26 ICm 2425/2016
č. j. 26 ICm 2425/2016-20 (KSOS 40 INS 4643/2016)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě, sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1, rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: a) Ing. Oldřich Fabián sídlem Pod Bečevnou 129, 755 01 Vsetín insolvenční správce dlužnice anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano bytem 756 03 Halenkov 654 zastoupený advokátem Mgr. Radimem Dostalem sídlem Náměstí 71/11, 757 01 Valašské Meziříčí b) anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem 756 03 Halenkov 654 zastoupená advokátem Mgr. Radimem Dostalem sídlem Náměstí 71/11, 757 01 Valašské Meziříčí žalovaný: INTER ZLÍN GROUP, družstvo, IČO 28326393 sídlem Kvítková 3642, 760 01 Zlín o určení pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky
takto: I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 350.200 Kč za dlužníkem, přihlášená žalovaným z titulu smluvní pokuty jako vykonatelná a evidovaná pod č. P5/2 v insolvenčním řízení dlužnice anonymizovano anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016, není pohledávkou po právu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
ISIR
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 6.728 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce č. 1. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 6.728 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce č. 2. IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč do tří dnů o právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění: 1. Podanou žalobou doručenou soudu dne 11. 7. 2016 se žalobci domáhali vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že pohledávka žalovaného P5/2 ve výši 350.200 Kč, přihlášená jím do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016, není pohledávkou přihlášenou po právu. 2. Svou žalobu odůvodnili tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-A6 byl zjištěn úpadek insolvenční dlužnice (žalobkyně b) a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce a). Žalovaný přihlásil do kmenového insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky v celkové výši 432. 284 Kč, a to pohledávku P5/1 ve výši 82.084 Kč z titulu smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006 a pohledávku P5/2 ve výši 350.200 Kč jako smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006. Smlouva o půjčce a dohoda o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006 byla sepsána formou exekutorského zápisu sp. zn. EZ 48/06. Na přezkumném jednání dne 9. 6. 2016 popřeli žalobci dílčí pohledávku P5/2 co do její pravosti a výše v částce 350.200 Kč. Shodně uvedli, že dílčí pohledávka platně nevznikla, když ujednání ve výše uvedené smlouvě, konkrétně v odst. Za třetí smlouvy o půjčce formou exekutorského zápisu ze dne 2. 2. 2006, o smluvní pokutě ve výši 450 Kč denně (za každý den prodlení), tj. 164.250 Kč ročně, je vzhledem k výši zapůjčené částky (50.000 Kč) i vzhledem k tomu, že věřitel má dle citované smlouvy nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč, neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen OZ 1964 , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Uvedli, že na neplatnosti tohoto ujednání nic nemění ani skutečnost, že žalovaný přihlásil smluvní pokutu v částce nižší, než vyplývá z výše uvedené smlouvy (100 Kč denně, tj. 36.500 ročně). Z výše uvedených důvodů se žalobci domáhali, aby soud žalobě vyhověl. 3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 10. 2018 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Uvedl, že insolvenční dlužnice se ke splnění všech povinností ze smlouvy zavázala dobrovolně. Celková výše smluvní pokuty by neměla dle žalovaného co do přiměřenosti a platnosti být poměřována z půjčené částky 50.000 Kč, neboť měla být vrácena částka 77.000 Kč. Žalobce má teda za to, že by se přiměřenost měla posuzovat ve vztahu k této částce. Uvedl, že smluvní pokuta ve výši 350.200 Kč je důsledkem dlouhou dobu trvajícího prodlení insolvenční dlužnice. Z obsahu přihlášky P5 vyplývá, že při exekučním vymáhání pohledávek dlužnice opakovaně navrhla a žalovaný odsouhlasil výši smluvní pokuty, kterou je dlužnice ochotna hradit. Konečná a věřitelem uplatněná výše smluvní pokuty činí 100 Kč denně a odpovídá dohodě účastníků v rámci exekučního řízení. Žalovaný podotkl, že má za to, že neplatnou by nebyla ani smluvní pokuta ve výši 450 Kč denně. Uvedl, že smluvní pokuta nenastane, dojde-li k naplnění základního principu smluvního práva, že závazky se mají plnit řádně a včas. Vymáhanou smluvní pokutou bylo zajištěno plnění smluvních povinností. Uvedl, že přestože výše půjčené částky nedosahovala statisícových hodnot, musí věřitel očekávat, že může nastat situace, že dlužník nebude chtít plnit své povinnosti ze smlouvy a nastane jeho prodlení. Proti takovému jednání se dlužník snaží zajistit mj. smluvní pokutou. V daném případě se jednalo o prodlení 10 let u půjčky, která měla být splacena za 0,5 roku, tedy prodlení dlužníka dosáhlo 20násobku doby plnění. Uvedl, že kdyby věřitel řádně a včas obdržel půjčené prostředky a mohl s nimi po dobu 10 let hospodařit, byl by
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
za danou dobu schopen zhodnotit tyto prostředky tak, aby výnos za předmětnou dobu dosáhl nejméně uplatněné výše smluvní pokuty. Přiměřenost původně sjednané pokuty ve výši 450 Kč za každý den prodlení je nutno dle žalovaného posuzovat ve vztahu k půjčené částce 77.000 Kč, nikoli ve vztahu k zapůjčené částce ve výši 50.000 Kč. Z částky 77.000 Kč tak žalobce vyjádřil denní sazbu smluvní pokuty ve výši 0,058% z dlužné částky denně, tedy v sazbě zásadně nepřevyšující sazbu zhruba 0,5 % denně. V rámci exekučního řízení byla mezi účastníky uzavřena dohoda o denní smluvní pokutě na částku 190 Kč denně (tj. 0,0246% denně) a posléze na částku 100 Kč denně (tj. 0,0129% denně), kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení. Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta. (Poznámka soudu: Procentní sazby výše uvedené soud cituje tak, jak byly žalovaným ve vyjádření uvedeny, byť zjevně v sobě obsahují chybu v počtech, resp. desetinné čárce.) 4. Soud v souladu s ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ a ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen OSŘ , usnesením ze dne 27. 9. 2018 č. j.-10 vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. Účastníci byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. S ohledem na tyto skutečnosti rozhodl soud věc rozsudkem bez toho, že by se ve věci konalo ústní jednání. 5. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 6. Z obsahu insolvenčního spisu soud zjistil následující: z vyhlášky ze dne 26. 2. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016, že insolvenčním návrhem dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem 756 03 Halenkov 654; z usnesení ze dne 9. 3. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-A6, že byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka a že soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Oldřich Fabián se sídlem Pod Bečevnou 129, 755 01 Vsetín; z usnesení ze dne 20. 7. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-B3, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; insolvenční řízení dosud trvá. 7. Z přihlášky pohledávky P5 soud zjistil, že touto přihláškou přihlásil žalovaný svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice, vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016. Tato pohledávka je složena z 2 dílčích pohledávek, a to pohledávky č. P5/1 ve výši 82.084 Kč a pohledávky č. P5/2 ve výši 350.200 Kč. Předmětem tohoto řízení je pouze dílčí pohledávka P5/2. K dílčí pohledávce P5/2 bylo uvedeno, že exekutorským zápisem EZ 48/06 ze dne 2. 2. 2006 byla sepsána dohoda o uznání dluhu s přímou vykonatelností a byla sjednána smluvní pokuta ve výši 450 Kč denně za každý den prodlení do zaplacení. Smluvní pokuta byla před podáním exekuce a na návrh insolvenční dlužnice s akceptací věřitele snížena na 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení. V říjnu 2012 na návrh insolvenční dlužnice exekutorskému úřadu s následnou akceptací věřitelem byla smluvní pokuta snížena z 190 Kč na 100 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení. Usnesením 5 Nc 3466/2007 ze dne 6. 3. 2007, které nabylo právní moci 13. 6. 2007, byla nařízena exekuce pro smluvní pokutu. Nezaplacená smluvní pokuta ve výši 100 Kč denně od 4. 8. 2006 do 8. 3. 2016 (3.502 dní) činí 350.200 Kč. 8. Z přezkumného listu, kterým byla přezkoumána pohledávka P5, soud zjistil, že insolvenční správce a insolvenční dlužnice zcela popřeli dílčí pohledávku P5/2. Uvedli, že sjednání smluvních pokut ve sjednané výši je neplatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy. Přezkumné jednání se konalo dne 9. 6. 2016.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
9. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud nebude u níže uvedených listinných důkazů uvedeno jinak, jedná se o listiny předložené žalobcem jako přílohy přihlášky pohledávky. 10. Z výpisu z obchodního rejstříku jako přílohy pohledávky soud zjistil, že společnost INTER ZLÍN GROUP, družstvo vznikla dne 18. 2. 2009. Jako předmět podnikání je uvedena výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 11. Z exekutorského zápisu EZ 48/06 sepsaného 2. 2. 2006 JUDr. Martinem Růžičkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Zlín, soud zjistil, že insolvenční dlužnice a Zlínské peněžní družstvo, IČO 26936747 (věřitel), uzavřeli smlouvu o půjčce a dohodu o uznání dluhu s přímou vykonatelností. Zlínské peněžní družstvo poskytlo před podepsáním exekutorského zápisu anonymizovano Šeré (insolvenční dlužnice-pozn. soudu) částku ve výši 50.000 Kč, a to na dobu do 2. 8. 2006. Za přenechání předmětné částky na uvedené období byl dohodnut smluvní úrok za poskytnutí půjčky ve výši 27.000 Kč. anonymizovano Šerá se zavázala vrátit částku ve výši 77.000 Kč nejpozději do 2. 8. 2006. Pokud by dlužnice neuhradila peněžnímu družstvu řádně a včas výše uvedenou částku, byla povinna uhradit smluvní pokutu v částce 450 Kč za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky a vedle toho i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč. Dále byla dlužnice povinna uhradit dohodnutý smluvní úrok ve výši 82 Kč denně z poskytnuté nesplacené částky 50.000 Kč od 3. 8. 2006 do zaplacení. Smluvní pokuta ve výši 450 Kč za každý započatý den prodlení byla splatná dnem, kdy na ni vznikl věřiteli nárok, jednorázová smluvní pokuta ve výši 15.000 Kč byla splatná první den prodlení dlužnice. Pro případ prodlení se dlužnice zavázala dále uhradit úrok z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky ve výši 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč za každý den prodlení do zaplacení. Dále anonymizovano Šerá dala věřiteli do zástavy nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. st. 671, spoluvlastnický podíl id.1/2 k pozemku p. č. 1142/2, spoluvlastnický podíl 1/2id.k budově č. p. 74 na pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k budově bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. 671, vše zapsané na LV č. 1713 v k. ú. Halenkov. 12. Z usnesení soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, Exekutorského úřadu Zlín č. j. 77 Ex 255/07-132 ze dne 19. 6. 2012 soud zjistil, že na základě výše uvedeného exekučního zápisu EZ 48/06 bylo rozhodnuto o rozdělení exekuční podstaty v částce 50.000 Kč tak, že se z této uhradí pohledávka soudního exekutora ve výši 20.008,80 Kč a pohledávka přihlášeného zástavního věřitele a oprávněného-INTER ZLÍN GROUP, družstvo ve výši 29.991,20 Kč. Jako povinná byla uvedena anonymizovano anonymizovano , dříve Šerá, bytem 756 03 Halenkov 654. 13. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15 ze dne 6. 3. 2007 soud zjistil, že byla nařízena exekuce na majetek povinné anonymizovano Šeré (insolvenční dlužnice-pozn. soudu) ve prospěch Zlínského peněžního družstva podle výše uvedeného exekučního titulu EZ 48/06 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 77.000 Kč, a to se smluvní pokutou v částce 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení, s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 15.000 Kč, s úroky z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty 15.000 Kč od 4. 8. 2006 do zaplacení. Dále byla nařízena exekuce pro náklady exekuce. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Zlínským investičním družstvem, IČO 27709621, (postupník) a Zlínským peněžním družstvem, IČO 26936747, (postupitel) ze dne 6. 6. 2007 soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za anonymizovano Šerou (insolvenční dlužnice-pozn. soudu), která vznikla na základě smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností, která byla sepsána exekutorským zápisem 48/06, sepsaným soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorským úřadem Zlín. anonymizovano Šeré byla nařízena povinnost usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15. Tato pohledávka byla postoupena za částku ve výši 90.000 Kč.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným (postupník) a Zlínským investičním družstvem, IČO 27709621, (postupitel) ze dne 19. 3. 2009 soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za anonymizovano Šerou (insolvenční dlužnice-pozn. soudu), která vznikla na základě smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností, která byla sepsána exekutorským zápisem 48/06, sepsaným soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorským úřadem Zlín. anonymizovano Šeré byla nařízena povinnost usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15. Tato pohledávka byla postoupena za částku ve výši 100.000 Kč. 16. Soud ve věci provedl veškeré důkazy účastníky navržené a nezůstal tak žádný důkaz, který by soud neprovedl, ač jeho provedení účastníci navrhli. 17. Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi Zlínským peněžním družstvem a insolvenční dlužnicí došlo k uzavření smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností. Zlínské peněžní družstvo poskytlo před podepsáním exekutorského zápisu insolvenční dlužnici částku ve výši 50.000 Kč, a to na dobu do 2. 8. 2006. Insolvenční dlužnice se zavázala vrátit částku ve výši 77.000 Kč nejpozději do 2. 8. 2006. Bylo sjednáno, že pokud dlužnice řádně a včas výše uvedenou částku neuhradí, bude povinna uhradit smluvní pokutu v částce 450 Kč za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky a vedle toho i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč. Dále by byla dlužnice povinna uhradit smluvní úrok ve výši 82 Kč denně z poskytnuté nesplacené částky 50.000 Kč od 3. 8. 2006 do zaplacení. Smluvní pokuta ve výši 450 Kč za každý započatý den prodlení měla být splatná dnem, kdy na ni vznikl věřiteli nárok, jednorázová smluvní pokuta ve výši 15.000 Kč měla být splatná první den prodlení dlužnice. Pro případ prodlení se měla dlužnice dále zavázat uhradit úrok z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky ve výši 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč za každý den prodlení do zaplacení. Insolvenční dlužnice dala také k zajištění věřiteli do zástavy nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl 1/2id. k pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl1/2id. k pozemku p. č. st. 671, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. 1142/2, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k budově č. p. 74 na pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id.1/2 k budově bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. 671, vše zapsané na LV č. 1713 v k. ú. Halenkov. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15 ze dne 6. 3. 2007 byla nařízena exekuce na majetek povinné insolvenční dlužnice ve prospěch Zlínského peněžního družstva podle exekučního titulu EZ 48/06 k uspokojení pohledávky ve výši 77.000 Kč, a to se smluvní pokutou v částce 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení, s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 15.000 Kč, s úroky z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty 15.000 Kč od 4. 8. 2006 do zaplacení. Smlouvou ze dne 6. 6. 2007 byla postoupena předmětná pohledávka Zlínského peněžního družstva na Zlínské investiční družstvo. Smlouvou ze dne 19. 3. 2009 byla postoupena předmětná pohledávka Zlínského investičního družstva na žalovaného. Přihláškou pohledávky P5 přihlásil žalovaný svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice, vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016. Pohledávka je složena z 2 dílčích pohledávek, a to pohledávky č. P5/1 ve výši 82.084 Kč a pohledávky č. P5/2 ve výši 350.200 Kč. Předmětem tohoto řízení je pouze dílčí pohledávka P5/2 z titulu smluvní pokuty, která byla přihlášena v částce 100 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do 8. 3. 2016 (3.502 dní). Na přezkumném jednání dne 9. 6. 2016 byla popřena dílčí pohledávka P5/2. 18. Dle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 19. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017. Podle ustanovení článku II. bod 1. přechodných ustanovení novely insolvenční zákon ve znění účinném od nabytí účinnosti novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. 20. Od účinnosti nové právní úpravy se tak i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, tj. zákona ve znění novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. 21. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení insolvenčního zákna (zejména ust. § 199) a s ohledem na dobu sjednání posuzované smlouvy a na přechodná ustanovení uvedená v § 3028 OZ 2014 také příslušná ustanovení norem práva hmotného, tedy zejména ust. § 544 a násl. OZ 1964. Soud přihlédl k bohaté judikatuře týkající se institutu smluvní pokuty a dospěl k následujícím závěrům. 22. Součástí uzavřené smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností jsou i ujednání o smluvní pokutě. Tato ujednání jsou oddělitelná od ostatního obsahu smlouvy, kdy od ujednání o smluvní pokutě žalobce odvíjí svůj nárok přihlášený do insolvenčního řízení, jenž byl žalobci popřen. 23. Soud je povinen i z úřední povinnosti v případě spotřebitelských smluv zkoumat, zda konkrétní ujednání ve spotřebitelské smlouvě neznamená v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele. V této souvislosti nutno mít na zřeteli rovněž institut dobrých mravů, kdy dle ust. § 39 OZ 1964 je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 24. Ve vztahu ke sjednání smluvní pokuty způsobem výše uvedeným soud dospěl k závěru, že toto ujednání, oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, je od samého počátku absolutně neplatné, neboť smluvní pokuta byla sjednána v rozsahu zcela nepřiměřeném vzhledem k zajišťované povinnosti i základním funkcím smluvní pokuty, tedy funkci preventivní, reparační a sankční. V daném případě funkce preventivní ustupuje do pozadí, neboť k porušení povinnosti dlužníka již došlo, nadto před delší dobou, a je zjevné, že ani velikost smluvní pokuty, odvíjené mj. od každého dne prodlení, nezajistila dodržení závazku dlužníkem. V judikatuře vysokých soudů v takových případech intenzivně rezonují požadavky na posuzování ujednání o smluvní pokutě zejména s ohledem na její výši ve vztahu ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu (23 Cdo 276/2009, 23 Cdo 436/2011). Ve smyslu uvedeného je smluvní pokuta a její výše nepochybně limitována dobrými mravy. 25. V daném případě nelze přehlédnout kumulaci ujednání, kdy věřitel měl dle smluvního ujednání nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok i jednorázovou smluvní pokutu, a to vedle posuzované smluvní pokuty stanovené pevnou částkou za každý den prodlení. Přiměřenost smluvní pokuty musí být zvažována zejména s ohledem na její účel, okolnosti, za nichž byla sjednána, charakter, případně hodnotu zajištěného závazku, vzájemný poměr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (21 Cdo 4956/2007, 33 Cdo 4195/2011 a další). Nepřihlášení smluvní pokuty v částce 450 Kč denně za každý den prodlení v plné výši do insolvenčního řízení je přitom bez významu, neboť výši sjednané smluvní pokuty a její soulad s dobrými mravy nutno posuzovat k okamžiku jejího sjednání. Smluvní pokuta 450 Kč denně, zajišťující závazek vrátit zapůjčenou jistinu 50.000 Kč, je tak pokutou, kterou lze vyjádřit sazbou 0,9 % ze zapůjčené částky za každý den prodlení. Argumentuje-li v daném případě žalovaný, že procentuální výši smluvní pokuty nutno odvíjet od částky, která dle smluvních ujednání měla být spolu s úrokem vrácena, tedy od částky 77.000 Kč, pak činí sazba smluvní pokuty 0,58 % denně, tedy sazbu, která převyšuje dlouhodobě ustálenou nejvýše přípustnou hranici 0,5 % za každý den prodlení (ovšem dle žalovaného nikoli zásadně).
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
Především však dle názoru krajského soudu platí, že velikost smluvní pokuty nutno vztahovat k objemu částky zapůjčené, tedy dlužníkovi zapůjčené jistiny, nikoli částky navýšené o plnění, jež lze v zásadě označit jako odměnu za zapůjčení částky. Přitom nelze dále ztratit ze zřetele to, že posuzovaná smluvní pokuta 450 Kč denně není jediným zajišťovacím instrumentem, když vedle této smluvní pokuty byla sjednána i další-jednorázová-smluvní pokuta v rozsahu 30 % zapůjčené částky (15.000 z 50.000), přičemž nelze přehlédnout i ujednání o úroku z prodlení. Zajištění bylo provedeno také zřízením zástavního práva k nemovitostem. Posuzovanou smluvní pokutu tak nutno posuzovat nikoli jen samu o sobě (byť i z tohoto hlediska by bylo možno dojít k závěru o její nepřiměřenosti), ale rovněž se zřetelem k dalším zajišťovacím institutům, ať už v podobě další, jednorázové smluvní pokuty, nebo zřízení zástavního práva k nemovitostem. 26. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 450 Kč za každý den prodlení je ujednáním od samého začátku absolutně neplatným, neboť je rozporným s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 OZ 1964, kdy rozpornost s dobrými mravy plyne zejména z naprosté nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty ve vztahu k hodnotě zajišťovaného závazku a důvodu jeho vzniku, jakož i vzájemného poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty, vše s přihlédnutím k mnohosti zajištění ( přezajištění ) ve smlouvě, jejíž součástí bylo i inkriminované ujednání o smluvní pokutě 450 Kč denně. 27. Pro úplnost soud konstatuje, že smluvní pokuta v daném případě podléhá režimu občanského zákoníku 1964, který na rozdíl od obchodního zákoníku platného do 31. 12. 2013 neumožňoval moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, a následkem sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je tak bez dalšího neplatnost ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě. V posuzovaném případě je tak nerozhodné, že žalovaný věřitel v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení sám přihlásil smluvní pokutu v již moderované výši, totiž smluvní pokutu (pouze) v částce 100 Kč za každý den prodlení. Tato jednostranná moderace rozsahu přihlášené smluvní pokuty žalovaným věřitelem tak v posuzovaném případě není způsobilá ničeho změnit na výše uvedeném závěru o neplatnosti sjednané smluvní pokuty pro její naprostou nepřiměřenost a z toho plynoucí rozpor s dobrými mravy. 28. Uvedený závěr činí soud i se zřetelem k zásadě smluvní autonomie v oblasti občanského práva, kdy Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích 33 Odo 71/2006 a 33 Cdo 3053/2007 konstatoval, že normy občanského práva jsou zásadně normami dispozitivního charakteru. Dle uvedených rozhodnutí to znamená, že je v prvé řadě rozhodující to, co si smluvní strany ujednaly. Tato smluvní svoboda má ovšem své nepřekročitelné meze a nemůže se dostat-pod sankcí absolutní neplatnosti-do rozporu se zákonem, popř. jeho účelem a dobrými mravy. 29. Pro úplnost se rovněž sluší výslovně uvést, že nepřiměřenost smluvní pokuty v daném případě byla dovozena z její sjednané denní sazby ve vztahu k velikosti a povaze zajišťovaného závazku, jakož i k důvodu jeho vzniku, a soud tak nikterak nepřihlížel k celkem vyčíslené absolutní výši smluvní pokuty, jež byla ovlivněna (z podstaty věci) dlouhou dobou trvání prodlení insolvenční dlužnice. 30. Ve vztahu k užití metody komparativní se sluší poznamenat, že uvedené rozhodnutí má krajský soud za souladné s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí, vyjádřenou i rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího-viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 11 VSOL 21/2016-78 z 29. 3. 2017, ve kterém odvolací soud konstatoval, že v posuzovaném případě sjednaná výše smluvní pokuty 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení odpovídá sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. Pro přehlednost na tomto místě soud připomíná, že v daném případě byla pokuta sjednána sazbou 0,9 % denně vedle jiné, jednorázové smluvní pokuty, případně sazbou 0,58 % denně dle tvrzení žalovaného, který se domáhá posuzování rozsahu smluvní pokuty i s přihlédnutím ke sjednané odměně za zapůjčení peněz, opět ovšem vedle jednorázové smluvní pokuty a vedle dalších zajišťovacích institutů.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
31. Uvedené právní posouzení věci, vycházející ze závěru o absolutní neplatnosti ujednání o posuzované smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy plynoucí z nepřiměřenosti smluvní pokuty, má dle názoru soudu přednost před případným posuzováním téže smluvní pokuty z hlediska hmotněprávních norem určených na ochranu spotřebitele. Proto pro nadbytečnost uvedené posouzení dle norem na ochranu spotřebitele soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí neuvádí. 32. Přes výše uvedené lze ovšem současně stručně uvést, že je-li inkriminované ujednání od samého počátku absolutně neplatné dle obecné právní normy (§ 39 OZ 1964), platí tím spíše, že takové ujednání by nebylo souladné ani s normami určenými na zvýšenou ochranu spotřebitele. 33. Z důvodů výše podrobně uvedených tedy soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí žalobě vyhověl a určil, že pohledávka žalovaného přihlášená jím ve výši 350.200 Kč z titulu smluvní pokuty a evidovaná pod č. P5/2 v insolvenčním řízení dlužnice, není pohledávkou po právu. 34. Žalobci byli ve vztahu k žalovanému plně procesně úspěšnými účastníky, a vzniklo jim tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci byli zastoupeni advokátem Mgr. Radimem Dostalem. Na nákladech řízení jim vzniklo právo na náhradu odměny za dva úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), kdy hodnota 1 úkonu právní pomoci činí v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částku 3.100 Kč. Danou částku je nutno ponížit o 20 % ve smyslu § 12 odst. 4 výše citované vyhlášky (na částku 2.480 Kč), neboť oba žalobci byli zastoupeni jedním advokátem. K uvedenému náleží dva režijní paušály po 300 Kč dle citované vyhlášky a vzhledem k prokázané registraci zástupce žalobců k platbě DPH také náhrada 21% DPH. V souladu s ust. § 7 IZ a ust. 142 OSŘ tedy soud výrokem č. II a č. III. uložil žalovanému zaplatit každému žalobci na nákladech řízení 6.728 Kč k rukám právního zástupce žalobců (2 x 2.480 + 2 x 300 + 1167,6). 35. Žalobci byli od soudního poplatku v daném případě osvobozeni ze zákona, a vzhledem k tomu, že byli ve věci plně procesně úspěšnými účastníky, vznikla soudu povinnost přenést poplatkovou povinnost na žalovaného. Soud tak učinil v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí, jímž uložil žalovanému zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve čtyřech vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
Ostrava 6. prosince 2018
JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
č. j. 26 ICm 2425/2016-20 (KSOS 40 INS 4643/2016)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě, sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1, rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: a) Ing. Oldřich Fabián sídlem Pod Bečevnou 129, 755 01 Vsetín insolvenční správce dlužnice anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano bytem 756 03 Halenkov 654 zastoupený advokátem Mgr. Radimem Dostalem sídlem Náměstí 71/11, 757 01 Valašské Meziříčí b) anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem 756 03 Halenkov 654 zastoupená advokátem Mgr. Radimem Dostalem sídlem Náměstí 71/11, 757 01 Valašské Meziříčí žalovaný: INTER ZLÍN GROUP, družstvo, IČO 28326393 sídlem Kvítková 3642, 760 01 Zlín o určení pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky
takto: I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 350.200 Kč za dlužníkem, přihlášená žalovaným z titulu smluvní pokuty jako vykonatelná a evidovaná pod č. P5/2 v insolvenčním řízení dlužnice anonymizovano anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016, není pohledávkou po právu.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
ISIR
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 6.728 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce č. 1. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 6.728 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce č. 2. IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč do tří dnů o právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění: 1. Podanou žalobou doručenou soudu dne 11. 7. 2016 se žalobci domáhali vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že pohledávka žalovaného P5/2 ve výši 350.200 Kč, přihlášená jím do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016, není pohledávkou přihlášenou po právu. 2. Svou žalobu odůvodnili tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-A6 byl zjištěn úpadek insolvenční dlužnice (žalobkyně b) a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce a). Žalovaný přihlásil do kmenového insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky v celkové výši 432. 284 Kč, a to pohledávku P5/1 ve výši 82.084 Kč z titulu smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006 a pohledávku P5/2 ve výši 350.200 Kč jako smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006. Smlouva o půjčce a dohoda o uznání dluhu s přímou vykonatelností ze dne 2. 2. 2006 byla sepsána formou exekutorského zápisu sp. zn. EZ 48/06. Na přezkumném jednání dne 9. 6. 2016 popřeli žalobci dílčí pohledávku P5/2 co do její pravosti a výše v částce 350.200 Kč. Shodně uvedli, že dílčí pohledávka platně nevznikla, když ujednání ve výše uvedené smlouvě, konkrétně v odst. Za třetí smlouvy o půjčce formou exekutorského zápisu ze dne 2. 2. 2006, o smluvní pokutě ve výši 450 Kč denně (za každý den prodlení), tj. 164.250 Kč ročně, je vzhledem k výši zapůjčené částky (50.000 Kč) i vzhledem k tomu, že věřitel má dle citované smlouvy nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč, neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen OZ 1964 , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Uvedli, že na neplatnosti tohoto ujednání nic nemění ani skutečnost, že žalovaný přihlásil smluvní pokutu v částce nižší, než vyplývá z výše uvedené smlouvy (100 Kč denně, tj. 36.500 ročně). Z výše uvedených důvodů se žalobci domáhali, aby soud žalobě vyhověl. 3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 10. 2018 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Uvedl, že insolvenční dlužnice se ke splnění všech povinností ze smlouvy zavázala dobrovolně. Celková výše smluvní pokuty by neměla dle žalovaného co do přiměřenosti a platnosti být poměřována z půjčené částky 50.000 Kč, neboť měla být vrácena částka 77.000 Kč. Žalobce má teda za to, že by se přiměřenost měla posuzovat ve vztahu k této částce. Uvedl, že smluvní pokuta ve výši 350.200 Kč je důsledkem dlouhou dobu trvajícího prodlení insolvenční dlužnice. Z obsahu přihlášky P5 vyplývá, že při exekučním vymáhání pohledávek dlužnice opakovaně navrhla a žalovaný odsouhlasil výši smluvní pokuty, kterou je dlužnice ochotna hradit. Konečná a věřitelem uplatněná výše smluvní pokuty činí 100 Kč denně a odpovídá dohodě účastníků v rámci exekučního řízení. Žalovaný podotkl, že má za to, že neplatnou by nebyla ani smluvní pokuta ve výši 450 Kč denně. Uvedl, že smluvní pokuta nenastane, dojde-li k naplnění základního principu smluvního práva, že závazky se mají plnit řádně a včas. Vymáhanou smluvní pokutou bylo zajištěno plnění smluvních povinností. Uvedl, že přestože výše půjčené částky nedosahovala statisícových hodnot, musí věřitel očekávat, že může nastat situace, že dlužník nebude chtít plnit své povinnosti ze smlouvy a nastane jeho prodlení. Proti takovému jednání se dlužník snaží zajistit mj. smluvní pokutou. V daném případě se jednalo o prodlení 10 let u půjčky, která měla být splacena za 0,5 roku, tedy prodlení dlužníka dosáhlo 20násobku doby plnění. Uvedl, že kdyby věřitel řádně a včas obdržel půjčené prostředky a mohl s nimi po dobu 10 let hospodařit, byl by
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
za danou dobu schopen zhodnotit tyto prostředky tak, aby výnos za předmětnou dobu dosáhl nejméně uplatněné výše smluvní pokuty. Přiměřenost původně sjednané pokuty ve výši 450 Kč za každý den prodlení je nutno dle žalovaného posuzovat ve vztahu k půjčené částce 77.000 Kč, nikoli ve vztahu k zapůjčené částce ve výši 50.000 Kč. Z částky 77.000 Kč tak žalobce vyjádřil denní sazbu smluvní pokuty ve výši 0,058% z dlužné částky denně, tedy v sazbě zásadně nepřevyšující sazbu zhruba 0,5 % denně. V rámci exekučního řízení byla mezi účastníky uzavřena dohoda o denní smluvní pokutě na částku 190 Kč denně (tj. 0,0246% denně) a posléze na částku 100 Kč denně (tj. 0,0129% denně), kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení. Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta. (Poznámka soudu: Procentní sazby výše uvedené soud cituje tak, jak byly žalovaným ve vyjádření uvedeny, byť zjevně v sobě obsahují chybu v počtech, resp. desetinné čárce.) 4. Soud v souladu s ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ a ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen OSŘ , usnesením ze dne 27. 9. 2018 č. j.-10 vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. Účastníci byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. S ohledem na tyto skutečnosti rozhodl soud věc rozsudkem bez toho, že by se ve věci konalo ústní jednání. 5. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 6. Z obsahu insolvenčního spisu soud zjistil následující: z vyhlášky ze dne 26. 2. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016, že insolvenčním návrhem dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem 756 03 Halenkov 654; z usnesení ze dne 9. 3. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-A6, že byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka a že soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Oldřich Fabián se sídlem Pod Bečevnou 129, 755 01 Vsetín; z usnesení ze dne 20. 7. 2016 č. j. KSOS 40 INS 4643/2016-B3, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře; insolvenční řízení dosud trvá. 7. Z přihlášky pohledávky P5 soud zjistil, že touto přihláškou přihlásil žalovaný svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice, vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016. Tato pohledávka je složena z 2 dílčích pohledávek, a to pohledávky č. P5/1 ve výši 82.084 Kč a pohledávky č. P5/2 ve výši 350.200 Kč. Předmětem tohoto řízení je pouze dílčí pohledávka P5/2. K dílčí pohledávce P5/2 bylo uvedeno, že exekutorským zápisem EZ 48/06 ze dne 2. 2. 2006 byla sepsána dohoda o uznání dluhu s přímou vykonatelností a byla sjednána smluvní pokuta ve výši 450 Kč denně za každý den prodlení do zaplacení. Smluvní pokuta byla před podáním exekuce a na návrh insolvenční dlužnice s akceptací věřitele snížena na 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení. V říjnu 2012 na návrh insolvenční dlužnice exekutorskému úřadu s následnou akceptací věřitelem byla smluvní pokuta snížena z 190 Kč na 100 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení. Usnesením 5 Nc 3466/2007 ze dne 6. 3. 2007, které nabylo právní moci 13. 6. 2007, byla nařízena exekuce pro smluvní pokutu. Nezaplacená smluvní pokuta ve výši 100 Kč denně od 4. 8. 2006 do 8. 3. 2016 (3.502 dní) činí 350.200 Kč. 8. Z přezkumného listu, kterým byla přezkoumána pohledávka P5, soud zjistil, že insolvenční správce a insolvenční dlužnice zcela popřeli dílčí pohledávku P5/2. Uvedli, že sjednání smluvních pokut ve sjednané výši je neplatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy. Přezkumné jednání se konalo dne 9. 6. 2016.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
9. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud nebude u níže uvedených listinných důkazů uvedeno jinak, jedná se o listiny předložené žalobcem jako přílohy přihlášky pohledávky. 10. Z výpisu z obchodního rejstříku jako přílohy pohledávky soud zjistil, že společnost INTER ZLÍN GROUP, družstvo vznikla dne 18. 2. 2009. Jako předmět podnikání je uvedena výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 11. Z exekutorského zápisu EZ 48/06 sepsaného 2. 2. 2006 JUDr. Martinem Růžičkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Zlín, soud zjistil, že insolvenční dlužnice a Zlínské peněžní družstvo, IČO 26936747 (věřitel), uzavřeli smlouvu o půjčce a dohodu o uznání dluhu s přímou vykonatelností. Zlínské peněžní družstvo poskytlo před podepsáním exekutorského zápisu anonymizovano Šeré (insolvenční dlužnice-pozn. soudu) částku ve výši 50.000 Kč, a to na dobu do 2. 8. 2006. Za přenechání předmětné částky na uvedené období byl dohodnut smluvní úrok za poskytnutí půjčky ve výši 27.000 Kč. anonymizovano Šerá se zavázala vrátit částku ve výši 77.000 Kč nejpozději do 2. 8. 2006. Pokud by dlužnice neuhradila peněžnímu družstvu řádně a včas výše uvedenou částku, byla povinna uhradit smluvní pokutu v částce 450 Kč za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky a vedle toho i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč. Dále byla dlužnice povinna uhradit dohodnutý smluvní úrok ve výši 82 Kč denně z poskytnuté nesplacené částky 50.000 Kč od 3. 8. 2006 do zaplacení. Smluvní pokuta ve výši 450 Kč za každý započatý den prodlení byla splatná dnem, kdy na ni vznikl věřiteli nárok, jednorázová smluvní pokuta ve výši 15.000 Kč byla splatná první den prodlení dlužnice. Pro případ prodlení se dlužnice zavázala dále uhradit úrok z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky ve výši 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč za každý den prodlení do zaplacení. Dále anonymizovano Šerá dala věřiteli do zástavy nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. st. 671, spoluvlastnický podíl id.1/2 k pozemku p. č. 1142/2, spoluvlastnický podíl 1/2id.k budově č. p. 74 na pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k budově bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. 671, vše zapsané na LV č. 1713 v k. ú. Halenkov. 12. Z usnesení soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, Exekutorského úřadu Zlín č. j. 77 Ex 255/07-132 ze dne 19. 6. 2012 soud zjistil, že na základě výše uvedeného exekučního zápisu EZ 48/06 bylo rozhodnuto o rozdělení exekuční podstaty v částce 50.000 Kč tak, že se z této uhradí pohledávka soudního exekutora ve výši 20.008,80 Kč a pohledávka přihlášeného zástavního věřitele a oprávněného-INTER ZLÍN GROUP, družstvo ve výši 29.991,20 Kč. Jako povinná byla uvedena anonymizovano anonymizovano , dříve Šerá, bytem 756 03 Halenkov 654. 13. Z usnesení Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15 ze dne 6. 3. 2007 soud zjistil, že byla nařízena exekuce na majetek povinné anonymizovano Šeré (insolvenční dlužnice-pozn. soudu) ve prospěch Zlínského peněžního družstva podle výše uvedeného exekučního titulu EZ 48/06 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 77.000 Kč, a to se smluvní pokutou v částce 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení, s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 15.000 Kč, s úroky z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty 15.000 Kč od 4. 8. 2006 do zaplacení. Dále byla nařízena exekuce pro náklady exekuce. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Zlínským investičním družstvem, IČO 27709621, (postupník) a Zlínským peněžním družstvem, IČO 26936747, (postupitel) ze dne 6. 6. 2007 soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za anonymizovano Šerou (insolvenční dlužnice-pozn. soudu), která vznikla na základě smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností, která byla sepsána exekutorským zápisem 48/06, sepsaným soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorským úřadem Zlín. anonymizovano Šeré byla nařízena povinnost usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15. Tato pohledávka byla postoupena za částku ve výši 90.000 Kč.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným (postupník) a Zlínským investičním družstvem, IČO 27709621, (postupitel) ze dne 19. 3. 2009 soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za anonymizovano Šerou (insolvenční dlužnice-pozn. soudu), která vznikla na základě smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností, která byla sepsána exekutorským zápisem 48/06, sepsaným soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorským úřadem Zlín. anonymizovano Šeré byla nařízena povinnost usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15. Tato pohledávka byla postoupena za částku ve výši 100.000 Kč. 16. Soud ve věci provedl veškeré důkazy účastníky navržené a nezůstal tak žádný důkaz, který by soud neprovedl, ač jeho provedení účastníci navrhli. 17. Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi Zlínským peněžním družstvem a insolvenční dlužnicí došlo k uzavření smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností. Zlínské peněžní družstvo poskytlo před podepsáním exekutorského zápisu insolvenční dlužnici částku ve výši 50.000 Kč, a to na dobu do 2. 8. 2006. Insolvenční dlužnice se zavázala vrátit částku ve výši 77.000 Kč nejpozději do 2. 8. 2006. Bylo sjednáno, že pokud dlužnice řádně a včas výše uvedenou částku neuhradí, bude povinna uhradit smluvní pokutu v částce 450 Kč za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky a vedle toho i jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč. Dále by byla dlužnice povinna uhradit smluvní úrok ve výši 82 Kč denně z poskytnuté nesplacené částky 50.000 Kč od 3. 8. 2006 do zaplacení. Smluvní pokuta ve výši 450 Kč za každý započatý den prodlení měla být splatná dnem, kdy na ni vznikl věřiteli nárok, jednorázová smluvní pokuta ve výši 15.000 Kč měla být splatná první den prodlení dlužnice. Pro případ prodlení se měla dlužnice dále zavázat uhradit úrok z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky ve výši 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč za každý den prodlení do zaplacení. Insolvenční dlužnice dala také k zajištění věřiteli do zástavy nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl 1/2id. k pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl1/2id. k pozemku p. č. st. 671, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k pozemku p. č. 1142/2, spoluvlastnický podíl id. 1/2 k budově č. p. 74 na pozemku p. č. st. 670, spoluvlastnický podíl id.1/2 k budově bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. 671, vše zapsané na LV č. 1713 v k. ú. Halenkov. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 5 Nc 3466/2007-15 ze dne 6. 3. 2007 byla nařízena exekuce na majetek povinné insolvenční dlužnice ve prospěch Zlínského peněžního družstva podle exekučního titulu EZ 48/06 k uspokojení pohledávky ve výši 77.000 Kč, a to se smluvní pokutou v částce 190 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do zaplacení, s jednorázovou smluvní pokutou ve výši 15.000 Kč, s úroky z prodlení ve výši 0,024 % denně z dlužné částky 77.000 Kč a z jednorázové smluvní pokuty 15.000 Kč od 4. 8. 2006 do zaplacení. Smlouvou ze dne 6. 6. 2007 byla postoupena předmětná pohledávka Zlínského peněžního družstva na Zlínské investiční družstvo. Smlouvou ze dne 19. 3. 2009 byla postoupena předmětná pohledávka Zlínského investičního družstva na žalovaného. Přihláškou pohledávky P5 přihlásil žalovaný svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice, vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 4643/2016. Pohledávka je složena z 2 dílčích pohledávek, a to pohledávky č. P5/1 ve výši 82.084 Kč a pohledávky č. P5/2 ve výši 350.200 Kč. Předmětem tohoto řízení je pouze dílčí pohledávka P5/2 z titulu smluvní pokuty, která byla přihlášena v částce 100 Kč za každý den prodlení ode dne 4. 8. 2006 do 8. 3. 2016 (3.502 dní). Na přezkumném jednání dne 9. 6. 2016 byla popřena dílčí pohledávka P5/2. 18. Dle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 19. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017. Podle ustanovení článku II. bod 1. přechodných ustanovení novely insolvenční zákon ve znění účinném od nabytí účinnosti novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. 20. Od účinnosti nové právní úpravy se tak i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, tj. zákona ve znění novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. 21. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení insolvenčního zákna (zejména ust. § 199) a s ohledem na dobu sjednání posuzované smlouvy a na přechodná ustanovení uvedená v § 3028 OZ 2014 také příslušná ustanovení norem práva hmotného, tedy zejména ust. § 544 a násl. OZ 1964. Soud přihlédl k bohaté judikatuře týkající se institutu smluvní pokuty a dospěl k následujícím závěrům. 22. Součástí uzavřené smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností jsou i ujednání o smluvní pokutě. Tato ujednání jsou oddělitelná od ostatního obsahu smlouvy, kdy od ujednání o smluvní pokutě žalobce odvíjí svůj nárok přihlášený do insolvenčního řízení, jenž byl žalobci popřen. 23. Soud je povinen i z úřední povinnosti v případě spotřebitelských smluv zkoumat, zda konkrétní ujednání ve spotřebitelské smlouvě neznamená v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele. V této souvislosti nutno mít na zřeteli rovněž institut dobrých mravů, kdy dle ust. § 39 OZ 1964 je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 24. Ve vztahu ke sjednání smluvní pokuty způsobem výše uvedeným soud dospěl k závěru, že toto ujednání, oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, je od samého počátku absolutně neplatné, neboť smluvní pokuta byla sjednána v rozsahu zcela nepřiměřeném vzhledem k zajišťované povinnosti i základním funkcím smluvní pokuty, tedy funkci preventivní, reparační a sankční. V daném případě funkce preventivní ustupuje do pozadí, neboť k porušení povinnosti dlužníka již došlo, nadto před delší dobou, a je zjevné, že ani velikost smluvní pokuty, odvíjené mj. od každého dne prodlení, nezajistila dodržení závazku dlužníkem. V judikatuře vysokých soudů v takových případech intenzivně rezonují požadavky na posuzování ujednání o smluvní pokutě zejména s ohledem na její výši ve vztahu ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu (23 Cdo 276/2009, 23 Cdo 436/2011). Ve smyslu uvedeného je smluvní pokuta a její výše nepochybně limitována dobrými mravy. 25. V daném případě nelze přehlédnout kumulaci ujednání, kdy věřitel měl dle smluvního ujednání nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok i jednorázovou smluvní pokutu, a to vedle posuzované smluvní pokuty stanovené pevnou částkou za každý den prodlení. Přiměřenost smluvní pokuty musí být zvažována zejména s ohledem na její účel, okolnosti, za nichž byla sjednána, charakter, případně hodnotu zajištěného závazku, vzájemný poměr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (21 Cdo 4956/2007, 33 Cdo 4195/2011 a další). Nepřihlášení smluvní pokuty v částce 450 Kč denně za každý den prodlení v plné výši do insolvenčního řízení je přitom bez významu, neboť výši sjednané smluvní pokuty a její soulad s dobrými mravy nutno posuzovat k okamžiku jejího sjednání. Smluvní pokuta 450 Kč denně, zajišťující závazek vrátit zapůjčenou jistinu 50.000 Kč, je tak pokutou, kterou lze vyjádřit sazbou 0,9 % ze zapůjčené částky za každý den prodlení. Argumentuje-li v daném případě žalovaný, že procentuální výši smluvní pokuty nutno odvíjet od částky, která dle smluvních ujednání měla být spolu s úrokem vrácena, tedy od částky 77.000 Kč, pak činí sazba smluvní pokuty 0,58 % denně, tedy sazbu, která převyšuje dlouhodobě ustálenou nejvýše přípustnou hranici 0,5 % za každý den prodlení (ovšem dle žalovaného nikoli zásadně).
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
Především však dle názoru krajského soudu platí, že velikost smluvní pokuty nutno vztahovat k objemu částky zapůjčené, tedy dlužníkovi zapůjčené jistiny, nikoli částky navýšené o plnění, jež lze v zásadě označit jako odměnu za zapůjčení částky. Přitom nelze dále ztratit ze zřetele to, že posuzovaná smluvní pokuta 450 Kč denně není jediným zajišťovacím instrumentem, když vedle této smluvní pokuty byla sjednána i další-jednorázová-smluvní pokuta v rozsahu 30 % zapůjčené částky (15.000 z 50.000), přičemž nelze přehlédnout i ujednání o úroku z prodlení. Zajištění bylo provedeno také zřízením zástavního práva k nemovitostem. Posuzovanou smluvní pokutu tak nutno posuzovat nikoli jen samu o sobě (byť i z tohoto hlediska by bylo možno dojít k závěru o její nepřiměřenosti), ale rovněž se zřetelem k dalším zajišťovacím institutům, ať už v podobě další, jednorázové smluvní pokuty, nebo zřízení zástavního práva k nemovitostem. 26. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 450 Kč za každý den prodlení je ujednáním od samého začátku absolutně neplatným, neboť je rozporným s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 OZ 1964, kdy rozpornost s dobrými mravy plyne zejména z naprosté nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty ve vztahu k hodnotě zajišťovaného závazku a důvodu jeho vzniku, jakož i vzájemného poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty, vše s přihlédnutím k mnohosti zajištění ( přezajištění ) ve smlouvě, jejíž součástí bylo i inkriminované ujednání o smluvní pokutě 450 Kč denně. 27. Pro úplnost soud konstatuje, že smluvní pokuta v daném případě podléhá režimu občanského zákoníku 1964, který na rozdíl od obchodního zákoníku platného do 31. 12. 2013 neumožňoval moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, a následkem sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je tak bez dalšího neplatnost ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě. V posuzovaném případě je tak nerozhodné, že žalovaný věřitel v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení sám přihlásil smluvní pokutu v již moderované výši, totiž smluvní pokutu (pouze) v částce 100 Kč za každý den prodlení. Tato jednostranná moderace rozsahu přihlášené smluvní pokuty žalovaným věřitelem tak v posuzovaném případě není způsobilá ničeho změnit na výše uvedeném závěru o neplatnosti sjednané smluvní pokuty pro její naprostou nepřiměřenost a z toho plynoucí rozpor s dobrými mravy. 28. Uvedený závěr činí soud i se zřetelem k zásadě smluvní autonomie v oblasti občanského práva, kdy Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích 33 Odo 71/2006 a 33 Cdo 3053/2007 konstatoval, že normy občanského práva jsou zásadně normami dispozitivního charakteru. Dle uvedených rozhodnutí to znamená, že je v prvé řadě rozhodující to, co si smluvní strany ujednaly. Tato smluvní svoboda má ovšem své nepřekročitelné meze a nemůže se dostat-pod sankcí absolutní neplatnosti-do rozporu se zákonem, popř. jeho účelem a dobrými mravy. 29. Pro úplnost se rovněž sluší výslovně uvést, že nepřiměřenost smluvní pokuty v daném případě byla dovozena z její sjednané denní sazby ve vztahu k velikosti a povaze zajišťovaného závazku, jakož i k důvodu jeho vzniku, a soud tak nikterak nepřihlížel k celkem vyčíslené absolutní výši smluvní pokuty, jež byla ovlivněna (z podstaty věci) dlouhou dobou trvání prodlení insolvenční dlužnice. 30. Ve vztahu k užití metody komparativní se sluší poznamenat, že uvedené rozhodnutí má krajský soud za souladné s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí, vyjádřenou i rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího-viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 11 VSOL 21/2016-78 z 29. 3. 2017, ve kterém odvolací soud konstatoval, že v posuzovaném případě sjednaná výše smluvní pokuty 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení odpovídá sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. Pro přehlednost na tomto místě soud připomíná, že v daném případě byla pokuta sjednána sazbou 0,9 % denně vedle jiné, jednorázové smluvní pokuty, případně sazbou 0,58 % denně dle tvrzení žalovaného, který se domáhá posuzování rozsahu smluvní pokuty i s přihlédnutím ke sjednané odměně za zapůjčení peněz, opět ovšem vedle jednorázové smluvní pokuty a vedle dalších zajišťovacích institutů.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková
31. Uvedené právní posouzení věci, vycházející ze závěru o absolutní neplatnosti ujednání o posuzované smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy plynoucí z nepřiměřenosti smluvní pokuty, má dle názoru soudu přednost před případným posuzováním téže smluvní pokuty z hlediska hmotněprávních norem určených na ochranu spotřebitele. Proto pro nadbytečnost uvedené posouzení dle norem na ochranu spotřebitele soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí neuvádí. 32. Přes výše uvedené lze ovšem současně stručně uvést, že je-li inkriminované ujednání od samého počátku absolutně neplatné dle obecné právní normy (§ 39 OZ 1964), platí tím spíše, že takové ujednání by nebylo souladné ani s normami určenými na zvýšenou ochranu spotřebitele. 33. Z důvodů výše podrobně uvedených tedy soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí žalobě vyhověl a určil, že pohledávka žalovaného přihlášená jím ve výši 350.200 Kč z titulu smluvní pokuty a evidovaná pod č. P5/2 v insolvenčním řízení dlužnice, není pohledávkou po právu. 34. Žalobci byli ve vztahu k žalovanému plně procesně úspěšnými účastníky, a vzniklo jim tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci byli zastoupeni advokátem Mgr. Radimem Dostalem. Na nákladech řízení jim vzniklo právo na náhradu odměny za dva úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), kdy hodnota 1 úkonu právní pomoci činí v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částku 3.100 Kč. Danou částku je nutno ponížit o 20 % ve smyslu § 12 odst. 4 výše citované vyhlášky (na částku 2.480 Kč), neboť oba žalobci byli zastoupeni jedním advokátem. K uvedenému náleží dva režijní paušály po 300 Kč dle citované vyhlášky a vzhledem k prokázané registraci zástupce žalobců k platbě DPH také náhrada 21% DPH. V souladu s ust. § 7 IZ a ust. 142 OSŘ tedy soud výrokem č. II a č. III. uložil žalovanému zaplatit každému žalobci na nákladech řízení 6.728 Kč k rukám právního zástupce žalobců (2 x 2.480 + 2 x 300 + 1167,6). 35. Žalobci byli od soudního poplatku v daném případě osvobozeni ze zákona, a vzhledem k tomu, že byli ve věci plně procesně úspěšnými účastníky, vznikla soudu povinnost přenést poplatkovou povinnost na žalovaného. Soud tak učinil v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí, jímž uložil žalovanému zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, ve čtyřech vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
Ostrava 6. prosince 2018
JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková