29 Odo 21/2005
Datum rozhodnutí: 24.02.2005
Dotčené předpisy: § 138 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.
29 Odo 21/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalované České republice Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, PSČ 170 00, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 87/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34 potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2003, č. j. 25 C 87/2003-19, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků ze žaloby na obnovu řízení, uzavíraje, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), přičemž snáší argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků u něj jsou splněny a domáhá se zrušení napadeného usnesení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není (srov. k tomu shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. února 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu
Datum rozhodnutí: 24.02.2005
Dotčené předpisy: § 138 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.
29 Odo 21/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalované České republice Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, PSČ 170 00, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 87/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34 potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2003, č. j. 25 C 87/2003-19, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků ze žaloby na obnovu řízení, uzavíraje, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), přičemž snáší argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků u něj jsou splněny a domáhá se zrušení napadeného usnesení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není (srov. k tomu shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. února 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu