1 VSPH 810/2012-A-16
KSUL 46 INS 13313/2012 1 VSPH 810/2012-A-16
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Jaroslava Vlčková, nar. 28. dubna 1973, místem podnikání Ústí nad Labem, Mezidomí 704/4, o insolvenčním návrhu věřitele: PORTFIN Credits & Loans, s.r.o. sídlem Žatec, Volyňských Čechů 837, identifikační číslo osoby 25454226, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 13313/2012-A-6 ze dne 5. června 2012,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 13313/2012-A-6 ze dne 5. června 2012 se m ě n í jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli PORTFIN Credits & Loans, s.r.o. ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení (bod I. výroku) a vyzval insolvenčního navrhovatele ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) a vyložil význam zálohy. Soud konstatoval, že dne 1.6.2012 mu byl doručen insolvenční návrh věřitele, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice. Z návrhu nebyl zjištěn žádný majetek dlužnice, závazky dlužnice jsou vymáhány srážkami ze mzdy. Soud konstatoval, že minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč plus případně DPH a dále je třeba hradit hotové výdaje správce. Současně soud podle § 133 odst. 1 IZ vyzval věřitele, zda souhlasí s rozhodnutím o úpadku bez nařízení jednání.
Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal do bodu I. výroku a namítal, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že dlužnice má minimálně čtyři exekučně vymáhané závazky a má měsíční hrubou mzdu ve výši asi 10.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádné likvidní prostředky, je uhrazení zálohy nezbytné. Věřitel se domníval, že vzhledem k pravděpodobnému řešení úpadku nepatrným konkursem, počtu věřitelů a souhrnné výši jeho závazků se jako přiměřená jeví záloha ve výši 5.000,-Kč.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dlužnice byla usnesením ze dne 5.6.2012 (A-7) vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřila k podanému insolvenčnímu návrhu, předložila soudu seznamy majetku, závazků, zaměstnanců a vyjádřila se, zda souhlasí s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez jednání. Usnesení bylo dlužnici doručeno vhozením do domovní schránky; zůstalo bez odezvy.
Odvolací soud z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že navrhovatel tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 66.900,-Kč s příslušenstvím přiznanou rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 33 Sm 97/2005-5 ze dne 13.7.2005 a č.j. 33 Cm 6/2006-24 ze dne 5.2.2008. Pohledávka se stala splatnou k 2.6.2005. Věřitel tvrdil, že vůči dlužnici mají pohledávky další čtyři věřitelé, přičemž pohledávky jsou vymáhány exekučně.
Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po věřiteli zaplacení zálohy požadoval. Odvolací soud má za to, že sice není povinností věřitele zjistit majetkové a finanční poměry dlužníka, avšak je třeba pamatovat na to, že pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady, a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli. Navrhovatel v insolvenčním návrhu neuvedl žádný majetek dlužnice či existenci finančních prostředků. Byť odvolací soud chápe postoj navrhovatele k ukládané záloze, tento subjektivní názor nemůže ničeho změnit na potřebě hladký průběh insolvenčního řízení zajistit, k čemuž pouhé tvrzení o možné existenci finančních prostředků dlužníka nedostačuje.
Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu (který s ohledem na absenci jiného návrhu na řešení úpadku dlužnice připadá v úvahu) činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.
Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužnice a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem již proto, že § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně. Smyslem zálohy je vytvořit materiální předpoklady pro průběh insolvenčního řízení, v rámci kterého je třeba vždy hradit minimálně odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Naproti tomu smyslem soudních poplatků je zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví.
Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 16. července 2012
JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
KSUL 46 INS 13313/2012 1 VSPH 810/2012-A-16
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Jaroslava Vlčková, nar. 28. dubna 1973, místem podnikání Ústí nad Labem, Mezidomí 704/4, o insolvenčním návrhu věřitele: PORTFIN Credits & Loans, s.r.o. sídlem Žatec, Volyňských Čechů 837, identifikační číslo osoby 25454226, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 13313/2012-A-6 ze dne 5. června 2012,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 13313/2012-A-6 ze dne 5. června 2012 se m ě n í jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli PORTFIN Credits & Loans, s.r.o. ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení (bod I. výroku) a vyzval insolvenčního navrhovatele ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) a vyložil význam zálohy. Soud konstatoval, že dne 1.6.2012 mu byl doručen insolvenční návrh věřitele, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice. Z návrhu nebyl zjištěn žádný majetek dlužnice, závazky dlužnice jsou vymáhány srážkami ze mzdy. Soud konstatoval, že minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč plus případně DPH a dále je třeba hradit hotové výdaje správce. Současně soud podle § 133 odst. 1 IZ vyzval věřitele, zda souhlasí s rozhodnutím o úpadku bez nařízení jednání.
Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal do bodu I. výroku a namítal, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že dlužnice má minimálně čtyři exekučně vymáhané závazky a má měsíční hrubou mzdu ve výši asi 10.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádné likvidní prostředky, je uhrazení zálohy nezbytné. Věřitel se domníval, že vzhledem k pravděpodobnému řešení úpadku nepatrným konkursem, počtu věřitelů a souhrnné výši jeho závazků se jako přiměřená jeví záloha ve výši 5.000,-Kč.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dlužnice byla usnesením ze dne 5.6.2012 (A-7) vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřila k podanému insolvenčnímu návrhu, předložila soudu seznamy majetku, závazků, zaměstnanců a vyjádřila se, zda souhlasí s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez jednání. Usnesení bylo dlužnici doručeno vhozením do domovní schránky; zůstalo bez odezvy.
Odvolací soud z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že navrhovatel tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 66.900,-Kč s příslušenstvím přiznanou rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 33 Sm 97/2005-5 ze dne 13.7.2005 a č.j. 33 Cm 6/2006-24 ze dne 5.2.2008. Pohledávka se stala splatnou k 2.6.2005. Věřitel tvrdil, že vůči dlužnici mají pohledávky další čtyři věřitelé, přičemž pohledávky jsou vymáhány exekučně.
Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po věřiteli zaplacení zálohy požadoval. Odvolací soud má za to, že sice není povinností věřitele zjistit majetkové a finanční poměry dlužníka, avšak je třeba pamatovat na to, že pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady, a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli. Navrhovatel v insolvenčním návrhu neuvedl žádný majetek dlužnice či existenci finančních prostředků. Byť odvolací soud chápe postoj navrhovatele k ukládané záloze, tento subjektivní názor nemůže ničeho změnit na potřebě hladký průběh insolvenčního řízení zajistit, k čemuž pouhé tvrzení o možné existenci finančních prostředků dlužníka nedostačuje.
Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu (který s ohledem na absenci jiného návrhu na řešení úpadku dlužnice připadá v úvahu) činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.
Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužnice a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem již proto, že § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně. Smyslem zálohy je vytvořit materiální předpoklady pro průběh insolvenčního řízení, v rámci kterého je třeba vždy hradit minimálně odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Naproti tomu smyslem soudních poplatků je zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví.
Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 16. července 2012
JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva