2 VSOL 157/2011-A-9
KSBR 28 INS 2231/2011 2 VSOL157/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Mariana anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. Míru 111, 666 01 Tišnov, zastoupeného JUDr. Štefánii Fajmonovou, advokátkou se sídlem V Lískách 1065/31, 591 01 Žďár nad Sázavou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně z dne 14.2.2011, č. j. KSBR 28 INS 2231/2011-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 11.2.2011 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob řešení úpadku navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle soudu prvního stupně z tvrzení dlužníka nevyplývá, jak dlouho jsou jeho závazky po splatnosti, proto je insolvenční návrh neurčitý. Vzhledem k tomu, že pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení, soud prvního stupně postupem dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm namítl, že v návrhu uvedl všechny rozhodující skutečnosti, tj. všechny věřitele, právní důvod dluhu, původní výši dluhu, datum splatnosti a částku, která ke dni podání insolvenčního návrhu zůstala neuhrazena. Navíc v příloze č. 1, která je nedílnou součástí insolvenčního návrhu, je uveden podrobný popis věřitele a vzniku dluhu, datum splatnosti pohledávek a rovněž je zde uvedeno, že všechny pohledávky jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Pokud jde o schopnost platit pohledávky věřitelů, odkázal dlužník na bod IV. insolvenčního návrhu. Dlužník je toho názoru, že je zřejmé, že při podání návrhu prokázal, že splňuje požadavky stanovené insolvenčním zákonem. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu Dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící jeho úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11.2.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že od roku 2008 u něho došlo k podstatnému poklesu příjmu, neboť mu již nenáleží náhrada za ztrátu výdělku z titulu nemoci z povolání. Dostal se tak do finanční tísně a důsledkem byla jeho neschopnost splácet veškeré závazky vůči věřitelům. V kolonce č. 14 formulářového návrhu označil 8 věřitelů (jménem a příjmením, názvem firmy), vůči nimž má závazky ve výši 520.718,94,-Kč, v kolonce č. 16 označil tři vykonatelné závazky, včetně spisové značky příslušných rozhodnutí (101 EX 00034/10, 41177/2009-637/III a H/2009/01551). V seznamu závazků dlužník řádně označil věřitele dle ust. § 104 odst. 3 IZ a současně uvedl datum splatnosti jednotlivých nevykonatelných i vykonatelných závazků.
Takto vylíčená skutková tvrzení jsou podle názoru odvolacího soudu způsobilá naplnit znaky úpadku, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1 IZ. Předně dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ), své věřitele konkretizoval a vyčíslil výši svých závazků. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že z obsahu návrhu lze dovodit skutková tvrzení způsobilá osvědčit i znaky úpadku dle § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, tj. splatnost závazků a neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky (domněnka dle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů s vykonatelnými pohledávkami dovodit již ze spisových značek probíhajících řízení, které uvedl dlužník v bodu 16 svého návrhu. Z nich se podává, že tyto pohledávky se staly vykonatelnými (a musely tedy být splatné) v roce 2009 (dvě pohledávky) a v roce 2010 (jedna pohledávka). V této souvislosti možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 2/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 88/2010, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že u vykonatelné pohledávky lze dovodit závěr o existenci pohledávky po lhůtě splatnosti, ovšem bez údaje o tom, jak dlouho je pohledávka po lhůtě splatnosti.
Rovněž ze seznamu závazků, které dlužník stvrdil svým podpisem o správnosti a úplnosti, vyplývá, kdy nastala splatnost jeho nevykonatelných závazků. Je tedy zcela nepochybné, že peněžité závazky dlužníka jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ).
Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou způsobilé osvědčit jeho úpadek dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily dalšímu pokračování v řízení. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 13. července 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 28 INS 2231/2011 2 VSOL157/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Mariana anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. Míru 111, 666 01 Tišnov, zastoupeného JUDr. Štefánii Fajmonovou, advokátkou se sídlem V Lískách 1065/31, 591 01 Žďár nad Sázavou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně z dne 14.2.2011, č. j. KSBR 28 INS 2231/2011-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 11.2.2011 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob řešení úpadku navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle soudu prvního stupně z tvrzení dlužníka nevyplývá, jak dlouho jsou jeho závazky po splatnosti, proto je insolvenční návrh neurčitý. Vzhledem k tomu, že pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení, soud prvního stupně postupem dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm namítl, že v návrhu uvedl všechny rozhodující skutečnosti, tj. všechny věřitele, právní důvod dluhu, původní výši dluhu, datum splatnosti a částku, která ke dni podání insolvenčního návrhu zůstala neuhrazena. Navíc v příloze č. 1, která je nedílnou součástí insolvenčního návrhu, je uveden podrobný popis věřitele a vzniku dluhu, datum splatnosti pohledávek a rovněž je zde uvedeno, že všechny pohledávky jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Pokud jde o schopnost platit pohledávky věřitelů, odkázal dlužník na bod IV. insolvenčního návrhu. Dlužník je toho názoru, že je zřejmé, že při podání návrhu prokázal, že splňuje požadavky stanovené insolvenčním zákonem. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu Dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící jeho úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.
Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11.2.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že od roku 2008 u něho došlo k podstatnému poklesu příjmu, neboť mu již nenáleží náhrada za ztrátu výdělku z titulu nemoci z povolání. Dostal se tak do finanční tísně a důsledkem byla jeho neschopnost splácet veškeré závazky vůči věřitelům. V kolonce č. 14 formulářového návrhu označil 8 věřitelů (jménem a příjmením, názvem firmy), vůči nimž má závazky ve výši 520.718,94,-Kč, v kolonce č. 16 označil tři vykonatelné závazky, včetně spisové značky příslušných rozhodnutí (101 EX 00034/10, 41177/2009-637/III a H/2009/01551). V seznamu závazků dlužník řádně označil věřitele dle ust. § 104 odst. 3 IZ a současně uvedl datum splatnosti jednotlivých nevykonatelných i vykonatelných závazků.
Takto vylíčená skutková tvrzení jsou podle názoru odvolacího soudu způsobilá naplnit znaky úpadku, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1 IZ. Předně dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ), své věřitele konkretizoval a vyčíslil výši svých závazků. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že z obsahu návrhu lze dovodit skutková tvrzení způsobilá osvědčit i znaky úpadku dle § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, tj. splatnost závazků a neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky (domněnka dle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů s vykonatelnými pohledávkami dovodit již ze spisových značek probíhajících řízení, které uvedl dlužník v bodu 16 svého návrhu. Z nich se podává, že tyto pohledávky se staly vykonatelnými (a musely tedy být splatné) v roce 2009 (dvě pohledávky) a v roce 2010 (jedna pohledávka). V této souvislosti možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 2/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 88/2010, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že u vykonatelné pohledávky lze dovodit závěr o existenci pohledávky po lhůtě splatnosti, ovšem bez údaje o tom, jak dlouho je pohledávka po lhůtě splatnosti.
Rovněž ze seznamu závazků, které dlužník stvrdil svým podpisem o správnosti a úplnosti, vyplývá, kdy nastala splatnost jeho nevykonatelných závazků. Je tedy zcela nepochybné, že peněžité závazky dlužníka jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ).
Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou způsobilé osvědčit jeho úpadek dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily dalšímu pokračování v řízení. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 13. července 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu