2 VSOL 126/2011-A-20
KSBR 40 INS 7459/2010 2 VSOL 126/2011-A-20
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 1165/5, 693 01 Hustopeče, o insolvenčním návrhu věřitelky Komerční banky, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČ: 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem E. Peškové 15, 150 00 Praha 5, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2011, č. j. KSBR 40 INS 7459/2010-A-15,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitelky se n e o d m í t á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelky ze dne 16.6.2010 (výrok I.), nepřiznal dlužníkovi náhradu nákladů řízení (výrok II.) a věřitelce vrátil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč,-(výrok III.).
V důvodech usnesení uvedl, že věřitelka se insolvenčním návrhem ze dne 16.6.2010, doručeným soudu dne 2.7.2010, domáhala zjištění úpadku dlužníka, neboť eviduje za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 885.875,80,-Kč. Podle soudu prvního stupně věřitelka ve svém návrhu podrobně rozvedla okolnosti osvědčující její oprávnění podat insolvenční návrh, avšak neuvedla žádné konkrétní okolnosti svědčící o úpadku dlužníka. V obecné rovině uvedla subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli, aniž by tvrdila konkrétní okolnosti, že tyto pohledávky jsou existentní, neboť zápis zástavních práv v katastru nemovitostí nevylučuje, že pohledávka takového subjektu byla již uhrazena. Především však zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit, tj. se nachází v platební neschopnosti. Věřitelka pouze vyslovila domněnku, že vzhledem k datu zápisu v katastru nemovitostí má dlužník závazky starší tří měsíců. Tento údaj by musel být doplněn o konkrétní skutečnosti, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část dlužníkových peněžitých závazků. Podle zákonné úpravy není insolvenční soud povolán k tomu, aby svojí rozhodovací činností učinil věřitelův insolvenční návrh perfektním a nahrazoval tak v konečném důsledku řízení sporná. Proto postupoval soud dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitelky odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí podala věřitelka odvolání. V něm uvedla, že ve svém návrhu podrobně popsala svou pohledávku tak, jak to vyžaduje insolvenční zákon a ke skutečnostem, které mají osvědčit úpadek dlužníka jednoznačně sdělila (nikoliv vyslovila domněnku), že dlužník má závazky vůči třetím osobám a tyto osoby v návrhu dostatečně označila. Přitom vycházela z dobré víry v zápis na listu vlastnictví a tuto listinu předložila jako důkaz. Navíc doložila i exekuční příkaz č. j. 030 Ex 8501/07-7, který jednoznačně prokázal existenci splatné a vykonatelné pohledávky dalšího věřitele. Dále uvedla, že v návrhu prokazatelně popsala, v čem spatřuje neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky, a to konkrétně, že dlužníkovy závazky jsou splatné více jak 3 měsíce s ohledem na data zápisů v katastru nemovitostí. Podle věřitelky není nutné v insolvenčním návrhu jakkoli blíže precizovat či opisovat ustanovení zákona. Vyslovila názor, že nelze po věřiteli opodstatněně požadovat, aby uvedl konkrétní okolnosti svědčící o tom, že pohledávky ostatních věřitelů jsou existentní. Podrobnosti o existenci pohledávek jiných věřitelů nemohou být jakémukoliv navrhovateli ani známy, a to již s ohledem na předpisy upravující např. ochranu osobních údajů či bankovní tajemství. Obdobně ani nelze po navrhovateli požadovat, aby prokazoval, že pohledávky ostatních věřitelů nezanikly. Zdůraznila také, že v průběhu řízení již k výzvě soudu uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení a navíc na výzvu soudu již několik věřitelů existenci několik let splatných pohledávek za dlužníkem potvrdilo. Postup soudu proto označila za nepochopitelný a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelky je důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a insolvenčního dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení i jejich zástupců. Dle odstavce 2, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá. Podle odstavce 3, věty druhé, je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit i její přihlášku (§ 105 IZ).
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu vyplývá, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2.7.2010 insolvenčním návrhem věřitelky Komerční banky, a.s. V něm tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o úvěru reg. č. 0740006240192 ze dne 23.3.2006, ve znění dodatku ze dne 29.1.2008, na základě které dlužníkovi poskytla hypoteční úvěr ve výši 750.000,-Kč. Tato pohledávka je na základě zástavní smlouvy k nemovitostem reg. č. 10000047829 ze dne 23.3.2006 zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Dlužník od 25.11.2008 zastavil platby, a s účinností od 15.7.2009 věřitelka pohledávku zesplatnila. K 11.6.2010 činila pohledávka celkem 885.875,80,-Kč. Dále věřitelka uvedla, že z výpisu katastru nemovitostí (LV č. 1207) jsou jí známy další věřitelé, vůči nimž má dlužník splatné závazky. Jedná se o Okresní správu sociálního zabezpečení Břeclav, Finanční úřad v Hustopečích, VB Leasing CZ, spol. s r.o., v jejichž prospěch jsou vedeny exekuce či byla na příslušný LV zapsána zástavní práva soudcovská a zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu. S ohledem na data zápisů v katastru nemovitostí jsou dlužníkovy závazky splatné více jak tři měsíce. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 9.7.2010 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení v podání ze dne 16.7.2010, že má za dlužníkem splatnou pohledávku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále. Rovněž Finanční úřad v Hustopečích soudu prvního stupně sdělil, že eviduje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 1.022.456,-Kč.
Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V posuzované věci věřitelka ve svém insolvenčním návrhu dostatečně určitě popsala existenci své nevykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi (§ 105 IZ). Z návrhu je totiž zřejmé, že dovozuje své oprávnění podat insolvenční návrh z toho, že dlužník řádně a včas neplnil povinnosti ze smlouvy o úvěru, přičemž tvrdila i splatnost její úvěrové pohledávky.
V přezkoumávané věci soud prvního stupně insolvenčnímu návrhu vytýkal nedostatečně vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Odvolací soud má za to, že při řešení otázky, co jsou ony rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Těmito rozhodujícími skutečnostmi se i u věřitelských návrhů musí rozumět vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V posuzované věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhující věřitelky samotné byli v návrhu řádně označeni další tři věřitelé dlužníka. Skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů ČR-České správy sociálního zabezpečení a Finančního úřadu v Hustopečích dovodit již ze spisových značek probíhajících exekučních řízení. Z nich se podává, že některé tyto pohledávky se staly vykonatelnými (a musely tedy být splatné) v roce 2007, nejpozději v roce 2009. Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ). Pochopitelně není vyloučeno, že pohledávky uvedených subjektů již mohly být uhrazeny, neboť věřitelka při podání návrhu vycházela z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelkou uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným. Soud prvního stupně se dále mýlí i v tom, pokud u věřitelkou dovozované domněnky platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ uvádí, že se musí jednat o neschopnost dlužníka platit podstatnou část svých peněžitých závazků. Nic takového se z označeného zákonného ustanovení nepodává. Požadavkem, aby se jednalo o podstatnou část peněžitých závazků dlužníka, zákon podmiňuje založení domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ.
Lze tedy uzavřít, že argumentace věřitelky uvedená v jejím odvolání je přiléhavá a odvolací námitky důvodné. Přisvědčit lze věřitelce i v tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud před vydáním napadeného usnesení jí uložil povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Pokud soud požaduje po insolvenčním navrhovateli zálohu na náklady insolvenční řízení, je zřejmé, že návrh považuje za projednatelný. Je totiž pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ. Jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sp. zn. 1 VSPH 96/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Tento nesprávný postup soudu prvního stupně však neměl vliv na věcnou stránku usnesení o odmítnutí návrhu pro vady.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitelky obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě prokázání či osvědčení těchto tvrzení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost a je projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 9. června 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 40 INS 7459/2010 2 VSOL 126/2011-A-20
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 1165/5, 693 01 Hustopeče, o insolvenčním návrhu věřitelky Komerční banky, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČ: 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem E. Peškové 15, 150 00 Praha 5, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2011, č. j. KSBR 40 INS 7459/2010-A-15,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitelky se n e o d m í t á.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelky ze dne 16.6.2010 (výrok I.), nepřiznal dlužníkovi náhradu nákladů řízení (výrok II.) a věřitelce vrátil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč,-(výrok III.).
V důvodech usnesení uvedl, že věřitelka se insolvenčním návrhem ze dne 16.6.2010, doručeným soudu dne 2.7.2010, domáhala zjištění úpadku dlužníka, neboť eviduje za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 885.875,80,-Kč. Podle soudu prvního stupně věřitelka ve svém návrhu podrobně rozvedla okolnosti osvědčující její oprávnění podat insolvenční návrh, avšak neuvedla žádné konkrétní okolnosti svědčící o úpadku dlužníka. V obecné rovině uvedla subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli, aniž by tvrdila konkrétní okolnosti, že tyto pohledávky jsou existentní, neboť zápis zástavních práv v katastru nemovitostí nevylučuje, že pohledávka takového subjektu byla již uhrazena. Především však zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit, tj. se nachází v platební neschopnosti. Věřitelka pouze vyslovila domněnku, že vzhledem k datu zápisu v katastru nemovitostí má dlužník závazky starší tří měsíců. Tento údaj by musel být doplněn o konkrétní skutečnosti, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část dlužníkových peněžitých závazků. Podle zákonné úpravy není insolvenční soud povolán k tomu, aby svojí rozhodovací činností učinil věřitelův insolvenční návrh perfektním a nahrazoval tak v konečném důsledku řízení sporná. Proto postupoval soud dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitelky odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí podala věřitelka odvolání. V něm uvedla, že ve svém návrhu podrobně popsala svou pohledávku tak, jak to vyžaduje insolvenční zákon a ke skutečnostem, které mají osvědčit úpadek dlužníka jednoznačně sdělila (nikoliv vyslovila domněnku), že dlužník má závazky vůči třetím osobám a tyto osoby v návrhu dostatečně označila. Přitom vycházela z dobré víry v zápis na listu vlastnictví a tuto listinu předložila jako důkaz. Navíc doložila i exekuční příkaz č. j. 030 Ex 8501/07-7, který jednoznačně prokázal existenci splatné a vykonatelné pohledávky dalšího věřitele. Dále uvedla, že v návrhu prokazatelně popsala, v čem spatřuje neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky, a to konkrétně, že dlužníkovy závazky jsou splatné více jak 3 měsíce s ohledem na data zápisů v katastru nemovitostí. Podle věřitelky není nutné v insolvenčním návrhu jakkoli blíže precizovat či opisovat ustanovení zákona. Vyslovila názor, že nelze po věřiteli opodstatněně požadovat, aby uvedl konkrétní okolnosti svědčící o tom, že pohledávky ostatních věřitelů jsou existentní. Podrobnosti o existenci pohledávek jiných věřitelů nemohou být jakémukoliv navrhovateli ani známy, a to již s ohledem na předpisy upravující např. ochranu osobních údajů či bankovní tajemství. Obdobně ani nelze po navrhovateli požadovat, aby prokazoval, že pohledávky ostatních věřitelů nezanikly. Zdůraznila také, že v průběhu řízení již k výzvě soudu uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení a navíc na výzvu soudu již několik věřitelů existenci několik let splatných pohledávek za dlužníkem potvrdilo. Postup soudu proto označila za nepochopitelný a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelky je důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a insolvenčního dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení i jejich zástupců. Dle odstavce 2, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá. Podle odstavce 3, věty druhé, je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit i její přihlášku (§ 105 IZ).
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Z obsahu spisu vyplývá, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2.7.2010 insolvenčním návrhem věřitelky Komerční banky, a.s. V něm tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o úvěru reg. č. 0740006240192 ze dne 23.3.2006, ve znění dodatku ze dne 29.1.2008, na základě které dlužníkovi poskytla hypoteční úvěr ve výši 750.000,-Kč. Tato pohledávka je na základě zástavní smlouvy k nemovitostem reg. č. 10000047829 ze dne 23.3.2006 zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. Dlužník od 25.11.2008 zastavil platby, a s účinností od 15.7.2009 věřitelka pohledávku zesplatnila. K 11.6.2010 činila pohledávka celkem 885.875,80,-Kč. Dále věřitelka uvedla, že z výpisu katastru nemovitostí (LV č. 1207) jsou jí známy další věřitelé, vůči nimž má dlužník splatné závazky. Jedná se o Okresní správu sociálního zabezpečení Břeclav, Finanční úřad v Hustopečích, VB Leasing CZ, spol. s r.o., v jejichž prospěch jsou vedeny exekuce či byla na příslušný LV zapsána zástavní práva soudcovská a zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu. S ohledem na data zápisů v katastru nemovitostí jsou dlužníkovy závazky splatné více jak tři měsíce. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 9.7.2010 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení v podání ze dne 16.7.2010, že má za dlužníkem splatnou pohledávku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále. Rovněž Finanční úřad v Hustopečích soudu prvního stupně sdělil, že eviduje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 1.022.456,-Kč.
Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V posuzované věci věřitelka ve svém insolvenčním návrhu dostatečně určitě popsala existenci své nevykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi (§ 105 IZ). Z návrhu je totiž zřejmé, že dovozuje své oprávnění podat insolvenční návrh z toho, že dlužník řádně a včas neplnil povinnosti ze smlouvy o úvěru, přičemž tvrdila i splatnost její úvěrové pohledávky.
V přezkoumávané věci soud prvního stupně insolvenčnímu návrhu vytýkal nedostatečně vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Odvolací soud má za to, že při řešení otázky, co jsou ony rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Těmito rozhodujícími skutečnostmi se i u věřitelských návrhů musí rozumět vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V posuzované věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhující věřitelky samotné byli v návrhu řádně označeni další tři věřitelé dlužníka. Skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů ČR-České správy sociálního zabezpečení a Finančního úřadu v Hustopečích dovodit již ze spisových značek probíhajících exekučních řízení. Z nich se podává, že některé tyto pohledávky se staly vykonatelnými (a musely tedy být splatné) v roce 2007, nejpozději v roce 2009. Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ). Pochopitelně není vyloučeno, že pohledávky uvedených subjektů již mohly být uhrazeny, neboť věřitelka při podání návrhu vycházela z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelkou uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným. Soud prvního stupně se dále mýlí i v tom, pokud u věřitelkou dovozované domněnky platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ uvádí, že se musí jednat o neschopnost dlužníka platit podstatnou část svých peněžitých závazků. Nic takového se z označeného zákonného ustanovení nepodává. Požadavkem, aby se jednalo o podstatnou část peněžitých závazků dlužníka, zákon podmiňuje založení domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ.
Lze tedy uzavřít, že argumentace věřitelky uvedená v jejím odvolání je přiléhavá a odvolací námitky důvodné. Přisvědčit lze věřitelce i v tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud před vydáním napadeného usnesení jí uložil povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Pokud soud požaduje po insolvenčním navrhovateli zálohu na náklady insolvenční řízení, je zřejmé, že návrh považuje za projednatelný. Je totiž pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ. Jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sp. zn. 1 VSPH 96/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Tento nesprávný postup soudu prvního stupně však neměl vliv na věcnou stránku usnesení o odmítnutí návrhu pro vady.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitelky obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě prokázání či osvědčení těchto tvrzení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost a je projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 9. června 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu