2 VSOL 150/2017-A-9
KSBR 31 INS 29106/2016 2 VSOL 150/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: BPI GROUP s.r.o., IČ 277 01 166, se sídlem Valchařská 35/6, 614 00, Brno, o insolvenčním návrhu věřitele: Jan Hradil, IČ 634 21 071, s místem podnikání Lipová 454, 683 55 Bošovice, zastoupeného JUDr. Milanem Švejdou Ph.D., advokátem se sídlem Dřevařská 12, 602 00 Brno, o odvolání navrhujícího věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4 ze dne 2. ledna 2017
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4 ze dne 2. ledna 2017 se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl insolvenční návrh věřitele Jana Hradila (dále jen navrhovatel ), neboť navrhovatel v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní datum splatnosti pohledávky dalšího věřitele. V návrhu tak chybí vylíčení některých rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že v návrhu na zahájení insolvenčního řízení uvedl všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, jak ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona požaduje. Vylíčil skutečnosti, z nichž vyplývá existence a konkrétní výše pohledávky, jež má navrhovatel za dlužníkem, a to pohledávky ve výši 800.913,-Kč. Dále uvedl splatnost této pohledávky v konkrétních datech v průběhu roku 2014. Navrhovatel isir.justi ce.cz dále uvedl existenci dalšího konkrétního věřitele dlužníka, existenci jeho pohledávky za dlužníkem o konkrétní výši a uvedl skutečnost, že tato pohledávka je již po lhůtě splatnosti, s tím, že je tak zcela zřejmé z přiložených faktur. Navrhovatel je toho názoru, že dostatečně určitě specifikoval skutečnosti osvědčující, že dlužník má více věřitelů a že tento další věřitel má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Skutečnost, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, pak vyplývá z toho, že dlužník své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak je zřejmé z jednotlivých faktur. Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh navrhovatele v důsledku jediné shora uvedené a soudem tvrzené vady, tedy že v insolvenčním návrhu nebylo výslovně textově uvedeno datum splatnosti pohledávky dalšího věřitele. Takový postup považuje navrhovatel za nesprávný a v rozporu s platnou právní úpravou a smyslem insolvenčního řízení. Odvolatel má za to, že takto přísné nároky lze klást tolika na specifikaci dluhu dlužníka, nikoliv na dalšího věřitele. V situaci, kdy je soudu zcela zjevná splatnost pohledávky dalšího věřitele a i skutečnost, že dlužník neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nelze jinak než odmítnutí návrhu považovat za zbytečný formalismus. Navrhovatel má za to, že insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Z důvodů shora uvedených navrhuje navrhovatel, aby odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. ledna 2017, č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21. 12. 2016, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přes vady odvolání přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 21. 12. 2016 insolvenčním návrhem věřitele, který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu věřitel řádně vymezil svou pohledávku za dlužníkem jak důvodem, výší i splatností. K dalším věřitelům uvedl, že: je mu známo, že není jediným věřitelem dlužníka, ale že zde existuje více věřitelů. Tuto informaci navrhovatel získal při komunikaci s dalšími subjekty, které se podílely na pracích na Švejdově pavilonu, na MŠ Libušina třída 15, Brno, či na obytném domě Kobližná, Brno, a tedy konaly pro dlužníka určité práce. Jedním z těchto subjektů je pak pan Jan Kuchař. IČ 644 01 928, sídlem Vyhlídka 429. Bošovice 683 55. který vystavil dlužníkovi fakturu č. 018/2014 na částku 41.030,-Kč, kterou vyúčtoval provedené práce na MŠ Libušina třída 15, Brno. Dle informací od pana Kuchaře nebyla předmětná faktura doposud dlužníkem uhrazena. Další věřitelé dlužníka nejsou navrhovateli známy a stejně tak mu není známa přesná výše jejich pohledávek za dlužníkem, nicméně navrhovatel s těmito komunikoval a tito mu sdělili informace o existenci jejich pohledávek a existenci dalších věřitelů dlužníka. Na základě informací, které navrhovatel obdržel, je pak možné, že by u dlužníka mohly existovat i dluhy na dani, pojistném na sociální zabezpečení, či na zdravotním pojištění. Tuto informaci však nemá navrhovatel ověřenu. Důkaz: Faktura č. 018/2014, ze dne 16.9.2014 Navrhovatel tedy shrnuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník má alespoň dva věřitele. Navrhovatel tedy konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník naplňuje požadavky uvedené v ust. § 3 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a tedy že je v úpadku, neboť má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Skutečnost, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, pak vyplývá z toho, že dlužník své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak je zřejmé z jednotlivých faktur. Na základě shora uvedených skutečností je dle navrhovatele dostatečně odůvodněno podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a dle doložených listin je prokázáno, že dlužník je v úpadku.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 InsZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Z citovaného ustanovení § 3 odst. 1 InsZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 InsZ.
Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 InsZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ InsZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ InsZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ InsZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ InsZ).
V usnesení ze dne 21.12.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh věřitele nesplňuje. Navrhovatel sice v návrhu uvedl řádně tvrzení o svých pohledávkách, jejich výši a splatnosti, uvedl řádně též tvrzení o dalším věřiteli a výši jeho pohledávky, neuvedl však řádně tvrzení o splatnosti této pohledávky, což je podstatnou náležitostí (essentialia negotii, conditio sine qua non) insolvenčního návrhu; neuvedl též řádně tvrzení o pohledávkách dalších věřitelů.
Odkaz na údaje ve faktuře vystavené dlužníkovi dalším věřitelem není dostatečným tvrzením o splatnosti pohledávky, neboť bez konkrétního tvrzení o splatnosti nelze bez pochybností předjímat, že splatnost skutečně nastala podle fakturačních údajů. Navíc, jak správně uvedl insolvenční soud, listinné důkazy ani přílohy nejsou podle § 103 odst. 3 InsZ součástí insolvenčního návrhu, přičemž soud není povinen v předkládaných listinách hledat skutečnosti, jež měl navrhovatel uvést v insolvenčním návrhu. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. 29 NSČR 7/2008-A).
Insolvenční soud tedy správně konstatoval, že insolvenční návrh věřitele trpí vytýkanými vadami, neobsahuje konkrétní tvrzení o skutečnostech, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, chybí konkrétní tvrzení o splatnosti závazků dalšího příp. dalších věřitelů a konkrétní tvrzení o platební neschopnosti dlužníka. Tyto vady brání projednání věci, přičemž vady návrhu takového druhu odstranit nelze, a procesním následkem takto vadného návrhu je jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ.
Odvolací soud z těchto důvodů napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 16. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSBR 31 INS 29106/2016 2 VSOL 150/2017-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: BPI GROUP s.r.o., IČ 277 01 166, se sídlem Valchařská 35/6, 614 00, Brno, o insolvenčním návrhu věřitele: Jan Hradil, IČ 634 21 071, s místem podnikání Lipová 454, 683 55 Bošovice, zastoupeného JUDr. Milanem Švejdou Ph.D., advokátem se sídlem Dřevařská 12, 602 00 Brno, o odvolání navrhujícího věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4 ze dne 2. ledna 2017
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4 ze dne 2. ledna 2017 se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením odmítl insolvenční návrh věřitele Jana Hradila (dále jen navrhovatel ), neboť navrhovatel v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní datum splatnosti pohledávky dalšího věřitele. V návrhu tak chybí vylíčení některých rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že v návrhu na zahájení insolvenčního řízení uvedl všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, jak ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona požaduje. Vylíčil skutečnosti, z nichž vyplývá existence a konkrétní výše pohledávky, jež má navrhovatel za dlužníkem, a to pohledávky ve výši 800.913,-Kč. Dále uvedl splatnost této pohledávky v konkrétních datech v průběhu roku 2014. Navrhovatel isir.justi ce.cz dále uvedl existenci dalšího konkrétního věřitele dlužníka, existenci jeho pohledávky za dlužníkem o konkrétní výši a uvedl skutečnost, že tato pohledávka je již po lhůtě splatnosti, s tím, že je tak zcela zřejmé z přiložených faktur. Navrhovatel je toho názoru, že dostatečně určitě specifikoval skutečnosti osvědčující, že dlužník má více věřitelů a že tento další věřitel má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Skutečnost, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, pak vyplývá z toho, že dlužník své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak je zřejmé z jednotlivých faktur. Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh navrhovatele v důsledku jediné shora uvedené a soudem tvrzené vady, tedy že v insolvenčním návrhu nebylo výslovně textově uvedeno datum splatnosti pohledávky dalšího věřitele. Takový postup považuje navrhovatel za nesprávný a v rozporu s platnou právní úpravou a smyslem insolvenčního řízení. Odvolatel má za to, že takto přísné nároky lze klást tolika na specifikaci dluhu dlužníka, nikoliv na dalšího věřitele. V situaci, kdy je soudu zcela zjevná splatnost pohledávky dalšího věřitele a i skutečnost, že dlužník neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nelze jinak než odmítnutí návrhu považovat za zbytečný formalismus. Navrhovatel má za to, že insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Z důvodů shora uvedených navrhuje navrhovatel, aby odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. ledna 2017, č.j. KSBR 31 INS 29106/2016-A-4, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21. 12. 2016, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen InsZ ).
Podle ustanovení § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přes vady odvolání přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 21. 12. 2016 insolvenčním návrhem věřitele, který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu věřitel řádně vymezil svou pohledávku za dlužníkem jak důvodem, výší i splatností. K dalším věřitelům uvedl, že: je mu známo, že není jediným věřitelem dlužníka, ale že zde existuje více věřitelů. Tuto informaci navrhovatel získal při komunikaci s dalšími subjekty, které se podílely na pracích na Švejdově pavilonu, na MŠ Libušina třída 15, Brno, či na obytném domě Kobližná, Brno, a tedy konaly pro dlužníka určité práce. Jedním z těchto subjektů je pak pan Jan Kuchař. IČ 644 01 928, sídlem Vyhlídka 429. Bošovice 683 55. který vystavil dlužníkovi fakturu č. 018/2014 na částku 41.030,-Kč, kterou vyúčtoval provedené práce na MŠ Libušina třída 15, Brno. Dle informací od pana Kuchaře nebyla předmětná faktura doposud dlužníkem uhrazena. Další věřitelé dlužníka nejsou navrhovateli známy a stejně tak mu není známa přesná výše jejich pohledávek za dlužníkem, nicméně navrhovatel s těmito komunikoval a tito mu sdělili informace o existenci jejich pohledávek a existenci dalších věřitelů dlužníka. Na základě informací, které navrhovatel obdržel, je pak možné, že by u dlužníka mohly existovat i dluhy na dani, pojistném na sociální zabezpečení, či na zdravotním pojištění. Tuto informaci však nemá navrhovatel ověřenu. Důkaz: Faktura č. 018/2014, ze dne 16.9.2014 Navrhovatel tedy shrnuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník má alespoň dva věřitele. Navrhovatel tedy konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník naplňuje požadavky uvedené v ust. § 3 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a tedy že je v úpadku, neboť má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Skutečnost, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, pak vyplývá z toho, že dlužník své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak je zřejmé z jednotlivých faktur. Na základě shora uvedených skutečností je dle navrhovatele dostatečně odůvodněno podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a dle doložených listin je prokázáno, že dlužník je v úpadku.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 InsZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 InsZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 InsZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Z citovaného ustanovení § 3 odst. 1 InsZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 InsZ.
Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 InsZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ InsZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ InsZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ InsZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ InsZ).
V usnesení ze dne 21.12.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh věřitele nesplňuje. Navrhovatel sice v návrhu uvedl řádně tvrzení o svých pohledávkách, jejich výši a splatnosti, uvedl řádně též tvrzení o dalším věřiteli a výši jeho pohledávky, neuvedl však řádně tvrzení o splatnosti této pohledávky, což je podstatnou náležitostí (essentialia negotii, conditio sine qua non) insolvenčního návrhu; neuvedl též řádně tvrzení o pohledávkách dalších věřitelů.
Odkaz na údaje ve faktuře vystavené dlužníkovi dalším věřitelem není dostatečným tvrzením o splatnosti pohledávky, neboť bez konkrétního tvrzení o splatnosti nelze bez pochybností předjímat, že splatnost skutečně nastala podle fakturačních údajů. Navíc, jak správně uvedl insolvenční soud, listinné důkazy ani přílohy nejsou podle § 103 odst. 3 InsZ součástí insolvenčního návrhu, přičemž soud není povinen v předkládaných listinách hledat skutečnosti, jež měl navrhovatel uvést v insolvenčním návrhu. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. 29 NSČR 7/2008-A).
Insolvenční soud tedy správně konstatoval, že insolvenční návrh věřitele trpí vytýkanými vadami, neobsahuje konkrétní tvrzení o skutečnostech, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, chybí konkrétní tvrzení o splatnosti závazků dalšího příp. dalších věřitelů a konkrétní tvrzení o platební neschopnosti dlužníka. Tyto vady brání projednání věci, přičemž vady návrhu takového druhu odstranit nelze, a procesním následkem takto vadného návrhu je jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ.
Odvolací soud z těchto důvodů napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
V Olomouci dne 16. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu