2 VSOL 110/2017-A-120
KSBR 28 INS 27011/2015 2 VSOL 110/2017-A-120
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Elkana Property, s. r. o., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo 24314161, zahájené insolvenčním návrhem věřitelů a) RALT COMPANY s. r. o., se sídlem v Dobřejovicích, Lipová 181, identifikační číslo 02138816, a b) Glory Daze Associated S. A., reg. č. 584444, se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00, c) LEVAPLECK LTD, registrační číslo 9212937, se sídlem v Coventry, The Apex, Sherrifs Orchard, CV1 3PP, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, adresa pro doručování P. O. Box 1309, Praha 1, Jindřišská 909/14, PSČ 110 00, zastoupeného JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, doručovací adresa Praha 1, Bartolomějská 11, PSČ 110 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, PSČ 602 00, o návrhu navrhovatele a) na osvobození od soudního poplatku, rozhodl o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-112,
tak to:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. z r u š u j e . isir.justi ce.cz
Odův odně ní:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) navrhovateli a) nepřiznal osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90 (výrok I.) a zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání navrhovatele a) proti rozhodnutí o úpadku dlužníka o způsobu jeho řešení ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90, v rozsahu podaného odvolání do výroku I., II. a XV. (výrok II.).
V důvodech svého usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 9.6.2016 rozhodl o úpadku dlužníka (výrok I.), prohlásil na majetek dlužníka konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčního správce (výrok III.) a zamítl návrh na povolení reorganizace (výrok XV.). Navrhovatel a) podal proti usnesení o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení (konkrétně do výroku I., II., III. a XV.) odvolání. Jelikož odvolání podal i do výroku ve věci samé, byl povinen za odvolání uhradit soudní poplatek 2.000 Kč podle § 4 odst. 1, písm. b), § 7 odst. 2 a § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích, k čemuž byl vyzván usnesením ze dne 10.8.2016. Navrhovatel a) požádal o osvobození od soudního poplatku podáním doručeným soudu dne 23.8.2016, a to nikoli z důvodu své nemajetnosti, ale proto, že aktuálně probíhá několik desítek totožných řízení, v nichž navrhovatel podal shodná odvolání a celková výše soudního poplatku jej zatěžuje nad míru únosnou. Z úřední činnosti je insolvenčnímu soudu známo, že na jednotlivé subjekty koncernu C. M. B., jehož je dlužník účastníkem, je aktuálně vedeno 39 insolvenčních řízení. V těchto řízeních však nejsou vydávána totožná rozhodnutí a procesní situace v nich není stejná. Navrhovatel ani ve všech řízeních nepodal shodná odvolání. Z přehledu obsaženého v odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uzavřel, že z 23 řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků v červnu 2016, navrhovatel a) v šesti řízeních odvolání proti rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení nepodal, v sedmi řízeních odvolání podal, ale vzal svůj insolvenční návrh a především přihlášku pohledávky zpět. Pouze v deseti řízeních zůstal přihlášeným věřitelem a současně podal odvolání do usnesení o úpadku dlužníků a způsobu jeho řešení. Nejedná se tedy o několik desítek řízení. Odvoláním napadeným rozhodnutím o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek nebylo žádným způsobem zasaženo do práv navrhovatele a). Ten totiž podal insolvenční návrh, v němž navrhoval rozhodnout o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásit konkursu. V průběhu řízení svůj insolvenční návrh nezměnil. Bez omluvy se nedostavil k jednání o insolvenčních návrzích, kde se mohl vyjádřit k návrhu na povolení reorganizace a nepředložil soudu ani žádné vyjádření k tomuto návrhu. Rozhodnutím o úpadku dlužníka bylo návrhu navrhovatele a) vyhověno, proto není osobou oprávněnou podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Odvolání do výroku ve věci samé je nutno hodnotit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva, proto navrhovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků. Nad rámec věci se insolvenční soud vyjádřil i k majetkovým poměrům navrhovatele a) s tím, že celková poplatková povinnost představuje 20.000 Kč, navrhovatel není osobou nemajetnou a neschopnou zajistit finanční prostředky k úhradě soudních poplatků, v jeho vlastnictví je movitý majetek a pohledávky v hodnotě 1.750.000 Kč, na účtu má stálý pohyb, pravidelné příchozí platby činí téměř 80.000 Kč měsíčně. Dále insolvenční soud popsal zjištění z daňových přiznání a rozvah za roky 2014 a 2015.
K rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku insolvenční soud uvedl, že navrhovatel a) nesplnil svou poplatkovou povinnost, soud jej k úhradě poplatku vyzval, poučil o možnosti zastavení řízení a poplatek nebyl zaplacen ani dodatečně. Insolvenční soud spojil rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků se zastavením odvolacího řízení s odůvodněním, že dodatečným zaplacením soudního poplatku ve lhůtě pro podání odvolání do zastavení odvolacího řízení dojde ke zrušení usnesení o zastavení řízení a nemůže tak dojít k žádnému zásahu do práv navrhovatele a).
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel a) odvolání (dále jen odvolatel ). Uvedl v něm pouze, že podává odvolání proti tomuto usnesení v celém rozsahu, neboť s ním nesouhlasí. Na výzvu insolvenčního soudu ze dne 9.1.2017 k doplnění podaného odvolání nereagoval.
Podle § 7 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z návrhu na osvobození od soudních poplatků ze dne 23.8.2016 a z dokladů doložených k tomuto návrhu (prohlášení právnické osoby, přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2014 a rok 2015).
Odvolatel ve svém odvolání skutkový stav věci žádným způsobem nezpochybňoval, dokonce své odvolací námitky ani blíže nekonkretizoval. Pro úvahy odvolacího soudu je v dané věci podstatné, že odvolatel napadl odvoláním ze dne 22.7.2016 usnesení insolvenčního soudu ze dne 9.6.2016 ve výrocích I., II., III. a XV., tedy v rozsahu rozhodnutí o úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu na jeho majetek, o ustanovení insolvenčního správce a zamítnutí návrhu věřitele
LEVAPLECK LTD na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016. Odvolatel zejména namítal, že insolvence dlužníka by měla být řešena reorganizací, která se jeví jako vhodnější a současně vyjádřil pochybnosti o tom, zda je dostatečně osvědčen úpadek dlužníka, když u řady pohledávek došlo k odložení jejich splatnosti .
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V takto vymezeném skutkovém a právním rámci věci se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že odvolatel není nadán oprávněním podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku dlužníka, neboť napadeným rozhodnutím nebyla odvolateli způsobena újma na jeho právech, která se posuzuje výhradně z procesního hlediska. Odvolatel podal insolvenční návrh, v němž požadoval, aby bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Odvolání podané do rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka vyhodnotil insolvenční soud správně jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Již proto nelze odvolateli osvobození od soudních poplatků z podaného odvolání přiznat.
Výše uvedené úvahy ústící v závěr o odvolání podaném neoprávněnou osobou a ve svém důsledku o nemožnosti přiznat odvolateli osvobození od soudních poplatků pro bezúspěšné uplatňování práva se prosadí i v případě odvolání podaného proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dlužníka. To proto, že zamítnut byl návrh věřitele LEVAPLECK LTD na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016, nikoli návrh odvolatele.
Ve vztahu k rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka však odvolací soud nesouhlasí s názorem insolvenčního soudu, že v tomto rozsahu bude odvolání odvolatele odmítnuto jako odvolání podané neoprávněnou osobou. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka je rozhodnutím ve věci samé a prohlášení konkursu na majetek dlužníka může svým odvoláním napadnout nejen dlužník samotný, ale také každý z přihlášených věřitelů. Z tohoto pohledu je přínosné, že insolvenční soud se ve svém rozhodnutí zabýval i majetkovými poměry odvolatele. Přitom dovodil, že odvolatel nesplňuje podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků z důvodu nemajetnosti.
V obecné rovině lze k právnímu institutu osvobození od soudního poplatku uvést, že osvobození od soudních poplatků je možno přiznat i právnické osobě-podnikateli. Z této skutečnosti zjevně vycházel i insolvenční soud, neboť odvolateli zaslal k vyplnění formulář prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech . Odvolatel toto prohlášení vyplnil způsobem, který insolvenční soud rozvedl ve svém odůvodnění, přičemž zdůraznil, že odvolatel má ve svém majetku pohledávky v hodnotě 1.750.000 Kč a movitý majetek (myšleno kolový traktor pořízený v lednu 2016). Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovými závěry, které dovodil insolvenční soud na základě zjištění učiněných z daňových přiznání a rozvah za rok 2014 a 2015. Proto je správný jeho závěr, že na odvolatele nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a neschopnou zajistit finanční prostředky k úhradě soudních poplatků v celkové výši 20.000 Kč (po 2.000 Kč v deseti řízeních).
Rozhodnutí insolvenčního soudu je podle názoru odvolacího soudu také v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Například Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17.7.2013, sp. zn. 29 Cdo 1303/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situace znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
V uvedeném kontextu lze poznamenat, že odvolateli (jako právnické osobě-podnikateli) není odepřeno osvobození od soudního poplatku jen proto, že jeho objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem jeho podnikatelské činnosti (že nese podnikatelské nebo hospodářské riziko). O takovýto případ v dané věci nejde.
Na základě uvedených úvah odvolací soud uzavírá, že ve věci není dán žádný objektivní důvod pro to, aby odvolateli bylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku za odvolání podané proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.
Oproti tomu odvolací soud nesdílí závěr insolvenčního soudu o potřebě zastavit odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání již spolu s rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudního poplatku. Zdůvodnění tohoto postupu insolvenčního soudu tím, že v případě uhrazení soudního poplatku ve lhůtě pro podání odvolání proti zastavení odvolacího řízení bude usnesení o zastavení řízení zrušeno a nedojde tak k žádnému zásahu do práv odvolatele, nemůže obstát.
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán; nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 17.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Požádá-li
účastník řízení o osvobození od soudního poplatku, je insolvenční soud povinen nejdříve rozhodnout o této žádosti. Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o nevyhovění žádosti je odvolání přípustné a v důsledku podaného odvolání (jako v dané věci) usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku nenabude právní moci. Dokud o odvolání nerozhodne pravomocně odvolací soud, nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
V tomto konkrétním případě tedy rozhodl insolvenční soud o zastavení odvolacího řízení předčasně, a proto nesprávně. Z tohoto důvodu odvolací soud usnesení insolvenčního soudu ve výroku II. bez dalšího zrušil podle § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř.
Závěrem odvolací soud podotýká, že i nadále trvá povinnost odvolatele k úhradě soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za odvolání ze dne 22.7.2016, k jejímuž splnění byl vyzván usnesením ze dne 10.8.2016.
Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolateli a státnímu zastupitelství se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 30. března 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 28 INS 27011/2015 2 VSOL 110/2017-A-120
Us ne s e ní
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Elkana Property, s. r. o., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo 24314161, zahájené insolvenčním návrhem věřitelů a) RALT COMPANY s. r. o., se sídlem v Dobřejovicích, Lipová 181, identifikační číslo 02138816, a b) Glory Daze Associated S. A., reg. č. 584444, se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00, c) LEVAPLECK LTD, registrační číslo 9212937, se sídlem v Coventry, The Apex, Sherrifs Orchard, CV1 3PP, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, adresa pro doručování P. O. Box 1309, Praha 1, Jindřišská 909/14, PSČ 110 00, zastoupeného JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, doručovací adresa Praha 1, Bartolomějská 11, PSČ 110 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, PSČ 602 00, o návrhu navrhovatele a) na osvobození od soudního poplatku, rozhodl o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-112,
tak to:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .
II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. z r u š u j e . isir.justi ce.cz
Odův odně ní:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) navrhovateli a) nepřiznal osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90 (výrok I.) a zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání navrhovatele a) proti rozhodnutí o úpadku dlužníka o způsobu jeho řešení ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90, v rozsahu podaného odvolání do výroku I., II. a XV. (výrok II.).
V důvodech svého usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 9.6.2016 rozhodl o úpadku dlužníka (výrok I.), prohlásil na majetek dlužníka konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčního správce (výrok III.) a zamítl návrh na povolení reorganizace (výrok XV.). Navrhovatel a) podal proti usnesení o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení (konkrétně do výroku I., II., III. a XV.) odvolání. Jelikož odvolání podal i do výroku ve věci samé, byl povinen za odvolání uhradit soudní poplatek 2.000 Kč podle § 4 odst. 1, písm. b), § 7 odst. 2 a § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích, k čemuž byl vyzván usnesením ze dne 10.8.2016. Navrhovatel a) požádal o osvobození od soudního poplatku podáním doručeným soudu dne 23.8.2016, a to nikoli z důvodu své nemajetnosti, ale proto, že aktuálně probíhá několik desítek totožných řízení, v nichž navrhovatel podal shodná odvolání a celková výše soudního poplatku jej zatěžuje nad míru únosnou. Z úřední činnosti je insolvenčnímu soudu známo, že na jednotlivé subjekty koncernu C. M. B., jehož je dlužník účastníkem, je aktuálně vedeno 39 insolvenčních řízení. V těchto řízeních však nejsou vydávána totožná rozhodnutí a procesní situace v nich není stejná. Navrhovatel ani ve všech řízeních nepodal shodná odvolání. Z přehledu obsaženého v odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uzavřel, že z 23 řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků v červnu 2016, navrhovatel a) v šesti řízeních odvolání proti rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení nepodal, v sedmi řízeních odvolání podal, ale vzal svůj insolvenční návrh a především přihlášku pohledávky zpět. Pouze v deseti řízeních zůstal přihlášeným věřitelem a současně podal odvolání do usnesení o úpadku dlužníků a způsobu jeho řešení. Nejedná se tedy o několik desítek řízení. Odvoláním napadeným rozhodnutím o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek nebylo žádným způsobem zasaženo do práv navrhovatele a). Ten totiž podal insolvenční návrh, v němž navrhoval rozhodnout o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásit konkursu. V průběhu řízení svůj insolvenční návrh nezměnil. Bez omluvy se nedostavil k jednání o insolvenčních návrzích, kde se mohl vyjádřit k návrhu na povolení reorganizace a nepředložil soudu ani žádné vyjádření k tomuto návrhu. Rozhodnutím o úpadku dlužníka bylo návrhu navrhovatele a) vyhověno, proto není osobou oprávněnou podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Odvolání do výroku ve věci samé je nutno hodnotit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva, proto navrhovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků. Nad rámec věci se insolvenční soud vyjádřil i k majetkovým poměrům navrhovatele a) s tím, že celková poplatková povinnost představuje 20.000 Kč, navrhovatel není osobou nemajetnou a neschopnou zajistit finanční prostředky k úhradě soudních poplatků, v jeho vlastnictví je movitý majetek a pohledávky v hodnotě 1.750.000 Kč, na účtu má stálý pohyb, pravidelné příchozí platby činí téměř 80.000 Kč měsíčně. Dále insolvenční soud popsal zjištění z daňových přiznání a rozvah za roky 2014 a 2015.
K rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku insolvenční soud uvedl, že navrhovatel a) nesplnil svou poplatkovou povinnost, soud jej k úhradě poplatku vyzval, poučil o možnosti zastavení řízení a poplatek nebyl zaplacen ani dodatečně. Insolvenční soud spojil rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků se zastavením odvolacího řízení s odůvodněním, že dodatečným zaplacením soudního poplatku ve lhůtě pro podání odvolání do zastavení odvolacího řízení dojde ke zrušení usnesení o zastavení řízení a nemůže tak dojít k žádnému zásahu do práv navrhovatele a).
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel a) odvolání (dále jen odvolatel ). Uvedl v něm pouze, že podává odvolání proti tomuto usnesení v celém rozsahu, neboť s ním nesouhlasí. Na výzvu insolvenčního soudu ze dne 9.1.2017 k doplnění podaného odvolání nereagoval.
Podle § 7 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z návrhu na osvobození od soudních poplatků ze dne 23.8.2016 a z dokladů doložených k tomuto návrhu (prohlášení právnické osoby, přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2014 a rok 2015).
Odvolatel ve svém odvolání skutkový stav věci žádným způsobem nezpochybňoval, dokonce své odvolací námitky ani blíže nekonkretizoval. Pro úvahy odvolacího soudu je v dané věci podstatné, že odvolatel napadl odvoláním ze dne 22.7.2016 usnesení insolvenčního soudu ze dne 9.6.2016 ve výrocích I., II., III. a XV., tedy v rozsahu rozhodnutí o úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu na jeho majetek, o ustanovení insolvenčního správce a zamítnutí návrhu věřitele
LEVAPLECK LTD na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016. Odvolatel zejména namítal, že insolvence dlužníka by měla být řešena reorganizací, která se jeví jako vhodnější a současně vyjádřil pochybnosti o tom, zda je dostatečně osvědčen úpadek dlužníka, když u řady pohledávek došlo k odložení jejich splatnosti .
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V takto vymezeném skutkovém a právním rámci věci se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že odvolatel není nadán oprávněním podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku dlužníka, neboť napadeným rozhodnutím nebyla odvolateli způsobena újma na jeho právech, která se posuzuje výhradně z procesního hlediska. Odvolatel podal insolvenční návrh, v němž požadoval, aby bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Odvolání podané do rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka vyhodnotil insolvenční soud správně jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Již proto nelze odvolateli osvobození od soudních poplatků z podaného odvolání přiznat.
Výše uvedené úvahy ústící v závěr o odvolání podaném neoprávněnou osobou a ve svém důsledku o nemožnosti přiznat odvolateli osvobození od soudních poplatků pro bezúspěšné uplatňování práva se prosadí i v případě odvolání podaného proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dlužníka. To proto, že zamítnut byl návrh věřitele LEVAPLECK LTD na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016, nikoli návrh odvolatele.
Ve vztahu k rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka však odvolací soud nesouhlasí s názorem insolvenčního soudu, že v tomto rozsahu bude odvolání odvolatele odmítnuto jako odvolání podané neoprávněnou osobou. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka je rozhodnutím ve věci samé a prohlášení konkursu na majetek dlužníka může svým odvoláním napadnout nejen dlužník samotný, ale také každý z přihlášených věřitelů. Z tohoto pohledu je přínosné, že insolvenční soud se ve svém rozhodnutí zabýval i majetkovými poměry odvolatele. Přitom dovodil, že odvolatel nesplňuje podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků z důvodu nemajetnosti.
V obecné rovině lze k právnímu institutu osvobození od soudního poplatku uvést, že osvobození od soudních poplatků je možno přiznat i právnické osobě-podnikateli. Z této skutečnosti zjevně vycházel i insolvenční soud, neboť odvolateli zaslal k vyplnění formulář prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech . Odvolatel toto prohlášení vyplnil způsobem, který insolvenční soud rozvedl ve svém odůvodnění, přičemž zdůraznil, že odvolatel má ve svém majetku pohledávky v hodnotě 1.750.000 Kč a movitý majetek (myšleno kolový traktor pořízený v lednu 2016). Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovými závěry, které dovodil insolvenční soud na základě zjištění učiněných z daňových přiznání a rozvah za rok 2014 a 2015. Proto je správný jeho závěr, že na odvolatele nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a neschopnou zajistit finanční prostředky k úhradě soudních poplatků v celkové výši 20.000 Kč (po 2.000 Kč v deseti řízeních).
Rozhodnutí insolvenčního soudu je podle názoru odvolacího soudu také v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Například Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17.7.2013, sp. zn. 29 Cdo 1303/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situace znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
V uvedeném kontextu lze poznamenat, že odvolateli (jako právnické osobě-podnikateli) není odepřeno osvobození od soudního poplatku jen proto, že jeho objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem jeho podnikatelské činnosti (že nese podnikatelské nebo hospodářské riziko). O takovýto případ v dané věci nejde.
Na základě uvedených úvah odvolací soud uzavírá, že ve věci není dán žádný objektivní důvod pro to, aby odvolateli bylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku za odvolání podané proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 9.6.2016, č. j. KSBR 28 INS 27011/2015-A-90. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.
Oproti tomu odvolací soud nesdílí závěr insolvenčního soudu o potřebě zastavit odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání již spolu s rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudního poplatku. Zdůvodnění tohoto postupu insolvenčního soudu tím, že v případě uhrazení soudního poplatku ve lhůtě pro podání odvolání proti zastavení odvolacího řízení bude usnesení o zastavení řízení zrušeno a nedojde tak k žádnému zásahu do práv odvolatele, nemůže obstát.
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán; nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 17.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Požádá-li
účastník řízení o osvobození od soudního poplatku, je insolvenční soud povinen nejdříve rozhodnout o této žádosti. Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o nevyhovění žádosti je odvolání přípustné a v důsledku podaného odvolání (jako v dané věci) usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku nenabude právní moci. Dokud o odvolání nerozhodne pravomocně odvolací soud, nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
V tomto konkrétním případě tedy rozhodl insolvenční soud o zastavení odvolacího řízení předčasně, a proto nesprávně. Z tohoto důvodu odvolací soud usnesení insolvenčního soudu ve výroku II. bez dalšího zrušil podle § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř.
Závěrem odvolací soud podotýká, že i nadále trvá povinnost odvolatele k úhradě soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za odvolání ze dne 22.7.2016, k jejímuž splnění byl vyzván usnesením ze dne 10.8.2016.
Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolateli a státnímu zastupitelství se doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 30. března 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu