2 VSOL 155/2011-A-73
KSBR 24 INS 11855/2010 2 VSOL 155/2011-A-73
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EUROČAS Group a.s., se sídlem Antonína Procházky 13/6c, 623 00 Brno, IČ: 25 55 58 63, o insolvenčním návrhu věřitelů a) LUHY REAL s.r.o., se sídlem Cejl 79/č.p. 826, 602 00 Brno, IČ: 60 71 23 92, zastoupeného Mgr. Pavlem Šmídem, advokátem se sídlem Jaselská 23, 602 00 Brno, b) Petra Alkera, bytem Mokrá 207, 664 04 Mokrá-Horákov, c) Ing. Michala Havránka, bytem Vaškova 420/1, 602 00 Brno, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.1.2011, č.j. KSBR 24 INS 11855/2010-A-16,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku II. mění tak, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
II. Věřitel a) je povinen zaplatit dlužníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 800,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o insolvenčním návrhu věřitele a) LUHY REAL s.r.o. (výrok I.) a současně dlužníkovi uložil povinnost zaplatit věřiteli a) náklady řízení ve výši 9.600,-Kč (výrok II.).
V důvodech usnesení uvedl, že věřitel a) podal dne 13.10.2010 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku. Podáním doručeným dne 1.11.2010 vzal věřitel a) svůj insolvenční návrh zpět v celém rozsahu. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 130 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle soudu prvního stupně došlo k úhradě pohledávky věřitele a) ze strany dlužníka v návaznosti na podání insolvenčního návrhu, proto byl insolvenční návrh podán důvodně a dlužník byl tak zavázán k náhradě účelně vynaložených nákladů věřitele, neboť zavinil zastavení řízení.
Proti výroku II. usnesení podal dlužník odvolání. Vyslovil názor, že s ohledem na věřitelovo zpětvzetí návrhu nelze v této fázi řízení zkoumat, zda je v úpadku a zda byl insolvenční návrh podán důvodně. Soud prvního stupně měl rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Opětovně zdůraznil, že insolvenční návrh věřitele a) považoval za šikanózní, podaný s cílem donutit ho uhradit údajnou dlužnou částku, k čemuž nakonec došlo, neboť dlužník hodlal docílit co nejrychlejšího ukončení řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený výrok usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. e/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel a) se insolvenčním návrhem ze dne 11.10.2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.741,70 Kč z titulu dlužných úroků z prodlení za pozdní zaplacení nájemného, která mu byla postoupena původní věřitelkou Ing. Miladou Kovářovou. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 1.11.2010 vzal věřitel a) insolvenční návrh zpět s odůvodněním, že mu dlužník uvedenou částku uhradil.
Podle ust. § 146 odst. odst. 1 písm. c) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.
Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
Při zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu se rozhoduje o nákladech řízení dle ust. § 146 odst. 1 písm. c), § 146 odst. 2 věty první nebo § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Uvedená ustanovení jsou přiměřeně aplikovatelná i při rozhodování o nákladech řízení při zastavení insolvenčního řízení. Obecně platí, že z procesního hlediska zastavení řízení zavinil navrhující věřitel, který vzal svůj insolvenční návrh zpět. Při rozhodování o tom, zda je skutečně namístě aplikace ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř., je však nutno v každém případě zohlednit důvody, pro které byl návrh vzat zpět, pokud se z obsahu spisu podávají.
V přezkoumávané věci ke zpětvzetí insolvenčního návrhu přiměl dlužník věřitele a) tím, že po zahájení řízení uhradil tvrzenou splatnou pohledávku věřitele a) ve výši 1.741,70 Kč. Aplikace ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. je tedy v tomto případě vyloučena. Zbývá posoudit, zda byl v dané věci vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. V takovém případě by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala dlužníka (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Soud prvního stupně při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení zcela pominul povahu insolvenčního řízení. Důvodnost podání insolvenčního návrhu se totiž posuzuje nejenom z hlediska oprávněnosti věřitelem tvrzené pohledávky za dlužníkem (jak je tomu pravidelně v řízeních o zaplacení). Předmětem insolvenčního řízení je totiž nikoliv požadavek na zaplacení pohledávky navrhujícího věřitele, nýbrž dlužníkův úpadek a způsob jeho řešení. Věřitel doložením své splatné pohledávky za dlužníkem dokládá svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, není to však jediný předpoklad k tomu, aby mohl být s podaným návrhem úspěšný, tj. aby insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dalším předpokladem je osvědčení úpadku dlužníka (§ 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ). Pouze s poukazem na to, že věřitelem tvrzená pohledávka byla po podání návrhu zaplacena, navíc za situace, kdy uplatňovaná pohledávka byla nepatrného rozsahu, její oprávněnost dlužník zpochybňoval a dle svého tvrzení ji uhradil pouze za účelem dosažení co nejrychlejšího ukončení řízení, proto nelze uzavřít, že návrh byl podán důvodně.
Z uvedeného vyplývá, že v přezkoumávané věci nebylo možno o nákladech řízení rozhodnout podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., ale soud prvního stupně měl postupovat dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odvolací soud proto dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužník byl s podaným odvoláním úspěšný a v odvolacím řízení mu vznikly náklady za právní zastoupení jeho tehdejší advokátkou JUDr. Světlanou Žabenskou. Tyto sestávají z odměny za zastupování ve výši 500,-Kč podle ust. § 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a 1 režijního paušálu á 300,-Kč za odvolání podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
KSBR 24 INS 11855/2010 2 VSOL 155/2011-A-73
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EUROČAS Group a.s., se sídlem Antonína Procházky 13/6c, 623 00 Brno, IČ: 25 55 58 63, o insolvenčním návrhu věřitelů a) LUHY REAL s.r.o., se sídlem Cejl 79/č.p. 826, 602 00 Brno, IČ: 60 71 23 92, zastoupeného Mgr. Pavlem Šmídem, advokátem se sídlem Jaselská 23, 602 00 Brno, b) Petra Alkera, bytem Mokrá 207, 664 04 Mokrá-Horákov, c) Ing. Michala Havránka, bytem Vaškova 420/1, 602 00 Brno, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.1.2011, č.j. KSBR 24 INS 11855/2010-A-16,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku II. mění tak, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
II. Věřitel a) je povinen zaplatit dlužníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 800,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o insolvenčním návrhu věřitele a) LUHY REAL s.r.o. (výrok I.) a současně dlužníkovi uložil povinnost zaplatit věřiteli a) náklady řízení ve výši 9.600,-Kč (výrok II.).
V důvodech usnesení uvedl, že věřitel a) podal dne 13.10.2010 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku. Podáním doručeným dne 1.11.2010 vzal věřitel a) svůj insolvenční návrh zpět v celém rozsahu. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 130 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle soudu prvního stupně došlo k úhradě pohledávky věřitele a) ze strany dlužníka v návaznosti na podání insolvenčního návrhu, proto byl insolvenční návrh podán důvodně a dlužník byl tak zavázán k náhradě účelně vynaložených nákladů věřitele, neboť zavinil zastavení řízení.
Proti výroku II. usnesení podal dlužník odvolání. Vyslovil názor, že s ohledem na věřitelovo zpětvzetí návrhu nelze v této fázi řízení zkoumat, zda je v úpadku a zda byl insolvenční návrh podán důvodně. Soud prvního stupně měl rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Opětovně zdůraznil, že insolvenční návrh věřitele a) považoval za šikanózní, podaný s cílem donutit ho uhradit údajnou dlužnou částku, k čemuž nakonec došlo, neboť dlužník hodlal docílit co nejrychlejšího ukončení řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený výrok usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. e/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel a) se insolvenčním návrhem ze dne 11.10.2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.741,70 Kč z titulu dlužných úroků z prodlení za pozdní zaplacení nájemného, která mu byla postoupena původní věřitelkou Ing. Miladou Kovářovou. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 1.11.2010 vzal věřitel a) insolvenční návrh zpět s odůvodněním, že mu dlužník uvedenou částku uhradil.
Podle ust. § 146 odst. odst. 1 písm. c) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.
Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
Při zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu se rozhoduje o nákladech řízení dle ust. § 146 odst. 1 písm. c), § 146 odst. 2 věty první nebo § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Uvedená ustanovení jsou přiměřeně aplikovatelná i při rozhodování o nákladech řízení při zastavení insolvenčního řízení. Obecně platí, že z procesního hlediska zastavení řízení zavinil navrhující věřitel, který vzal svůj insolvenční návrh zpět. Při rozhodování o tom, zda je skutečně namístě aplikace ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř., je však nutno v každém případě zohlednit důvody, pro které byl návrh vzat zpět, pokud se z obsahu spisu podávají.
V přezkoumávané věci ke zpětvzetí insolvenčního návrhu přiměl dlužník věřitele a) tím, že po zahájení řízení uhradil tvrzenou splatnou pohledávku věřitele a) ve výši 1.741,70 Kč. Aplikace ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. je tedy v tomto případě vyloučena. Zbývá posoudit, zda byl v dané věci vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. V takovém případě by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala dlužníka (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Soud prvního stupně při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení zcela pominul povahu insolvenčního řízení. Důvodnost podání insolvenčního návrhu se totiž posuzuje nejenom z hlediska oprávněnosti věřitelem tvrzené pohledávky za dlužníkem (jak je tomu pravidelně v řízeních o zaplacení). Předmětem insolvenčního řízení je totiž nikoliv požadavek na zaplacení pohledávky navrhujícího věřitele, nýbrž dlužníkův úpadek a způsob jeho řešení. Věřitel doložením své splatné pohledávky za dlužníkem dokládá svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, není to však jediný předpoklad k tomu, aby mohl být s podaným návrhem úspěšný, tj. aby insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dalším předpokladem je osvědčení úpadku dlužníka (§ 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ). Pouze s poukazem na to, že věřitelem tvrzená pohledávka byla po podání návrhu zaplacena, navíc za situace, kdy uplatňovaná pohledávka byla nepatrného rozsahu, její oprávněnost dlužník zpochybňoval a dle svého tvrzení ji uhradil pouze za účelem dosažení co nejrychlejšího ukončení řízení, proto nelze uzavřít, že návrh byl podán důvodně.
Z uvedeného vyplývá, že v přezkoumávané věci nebylo možno o nákladech řízení rozhodnout podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., ale soud prvního stupně měl postupovat dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odvolací soud proto dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužník byl s podaným odvoláním úspěšný a v odvolacím řízení mu vznikly náklady za právní zastoupení jeho tehdejší advokátkou JUDr. Světlanou Žabenskou. Tyto sestávají z odměny za zastupování ve výši 500,-Kč podle ust. § 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a 1 režijního paušálu á 300,-Kč za odvolání podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu