1 VSPH 830/2012-A-23
KSPL 20 INS 14890/2011 1 VSPH 830/2012-A-23
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Čachna 439, 332 02 Starý Plzenec, zahájené na návrh věřitele: Komerční banka, a.s., IČO: 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPL 20 INS 14890/2011-A-13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPL 20 INS 14890/2011-A-13, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl žádost Martina anonymizovano (dále jen odvolatel) o ustanovení advokáta pro insolvenční řízení.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 22.8.2011 bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni na návrh věřitele Komerční banka, a.s. insolvenční řízení s dlužníkem. Dlužník byl dne 29.8.2011 soudem vyzván k předložení seznamů uvedených v ust. § 104 insolvenčního zákona a k tomu, aby se k předloženému návrhu vyjádřil. Dne 4.10.2011 dlužník doručil soudu přípis (A-6), ve kterém vysvětloval svou tíživou životní situaci a ve kterém žádal soud o přidělení bezplatného advokáta. Svoji žádost dlužník odůvodnil tím, že chce předejít dalším případným újmám, jak finančním, tak právním. Dne 26.10.2011 soud doručil dlužníku dopis s přiloženým příslušným formulářem Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce , s poučením o lhůtě k jeho vyplnění a doručení soudu. Dlužník však na tuto výzvu soudu nereagoval.
Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro ustanovení advokáta dle ust. § 30 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť dlužník nedoložil, že jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a nejedná se o právně složitou věc, v níž by dlužník svá práva nemohl hájit sám.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal. Namítal, že usnesením, jímž soud odmítl jeho ústavně zaručené právo na bezplatného advokáta, si z něho dělá blázna. Tvrdil, že tímto rozhodnutím soudce pouze dokazuje svoji podjatost v projednávané věci a snaží se dlužníku způsobit škodu velkého rozsahu. Zejména polemizoval s tou částí odůvodnění usnesení soudu I. stupně, kde byl vysloven názor, že se nejedná o věc skutkově nebo právně složitou a nevyhověním jeho návrhu nebude porušeno právo dlužníka na spravedlivý proces.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Z ust. § 30 o.s.ř. plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. určuje, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení advokáta jako zástupce účastníka přihlíží soud jednak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, a dále i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.
S dlužníkem lze v důvodech jím podaného odvolání souhlasit toliko v tom, že řízení o úpadku nepatří mezi pojmově jednoduchá řízení, v nichž by bylo možno bez dalšího dovozovat neopodstatněnost žádosti dlužníka o ustanovení zástupce. V daném případě však soud I. stupně správně zhodnotil, že odvolatel neosvědčil své majetkové poměry, z nichž by bylo lze snad dovozovat existenci event. předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř. Majetkové poměry dlužníka nevyplývají ani z podaného insolvenčního návrhu ani nebyly soudu sděleny prostřednictvím poskytnutého formuláře. Dlužník tak nesplnil výslovnou podmínku zákona pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce. Proto soud I. stupně nepochybil, když žádost dlužníka o ustanovení advokáta pro insolvenční řízení zamítl.
Tvrzení odvolatele o údajné podjatosti soudce vyřizujícího jeho žádost bude projednána odvolacím soudem samostatně.
K názoru odvolatele, že ustanovení advokáta dlužníku pro insolvenční řízení je jeho ústavním právem, jež nelze zamítnutím žádosti porušit, odvolací soud doplňuje, že toto ústavní právo (jako ostatně i další ústavní práva) je dále upraveno zákonem. V případě práva na ustanovení zástupce (právo na rovný přístup k soudu) je toto právo regulováno cit. ust. § 30 a § 138 o.s.ř. Aby nedocházelo ke zneužívání tohoto práva, je přiznáno těm, kteří doloží, že hájení jejich práv jim brání nepříznivá majetková situace (a současně se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva). Protože dlužník tuto zákonnou podmínku doložit svoji majetkovou nedostatečnost nesplnil, nemůže být se svým odvoláním do zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně úspěšný.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 26. června 2012
JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSPL 20 INS 14890/2011 1 VSPH 830/2012-A-23
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Čachna 439, 332 02 Starý Plzenec, zahájené na návrh věřitele: Komerční banka, a.s., IČO: 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPL 20 INS 14890/2011-A-13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2011, č.j. KSPL 20 INS 14890/2011-A-13, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl žádost Martina anonymizovano (dále jen odvolatel) o ustanovení advokáta pro insolvenční řízení.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 22.8.2011 bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni na návrh věřitele Komerční banka, a.s. insolvenční řízení s dlužníkem. Dlužník byl dne 29.8.2011 soudem vyzván k předložení seznamů uvedených v ust. § 104 insolvenčního zákona a k tomu, aby se k předloženému návrhu vyjádřil. Dne 4.10.2011 dlužník doručil soudu přípis (A-6), ve kterém vysvětloval svou tíživou životní situaci a ve kterém žádal soud o přidělení bezplatného advokáta. Svoji žádost dlužník odůvodnil tím, že chce předejít dalším případným újmám, jak finančním, tak právním. Dne 26.10.2011 soud doručil dlužníku dopis s přiloženým příslušným formulářem Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce , s poučením o lhůtě k jeho vyplnění a doručení soudu. Dlužník však na tuto výzvu soudu nereagoval.
Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro ustanovení advokáta dle ust. § 30 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť dlužník nedoložil, že jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a nejedná se o právně složitou věc, v níž by dlužník svá práva nemohl hájit sám.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal. Namítal, že usnesením, jímž soud odmítl jeho ústavně zaručené právo na bezplatného advokáta, si z něho dělá blázna. Tvrdil, že tímto rozhodnutím soudce pouze dokazuje svoji podjatost v projednávané věci a snaží se dlužníku způsobit škodu velkého rozsahu. Zejména polemizoval s tou částí odůvodnění usnesení soudu I. stupně, kde byl vysloven názor, že se nejedná o věc skutkově nebo právně složitou a nevyhověním jeho návrhu nebude porušeno právo dlužníka na spravedlivý proces.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Z ust. § 30 o.s.ř. plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. určuje, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení advokáta jako zástupce účastníka přihlíží soud jednak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, a dále i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.
S dlužníkem lze v důvodech jím podaného odvolání souhlasit toliko v tom, že řízení o úpadku nepatří mezi pojmově jednoduchá řízení, v nichž by bylo možno bez dalšího dovozovat neopodstatněnost žádosti dlužníka o ustanovení zástupce. V daném případě však soud I. stupně správně zhodnotil, že odvolatel neosvědčil své majetkové poměry, z nichž by bylo lze snad dovozovat existenci event. předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř. Majetkové poměry dlužníka nevyplývají ani z podaného insolvenčního návrhu ani nebyly soudu sděleny prostřednictvím poskytnutého formuláře. Dlužník tak nesplnil výslovnou podmínku zákona pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce. Proto soud I. stupně nepochybil, když žádost dlužníka o ustanovení advokáta pro insolvenční řízení zamítl.
Tvrzení odvolatele o údajné podjatosti soudce vyřizujícího jeho žádost bude projednána odvolacím soudem samostatně.
K názoru odvolatele, že ustanovení advokáta dlužníku pro insolvenční řízení je jeho ústavním právem, jež nelze zamítnutím žádosti porušit, odvolací soud doplňuje, že toto ústavní právo (jako ostatně i další ústavní práva) je dále upraveno zákonem. V případě práva na ustanovení zástupce (právo na rovný přístup k soudu) je toto právo regulováno cit. ust. § 30 a § 138 o.s.ř. Aby nedocházelo ke zneužívání tohoto práva, je přiznáno těm, kteří doloží, že hájení jejich práv jim brání nepříznivá majetková situace (a současně se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva). Protože dlužník tuto zákonnou podmínku doložit svoji majetkovou nedostatečnost nesplnil, nemůže být se svým odvoláním do zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně úspěšný.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 26. června 2012
JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová