2 VSOL 100/2016-B-39
KSOS 8 INS 2570/2011 2 VSOL 100/2016-B-39
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bohumíně-Novém Bohumíně, Bezručova 1143, PSČ 735 81, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2015, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-25,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil oddlužení dlužníka schválené usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.4.2011, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-5 (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že tento konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.).
V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 22.4.2011 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a stanovil první splátku k 21.5.2011. S poukazem na závěry insolvenčního správce uvedené v jeho zprávách a dále v podání ze dne 25.11.2015 uzavřel, že plnění dlužníka je velmi nízké a vzhledem k neplnění darovací smlouvy se jeví nereálné, aby dlužník měsíčně poskytoval částku 16.700 Kč. Dále uvedl, že na jednání dne 14.8.2015 poučil dlužníka o jeho povinnostech a uložil mu ve lhůtě deseti dnů doložit novou pracovní smlouvu, kterou však dlužník nedoložil. Za této situace rozhodl insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem podle § 418 odst. 1 IZ. O nepatrném konkursu rozhodl v souladu s § 314 odst. 1, písm. a) a odst. 2 IZ.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně namítal, že pracovní smlouvu předložil soudu u jednání dne 14.8.2015 a následně její kopii zaslal soudu i insolvenčnímu správci. Dále uvedl, že je ochoten u poslední splátky doplatit částku, která mu bude chybět do požadovaných 30 %. Splátkový kalendář plnil jen zčásti z důvodu ztráty zaměstnání. Pokud byl zaměstnán, splátky řádně platil. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil.
U jednání odvolacího soudu dlužník doplnil, že u úřadu práce byl veden více jak dva roky a nabízena mu byla jen brigádnická výpomoc. U stávajícího zaměstnavatele byl zaměstnán již v minulosti, pracuje jako dělník ve výrobě hliníkových dveří a oken a tuto práci umí nejlépe. Jeho současný příjem činí 15.000 Kč až 18.000 Kč hrubého. Darovací smlouvy byly plněny pouze v době, kdy sami dárci měli finanční prostředky.
Insolvenční správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že se současnými příjmy dlužníka se jeho věřitelům nemůže dostat z oddlužení plnění ve výši 30 % jejich pohledávek zjištěných v insolvenčním řízení. Naplněny tedy byly podmínky pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Pokud dlužník nějaké peněžní prostředky vydělal, insolvenčnímu správci je neohlásil a je ochoten je zaplatit až při poslední splátce, lze toto hodnotit jako nepoctivý záměr nebo jako určitý příslib dlužníka. Je však otázkou, zda by byl tento příslib naplněn. Z hlediska průběhu oddlužení insolvenční správce zdůraznil, že do 31.12.2012 (než byl ukončen pracovní poměr dlužníka) bylo vše v pořádku. Pak se dlužníkovi až do srpna 2015 nepodařilo najít zaměstnání, což je opravdu dlouhá doba. Je otázkou, jak dalece se na tom podílí nedostatečná aktivita dlužníka či jeho neochota pracovat i na jiné pozici, než by si představoval, případně za menší mzdu, a jak dalece skutečnosti, které dlužník nemůže ovlivnit. Dlužník vždy až na výzvu soudu dvakrát předložil darovací smlouvy, kdy na základě první přišlo místo částky 49.500 Kč pouze 15.475 Kč a na základě druhé nebylo zasláno žádné plnění. V jejím období pouze sám dlužník poslal určité peněžní prostředky, které byly vyhodnoceny jako mimořádný příjem.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o dosavadním průběhu řízení včetně závěrů vyplývajících z postupně podaných zpráv insolvenčního správce. V rovině skutkového stavu věci lze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že u slyšení konaného dne 14.8.2015 dlužník informoval insolvenční soud o uzavření pracovní smlouvy se zaměstnavatelem SAPPEX Aluminium s. r. o. ode dne 10.8.2015 a tuto smlouvu soudu předložil. Předmětná pracovní smlouva je součástí spisu, proto není správný závěr insolvenčního soudu, že dlužník pracovní smlouvu soudu nedoložil.
Odvolací soud doplnil dokazování zprávou insolvenčního správce Mgr. Daniela Tomíčka ze dne 1.3.2016. Vyplývá z ní, že dlužník je i nadále zaměstnán u společnosti SAPPEX Aluminium s. r. o., kde opětovně nastoupil 14.8.2015, pobírá mzdu, kdy mu předchozí pracovní poměr byl ukončen k 31.12.2012. Celou následující dobu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Bohumíně. Zaměstnavatel nadále provádí ze mzdy srážky, které činily za prosinec 2015 až únor 2015 celkem 11.670 Kč, z toho prosinec 2015 částka 4.038 Kč, leden 2016 částka 4.220 Kč, únor 2016 částka 3.412 Kč. Správnost výše těchto srážek insolvenční správce potvrdit nemůže, neboť mu dlužník ani zaměstnavatel nezasílá výplatní lístky ke kontrole. Aby dlužník splnil podmínku nejméně 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, zbývá uhradit věřitelům minimálně 78.359,25 Kč, na odměně a hotových výdajů insolvenčního správce 5.445 Kč, celkem částku 83.804,25 Kč.
Ze zprávy o plnění oddlužení za období listopad 2015 až duben 2016 (číslo zprávy 10) ze dne 2.3.2016 se podává, že nároky věřitelů činí celkem 542.497,49 Kč, míra uspokojení představuje 15,56 %, očekávané uspokojení 16,97 %.
Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud odchýlit se od závěrů insolvenčního soudu, které považuje za správné.
Lze tedy shrnout, že oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 22.4.2011, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-5. Dlužník plnil splátkový kalendář od května 2011. Napadené usnesení bylo vydáno dne 1.12.2015, tedy po 54 měsících od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Od počátku plnění splátkového kalendáře do konce roku 2012, než byl ukončen pracovní poměr dlužníka, dlužník plnil splátkový kalendář bez výraznějších problémů. Ke dni 31.12.2012 mu byl ukončen pracovní poměr a až do července 2015 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce. V průběhu řízení dlužník předložil celkem dvě listiny označené jako darovací smlouvy. Prohlášení ze dne 10.2.2014 vystavila manželka dlužníka Jana Makulová, která v něm prohlásila, že od měsíce března bude pravidelně jedenkrát měsíčně hradit ve prospěch dlužníka částku 4.500 Kč po dobu, dokud nenajde trvalý pracovní poměr. Dle sdělení insolvenčního správce bylo na základě této smlouvy plněno celkem 15.475 Kč. Další darovací smlouva byla uzavřena dne 5.1.2015 mezi dlužníkem a Božetěchem Zápalkou. V ní se dárce zavázal poskytovat dlužníkovi částku 4.300 Kč měsíčně po dobu jeho nezaměstnanosti s tím, že první splátka bude vyplacena v únoru za měsíc leden. Podle insolvenčního správce nebylo na základě této smlouvy zasláno insolvenčnímu správci žádné plnění. Za účelem projednání průběhu plnění oddlužení nařídil insolvenční soud slyšení na den 14.8.2015, při němž byl dlužník upozorněn na své povinnosti podle § 412 odst. 1, písm. a) IZ a poučen o možnosti zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1, písm. b) IZ.
Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.
Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.
Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je třeba vypořádat se s otázkou, zda v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře nastala situace předvídaná v § 418 odst. 1, písm. b) IZ, tedy že dlužník nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře. V řízení byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 542.497,49 Kč. V průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník zaplatil 84.390 Kč (k 30.11.2015) a další částku 11.670 Kč za období prosinec 2015 až únor 2016. Za účelem uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů odpovídajícímu minimální hranici 30 % včetně úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by dlužník musel zaplatit za měsíc březen 2016 a duben 2016, na který byl stanoven konec splátkového kalendáře, částku celkem 72.134,25 Kč, což se v jeho případě jeví jako nereálné.
Odvolací námitky dlužníka považuje odvolací soud za bezpředmětné. K tvrzení dlužníka o jeho snaze získat zaměstnání, lze poznamenat, že není důvod domnívat se, že dlužník o zlepšení své finanční situace neusiloval. Přesto nedošlo v průběhu schváleného oddlužení ke zlepšení finanční situace dlužníka. Na zvýšení příjmu měl dlužník dostatečný časový prostor a insolvenční soud dlužníkovi poskytl u jednání dne 14.8.2015 poučení o možnosti prohlášení konkursu na jeho majetek v případě jeho dalšího neplnění povinností. Pro závěr o nesplnění podstatné části splátkového kalendáře není podstatné, zda k poklesu příjmu dlužníka (oproti stavu, který zde byl v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení) došlo jeho zaviněním, nebo zda se tak stalo přesto, že dlužník řádně plnil povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ (k tomu srovnej závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 29.1.2015, sen. zn. 29 NSČR 128/2014).
V posuzované věci dospěl odvolací soud shodně s insolvenčním soudem k závěru, že dlužník nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře, neboť za 58 měsíců trvání schváleného oddlužení uhradil pouze 15,56 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž neprokázal existenci takových skutečností (dostatečné výše příjmů), jež by mohly odůvodnit závěr, že v případě pokračování ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře lze reálně očekávat uspokojení těchto pohledávek minimálně ve výši 30 %.
Postup, který dlužník předestřel v odvolacím řízení, tedy že finanční prostředky chybějící do částky odpovídající 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužník zaplatí až v poslední splátce, nelze tolerovat. Protiví se totiž účelu a smyslu oddlužení plněním splátkového kalendáře. V této souvislosti nelze pominout, že primární povinností dlužníka v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře je pravidelně měsíčně splácet po dobu pěti let nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Pro účely plnění splátkového kalendáře mohou být použity také peněžní prostředky osob ochotných poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo důchod, a to na základě smluv uzavřených s dlužníkem. Částka, kterou dlužník splatí svým věřitelům, musí dosahovat hodnoty plnění odpovídající minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jedná se o hranici minimální a nepochybně je v zájmu věřitelů dlužníka, aby výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, byla co nejvyšší. Maximální výše této částky je omezena jen výší zjištěných pohledávek.
Na základě výše uvedených zjištění a úvah lze uzavřít, že dlužník s ohledem na dosud poskytnuté platby za účelem splnění oddlužení splátkovým kalendářem není schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Za tohoto stavu věci postupoval insolvenční soud správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 418 odst. 1, písm. b/ IZ). Odvolací soud proto usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 10. března 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 8 INS 2570/2011 2 VSOL 100/2016-B-39
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bohumíně-Novém Bohumíně, Bezručova 1143, PSČ 735 81, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2015, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-25,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil oddlužení dlužníka schválené usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.4.2011, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-5 (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že tento konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.).
V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 22.4.2011 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a stanovil první splátku k 21.5.2011. S poukazem na závěry insolvenčního správce uvedené v jeho zprávách a dále v podání ze dne 25.11.2015 uzavřel, že plnění dlužníka je velmi nízké a vzhledem k neplnění darovací smlouvy se jeví nereálné, aby dlužník měsíčně poskytoval částku 16.700 Kč. Dále uvedl, že na jednání dne 14.8.2015 poučil dlužníka o jeho povinnostech a uložil mu ve lhůtě deseti dnů doložit novou pracovní smlouvu, kterou však dlužník nedoložil. Za této situace rozhodl insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem podle § 418 odst. 1 IZ. O nepatrném konkursu rozhodl v souladu s § 314 odst. 1, písm. a) a odst. 2 IZ.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně namítal, že pracovní smlouvu předložil soudu u jednání dne 14.8.2015 a následně její kopii zaslal soudu i insolvenčnímu správci. Dále uvedl, že je ochoten u poslední splátky doplatit částku, která mu bude chybět do požadovaných 30 %. Splátkový kalendář plnil jen zčásti z důvodu ztráty zaměstnání. Pokud byl zaměstnán, splátky řádně platil. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil.
U jednání odvolacího soudu dlužník doplnil, že u úřadu práce byl veden více jak dva roky a nabízena mu byla jen brigádnická výpomoc. U stávajícího zaměstnavatele byl zaměstnán již v minulosti, pracuje jako dělník ve výrobě hliníkových dveří a oken a tuto práci umí nejlépe. Jeho současný příjem činí 15.000 Kč až 18.000 Kč hrubého. Darovací smlouvy byly plněny pouze v době, kdy sami dárci měli finanční prostředky.
Insolvenční správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že se současnými příjmy dlužníka se jeho věřitelům nemůže dostat z oddlužení plnění ve výši 30 % jejich pohledávek zjištěných v insolvenčním řízení. Naplněny tedy byly podmínky pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Pokud dlužník nějaké peněžní prostředky vydělal, insolvenčnímu správci je neohlásil a je ochoten je zaplatit až při poslední splátce, lze toto hodnotit jako nepoctivý záměr nebo jako určitý příslib dlužníka. Je však otázkou, zda by byl tento příslib naplněn. Z hlediska průběhu oddlužení insolvenční správce zdůraznil, že do 31.12.2012 (než byl ukončen pracovní poměr dlužníka) bylo vše v pořádku. Pak se dlužníkovi až do srpna 2015 nepodařilo najít zaměstnání, což je opravdu dlouhá doba. Je otázkou, jak dalece se na tom podílí nedostatečná aktivita dlužníka či jeho neochota pracovat i na jiné pozici, než by si představoval, případně za menší mzdu, a jak dalece skutečnosti, které dlužník nemůže ovlivnit. Dlužník vždy až na výzvu soudu dvakrát předložil darovací smlouvy, kdy na základě první přišlo místo částky 49.500 Kč pouze 15.475 Kč a na základě druhé nebylo zasláno žádné plnění. V jejím období pouze sám dlužník poslal určité peněžní prostředky, které byly vyhodnoceny jako mimořádný příjem.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o dosavadním průběhu řízení včetně závěrů vyplývajících z postupně podaných zpráv insolvenčního správce. V rovině skutkového stavu věci lze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že u slyšení konaného dne 14.8.2015 dlužník informoval insolvenční soud o uzavření pracovní smlouvy se zaměstnavatelem SAPPEX Aluminium s. r. o. ode dne 10.8.2015 a tuto smlouvu soudu předložil. Předmětná pracovní smlouva je součástí spisu, proto není správný závěr insolvenčního soudu, že dlužník pracovní smlouvu soudu nedoložil.
Odvolací soud doplnil dokazování zprávou insolvenčního správce Mgr. Daniela Tomíčka ze dne 1.3.2016. Vyplývá z ní, že dlužník je i nadále zaměstnán u společnosti SAPPEX Aluminium s. r. o., kde opětovně nastoupil 14.8.2015, pobírá mzdu, kdy mu předchozí pracovní poměr byl ukončen k 31.12.2012. Celou následující dobu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Bohumíně. Zaměstnavatel nadále provádí ze mzdy srážky, které činily za prosinec 2015 až únor 2015 celkem 11.670 Kč, z toho prosinec 2015 částka 4.038 Kč, leden 2016 částka 4.220 Kč, únor 2016 částka 3.412 Kč. Správnost výše těchto srážek insolvenční správce potvrdit nemůže, neboť mu dlužník ani zaměstnavatel nezasílá výplatní lístky ke kontrole. Aby dlužník splnil podmínku nejméně 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, zbývá uhradit věřitelům minimálně 78.359,25 Kč, na odměně a hotových výdajů insolvenčního správce 5.445 Kč, celkem částku 83.804,25 Kč.
Ze zprávy o plnění oddlužení za období listopad 2015 až duben 2016 (číslo zprávy 10) ze dne 2.3.2016 se podává, že nároky věřitelů činí celkem 542.497,49 Kč, míra uspokojení představuje 15,56 %, očekávané uspokojení 16,97 %.
Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud odchýlit se od závěrů insolvenčního soudu, které považuje za správné.
Lze tedy shrnout, že oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 22.4.2011, č. j. KSOS 8 INS 2570/2011-B-5. Dlužník plnil splátkový kalendář od května 2011. Napadené usnesení bylo vydáno dne 1.12.2015, tedy po 54 měsících od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Od počátku plnění splátkového kalendáře do konce roku 2012, než byl ukončen pracovní poměr dlužníka, dlužník plnil splátkový kalendář bez výraznějších problémů. Ke dni 31.12.2012 mu byl ukončen pracovní poměr a až do července 2015 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce. V průběhu řízení dlužník předložil celkem dvě listiny označené jako darovací smlouvy. Prohlášení ze dne 10.2.2014 vystavila manželka dlužníka Jana Makulová, která v něm prohlásila, že od měsíce března bude pravidelně jedenkrát měsíčně hradit ve prospěch dlužníka částku 4.500 Kč po dobu, dokud nenajde trvalý pracovní poměr. Dle sdělení insolvenčního správce bylo na základě této smlouvy plněno celkem 15.475 Kč. Další darovací smlouva byla uzavřena dne 5.1.2015 mezi dlužníkem a Božetěchem Zápalkou. V ní se dárce zavázal poskytovat dlužníkovi částku 4.300 Kč měsíčně po dobu jeho nezaměstnanosti s tím, že první splátka bude vyplacena v únoru za měsíc leden. Podle insolvenčního správce nebylo na základě této smlouvy zasláno insolvenčnímu správci žádné plnění. Za účelem projednání průběhu plnění oddlužení nařídil insolvenční soud slyšení na den 14.8.2015, při němž byl dlužník upozorněn na své povinnosti podle § 412 odst. 1, písm. a) IZ a poučen o možnosti zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1, písm. b) IZ.
Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.
Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.
Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je třeba vypořádat se s otázkou, zda v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře nastala situace předvídaná v § 418 odst. 1, písm. b) IZ, tedy že dlužník nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře. V řízení byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 542.497,49 Kč. V průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník zaplatil 84.390 Kč (k 30.11.2015) a další částku 11.670 Kč za období prosinec 2015 až únor 2016. Za účelem uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů odpovídajícímu minimální hranici 30 % včetně úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by dlužník musel zaplatit za měsíc březen 2016 a duben 2016, na který byl stanoven konec splátkového kalendáře, částku celkem 72.134,25 Kč, což se v jeho případě jeví jako nereálné.
Odvolací námitky dlužníka považuje odvolací soud za bezpředmětné. K tvrzení dlužníka o jeho snaze získat zaměstnání, lze poznamenat, že není důvod domnívat se, že dlužník o zlepšení své finanční situace neusiloval. Přesto nedošlo v průběhu schváleného oddlužení ke zlepšení finanční situace dlužníka. Na zvýšení příjmu měl dlužník dostatečný časový prostor a insolvenční soud dlužníkovi poskytl u jednání dne 14.8.2015 poučení o možnosti prohlášení konkursu na jeho majetek v případě jeho dalšího neplnění povinností. Pro závěr o nesplnění podstatné části splátkového kalendáře není podstatné, zda k poklesu příjmu dlužníka (oproti stavu, který zde byl v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení) došlo jeho zaviněním, nebo zda se tak stalo přesto, že dlužník řádně plnil povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ (k tomu srovnej závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 29.1.2015, sen. zn. 29 NSČR 128/2014).
V posuzované věci dospěl odvolací soud shodně s insolvenčním soudem k závěru, že dlužník nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře, neboť za 58 měsíců trvání schváleného oddlužení uhradil pouze 15,56 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž neprokázal existenci takových skutečností (dostatečné výše příjmů), jež by mohly odůvodnit závěr, že v případě pokračování ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře lze reálně očekávat uspokojení těchto pohledávek minimálně ve výši 30 %.
Postup, který dlužník předestřel v odvolacím řízení, tedy že finanční prostředky chybějící do částky odpovídající 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužník zaplatí až v poslední splátce, nelze tolerovat. Protiví se totiž účelu a smyslu oddlužení plněním splátkového kalendáře. V této souvislosti nelze pominout, že primární povinností dlužníka v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře je pravidelně měsíčně splácet po dobu pěti let nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Pro účely plnění splátkového kalendáře mohou být použity také peněžní prostředky osob ochotných poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo důchod, a to na základě smluv uzavřených s dlužníkem. Částka, kterou dlužník splatí svým věřitelům, musí dosahovat hodnoty plnění odpovídající minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jedná se o hranici minimální a nepochybně je v zájmu věřitelů dlužníka, aby výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, byla co nejvyšší. Maximální výše této částky je omezena jen výší zjištěných pohledávek.
Na základě výše uvedených zjištění a úvah lze uzavřít, že dlužník s ohledem na dosud poskytnuté platby za účelem splnění oddlužení splátkovým kalendářem není schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Za tohoto stavu věci postupoval insolvenční soud správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 418 odst. 1, písm. b/ IZ). Odvolací soud proto usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 10. března 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu