28 ICm 310/2010
Číslo jednací: 28 ICm 310/2010-137
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl JUDr. Miroslavem Veselým jako samosoudcem v právní věci žalobce MANAG MS, a.s., IČ 46900047, se sídlem Kaštanová 489/34, 620 00 Brno, Brno-město, zast.: JUDr. Hanou Mrázkovou, advokátkou, se sídlem Kaštanová 34, 620 00 Brno proti žalovanému Ing. Františku Penzovi, Novohradská 21, 370 01 České Budějovice, insolvenčnímu správci dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s., se sídlem Vožická 2604, Tábor, IČ 25183567, o vyloučení částky 3,187.970,40 Kč z majetkové podstaty dlužníka, takto: I. Žaloba na určení, že částka 3,187.970,40 Kč se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., Vožická 2640, Tábor, IČ 25183567 se z a m í t á . II. Žalobce je p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 123.109,-Kč, a to na účet Mgr. Heleny Martínkové, advokátky, se sídlem Vožická 2604, Tábor do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: Žalobou z 10.5.2010 domáhá se žalobce vůči žalovanému vyloučení částky 3,187.970,40 Kč z majetkové podstaty dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, Tábor. Svůj návrh odůvodňuje tím, že uzavřel s dlužníkem 25.3.2008 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací na díle ŠAFRÁNKA etapa 4, Praha 13 s tím, že dílo bylo dokončeno 30.9.2008 a předáno 31.10.2009 na základě sepsaného a oboustranně podepsaného zápisu o předání a převzetí předmětu díla. Žalobce tak splnil svůj závazek z uzavřené smlouvy o dílo a vzniklo mu právo na zaplacení celé sjednané ceny. Provedené stavební práce byly dlužníku účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo, tedy formou dílčích měsíčních faktur. Dne 23.12.2008 vystavila Komerční banka a.s. záruční listinu na základě žádosti žalobce, na základě které dlužník obdržel bankovní záruku na zbylých 5 % pozastávky z ceny díla, tj. na částku 3,187.970,40 Kč. Žalovaný dlužník tuto bankovní záruku čerpal. Toto přijaté plnění však dle názoru žalobce nemělo být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnuto. Důvodem je neoprávněnost právního nároku na uplatnění práv věřitele k poskytnutí plnění z bankovní záruky, neboť žalobce dle svého tvrzení splnil povinnosti pro něho plynoucí ze smlouvy o dílo. Dlužník nepředložil před uplatněním svých práv k uplatnění z bankovní záruky dokumentaci ani jinou písemnost v podobě řádně uplatněné reklamace s popisem vad, ze které by jednoznačně vyplynulo, že má nárok na vyplacení celé bankovní záruky. V této souvislosti žalobce tvrdí a předloženými důkazy soudu i prokazuje, že vady a nedodělky zjištěné při předání díla žalobce odstranil, což potvrdil úpadce písemně. Dlužník se k podanému návrhu vyjádřil 3.6.2010 a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. V odůvodnění tohoto svého stanoviska se dlužník zaobírá skutečnostmi týkajícími se vad předmětného díla a jemu vzniklou škodou. Protože s ohledem na následně přijatý právní názor soudu není v tomto smyslu vyjádření podstatné, soud z tohoto vyjádření dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí necituje. V posuzované věci z insolvenčního rejstříku vyplývá a mezi účastníky je nesporné, že na základě usnesení podepsaného soudu č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-A-28 ze dne 8.4.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, Tábor a současně insolvenčním správcem ustanoven žalovaný Ing. František Penz, Novohradská 21, České Budějovice. Je rovněž nesporné, že na základě usnesení podepsaného soudu č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-B-13 ze dne 21.5.2010 byl na majetek dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s. prohlášen konkurz. Ve vztahu k uplatněnému nároku je mezi účastníky nesporné, že žalobce jako zhotovitel a dlužník jako objednatel uzavřeli dne 25.3.2008 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací na díle ŠAFRÁNKA etapa 4, Praha 13-Řeporyje. Je rovněž nesporné, že 23.12.2008 vystavila Komerční banka a.s. k žádosti žalobce záruční listinu (poskytla bankovní záruku) k zajištění případných závazků zhotovitele díla vůči objednateli, tj. dlužníku. Taktéž je nesporné, že k žádosti dlužníka 9.4.2010 byla tomuto bankovní záruka Komerční bankou a.s. vyplacena, a to právě ve výši 3,187.970,40 Kč. Podle § 313 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžité částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listně. Podle § 321 odst. 4 obchodního zákoníku věřitel, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou. Z těchto ustanovení vyplývá, že je-li žalobce toho názoru, že dlužník získal na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl nárok, má právo na domáhání se vrácení tohoto plnění, popřípadě právo na náhradu škody. Jedná se v tomto případě o plnění peněžitého charakteru s tím, že ustanovení § 321 odst. 4 obchodního zákoníku je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení. V případě, že se skutečně prokáže, že dlužník dosáhl plnění, na něž neměl nárok, vzniká tak věřiteli vůči tomuto dlužníkovi pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě pohledávka z titulu práva na náhradu škody. V průběhu probíhajícího insolvenčního řízení a za situace, kdy jako způsob řešení úpadku je na majetek dlužníka prohlášen konkurz, nelze se domáhat uspokojení pohledávek případně vyplývajících z ustanovení § 321 odst. 4 obchodního zákoníku vylučovací žalobou ve smyslu § 225 insolvenčního zákona s tím, že by byla finanční částka odpovídající výši případných pohledávek vyloučena z majetkové podstaty dlužníka. V rámci insolvenčního řízení lze uplatňovat pohledávky vůči dlužníkovi pouze způsobem upravených v insolvenčním zákoně, a to ať již podáním přihlášky či jiným způsobem uplatňování pohledávek (§ 203 insolvenčního zákona). Pro doplnění soud uvádí, že v právní teorii ani soudní praxi není pochyb o tom, že předmětem vylučovací žaloby může být i peněžité plnění; to však bez dalšího platí, jen jde-li o náhradní peněžité plnění získané insolvenčním správcem za zpeněžený majetek z majetkové podstaty, který by jinak sám byl předmětem vylučovací žaloby (srovnání v rozhodovací praxi soudů shodně, např. rozsudek Nejvyššího soudu, uveřejněný pod č. 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v právní teorii pak např. Steiner: Zákon o konkurzu a vyrovnání, komentář, 2. vydání, Praha 1996, str. 133). O takový případ ovšem ve věci nejde, když žalobce uplatnil nárok na vyloučení peněžitého plnění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka z titulu případné pohledávky vůči dlužníkovi na vydání bezdůvodného obohacení, popř. z titulu náhrady škody. V právní teorii rovněž není pochyb o tom, že věcí v právním smyslu jsou i peníze jako zákonné platidlo. Jde o věci určené druhově, jež se neurčují počtem platidel, nýbrž počtem peněžních jednotek těmito platidly vyjádřených. Myslitelné však je i jednotlivé určení peněz (např. úschova bankovek určených jejich čísly, mince ve sbírce apod.). Stejně tak se ovšem nepochybuje o tom, že ochranou vlastnického práva k penězům proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje, lze vlastníku přiznat, jen jde-li o peníze jednotlivě určitelné (individualizovatelné) a tím jak jsou označeny v majetku toho, kdo je vlastníku zadržuje, rozpoznatelné. Totéž platí pro vylučovací žalobu, jejímž předmětem jsou peníze, založenou na argumentu, že peníze sepsané v majetkové podstatě dlužníka jsou ve vlastnictví jiné osoby. O takový případ však v posuzované věci nejde, když žalobce ani netvrdí, že tyto finanční prostředky jsou jeho vlastnictvím, nýbrž svůj návrh odůvodňuje tím, že tyto finanční prostředky by měly tvořit zdroj k uspokojení jeho pohledávek vůči dlužníku. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady představuje odměna za právní zastoupení advokátem stanovená dle vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 121.272,-Kč včetně DPH (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 Odo 1298/2006 je žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty svou povahou žalobou určovací; dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Odo 670/2006, zastupoval-li advokát klienta v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,-Kč pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné), a to s ohledem na skutečnost, že předmětem určovací žaloby je pohledávka v konkrétní výši. Dále náklady řízení představuje 2x paušální náhrada ve výši 300,-Kč + DPH a náhrada za promeškaný čas v délce celkem 4x 100,-Kč + DPH, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a cestovné ve výši 641,-Kč. Náklady řízení v tomto případě představují celkem 123.109,-Kč (viz vyúčtování právního zástupce žalovaného z 11.6.2010).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. června 2010
JUDr. Miroslav Veselý samosoudce
Číslo jednací: 28 ICm 310/2010-137
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl JUDr. Miroslavem Veselým jako samosoudcem v právní věci žalobce MANAG MS, a.s., IČ 46900047, se sídlem Kaštanová 489/34, 620 00 Brno, Brno-město, zast.: JUDr. Hanou Mrázkovou, advokátkou, se sídlem Kaštanová 34, 620 00 Brno proti žalovanému Ing. Františku Penzovi, Novohradská 21, 370 01 České Budějovice, insolvenčnímu správci dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s., se sídlem Vožická 2604, Tábor, IČ 25183567, o vyloučení částky 3,187.970,40 Kč z majetkové podstaty dlužníka, takto: I. Žaloba na určení, že částka 3,187.970,40 Kč se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., Vožická 2640, Tábor, IČ 25183567 se z a m í t á . II. Žalobce je p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 123.109,-Kč, a to na účet Mgr. Heleny Martínkové, advokátky, se sídlem Vožická 2604, Tábor do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: Žalobou z 10.5.2010 domáhá se žalobce vůči žalovanému vyloučení částky 3,187.970,40 Kč z majetkové podstaty dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, Tábor. Svůj návrh odůvodňuje tím, že uzavřel s dlužníkem 25.3.2008 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací na díle ŠAFRÁNKA etapa 4, Praha 13 s tím, že dílo bylo dokončeno 30.9.2008 a předáno 31.10.2009 na základě sepsaného a oboustranně podepsaného zápisu o předání a převzetí předmětu díla. Žalobce tak splnil svůj závazek z uzavřené smlouvy o dílo a vzniklo mu právo na zaplacení celé sjednané ceny. Provedené stavební práce byly dlužníku účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo, tedy formou dílčích měsíčních faktur. Dne 23.12.2008 vystavila Komerční banka a.s. záruční listinu na základě žádosti žalobce, na základě které dlužník obdržel bankovní záruku na zbylých 5 % pozastávky z ceny díla, tj. na částku 3,187.970,40 Kč. Žalovaný dlužník tuto bankovní záruku čerpal. Toto přijaté plnění však dle názoru žalobce nemělo být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnuto. Důvodem je neoprávněnost právního nároku na uplatnění práv věřitele k poskytnutí plnění z bankovní záruky, neboť žalobce dle svého tvrzení splnil povinnosti pro něho plynoucí ze smlouvy o dílo. Dlužník nepředložil před uplatněním svých práv k uplatnění z bankovní záruky dokumentaci ani jinou písemnost v podobě řádně uplatněné reklamace s popisem vad, ze které by jednoznačně vyplynulo, že má nárok na vyplacení celé bankovní záruky. V této souvislosti žalobce tvrdí a předloženými důkazy soudu i prokazuje, že vady a nedodělky zjištěné při předání díla žalobce odstranil, což potvrdil úpadce písemně. Dlužník se k podanému návrhu vyjádřil 3.6.2010 a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. V odůvodnění tohoto svého stanoviska se dlužník zaobírá skutečnostmi týkajícími se vad předmětného díla a jemu vzniklou škodou. Protože s ohledem na následně přijatý právní názor soudu není v tomto smyslu vyjádření podstatné, soud z tohoto vyjádření dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí necituje. V posuzované věci z insolvenčního rejstříku vyplývá a mezi účastníky je nesporné, že na základě usnesení podepsaného soudu č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-A-28 ze dne 8.4.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, Tábor a současně insolvenčním správcem ustanoven žalovaný Ing. František Penz, Novohradská 21, České Budějovice. Je rovněž nesporné, že na základě usnesení podepsaného soudu č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-B-13 ze dne 21.5.2010 byl na majetek dlužníka KAREL DVOŘÁK a.s. prohlášen konkurz. Ve vztahu k uplatněnému nároku je mezi účastníky nesporné, že žalobce jako zhotovitel a dlužník jako objednatel uzavřeli dne 25.3.2008 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací na díle ŠAFRÁNKA etapa 4, Praha 13-Řeporyje. Je rovněž nesporné, že 23.12.2008 vystavila Komerční banka a.s. k žádosti žalobce záruční listinu (poskytla bankovní záruku) k zajištění případných závazků zhotovitele díla vůči objednateli, tj. dlužníku. Taktéž je nesporné, že k žádosti dlužníka 9.4.2010 byla tomuto bankovní záruka Komerční bankou a.s. vyplacena, a to právě ve výši 3,187.970,40 Kč. Podle § 313 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžité částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listně. Podle § 321 odst. 4 obchodního zákoníku věřitel, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou. Z těchto ustanovení vyplývá, že je-li žalobce toho názoru, že dlužník získal na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl nárok, má právo na domáhání se vrácení tohoto plnění, popřípadě právo na náhradu škody. Jedná se v tomto případě o plnění peněžitého charakteru s tím, že ustanovení § 321 odst. 4 obchodního zákoníku je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení. V případě, že se skutečně prokáže, že dlužník dosáhl plnění, na něž neměl nárok, vzniká tak věřiteli vůči tomuto dlužníkovi pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě pohledávka z titulu práva na náhradu škody. V průběhu probíhajícího insolvenčního řízení a za situace, kdy jako způsob řešení úpadku je na majetek dlužníka prohlášen konkurz, nelze se domáhat uspokojení pohledávek případně vyplývajících z ustanovení § 321 odst. 4 obchodního zákoníku vylučovací žalobou ve smyslu § 225 insolvenčního zákona s tím, že by byla finanční částka odpovídající výši případných pohledávek vyloučena z majetkové podstaty dlužníka. V rámci insolvenčního řízení lze uplatňovat pohledávky vůči dlužníkovi pouze způsobem upravených v insolvenčním zákoně, a to ať již podáním přihlášky či jiným způsobem uplatňování pohledávek (§ 203 insolvenčního zákona). Pro doplnění soud uvádí, že v právní teorii ani soudní praxi není pochyb o tom, že předmětem vylučovací žaloby může být i peněžité plnění; to však bez dalšího platí, jen jde-li o náhradní peněžité plnění získané insolvenčním správcem za zpeněžený majetek z majetkové podstaty, který by jinak sám byl předmětem vylučovací žaloby (srovnání v rozhodovací praxi soudů shodně, např. rozsudek Nejvyššího soudu, uveřejněný pod č. 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v právní teorii pak např. Steiner: Zákon o konkurzu a vyrovnání, komentář, 2. vydání, Praha 1996, str. 133). O takový případ ovšem ve věci nejde, když žalobce uplatnil nárok na vyloučení peněžitého plnění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka z titulu případné pohledávky vůči dlužníkovi na vydání bezdůvodného obohacení, popř. z titulu náhrady škody. V právní teorii rovněž není pochyb o tom, že věcí v právním smyslu jsou i peníze jako zákonné platidlo. Jde o věci určené druhově, jež se neurčují počtem platidel, nýbrž počtem peněžních jednotek těmito platidly vyjádřených. Myslitelné však je i jednotlivé určení peněz (např. úschova bankovek určených jejich čísly, mince ve sbírce apod.). Stejně tak se ovšem nepochybuje o tom, že ochranou vlastnického práva k penězům proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje, lze vlastníku přiznat, jen jde-li o peníze jednotlivě určitelné (individualizovatelné) a tím jak jsou označeny v majetku toho, kdo je vlastníku zadržuje, rozpoznatelné. Totéž platí pro vylučovací žalobu, jejímž předmětem jsou peníze, založenou na argumentu, že peníze sepsané v majetkové podstatě dlužníka jsou ve vlastnictví jiné osoby. O takový případ však v posuzované věci nejde, když žalobce ani netvrdí, že tyto finanční prostředky jsou jeho vlastnictvím, nýbrž svůj návrh odůvodňuje tím, že tyto finanční prostředky by měly tvořit zdroj k uspokojení jeho pohledávek vůči dlužníku. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náklady představuje odměna za právní zastoupení advokátem stanovená dle vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 121.272,-Kč včetně DPH (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 Odo 1298/2006 je žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty svou povahou žalobou určovací; dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Odo 670/2006, zastupoval-li advokát klienta v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,-Kč pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné), a to s ohledem na skutečnost, že předmětem určovací žaloby je pohledávka v konkrétní výši. Dále náklady řízení představuje 2x paušální náhrada ve výši 300,-Kč + DPH a náhrada za promeškaný čas v délce celkem 4x 100,-Kč + DPH, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a cestovné ve výši 641,-Kč. Náklady řízení v tomto případě představují celkem 123.109,-Kč (viz vyúčtování právního zástupce žalovaného z 11.6.2010).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. června 2010
JUDr. Miroslav Veselý samosoudce