2 VSOL 117/2011-B-176
KSOS 36 INS 1078/2009 2 VSOL 117/2011-B-176
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka MORAVIA ENERGO, a.s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, identifikační číslo 258 51 870, rozhodl o odvolání věřitele č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s., se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, identifikační číslo 649 48 242, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.1.2011, č. j. KSOS 36 INS 1078/2009-B-143,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením krajský soud vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenční správkyně v podání došlém soudu dne 17.1.2011 tak, že UniCredit Bank Czech Republic, a.s. připadá 2.555.128,47 Kč a Komerční bance, a.s. 28.930.160,16 Kč (výrok I.) a insolvenční správkyni uložil oznámit provedení výplaty soudu, jenž ve vyplacené částce ukončí účast věřitelů v řízení (výrok II.). Toto usnesení neobsahovalo odůvodnění.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen odvolatel ). V něm uvedl, že se soud prvního stupně nezabýval jeho námitkami, které vznesl proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Tyto námitky byly v insolvenčním rejstříku zveřejněny dne 30.4.2010. V odvolání zopakoval důvody, které ho vedly k nesouhlasu s částkou vypočtenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění, když postupem poddlužníka bylo zkráceno právo odvolatele jako odděleného věřitele. Uvedl, že dne 6.10.2009 zaslal poddlužník MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. dlužníkovi částku 119.299,25,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro odvolatele, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro odvolatele. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo celkem uhrazeno 189.299,25,-EUR. Celková úhrada poddlužníka tak činila 270.000,-EUR. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. v celkové výši 270.000,-EUR bude použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Na základě tohoto výpočtu pak bude nově určena částka určená k výplatě odvolatele.
K podanému odvolání se vyjádřila insolvenční správkyně JUDr. Lenka Vidovičová, která souhlasila s vylíčením skutkových okolností zpeněžení pohledávek, jak je uvedl věřitel ve svém odvolání. Uvedla, že úhrady na pohledávky za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. skutečně obdržela ve výši a způsobem, jak tvrdí odvolatel. Při výpočtu uspokojení ze zpeněžení zajištěné pohledávky pro zajištěného věřitele č. 20 však počítala pouze s úhradou ve výši 80.700,75,-EUR z faktury č. 1190800021, která byla uhrazena dne 6.10.2009 a zbývající plnění zaslala MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. výslovně jako úhradu pohledávky č. 1190800020, a proto ji jako takovou zaúčtovala k této pohledávce, a to ve smyslu ust. § 330 obchodního zákoníku. Dále uvedla, že při vymáhání pohledávek do majetkové podstaty žádnou pohledávku neupřednostňovala a při výzvě k platbám požadovala úhradu všech pohledávek bez výjimky. MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. proto na všechny své závazky pohlížela stejně jako na závazky vůči MORAVIA ENERGO, a.s., aniž by byla informována, jak se úhrady závazků projeví při vyplácení věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení. Podle insolvenční správkyně není otázka poškozování věřitele tak jednoznačná. Pokud by platbami došlo k poměrnému uspokojení všech pohledávek za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o, pak by většina zpeněžení připadla na pohledávky zajištěného věřitele č. 20, tj. cca o 75.000,-EUR více, než jak byly platby MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. uhrazeny, a o které by byla snížena částka zpeněžení určená pro rozvrh mezi ostatní věřitele. Naopak by se tímto odchýlením od obchodního zákoníku cítili poškození všichni ostatní nezajištění věřitelé. Ačkoliv se ztotožnila s námitkou odvolatele, že se soud prvního stupně nezabýval jím vznesenými námitkami, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 21.4.2010 přeložila insolvenční správkyně soudu zprávu o zpeněžení části majetku dlužníka tvořícího předmět zajištění, ve které současně požádala o vyslovení souhlasu k vyplacení výtěžku zajištěným věřitelům. K pohledávce odvolatele uvedla, že tento si přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkem pohledávku zajištěnou majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Na přezkumném jednání byla pohledávka zjištěna jako zajištěná ve výši 19.495.000,-Kč, přičemž předmět zajištění tvořil soubor pohledávek dlužníka za třetími osobami. Dále uvedla, že dosud bylo odvolateli vyplaceno 7.767.543,354 Kč. Ze zajištěných pohledávek pro odvolatele bylo vymoženo plnění v celkové výši 2.618.476,77 Kč, přičemž část pohledávek uhrazených v cizích měně (Euro) v celkové výši 80.000,75 EUR na eurový účet majetkové podstaty bylo správkyní převedeno na korunový účet dne 5.1.2010. Dále zpráva obsahuje specifikaci vyúčtování pro odvolatele s tím, že k výplatě mu připadne po odečtení nákladů částka 2.553.891,34,-Kč.
Proti této zprávě insolvenční správkyně podal odvolatel námitky v podání ze 29.4.2010. Nesouhlasil s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění vypočtenou ve výši 2.553.891,34 Kč. Specifikoval pohledávky dlužníka vůči poddlužníkovi MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. zajištěné pro odvolatele a uvedl, že dále má dlužník vůči poddlužníkovi pohledávku párovací znak č. 1190800020, částka 570.484,75 RUR splatnou 18.12.2008. Současně uvedl, že dne 6.10.2009 poddlužník zaslal dlužníkovi částku 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro věřitele č. 20, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro věřitele č. 20. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo celkem uhrazeno 189.299,25 EUR. Odvolatel v námitkách vyslovil názor, že postupem poddlužníka bylo zkráceno jeho právo (jako odděleného věřitele) na výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění a došlo ke zvýhodnění ostatních věřitelů dlužníka. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně dle jejich výše.
Insolvenční správkyně k podaným námitkám uvedla, že souhlasí s výčtem pohledávek za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o., s přijatými platbami, jejich výší a určením, k úhradě jakého závazku platba směřovala, jak je zmínil odvolatel. Dále uvedla, že dlužník si může zvolit, na který svůj závazek hodlá plnit a žádný právní předpis mu nepřikazuje hradit nejprve faktury dříve splatné, ani hradit všechny své závazky poměrně. Proto nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředky, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým postupem by poškodila nezajištěné věřitele.
V podání ze dne 14.1.2011 provedla insolvenční správkyně opravu výpočtu své odměny z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek. Uvedla, že v důsledku této opravy je k výplatě odvolatele určena částka 2.555.128,47 Kč.
Podle ust. § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Podle odstavce 2, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
V posuzované věci se odvolací soud nejprve zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení přípustné odvolání a zda odvolatel je osobou oprávněnou odvolání podat. Podle odvolacího soudu, usnesení, kterým insolvenční soud uděluje souhlas insolvenčnímu správci k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 odst. 2 IZ, nenáleží svou povahou mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné (§ 91 IZ a § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ale jde o rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a v jaké výši. Jelikož ze žádného ustanovení insolvenčního zákona nebo občanského soudního řádu neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, je nutno dovodit, že nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale také kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník nebo jiné osoby uplatňující právo (§ 15 IZ), jsou oprávněny podat proti němu odvolání. Totožný názor vyslovil i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12.11.2010, sp. zn. MPSH 60 INS 3731/2008, 1 VPSH 857/2010-B-301. V přezkoumávané věci se uvedené závěry promítají tak, že odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, jak správně v jeho poučovací části uvedl soud prvního stupně, a odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.
Soud prvního stupně však pochybil, pokud napadené usnesení neodůvodnil. V dané věci se totiž nejedná o usnesení, jehož písemné vyhotovení nemusí obsahovat odůvodnění ve smyslu ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. V této souvislosti nutno akcentovat, že ze zjištění rozvedených výše zcela nepochybně plyne, že návrhu insolvenční správkyně na udělení souhlasu soudu s vyplacením zajištěných věřitelů ze dne 21.4.2010 odvolatel odporoval, když proti tomuto návrhu podal námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas s postupem insolvenční správkyně i s výší jemu určené částky. Za této situace byl soud prvního stupně povinen napadené usnesení odůvodnit, aby přinejmenším věřitel uplatňující námitky pochopil, proč soud návrhu insolvenční správkyně vyhověl a dále i proto, aby mohl podat řádně odůvodněné odvolání. Námitku odvolatele, že soud vydal napadené usnesení, aniž by se zabýval jeho vznesenými námitkami, považuje odvolací soud za zcela důvodnou. Podle ustálené judikatury soudů se rozhodnutí, z něhož není alespoň v základních rysech zřejmé, jakými úvahami byl soud při formulaci výroku veden, považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž se soud bude odvolatelem předestřenými námitkami proti návrhu insolvenční správkyně ze dne 21.4.2010 zabývat a v odůvodnění nového usnesení vydaného dle ust. § 298 odst. 2 IZ své úvahy a závěry přezkoumatelným a srozumitelným způsobem objasní a zpřístupní.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 36 INS 1078/2009 2 VSOL 117/2011-B-176
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka MORAVIA ENERGO, a.s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, identifikační číslo 258 51 870, rozhodl o odvolání věřitele č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s., se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, identifikační číslo 649 48 242, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.1.2011, č. j. KSOS 36 INS 1078/2009-B-143,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením krajský soud vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenční správkyně v podání došlém soudu dne 17.1.2011 tak, že UniCredit Bank Czech Republic, a.s. připadá 2.555.128,47 Kč a Komerční bance, a.s. 28.930.160,16 Kč (výrok I.) a insolvenční správkyni uložil oznámit provedení výplaty soudu, jenž ve vyplacené částce ukončí účast věřitelů v řízení (výrok II.). Toto usnesení neobsahovalo odůvodnění.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen odvolatel ). V něm uvedl, že se soud prvního stupně nezabýval jeho námitkami, které vznesl proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Tyto námitky byly v insolvenčním rejstříku zveřejněny dne 30.4.2010. V odvolání zopakoval důvody, které ho vedly k nesouhlasu s částkou vypočtenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění, když postupem poddlužníka bylo zkráceno právo odvolatele jako odděleného věřitele. Uvedl, že dne 6.10.2009 zaslal poddlužník MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. dlužníkovi částku 119.299,25,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro odvolatele, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro odvolatele. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo celkem uhrazeno 189.299,25,-EUR. Celková úhrada poddlužníka tak činila 270.000,-EUR. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. v celkové výši 270.000,-EUR bude použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Na základě tohoto výpočtu pak bude nově určena částka určená k výplatě odvolatele.
K podanému odvolání se vyjádřila insolvenční správkyně JUDr. Lenka Vidovičová, která souhlasila s vylíčením skutkových okolností zpeněžení pohledávek, jak je uvedl věřitel ve svém odvolání. Uvedla, že úhrady na pohledávky za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. skutečně obdržela ve výši a způsobem, jak tvrdí odvolatel. Při výpočtu uspokojení ze zpeněžení zajištěné pohledávky pro zajištěného věřitele č. 20 však počítala pouze s úhradou ve výši 80.700,75,-EUR z faktury č. 1190800021, která byla uhrazena dne 6.10.2009 a zbývající plnění zaslala MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. výslovně jako úhradu pohledávky č. 1190800020, a proto ji jako takovou zaúčtovala k této pohledávce, a to ve smyslu ust. § 330 obchodního zákoníku. Dále uvedla, že při vymáhání pohledávek do majetkové podstaty žádnou pohledávku neupřednostňovala a při výzvě k platbám požadovala úhradu všech pohledávek bez výjimky. MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. proto na všechny své závazky pohlížela stejně jako na závazky vůči MORAVIA ENERGO, a.s., aniž by byla informována, jak se úhrady závazků projeví při vyplácení věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení. Podle insolvenční správkyně není otázka poškozování věřitele tak jednoznačná. Pokud by platbami došlo k poměrnému uspokojení všech pohledávek za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o, pak by většina zpeněžení připadla na pohledávky zajištěného věřitele č. 20, tj. cca o 75.000,-EUR více, než jak byly platby MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. uhrazeny, a o které by byla snížena částka zpeněžení určená pro rozvrh mezi ostatní věřitele. Naopak by se tímto odchýlením od obchodního zákoníku cítili poškození všichni ostatní nezajištění věřitelé. Ačkoliv se ztotožnila s námitkou odvolatele, že se soud prvního stupně nezabýval jím vznesenými námitkami, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 21.4.2010 přeložila insolvenční správkyně soudu zprávu o zpeněžení části majetku dlužníka tvořícího předmět zajištění, ve které současně požádala o vyslovení souhlasu k vyplacení výtěžku zajištěným věřitelům. K pohledávce odvolatele uvedla, že tento si přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkem pohledávku zajištěnou majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Na přezkumném jednání byla pohledávka zjištěna jako zajištěná ve výši 19.495.000,-Kč, přičemž předmět zajištění tvořil soubor pohledávek dlužníka za třetími osobami. Dále uvedla, že dosud bylo odvolateli vyplaceno 7.767.543,354 Kč. Ze zajištěných pohledávek pro odvolatele bylo vymoženo plnění v celkové výši 2.618.476,77 Kč, přičemž část pohledávek uhrazených v cizích měně (Euro) v celkové výši 80.000,75 EUR na eurový účet majetkové podstaty bylo správkyní převedeno na korunový účet dne 5.1.2010. Dále zpráva obsahuje specifikaci vyúčtování pro odvolatele s tím, že k výplatě mu připadne po odečtení nákladů částka 2.553.891,34,-Kč.
Proti této zprávě insolvenční správkyně podal odvolatel námitky v podání ze 29.4.2010. Nesouhlasil s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění vypočtenou ve výši 2.553.891,34 Kč. Specifikoval pohledávky dlužníka vůči poddlužníkovi MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. zajištěné pro odvolatele a uvedl, že dále má dlužník vůči poddlužníkovi pohledávku párovací znak č. 1190800020, částka 570.484,75 RUR splatnou 18.12.2008. Současně uvedl, že dne 6.10.2009 poddlužník zaslal dlužníkovi částku 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro věřitele č. 20, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro věřitele č. 20. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo celkem uhrazeno 189.299,25 EUR. Odvolatel v námitkách vyslovil názor, že postupem poddlužníka bylo zkráceno jeho právo (jako odděleného věřitele) na výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění a došlo ke zvýhodnění ostatních věřitelů dlužníka. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně dle jejich výše.
Insolvenční správkyně k podaným námitkám uvedla, že souhlasí s výčtem pohledávek za MORAVIA ENERGO SK, s.r.o., s přijatými platbami, jejich výší a určením, k úhradě jakého závazku platba směřovala, jak je zmínil odvolatel. Dále uvedla, že dlužník si může zvolit, na který svůj závazek hodlá plnit a žádný právní předpis mu nepřikazuje hradit nejprve faktury dříve splatné, ani hradit všechny své závazky poměrně. Proto nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředky, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým postupem by poškodila nezajištěné věřitele.
V podání ze dne 14.1.2011 provedla insolvenční správkyně opravu výpočtu své odměny z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek. Uvedla, že v důsledku této opravy je k výplatě odvolatele určena částka 2.555.128,47 Kč.
Podle ust. § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Podle odstavce 2, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
V posuzované věci se odvolací soud nejprve zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení přípustné odvolání a zda odvolatel je osobou oprávněnou odvolání podat. Podle odvolacího soudu, usnesení, kterým insolvenční soud uděluje souhlas insolvenčnímu správci k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 odst. 2 IZ, nenáleží svou povahou mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné (§ 91 IZ a § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ale jde o rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a v jaké výši. Jelikož ze žádného ustanovení insolvenčního zákona nebo občanského soudního řádu neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, je nutno dovodit, že nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale také kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník nebo jiné osoby uplatňující právo (§ 15 IZ), jsou oprávněny podat proti němu odvolání. Totožný názor vyslovil i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12.11.2010, sp. zn. MPSH 60 INS 3731/2008, 1 VPSH 857/2010-B-301. V přezkoumávané věci se uvedené závěry promítají tak, že odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, jak správně v jeho poučovací části uvedl soud prvního stupně, a odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.
Soud prvního stupně však pochybil, pokud napadené usnesení neodůvodnil. V dané věci se totiž nejedná o usnesení, jehož písemné vyhotovení nemusí obsahovat odůvodnění ve smyslu ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. V této souvislosti nutno akcentovat, že ze zjištění rozvedených výše zcela nepochybně plyne, že návrhu insolvenční správkyně na udělení souhlasu soudu s vyplacením zajištěných věřitelů ze dne 21.4.2010 odvolatel odporoval, když proti tomuto návrhu podal námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas s postupem insolvenční správkyně i s výší jemu určené částky. Za této situace byl soud prvního stupně povinen napadené usnesení odůvodnit, aby přinejmenším věřitel uplatňující námitky pochopil, proč soud návrhu insolvenční správkyně vyhověl a dále i proto, aby mohl podat řádně odůvodněné odvolání. Námitku odvolatele, že soud vydal napadené usnesení, aniž by se zabýval jeho vznesenými námitkami, považuje odvolací soud za zcela důvodnou. Podle ustálené judikatury soudů se rozhodnutí, z něhož není alespoň v základních rysech zřejmé, jakými úvahami byl soud při formulaci výroku veden, považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž se soud bude odvolatelem předestřenými námitkami proti návrhu insolvenční správkyně ze dne 21.4.2010 zabývat a v odůvodnění nového usnesení vydaného dle ust. § 298 odst. 2 IZ své úvahy a závěry přezkoumatelným a srozumitelným způsobem objasní a zpřístupní.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. července 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu