2 Azs 248/2020
2 Azs 248/2020-31 2 Azs 248/2020-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: O. K., zastoupený Mgr. Adélou Krabcovou, advokátkou se sídlem Bohdalecká 1460/8, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2018, č. j. OAM-721/ZA-ZA11-P06-2018, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2 Az 72/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Adéle Krabcové, advokátce s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 6800 Kč, která bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu ). Žalovaný shledal opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť nově uvedené skutečnosti byly již žalobci známy a mohly být předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany již v předchozím pravomocně ukončeném řízení (dále jen napadené rozhodnutí ).
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen krajský soud a napadený rozsudek ) zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005-86, uvedl, že je na žalobci, aby tvrdil relevantní důvody, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Pokud neuvedl všechny důvody své žádosti, nelze neunesení břemene tvrzení zhojit podáním opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Účelem opakované žádosti je poskytnutí příležitosti přezkoumat závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení, např. změna situace v zemi původu. Krajský soud dospěl k závěru, že okolnosti konfliktu s neznámým mužem na diskotéce v Kyjevě v roce 2012, kvůli kterým nově tvrdí, že se obává návratu do vlasti, nenaplňují podmínky podle § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Jedná se o okolnosti, které byly žalobci známy již v době první žádosti o mezinárodní ochranu. Za opodstatněné nelze považovat tvrzení žalobce, že tyto informace neuvedl, jelikož se obával pronásledování i v České republice. Žalovaný správně posoudil opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou a řízení zastavil. Krajský soud dále shledal, že nepřípustná žádost není přezkoumávána meritorně, a proto se žalovaný důvodně nezabýval naplněním jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se v případě podání opakované žádosti pohovor neprovádí, není-li to nezbytné ke zjištění stavu věci; žalovaný žadateli umožní sdělit důvody žádosti písemně. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že stav věci byl dostatečně zjištěn. K obecné námitce žalobce neshledal, že by žalovaný porušil pravidla správního řízení, nezjistil řádně skutkový stav či vyložil chybně ustanovení zákona. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Podle krajského soudu žalovaný taktéž dostatečným způsobem zvážil aktuální situaci v zemi původu, přičemž správně usoudil, že na Ukrajině nedošlo ohledně žalobcem tvrzených důvodů k žádným změnám poměrů. Žalovaný se mohl v napadeném rozhodnutí touto otázkou obšírněji zabývat, avšak tento nedostatek nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
[3] Napadený rozsudek byl vydán poté, co Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu v téže věci žalobce dne 24. 4. 2019 zrušil pro vady řízení (pod č. j. 2 Azs 48/2019-67) a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti napadenému rozsudku brojil žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížností, v níž namítal, že skutečnosti ohledně konfliktu s mužem v Kyjevě v roce 2012 v předchozím řízení neuvedl, jelikož mužů z Kyjeva, kteří jej stále hledají, se obával i v České republice. Kvůli tomu neměly být tyto skutečnosti bez bližšího zkoumání formalisticky ignorovány. Nelze mu klást za vinu, že je v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl. Podle stěžovatele bylo také povinností žalovaného se blíže s těmito důvody seznámit v rámci pohovoru, který však nebyl proveden. Pro řádné zjištění skutkového stavu byl pohovor nezbytný, neboť pohovor z předchozího řízení nedostačuje. V závěru uvedl, že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jelikož krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva. Kasační stížnost proto není nepřijatelná. Požádal zároveň, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na svých závěrech v napadeném rozhodnutí a odkázal na své vyjádření k žalobě. Napadené rozhodnutí se opírá o dostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný se ztotožňuje s posouzením krajského soudu. Tvrzení stěžovatele o pronásledování ze strany soukromých osob nepovažuje za důvěryhodné, přičemž stěžovatel měl povinnost tuto skutečnost uvést již v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Návrh na přiznání odkladného účinku nepovažuje za důvodný.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). pokračování
[7] Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž krajský soud rozhodl znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, není-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Tento důvod nepřípustnosti však nelze vztáhnout na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009-165, publ. pod č. 2365/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v předcházejícím řízení zrušil původní rozsudek krajského soudu pro vadu řízení, a nevyjádřil právní názor na výklad hmotného práva ve vztahu k uplatněným stížním námitkám. Tato, v pořadí již druhá kasační stížnost je tedy přípustná.
[8] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou její přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[9] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele byl v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
[10] Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, jelikož krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva.
[11] Nejvyšší správní soud se k institutu opakovaných žádostí vyjádřil již mnohokrát. Institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (srov. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-6).
[12] Institutem opakované žádosti se zabýval i rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96 (č. 2642/2012 Sb. NSS), který konstatoval následující: I opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z rozsudku ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018-45, plyne, že za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.
[13] Krajský soud správně v souladu s citovanou judikaturou posoudil, že okolnosti týkající se konfliktu s neznámým mužem na diskotéce v Kyjevě v roce 2012 mohl žalobce uplatit již v řízení o předchozí žádosti, přičemž strach z osob, které stěžovatele údajně pronásledují, nelze považovat za závažný důvod, který by mu bránil se z těchto důvodů již tehdy ochrany dovolávat. Krajský soud správně zdůraznil, že stěžovatel byl žalovaným již v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu poučen o povinnosti uvést všechny úplné a pravdivé azylově relevantní informace.
[14] Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu taktéž vyplývá, že zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, nevyžaduje v případech opakovaných žádostí provedení pohovoru podle § 23 tohoto zákona, ministerstvo však může pohovor provést, pokud je nezbytný ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ve specifické situaci zranitelného žadatele, který na provedení pohovoru trvá a chce jím odstranit rozpory ve svých tvrzeních a pochybnosti o jeho věrohodnosti, je nezbytné k jeho osobní situaci přihlédnout a tento pohovor mu umožnit. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017-49). V citovaném případě se Nejvyšší správní soud zabýval přezkumem řízení o opakované žádosti zranitelné osoby, jež se stala obětí traumatizujících zážitků a v jejich důsledku trpěla lékařsky doloženými psychickými problémy, pro které nebyla schopna bez svého zavinění uvést všechny rozhodující skutečnosti již v první žádosti o mezinárodní ochranu. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že o obdobnou situaci se v případě stěžovatele nejednalo. Nejednalo se ani o situaci, kdy by pohovor byl nezbytný ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Události v Kyjevě v roce 2012 a související okolnosti stěžovatel podrobně popsal ve své žádosti a údajích poskytnutých k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 28. 8. 2018. Krajský soud správně posoudil, že provedení dalšího pohovoru nebylo nezbytné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost. pokračování
[16] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o kasační stížnosti bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po poučení účastníků řízení a učinění nezbytných procesních úkonů.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 19. 6. 2019, č. j. 2 Az 72/2018-42, ustanovena zástupkyní Mgr. Adéla Krabcová, advokátka. Její hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za dva úkony právní služby-podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a další poradu s klientem přesahující jednu hodinu [§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu].
[19] Za podání kasační stížnosti a další poradu s klientem přesahující jednu hodinu zástupkyni stěžovatele náleží 2 x 3100 Kč [§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Vedle toho má zástupkyně stěžovatele právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Zástupkyně stěžovatele není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tedy odměna ustanovené zástupkyně činí částku ve výši 6800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2020
JUDr. Karel Šimka předseda senátu
2 Azs 248/2020-31 2 Azs 248/2020-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: O. K., zastoupený Mgr. Adélou Krabcovou, advokátkou se sídlem Bohdalecká 1460/8, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2018, č. j. OAM-721/ZA-ZA11-P06-2018, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2 Az 72/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Adéle Krabcové, advokátce s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 6800 Kč, která bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu ). Žalovaný shledal opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť nově uvedené skutečnosti byly již žalobci známy a mohly být předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany již v předchozím pravomocně ukončeném řízení (dále jen napadené rozhodnutí ).
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen krajský soud a napadený rozsudek ) zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005-86, uvedl, že je na žalobci, aby tvrdil relevantní důvody, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Pokud neuvedl všechny důvody své žádosti, nelze neunesení břemene tvrzení zhojit podáním opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Účelem opakované žádosti je poskytnutí příležitosti přezkoumat závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení, např. změna situace v zemi původu. Krajský soud dospěl k závěru, že okolnosti konfliktu s neznámým mužem na diskotéce v Kyjevě v roce 2012, kvůli kterým nově tvrdí, že se obává návratu do vlasti, nenaplňují podmínky podle § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Jedná se o okolnosti, které byly žalobci známy již v době první žádosti o mezinárodní ochranu. Za opodstatněné nelze považovat tvrzení žalobce, že tyto informace neuvedl, jelikož se obával pronásledování i v České republice. Žalovaný správně posoudil opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou a řízení zastavil. Krajský soud dále shledal, že nepřípustná žádost není přezkoumávána meritorně, a proto se žalovaný důvodně nezabýval naplněním jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se v případě podání opakované žádosti pohovor neprovádí, není-li to nezbytné ke zjištění stavu věci; žalovaný žadateli umožní sdělit důvody žádosti písemně. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že stav věci byl dostatečně zjištěn. K obecné námitce žalobce neshledal, že by žalovaný porušil pravidla správního řízení, nezjistil řádně skutkový stav či vyložil chybně ustanovení zákona. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Podle krajského soudu žalovaný taktéž dostatečným způsobem zvážil aktuální situaci v zemi původu, přičemž správně usoudil, že na Ukrajině nedošlo ohledně žalobcem tvrzených důvodů k žádným změnám poměrů. Žalovaný se mohl v napadeném rozhodnutí touto otázkou obšírněji zabývat, avšak tento nedostatek nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
[3] Napadený rozsudek byl vydán poté, co Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu v téže věci žalobce dne 24. 4. 2019 zrušil pro vady řízení (pod č. j. 2 Azs 48/2019-67) a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti napadenému rozsudku brojil žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížností, v níž namítal, že skutečnosti ohledně konfliktu s mužem v Kyjevě v roce 2012 v předchozím řízení neuvedl, jelikož mužů z Kyjeva, kteří jej stále hledají, se obával i v České republice. Kvůli tomu neměly být tyto skutečnosti bez bližšího zkoumání formalisticky ignorovány. Nelze mu klást za vinu, že je v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl. Podle stěžovatele bylo také povinností žalovaného se blíže s těmito důvody seznámit v rámci pohovoru, který však nebyl proveden. Pro řádné zjištění skutkového stavu byl pohovor nezbytný, neboť pohovor z předchozího řízení nedostačuje. V závěru uvedl, že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jelikož krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva. Kasační stížnost proto není nepřijatelná. Požádal zároveň, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na svých závěrech v napadeném rozhodnutí a odkázal na své vyjádření k žalobě. Napadené rozhodnutí se opírá o dostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný se ztotožňuje s posouzením krajského soudu. Tvrzení stěžovatele o pronásledování ze strany soukromých osob nepovažuje za důvěryhodné, přičemž stěžovatel měl povinnost tuto skutečnost uvést již v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Návrh na přiznání odkladného účinku nepovažuje za důvodný.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). pokračování
[7] Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž krajský soud rozhodl znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, není-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Tento důvod nepřípustnosti však nelze vztáhnout na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009-165, publ. pod č. 2365/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v předcházejícím řízení zrušil původní rozsudek krajského soudu pro vadu řízení, a nevyjádřil právní názor na výklad hmotného práva ve vztahu k uplatněným stížním námitkám. Tato, v pořadí již druhá kasační stížnost je tedy přípustná.
[8] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou její přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[9] Podle § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele byl v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
[10] Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, jelikož krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva.
[11] Nejvyšší správní soud se k institutu opakovaných žádostí vyjádřil již mnohokrát. Institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (srov. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-6).
[12] Institutem opakované žádosti se zabýval i rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96 (č. 2642/2012 Sb. NSS), který konstatoval následující: I opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z rozsudku ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018-45, plyne, že za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.
[13] Krajský soud správně v souladu s citovanou judikaturou posoudil, že okolnosti týkající se konfliktu s neznámým mužem na diskotéce v Kyjevě v roce 2012 mohl žalobce uplatit již v řízení o předchozí žádosti, přičemž strach z osob, které stěžovatele údajně pronásledují, nelze považovat za závažný důvod, který by mu bránil se z těchto důvodů již tehdy ochrany dovolávat. Krajský soud správně zdůraznil, že stěžovatel byl žalovaným již v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu poučen o povinnosti uvést všechny úplné a pravdivé azylově relevantní informace.
[14] Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu taktéž vyplývá, že zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, nevyžaduje v případech opakovaných žádostí provedení pohovoru podle § 23 tohoto zákona, ministerstvo však může pohovor provést, pokud je nezbytný ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ve specifické situaci zranitelného žadatele, který na provedení pohovoru trvá a chce jím odstranit rozpory ve svých tvrzeních a pochybnosti o jeho věrohodnosti, je nezbytné k jeho osobní situaci přihlédnout a tento pohovor mu umožnit. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017-49). V citovaném případě se Nejvyšší správní soud zabýval přezkumem řízení o opakované žádosti zranitelné osoby, jež se stala obětí traumatizujících zážitků a v jejich důsledku trpěla lékařsky doloženými psychickými problémy, pro které nebyla schopna bez svého zavinění uvést všechny rozhodující skutečnosti již v první žádosti o mezinárodní ochranu. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že o obdobnou situaci se v případě stěžovatele nejednalo. Nejednalo se ani o situaci, kdy by pohovor byl nezbytný ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Události v Kyjevě v roce 2012 a související okolnosti stěžovatel podrobně popsal ve své žádosti a údajích poskytnutých k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 28. 8. 2018. Krajský soud správně posoudil, že provedení dalšího pohovoru nebylo nezbytné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost. pokračování
[16] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o kasační stížnosti bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po poučení účastníků řízení a učinění nezbytných procesních úkonů.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 19. 6. 2019, č. j. 2 Az 72/2018-42, ustanovena zástupkyní Mgr. Adéla Krabcová, advokátka. Její hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za dva úkony právní služby-podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a další poradu s klientem přesahující jednu hodinu [§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu].
[19] Za podání kasační stížnosti a další poradu s klientem přesahující jednu hodinu zástupkyni stěžovatele náleží 2 x 3100 Kč [§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Vedle toho má zástupkyně stěžovatele právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Zástupkyně stěžovatele není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tedy odměna ustanovené zástupkyně činí částku ve výši 6800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2020
JUDr. Karel Šimka předseda senátu