29 NSCR 110/2017
Datum rozhodnutí: 29.06.2017
Dotčené předpisy: § 12 předpisu č. 99/1963Sb., § 14 předpisu č. 99/1963Sb.
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 30 INS 13239/2014 originál 29 NSČR 110/2017-B-97
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Aloise Slavíčka , narozeného 3. března 1969, bytem v Rozscochách 128, PSČ 592 57, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, o návrhu dlužníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
O d ů v o d n ě n í:
Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Brně (dále též jen insolvenční soud ) vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka Aloise Slavíčka.
Podáním ze dne 20. června 2016 dlužník navrhl, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Praze nebo jinému insolvenčnímu soudu spadajícímu pod Vrchní soud v Praze . Návrh odůvodnil tím, že soudce insolvenčního soudu Mgr. Martin Hejda (dále též jen M. H. ), který věc projednává a rozhoduje, není nestranným soudcem a navíc je to soudce, který působil nebo dosud působí na Vrchním soudu v Olomouci, který je pro Krajský soud v Brně soudem odvolacím .
K tomu dále uvedl, že o jeho návrhu na přezkoumání některých rozhodnutí M. H. tak budou rozhodovat lidé, které pan Mgr. Hejda osobně zná a není podstatné, zda s ním byli v senátu či nikoli .
Konečně dlužník namítá, že po zveřejněném skandálu s přidělováním trestních případů na Krajském soudu v Brně si nedělám o této instituci žádné iluze a naprosto tomuto soudu nevěřím .
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřil věřitel Jan Rossí (B-91).
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu (jediného) soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti dlužník neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Praze nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Z obsahu spisu je ostatně patrno, že dlužník této možnosti využil a o jeho námitce podjatosti směřující vůči M H. rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1247/2016-B-84, tak, že soudce M. H. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané insolvenční věci. Vrchní soud v Olomouci takto rozhodl až poté, co o námitce dlužníka směřující vůči všem soudcům insolvenčního oddělení Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. prosince 2016, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014, 29 NSČR 208/2016-B-79, tak, že ve výroku jmenovitě uvedení soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování tam specifikovaných věcí.
Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Krajského soudu v Brně rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu
Datum rozhodnutí: 29.06.2017
Dotčené předpisy: § 12 předpisu č. 99/1963Sb., § 14 předpisu č. 99/1963Sb.
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 30 INS 13239/2014 originál 29 NSČR 110/2017-B-97
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Aloise Slavíčka , narozeného 3. března 1969, bytem v Rozscochách 128, PSČ 592 57, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, o návrhu dlužníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
O d ů v o d n ě n í:
Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Brně (dále též jen insolvenční soud ) vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka Aloise Slavíčka.
Podáním ze dne 20. června 2016 dlužník navrhl, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Praze nebo jinému insolvenčnímu soudu spadajícímu pod Vrchní soud v Praze . Návrh odůvodnil tím, že soudce insolvenčního soudu Mgr. Martin Hejda (dále též jen M. H. ), který věc projednává a rozhoduje, není nestranným soudcem a navíc je to soudce, který působil nebo dosud působí na Vrchním soudu v Olomouci, který je pro Krajský soud v Brně soudem odvolacím .
K tomu dále uvedl, že o jeho návrhu na přezkoumání některých rozhodnutí M. H. tak budou rozhodovat lidé, které pan Mgr. Hejda osobně zná a není podstatné, zda s ním byli v senátu či nikoli .
Konečně dlužník namítá, že po zveřejněném skandálu s přidělováním trestních případů na Krajském soudu v Brně si nedělám o této instituci žádné iluze a naprosto tomuto soudu nevěřím .
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřil věřitel Jan Rossí (B-91).
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu (jediného) soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti dlužník neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Praze nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Z obsahu spisu je ostatně patrno, že dlužník této možnosti využil a o jeho námitce podjatosti směřující vůči M H. rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1247/2016-B-84, tak, že soudce M. H. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané insolvenční věci. Vrchní soud v Olomouci takto rozhodl až poté, co o námitce dlužníka směřující vůči všem soudcům insolvenčního oddělení Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. prosince 2016, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014, 29 NSČR 208/2016-B-79, tak, že ve výroku jmenovitě uvedení soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování tam specifikovaných věcí.
Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Krajského soudu v Brně rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu