2 VSOL 13/2010-B-21
KSOS 33 INS 5524/2009 2 VSOL 13/2010-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 165, 747 31 Chlebičov, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Pernštýnské nám. č.p. 80, 530 02 Pardubice-Staré Město, IČ: 61 86 00 69, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2009, č.j. KSOS 33 INS 5524/2009-B-12,

takto:

Odvolání věřitele se o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.). Plátci mzdy dlužnice uložil, aby počínaje měsícem listopadem 2009 prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení předností pohledávky, a sražené částky zasílal insolvenčnímu správci (výrok II.). Výrokem III. soud prvního stupně uložil insolvenčnímu správci, aby každý kalendářní měsíc z částky sražené dlužnici podle výroku II.: 1. si ponechal částku 1.071,-Kč jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů, 2. uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou, 3. zbývající částku vyplatil nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 30.11.2009, druhou a další splátku nadále vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, v poměru určeném u každého v tomto výroku specifikovaného věřitele. U věřitele č. přihl. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s., výše jehož zjištěné pohledávky činí 50.229,-Kč, byl stanoven poměr uspokojení 10,18%. Dále vyslovil výrok, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od listopadu 2009 do října 2014, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, a věřitele vyzval, aby sdělili insolvenčnímu správci způsob, jakým jim má být částka vyplacena.

V důvodech tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.9.2009 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jí oddlužení. Na přezkumném jednání dne 19.10.2009 byly přezkoumány přihlášky P1 až P6 věřitelů č. 1 až 6. U pohledávky P1 věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. nebyla insolvenčním správcem do seznamu přihlášených pohledávek zařazena částka 47.376,-Kč, neboť ta je dle ust. § 170 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) vyloučena z uspokojení. Stejně tak tomu bylo u pohledávky P5 věřitele Home Credit a.s., IČ: 26 97 86 36 ve výši 57.651,24 Kč. O způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře soud prvního stupně rozhodl dle § 402 odst. 5 IZ. Zároveň vydal související výroky dle § 406 odst. 3 IZ.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že část jeho pohledávky ve výši 47.376,-Kč nebyla přezkoumána, ačkoliv dle insolvenčního zákona může být při přezkumném jednání přihlášená pohledávka buď zjištěna nebo popřena. V jeho případě nebylo učiněno ani jedno. Věřitel má za to, že označení vyloučení znamená fakticky popření pohledávky. Pokud se insolvenční správce a dlužnice domnívají, že se jedná o úroky, úroky z prodlení nebo poplatky z prodlení, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, pak měli pohledávku věřitele popřít, jat ostatně i věřitel na základě seznamu přihlášených pohledávek i očekával. Zdůraznil, že dle ust. § 189 odst. 1 IZ byla pohledávka původně zařazena do seznamu, a proto měla být přezkoumána. Navíc se nejedná o případ spadající pod ust. § 170 písm. b) IZ , neboť vyloučená částka představuje zbylé splátky jistiny, na které vznikl nárok při poskytnutí úvěru, tedy před zahájením insolvenčního řízení. Pokud správce hodlal vyloučit jeho pohledávku z uspokojení, měl postupovat dle ust. § 189 odst. 3 IZ. Z opatrnosti, přestože si je vědom ust. § 406 odst. 4 IZ, věřitel podává odvolání a žádá, aby byl opraven splátkový kalendář tak, že jeho pohledávka bude uvedena v plné výši, tj. 97.605,-Kč a s odpovídajícím poměrem uspokojení. Současně učinil obsahem svého podání žádost, aby insolvenční soud na zvláštním přezkumném jednání přezkoumal jeho pohledávku ve výši 47.376,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 406 odst. 4 věta druhá IZ může odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl.

S ohledem na dikci citovaného zákonného ustanovení a skutečnost, že odvolatel se nezúčastnil schůze věřitelů, na níž mělo být hlasováno o přijetí způsobu oddlužení, ani nevyužil možnost hlasovat mimo schůzi věřitelů (§ 400 a 401 IZ), nelze než dospět k závěru, že mu nesvědčí právo domáhat se přezkumu usnesení o schválení oddlužení cestou řádného opravného prostředku. Jeho odvolání proto bylo odvolacím soudem jako podané neoprávněnou osobou dle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že z celého obsahu odvolání vyplývá, že věřitel ve skutečnosti nemá výhrady proti věcné správnosti usnesení o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, ale brojí proti postupu správce, který část jeho pohledávky ve výši 47.376,-Kč bezprostředně před přezkumným jednáním vyřadil ze seznamu přihlášených pohledávek jako vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 odst. 1 písm. b) IZ. Předně je nutno odmítnout výklad odvolatele, podle něhož z ust. § 189 odst. 3 IZ vyplývá, že insolvenční správce nemůže po uplynutí lhůty tam stanovené vyloučit pohledávku z uspokojení . Z poslední věty dotčeného ustanovení, která zní: Insolvenční soud dále bez zbytečného odkladu zveřejní v insolvenčním rejstříku každou změnu seznamu přihlášených pohledávek , podle odvolacího soudu nepochybně plyne, že správce je oprávněn seznam přihlášených pohledávek upravovat i poté, kdy je tento zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Své stanovisko k přihlášeným pohledávkám je pak dle § 192 odst. 1 IZ oprávněn měnit i při přezkumném jednání.

Je-li do insolvenčního řízení přihlášena pohledávka, jejíž uspokojení je dle § 170 IZ vyloučeno, neměl by insolvenční správce takovou pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek zařadit (§ 189 odst. 1 věta druhá IZ). Zákon však výslovně neupravuje postup pro případ, vznikne-li spor o to, zda se skutečně jedná o pohledávku z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučenou. Nezařazení pohledávky do seznamu přihlášených pohledávek, čehož důsledkem je její vyloučení z uspokojení, má přitom do právní sféry věřitele stejný dopad jako její popření. Z uvedeného vyplývá, že věřitel musí mít možnost obrany proti postupu správce, který chybně nezařadí pohledávku věřitele do seznamu přihlášených pohledávek, neboť jen tak bude naplněna zásada insolvenčního řízení vymezená v ust. § 5 písm. a) IZ. Jako nejvhodnější prostředek k ochraně práv věřitelů se odvolacímu soudu jeví návrh věřitele, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Ostatně i v konkursním řízení, vedeném dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se soudní praxe zabývala otázkou, jakým způsobem řešit spor mezi správcem konkursní podstaty a věřiteli o tom, zda se k jimi uplatňovaným pohledávkám nepřihlíží, a to ať již z důvodu vad přihlášky (§ 20 odst. 3), pro opožděnost (§ 22 odst. 2), anebo z důvodu jejich vyloučení z uspokojení (§ 33 odst. 1). Dospěla přitom k závěru, že prostředkem obrany věřitele je návrh na zařazení pohledávky do seznamu přihlášených pohledávek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2008, sp. zn. 29 Cdo 3972/2008, a usnesení ze dne 22.3.2006, sp. zn. 29 Odo 601/2005). Platný insolvenční zákon upravuje obranu věřitele pro případ, kdy nesouhlasí se závěrem o opožděnosti jeho přihlášky či její vadnosti (§ 185 IZ), výše naznačený prostředek obrany věřitele proti možnému chybnému postupu správce lze proto v insolvenčním řízení využít pro zbylé případy, tj. pro řešení sporu mezi věřitelem a správcem o to, zda přihlášená pohledávka (či její část) je či není vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení z důvodů uvedených § 170 IZ, pročež by neměla být zařazena do seznamu přihlášených pohledávek.

Že se jedná o prostředek obrany vhodný a účastníkům srozumitelný ostatně vyplývá i z obsahu odvolání v dané věci. Z podání věřitele totiž vyplývá, že současně s odvoláním podává i žádost o přezkoumání jeho pohledávky na přezkumném jednání . Bude tedy na insolvenčním soudu, aby věřitelem tvrzené skutečnosti vyhodnotil, přezkoumal postup správce a rozhodl, zda byl dán důvod pro nezařazení pohledávky věřitele ve výši 47.376,-Kč do seznamu přihlášených pohledávek. Pokud návrhu věřitele nevyhoví, bude mít věřitel možnost napadnout rozhodnutí insolvenčního soudu odvoláním.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 11. března 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Olga Chlebková předseda senátu