2 VSOL 113/2020-B-49
č. j. KSOS 37 INS 20982/2013 2 VSOL 113/2020-B-49
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Josefa Berky a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano bytem Horní náměstí 382/69, 746 01 Opava o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2019 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-B-38
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2019 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013- B-38 se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě (dále také jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zrušil schválené oddlužení dlužníka (odstavec I. výroku), insolvenční řízení zastavil (odstavec II. výroku), schválil odměnu insolvenčního správce Mgr. Martina Fuchsiga (dále jen správce ) ve výši 59 895 Kč včetně DPH a přiznal mu náhradu hotových výdajů ve výši 11 979 Kč včetně DPH s tím, že správci bylo celkem 63 162 Kč uhrazeno zálohově (odstavec III. výroku), určil, že doplatek odměny a hotových výdajů bude do výše 5 852 Kč hrazen z majetkové podstaty dlužníka a částka 2 860 Kč bude správci vyplacena z rozpočtových prostředků státu (odstavec IV. výroku) a správce zprostil funkce (odstavec V. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při svém rozhodování z těchto zjištění: Usnesením ze dne 16. 12. 2013 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-A-9 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením; usnesením ze dne 22. 5. 2014 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-B-5 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník měl v době schválení oddlužení pravidelný příjem ve výši přibližně 16 183 Kč měsíčně, navýšený o plnění ze smlouvy o finanční výpomoci ve výši 1 500 Kč měsíčně, celková hodnota přihlášených pohledávek činila 554 913,55 Kč. Dlužník postupně přestal plnit podmínky schváleného oddlužení a míra očekávaného uspokojení věřitelů tak klesala. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 30. 11. 2018 činila 29,94 %. Podáním ze dne 11. 2. 2019 věřitelka Chytrý nájem s.r.o. (dále jen společnost ) navrhla (učinila podnět ke) zrušení schváleného oddlužení z důvodu, že vůči dlužníkovi eviduje novou pohledávku ve výši 465 375 Kč, která vznikla po schválení oddlužení. Insolvenčnímu soudu dlužník sdělil, že není schopen tento nový dluh uhradit. K nové pohledávce společnosti dlužník uvedl, že smlouvu o půjčce uzavřel v roce 2014 s úmyslem pořídit si nemovitost od sesterské společnosti Ekonomické stavby a.s. V době uzavření této smlouvy předpokládal, že matka manželky dlužníka prodá svou nemovitost a utržené prostředky poskytne dlužníkovi na vrácení půjčky. K předpokládanému prodeji nemovitosti však nedošlo a dlužník dále půjčku neřešil, s odůvodněním, že společnost po uzavření smlouvy o půjčce již s dlužníkem
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR
nekomunikovala a úhradu dlužné částky nijak neurgovala. Dlužník rovněž popřel vystavení směnky vlastní a připustil, že okolnosti uzavření smlouvy o půjčce nijak nekonzultoval s insolvenčním správcem a ani ho o přijetí půjčky neinformoval. Dlužník při uzavírání smlouvy o půjčce předpokládal, že samotnou půjčku 170 000 Kč uhradí z výtěžku prodeje nemovitosti své tchýně, přičemž splátky na nový rodinný dům budou hrazeny ze stejných zdrojů, z jakých dlužník doposud hradil nájemné. Pohledávka společnosti se stala splatnou dne 25. 5. 2016 a byla této následně přiznána pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2017 č. j. 44 Cm 70/2016, ve spojení s pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018 č. j. 12 Cmo 322/2017. 3. Na základě těchto skutkových zjištění insolvenční soud dovodil, že dlužník porušoval podmínky schváleného oddlužení, neboť nenaplnil zákonem požadovanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů a tímto ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ) neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nebyl schopen zajistit dostatečné příjmy tak, aby věřitelé mohli být uspokojeni alespoň v minimálním, zákonem stanoveném rozsahu. Dlužník dále vědomě umožnil vznik dalšího peněžitého závazku vůči své osobě, a to závazku v nezanedbatelné výši, která v dlužníkovi mohla a měla vyvolat důvodné pochybnosti o tom, zda tuto pohledávku bude schopen uhradit. Dlužník se již v době uzavírání smlouvy o půjčce nacházel v oddlužení a měl tak být plně srozuměn se svou situací, jakož i s povinnostmi, které bude v průběhu dalších let nucen náležitě plnit, aby dostál podmínkám oddlužení. Neměl přijímat nové závazky, neboť toto jednání ohrožuje nejen jeho vlastní zájmy v oddlužení (tj. vypořádání se svými dluhy), ale může být také považováno za nepoctivé ve vztahu k věřitelům. Argumentaci dlužníka, že při uzavírání smlouvy o půjčce předpokládal, že daný závazek bude hrazen z výnosu z prodeje jiné nemovitosti, považoval insolvenční soud za nepostačující a shledal v ní poněkud lehkomyslný přístup dlužníka. Předmětná nemovitost se nacházela ve vlastnictví jiné osoby a tedy zcela mimo dispozici dlužníka. Veškeré záruky dlužníka a jeho schopnost splácet nový závazek tak zcela spočívaly na vůli třetí osobě, která však ze smlouvy o půjčce nijak zavázána nebyla a tudíž ani nebyla povinna svým přispěním pohledávku uhradit. Za nedbalý a lehkomyslný označil insolvenční soud postup dlužníka, který plnění svého závazku vůči společnosti aktivně neřešil a celou záležitost nekonzultoval ani s insolvenčním správcem. Uzavřel, že dlužník svým zaviněním jednáním zavdal příčinu ke vzniku nového peněžitého závazku ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) I. Z. Insolvenční soud proto podle § 418 odst. 1 písm. a) a c) odst. 4 a odst. 5 I. Z. oddlužení zrušil a insolvenční řízení zastavil; podle § 38 odst. 1 I. Z. dále rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů správce a správce zprostil funkce. 4. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že dluh (vůči společnosti) vznikl podvodem. Jeho úmyslem bylo pořídit dům, ve kterém s jeho rodinou bude bydlet i tchyně a jejich příjem se tak zvýší o její důchod. Se společností se snažil domluvit na splátkách jistiny dluhu bez nezákonných úroků. Poukázal na obdobné případy vzniku dluhu vůči společnosti ze svého okolí, prezentoval ochotu k uzavření dohody o splátkách se společností a domáhal se rozhodnutí o pokračování v insolvenčním řízení. 5. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
6. S účinností od 1. 6. 2019 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle ustanovení čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti napadenému usnesení postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 (nově jen I. Z. ). 9. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu, tj. v odstavcích I. a II. výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání (§ 94 odst. 1 I. Z.), a dospěl k následujícímu závěru. 11. Z obsahu insolvenčního spisu se nad rámec správných skutkových zjištění insolvenčního soudu, ze kterých odvolací soud pro stručnost odůvodnění vychází, podává, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 25. 7. 2013. Usnesením ze dne 16. 12. 2013 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-A-9 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil správce. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili 4 nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 364 593,68 Kč, v průběhu řízení věřitelka č. 6 RWE Energie s.r.o. vzala svou přihlášku pohledávky ve výši 5 166,25 Kč v celém rozsahu zpět, zjištěny tak byly pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 359 427,43 Kč. Podáním ze dne 11. 2. 2019 společnost navrhla zrušení schváleného oddlužení dlužníka, v návrhu uvedla (a prokazovala), že je vlastnicí směnky vlastní, vystavené dlužníkem dne 29. 4. 2014 jako biancosměnka, kterou doplnila na směnečnou sumu 465 375 Kč a datum splatnosti dne 25. 5. 2016, s tím, že pohledávka byla společnosti pravomocně přiznána a společnost podala exekuční návrh vůči dlužníkovi. Dle soupisu majetkové podstaty ze dne 20. 3. 2019 nebyl do této sepsán žádný majetek dlužníka. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 15. 11. 2019 správce uvedl, že dlužník k měsíci květnu 2019, tj. k 60. měsíci trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradil nezajištěným věřitelům částku 98 091 Kč, což představuje uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 27,29 %.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
12. Dle § 418 I. Z., insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže a) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem, b) dlužník požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a c) zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 (odst. 4). Jestliže insolvenční soud nerozhodne o způsobu dlužníkova úpadku konkursem podle odstavce 4, insolvenční řízení zastaví; současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Nebyla-li osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) dosud vyplacena odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, insolvenční soud současně uloží dlužníkovi povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna podle § 390a odst. 5 (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 7). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 7. Proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat odvolání osoby uvedené v odstavci 7 a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí (odst. 8). 13. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka [§ 395 odst. 1 písm. a) I. Z.] a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 29 NSČR 97/2015, dostupném na www.nsoud.cz (stejně jako jeho dále zmíněná rozhodnutí), shrnul své judikaturní závěry tak, že zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle § 418 I. Z., měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs (dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2017). 15. Jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 I. Z., není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) I. Z.; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. tím však není vyloučen (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sen. zn. 29 NSČR 48/2013, usnesení ze dne 29. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 65/2013, usnesení
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ze dne 29. 1. 2015 sen. zn. 29 NSČR 128/2014 a usnesení ze dne 29. 6. 2017 sen. zn. 29 NSČR 28/2017). 16. Insolvenční soud může po uplynutí zákonem předepsané doby splácení namísto rozhodnutí dle § 415 insolvenčního zákona přijmout rozhodnutí dle § 418 insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 17. Pravidelné finanční plnění, které si dlužník k zajištění uskutečnitelnosti jeho oddlužení splátkovým kalendářem prostřednictvím darovací smlouvy nebo smlouvy o důchodu sjednal, představuje závazek daného dárce či plátce, který dobrovolně přijal. Na takový závazek tudíž nelze nahlížet jako na nějaký nucený postih příjmů této osoby (v rámci výkonu rozhodnutí), který pak v zájmu zajištění základních potřeb takové osoby lze vést jen v omezeném rozsahu. Je pouze na zvážení třetí osoby, zda a v jaké výši je schopna a ochotna dlužníku pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře finančně přispívat, a jen jí náleží rozhodnutí, zda se k takovému plnění zaváže. Je také jen její věcí, z jakých zdrojů hodlá tento svůj závazek vůči dlužníku plnit. Zda takové plnění bude vskutku poskytovat, stejně jako to, zda budou zachovány stávající příjmy dlužníka, nelze mít nikdy za jisté. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí vždy na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže po schválení tohoto oddlužení dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka, ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby, a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014 sen. zn. 3 VSPH 1464/2014). 18. Nezbytnou podmínkou pro aplikaci § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. je, aby se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, přičemž tento závěr musí být za stávajících skutkových zjištění zjevný. Pouhé zjištění, že dlužník neplní aktuální měsíční minimální splátku či obecná úvaha o logicky se snižujícím předpokladu úspěšnosti plnění splátkového kalendáře s dobou nehrazení splátkového kalendáře v predikované výši není důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. Jinak řečeno, pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu nepostačuje zjištění, že měsíční splátky hrazené dlužníkem nedosahují (respektive nedosahovaly) takové výše, aby bylo dosaženo minimální zákonem vyžadované hranice uspokojení nezajištěných věřitelů, ale ze skutkového stavu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu musí být zjevné, že dlužník nesplní splátkový kalendář v podstatné části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2018 sen. zn. 29 NSČR 2/2016). 19. Na základě takto daného skutkového, právního a judikaturního rámce odvolací soud shledává nesprávným názor insolvenčního soudu, že v projednávané věci je dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) I. Z. z důvodu neplnění podstatných povinností dlužníka v oddlužení spočívajících v nedostatečném plnění dlužníka. Nedostatečné plnění dlužníka v průběhu oddlužení není možné vyhodnotit jako neplnění podstatných povinností ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a) I. Z. (viz rozhodnutí zmíněná v odstavci 15 tohoto usnesení). Skutečnost, že není plněna darovací smlouva, nelze z pohledu výše uvedené judikatury rovněž vyhodnotit jako neplnění povinností dlužníka. 20. Ve věci rovněž nedošlo k naplnění předpokladu ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. pro zrušení oddlužení z důvodu nesplnění podstatné části splátkového kalendáře. Jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozhodnutí zmíněného v odstavci 17 tohoto usnesení, pro aplikaci této normy je potřebné zjištění, že (v poměrech projednávané věci za situace uplynutí 60 měsíců trvání
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
oddlužení ve formě splátkového kalendáře) splátkový kalendář nebyl splněn v podstatné části. Ze zprávy správce ze dne 15. 11. 2019 plyne, že dlužník za 60 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradil nezajištěným věřitelům částku 98 091 Kč, což představuje uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 27,29 %. Rozdíl finálního plnění oproti zákonem (§ 395 odst. 1 písm. b/ I. Z.) vyžadovanému minimálnímu plnění v rozsahu 30 % (tj. v částce 107 828,23 Kč) tak činí 2,71 %, konkrétně částku 9 737,23 Kč. Odvolací soud po tomto výpočtu konstatuje, že nelze uzavřít, že by byla naplněna hypotéza normy ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. co do podmínky zrušení schváleného oddlužení spočívající v závěru, že by podstatná část schváleného splátkového kalendáře nebyla splněna, neboť v případě plnění o 2,71 % nižším se jedná o nesplnění toliko nepodstatné části splátkového kalendáře. S ohledem na tento závěr tak není namístě ani postup dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. 21. Odvolací soud naopak sdílí názor insolvenčního soudu, že v projednávané věci je dán důvod pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) I. Z., který insolvenční soud správně shledal ve skutečnosti, že dlužníkovi v důsledku jeho zaviněného jednání (ve formě minimálně nedbalosti) vznikl po schválení oddlužení závazek vůči společnosti ve výši jistiny 170 000 Kč (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění insolvenčního soudu), který dlužník k datu rozhodování odvolacího soudu neuhradil. Je třeba zdůraznit, že dlužník se společnosti smlouvou o půjčce zavázal a vystavil směnku na její řad za trvání oddlužení formou splátkového kalendáře, přičemž plnění, ke kterému se takto zavázal, bylo mimo jeho finanční možnosti, neboť od počátku dle svého vyjádření počítal s pomocí třetí osoby, aniž by si tuto výpomoc jakkoliv smluvně ošetřil. 22. Správný je také s ohledem na skutková zjištění o nulovém majetku dlužníka při aplikaci § 418 odst. 5 I. Z. i odstavec II. výroku napadeného usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť lze konstatovat, že majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. 23. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. usnesení insolvenčního soudu v napadených odstavcích I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet až ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.
Olomouc 30. dubna 2020
JUDr. Vojtěch Brhel v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
č. j. KSOS 37 INS 20982/2013 2 VSOL 113/2020-B-49
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Josefa Berky a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano bytem Horní náměstí 382/69, 746 01 Opava o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2019 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-B-38
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2019 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013- B-38 se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě (dále také jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zrušil schválené oddlužení dlužníka (odstavec I. výroku), insolvenční řízení zastavil (odstavec II. výroku), schválil odměnu insolvenčního správce Mgr. Martina Fuchsiga (dále jen správce ) ve výši 59 895 Kč včetně DPH a přiznal mu náhradu hotových výdajů ve výši 11 979 Kč včetně DPH s tím, že správci bylo celkem 63 162 Kč uhrazeno zálohově (odstavec III. výroku), určil, že doplatek odměny a hotových výdajů bude do výše 5 852 Kč hrazen z majetkové podstaty dlužníka a částka 2 860 Kč bude správci vyplacena z rozpočtových prostředků státu (odstavec IV. výroku) a správce zprostil funkce (odstavec V. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při svém rozhodování z těchto zjištění: Usnesením ze dne 16. 12. 2013 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-A-9 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením; usnesením ze dne 22. 5. 2014 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-B-5 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník měl v době schválení oddlužení pravidelný příjem ve výši přibližně 16 183 Kč měsíčně, navýšený o plnění ze smlouvy o finanční výpomoci ve výši 1 500 Kč měsíčně, celková hodnota přihlášených pohledávek činila 554 913,55 Kč. Dlužník postupně přestal plnit podmínky schváleného oddlužení a míra očekávaného uspokojení věřitelů tak klesala. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 30. 11. 2018 činila 29,94 %. Podáním ze dne 11. 2. 2019 věřitelka Chytrý nájem s.r.o. (dále jen společnost ) navrhla (učinila podnět ke) zrušení schváleného oddlužení z důvodu, že vůči dlužníkovi eviduje novou pohledávku ve výši 465 375 Kč, která vznikla po schválení oddlužení. Insolvenčnímu soudu dlužník sdělil, že není schopen tento nový dluh uhradit. K nové pohledávce společnosti dlužník uvedl, že smlouvu o půjčce uzavřel v roce 2014 s úmyslem pořídit si nemovitost od sesterské společnosti Ekonomické stavby a.s. V době uzavření této smlouvy předpokládal, že matka manželky dlužníka prodá svou nemovitost a utržené prostředky poskytne dlužníkovi na vrácení půjčky. K předpokládanému prodeji nemovitosti však nedošlo a dlužník dále půjčku neřešil, s odůvodněním, že společnost po uzavření smlouvy o půjčce již s dlužníkem
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR
nekomunikovala a úhradu dlužné částky nijak neurgovala. Dlužník rovněž popřel vystavení směnky vlastní a připustil, že okolnosti uzavření smlouvy o půjčce nijak nekonzultoval s insolvenčním správcem a ani ho o přijetí půjčky neinformoval. Dlužník při uzavírání smlouvy o půjčce předpokládal, že samotnou půjčku 170 000 Kč uhradí z výtěžku prodeje nemovitosti své tchýně, přičemž splátky na nový rodinný dům budou hrazeny ze stejných zdrojů, z jakých dlužník doposud hradil nájemné. Pohledávka společnosti se stala splatnou dne 25. 5. 2016 a byla této následně přiznána pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2017 č. j. 44 Cm 70/2016, ve spojení s pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018 č. j. 12 Cmo 322/2017. 3. Na základě těchto skutkových zjištění insolvenční soud dovodil, že dlužník porušoval podmínky schváleného oddlužení, neboť nenaplnil zákonem požadovanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů a tímto ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ) neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nebyl schopen zajistit dostatečné příjmy tak, aby věřitelé mohli být uspokojeni alespoň v minimálním, zákonem stanoveném rozsahu. Dlužník dále vědomě umožnil vznik dalšího peněžitého závazku vůči své osobě, a to závazku v nezanedbatelné výši, která v dlužníkovi mohla a měla vyvolat důvodné pochybnosti o tom, zda tuto pohledávku bude schopen uhradit. Dlužník se již v době uzavírání smlouvy o půjčce nacházel v oddlužení a měl tak být plně srozuměn se svou situací, jakož i s povinnostmi, které bude v průběhu dalších let nucen náležitě plnit, aby dostál podmínkám oddlužení. Neměl přijímat nové závazky, neboť toto jednání ohrožuje nejen jeho vlastní zájmy v oddlužení (tj. vypořádání se svými dluhy), ale může být také považováno za nepoctivé ve vztahu k věřitelům. Argumentaci dlužníka, že při uzavírání smlouvy o půjčce předpokládal, že daný závazek bude hrazen z výnosu z prodeje jiné nemovitosti, považoval insolvenční soud za nepostačující a shledal v ní poněkud lehkomyslný přístup dlužníka. Předmětná nemovitost se nacházela ve vlastnictví jiné osoby a tedy zcela mimo dispozici dlužníka. Veškeré záruky dlužníka a jeho schopnost splácet nový závazek tak zcela spočívaly na vůli třetí osobě, která však ze smlouvy o půjčce nijak zavázána nebyla a tudíž ani nebyla povinna svým přispěním pohledávku uhradit. Za nedbalý a lehkomyslný označil insolvenční soud postup dlužníka, který plnění svého závazku vůči společnosti aktivně neřešil a celou záležitost nekonzultoval ani s insolvenčním správcem. Uzavřel, že dlužník svým zaviněním jednáním zavdal příčinu ke vzniku nového peněžitého závazku ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) I. Z. Insolvenční soud proto podle § 418 odst. 1 písm. a) a c) odst. 4 a odst. 5 I. Z. oddlužení zrušil a insolvenční řízení zastavil; podle § 38 odst. 1 I. Z. dále rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů správce a správce zprostil funkce. 4. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že dluh (vůči společnosti) vznikl podvodem. Jeho úmyslem bylo pořídit dům, ve kterém s jeho rodinou bude bydlet i tchyně a jejich příjem se tak zvýší o její důchod. Se společností se snažil domluvit na splátkách jistiny dluhu bez nezákonných úroků. Poukázal na obdobné případy vzniku dluhu vůči společnosti ze svého okolí, prezentoval ochotu k uzavření dohody o splátkách se společností a domáhal se rozhodnutí o pokračování v insolvenčním řízení. 5. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
6. S účinností od 1. 6. 2019 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle ustanovení čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti napadenému usnesení postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 (nově jen I. Z. ). 9. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu, tj. v odstavcích I. a II. výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání (§ 94 odst. 1 I. Z.), a dospěl k následujícímu závěru. 11. Z obsahu insolvenčního spisu se nad rámec správných skutkových zjištění insolvenčního soudu, ze kterých odvolací soud pro stručnost odůvodnění vychází, podává, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 25. 7. 2013. Usnesením ze dne 16. 12. 2013 č. j. KSOS 37 INS 20982/2013-A-9 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil správce. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili 4 nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 364 593,68 Kč, v průběhu řízení věřitelka č. 6 RWE Energie s.r.o. vzala svou přihlášku pohledávky ve výši 5 166,25 Kč v celém rozsahu zpět, zjištěny tak byly pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 359 427,43 Kč. Podáním ze dne 11. 2. 2019 společnost navrhla zrušení schváleného oddlužení dlužníka, v návrhu uvedla (a prokazovala), že je vlastnicí směnky vlastní, vystavené dlužníkem dne 29. 4. 2014 jako biancosměnka, kterou doplnila na směnečnou sumu 465 375 Kč a datum splatnosti dne 25. 5. 2016, s tím, že pohledávka byla společnosti pravomocně přiznána a společnost podala exekuční návrh vůči dlužníkovi. Dle soupisu majetkové podstaty ze dne 20. 3. 2019 nebyl do této sepsán žádný majetek dlužníka. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 15. 11. 2019 správce uvedl, že dlužník k měsíci květnu 2019, tj. k 60. měsíci trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradil nezajištěným věřitelům částku 98 091 Kč, což představuje uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 27,29 %.
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
12. Dle § 418 I. Z., insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže a) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem, b) dlužník požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a c) zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 (odst. 4). Jestliže insolvenční soud nerozhodne o způsobu dlužníkova úpadku konkursem podle odstavce 4, insolvenční řízení zastaví; současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Nebyla-li osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) dosud vyplacena odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, insolvenční soud současně uloží dlužníkovi povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna podle § 390a odst. 5 (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 7). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 7. Proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat odvolání osoby uvedené v odstavci 7 a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí (odst. 8). 13. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka [§ 395 odst. 1 písm. a) I. Z.] a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 29 NSČR 97/2015, dostupném na www.nsoud.cz (stejně jako jeho dále zmíněná rozhodnutí), shrnul své judikaturní závěry tak, že zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle § 418 I. Z., měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs (dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2017). 15. Jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 I. Z., není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) I. Z.; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. tím však není vyloučen (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sen. zn. 29 NSČR 48/2013, usnesení ze dne 29. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 65/2013, usnesení
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ze dne 29. 1. 2015 sen. zn. 29 NSČR 128/2014 a usnesení ze dne 29. 6. 2017 sen. zn. 29 NSČR 28/2017). 16. Insolvenční soud může po uplynutí zákonem předepsané doby splácení namísto rozhodnutí dle § 415 insolvenčního zákona přijmout rozhodnutí dle § 418 insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 17. Pravidelné finanční plnění, které si dlužník k zajištění uskutečnitelnosti jeho oddlužení splátkovým kalendářem prostřednictvím darovací smlouvy nebo smlouvy o důchodu sjednal, představuje závazek daného dárce či plátce, který dobrovolně přijal. Na takový závazek tudíž nelze nahlížet jako na nějaký nucený postih příjmů této osoby (v rámci výkonu rozhodnutí), který pak v zájmu zajištění základních potřeb takové osoby lze vést jen v omezeném rozsahu. Je pouze na zvážení třetí osoby, zda a v jaké výši je schopna a ochotna dlužníku pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře finančně přispívat, a jen jí náleží rozhodnutí, zda se k takovému plnění zaváže. Je také jen její věcí, z jakých zdrojů hodlá tento svůj závazek vůči dlužníku plnit. Zda takové plnění bude vskutku poskytovat, stejně jako to, zda budou zachovány stávající příjmy dlužníka, nelze mít nikdy za jisté. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí vždy na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže po schválení tohoto oddlužení dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka, ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby, a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014 sen. zn. 3 VSPH 1464/2014). 18. Nezbytnou podmínkou pro aplikaci § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. je, aby se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, přičemž tento závěr musí být za stávajících skutkových zjištění zjevný. Pouhé zjištění, že dlužník neplní aktuální měsíční minimální splátku či obecná úvaha o logicky se snižujícím předpokladu úspěšnosti plnění splátkového kalendáře s dobou nehrazení splátkového kalendáře v predikované výši není důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. Jinak řečeno, pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu nepostačuje zjištění, že měsíční splátky hrazené dlužníkem nedosahují (respektive nedosahovaly) takové výše, aby bylo dosaženo minimální zákonem vyžadované hranice uspokojení nezajištěných věřitelů, ale ze skutkového stavu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu musí být zjevné, že dlužník nesplní splátkový kalendář v podstatné části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2018 sen. zn. 29 NSČR 2/2016). 19. Na základě takto daného skutkového, právního a judikaturního rámce odvolací soud shledává nesprávným názor insolvenčního soudu, že v projednávané věci je dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) I. Z. z důvodu neplnění podstatných povinností dlužníka v oddlužení spočívajících v nedostatečném plnění dlužníka. Nedostatečné plnění dlužníka v průběhu oddlužení není možné vyhodnotit jako neplnění podstatných povinností ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a) I. Z. (viz rozhodnutí zmíněná v odstavci 15 tohoto usnesení). Skutečnost, že není plněna darovací smlouva, nelze z pohledu výše uvedené judikatury rovněž vyhodnotit jako neplnění povinností dlužníka. 20. Ve věci rovněž nedošlo k naplnění předpokladu ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. pro zrušení oddlužení z důvodu nesplnění podstatné části splátkového kalendáře. Jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozhodnutí zmíněného v odstavci 17 tohoto usnesení, pro aplikaci této normy je potřebné zjištění, že (v poměrech projednávané věci za situace uplynutí 60 měsíců trvání
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
oddlužení ve formě splátkového kalendáře) splátkový kalendář nebyl splněn v podstatné části. Ze zprávy správce ze dne 15. 11. 2019 plyne, že dlužník za 60 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradil nezajištěným věřitelům částku 98 091 Kč, což představuje uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 27,29 %. Rozdíl finálního plnění oproti zákonem (§ 395 odst. 1 písm. b/ I. Z.) vyžadovanému minimálnímu plnění v rozsahu 30 % (tj. v částce 107 828,23 Kč) tak činí 2,71 %, konkrétně částku 9 737,23 Kč. Odvolací soud po tomto výpočtu konstatuje, že nelze uzavřít, že by byla naplněna hypotéza normy ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. co do podmínky zrušení schváleného oddlužení spočívající v závěru, že by podstatná část schváleného splátkového kalendáře nebyla splněna, neboť v případě plnění o 2,71 % nižším se jedná o nesplnění toliko nepodstatné části splátkového kalendáře. S ohledem na tento závěr tak není namístě ani postup dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. 21. Odvolací soud naopak sdílí názor insolvenčního soudu, že v projednávané věci je dán důvod pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) I. Z., který insolvenční soud správně shledal ve skutečnosti, že dlužníkovi v důsledku jeho zaviněného jednání (ve formě minimálně nedbalosti) vznikl po schválení oddlužení závazek vůči společnosti ve výši jistiny 170 000 Kč (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění insolvenčního soudu), který dlužník k datu rozhodování odvolacího soudu neuhradil. Je třeba zdůraznit, že dlužník se společnosti smlouvou o půjčce zavázal a vystavil směnku na její řad za trvání oddlužení formou splátkového kalendáře, přičemž plnění, ke kterému se takto zavázal, bylo mimo jeho finanční možnosti, neboť od počátku dle svého vyjádření počítal s pomocí třetí osoby, aniž by si tuto výpomoc jakkoliv smluvně ošetřil. 22. Správný je také s ohledem na skutková zjištění o nulovém majetku dlužníka při aplikaci § 418 odst. 5 I. Z. i odstavec II. výroku napadeného usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť lze konstatovat, že majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. 23. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. usnesení insolvenčního soudu v napadených odstavcích I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet až ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.
Olomouc 30. dubna 2020
JUDr. Vojtěch Brhel v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.