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítá, protože žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady žaloby a protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat ).
V přezkoumávané věci napadené usnesení neobsahuje odůvodnění, přičemž v jeho výroku I. je toliko uvedeno zákonné ustanovení, nikoli důvod rozhodnutí. Navíc podle odvolacího soudu rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli není rozhodnutím, kdy bez hlubšího a zevnějšího posuzování věci je zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto, když v rámci tohoto rozhodnutí soud musí posoudit návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení ve smyslu ustanovení § 298 IZ, tedy zda zajištěný věřitel má právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna, a v jaké výši (při zohlednění výše dosaženého zpeněžení, nákladů spojených se zpeněžením, nákladů spojených se správou a částky připadající na odměnu insolvenčního správce).
Podle ustálené judikatury soudů se rozhodnutí, z něhož není alespoň v základních rysech zřejmé, jakými úvahami byl soud při formulaci výroku veden, považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně opětovně ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní. Nad rámec odvolací soud považuje za nutné uvést, že z ustanovení § 298 IZ plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na uspokojení své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení a není správný názor, podle něhož by náklady na jejich správu a zpeněžení a na příslušnou část odměny insolvenčního správce měly jít vždy k tíži zajištěného věřitele; to by v praxi znamenalo, že ustanovení § 298 IZ vylučuje, aby pohledávka zajištěného věřitele byla plně uspokojena i v případech, kdy po odečtení nákladů a odměny správce postačuje zůstatek výtěžku zpeněžení na její plnou úhradu. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popřípadě ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení. Přitom ustanovení § 298 odst. 2 IZ (podle něhož výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu věřiteli) je důvodné aplikovat pouze v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek zpeněžení nedosahuje výše zajištěné pohledávky.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zajištěnému věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 26. března 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 22 INS 6970/2009 2 VSOL 2/2014-B-97
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Zátiší 351, Orlová-Poruba, PSČ 735 14, identifikační číslo 12112089, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, rozhodl o odvolání věřitele č. 10 CASPER CONSULTING a.s., se sídlem Praha 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 63980401, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 22 INS 6970/2009-B-92 ze dne 12.11.2013
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Ing. Petr Dvořák vydal zajištěnému věřiteli č. 10 (č. přihlášky P4)-CASPER CONSULTING a.s., IČ: 63980401, ze zpeněžení nemovitostí, a to rodinný dům na parc. č. 2304, č. p. 351 Poruba, pozemek parc. č. 2304 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 2305/2 zahrada, pozemek parc. č. 2306 orná půda, pozemek parc. č. 3395/23 ostatní plocha, ostatní komunikace, vše zapsáno na LV č. 44 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Orlová, pro obec Orlová, katastrální území Poruba u Orlové, výtěžek zpeněžení ve výši 267.432 Kč (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), vyzval insolvenčního správce, aby předal soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 5.244 Kč (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.), kterou je insolvenční správce povinen vyúčtovat v konečné zprávě. Usnesení je bez odůvodnění s poučením o opravném prostředku.
Proti tomuto usnesení, výslovně do výroku I., podal odvolání věřitel CASPER CONSULTING a.s. Uvedl, že podle jeho názoru v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení insolvenční správce nedbal ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, když vícenáklady odečetl od částky, která měla z výtěžku zpeněžení náležet zajištěnému věřiteli, nikoli správně od částky hrubého výtěžku zpeněžení nemovitostí. Pokud by insolvenční správce postupoval správně, musel by od částky 600.000 Kč, za kterou byly nemovitosti zpeněženy, odečíst náklady spojené se správou v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení, tj. ve výši 24.000 Kč, náklady spojené se zpeněžením v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení, tj. ve výši 30.000 Kč, a náklady přesahující (přičemž k překročení zákonné hranice došlo dle návrhu na vydání výtěžku zpeněžení o částku 32.568 Kč), dále svou odměnu. Takovým výpočtem by pak nemohl dospět k tomu, že by čistý výtěžek zpeněžení připadající na zajištěnou věřitelem činil pouze částku 267.432 Kč, nýbrž částku přesahující 300.000 Kč. Z výtěžku zpeněžení tak měla být uspokojena zajištěná pohledávka věřitele ve výši 300.000 Kč v podobě vydání této částky jako čistého výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného věřiteli ve výši 300.000 Kč. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k následujícím závěrům.
Podle § 169 odst. 2 o.s.ř., vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí. Z ustanovení § 169 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. S přihlédnutím ke smyslu právní úpravy pak toto ustanovení platí v takových případech, v nichž bez hlubšího a zevrubného posuzování věci je zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto (například v případě zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu splatného podáním návrhu, jestliže poplatník nezaplatil poplatek ani ve lhůtě, kterou mu určil soud, nebo při odmítnutí žaloby postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., je-li podání zjevně postiženo vadami, které nepochybně brání dalšímu pokračování v řízení, a zůstal-li podatel na výzvu soudu k odstranění vad v podání nečinný). Nemusí-li usnesení obsahovat odůvodnění podle § 169 odst. 2 věty druhé o.s.ř., musí soud ve výroku usnesení uvést zákonná ustanovení, jichž bylo použito , a důvod rozhodnutí (například řízení se zastavuje podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože žalobce přes výzvu nezaplatil soudní poplatek nebo žaloba se podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítá, protože žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady žaloby a protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat ).
V přezkoumávané věci napadené usnesení neobsahuje odůvodnění, přičemž v jeho výroku I. je toliko uvedeno zákonné ustanovení, nikoli důvod rozhodnutí. Navíc podle odvolacího soudu rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli není rozhodnutím, kdy bez hlubšího a zevnějšího posuzování věci je zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto, když v rámci tohoto rozhodnutí soud musí posoudit návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení ve smyslu ustanovení § 298 IZ, tedy zda zajištěný věřitel má právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna, a v jaké výši (při zohlednění výše dosaženého zpeněžení, nákladů spojených se zpeněžením, nákladů spojených se správou a částky připadající na odměnu insolvenčního správce).
Podle ustálené judikatury soudů se rozhodnutí, z něhož není alespoň v základních rysech zřejmé, jakými úvahami byl soud při formulaci výroku veden, považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně opětovně ve věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní. Nad rámec odvolací soud považuje za nutné uvést, že z ustanovení § 298 IZ plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na uspokojení své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení a není správný názor, podle něhož by náklady na jejich správu a zpeněžení a na příslušnou část odměny insolvenčního správce měly jít vždy k tíži zajištěného věřitele; to by v praxi znamenalo, že ustanovení § 298 IZ vylučuje, aby pohledávka zajištěného věřitele byla plně uspokojena i v případech, kdy po odečtení nákladů a odměny správce postačuje zůstatek výtěžku zpeněžení na její plnou úhradu. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popřípadě ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení. Přitom ustanovení § 298 odst. 2 IZ (podle něhož výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu věřiteli) je důvodné aplikovat pouze v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek zpeněžení nedosahuje výše zajištěné pohledávky.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zajištěnému věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 26. března 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu