1 VSPH 708/2012-B-62
MSPH 94 INS 12509/2010 1 VSPH 708/2012-B-62
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Romana Kaprase, bytem Haštalská 757/21, Praha 1, Staré Město, o odvolání dlužníka a věřitelů a) JUDr. Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovo nám. 29, Praha 2 a b) Vítkov Invest, s.r.o., IČO 26429586, sídlem Na Kozačce 6/1288, Praha 2, zastoupených JUDr. Brunem Chudým, advokátem se sídlem Nekázanka 11, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.dubna 2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-48,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.dubna 2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-48, se m ě n í tak, že se insolvenčnímu správci RES insolvence, v.o.s. se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 neuděluje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení rodinného domu čp. 823 na pozemku parc. č. st. 2280, pozemku parc. č. st. 2280, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 341/52, zahrada, v k.ú. Kolín, obec Kolín, část obce Kolín V, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2113, ve výši 1.116.706,09 Kč, zajištěnému věřiteli Československá obchodní banka, a.s., ani souhlas s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 26.800,95 Kč.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení shora uvedené nemovitosti dlužníka ve výši 1.116.706,09 Kč insolvenčním správcem RES insolvence, v.o.s. (dále jen správce) zajištěnému věřiteli Československá obchodní banka, a.s. (dále jen věřitel) a s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 26.800,95 Kč.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že správce zpeněžil v insolvenčním řízení ve výroku označené nemovitosti za cenu 1.500.000,-Kč a požádal soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitosti zastavené ve prospěch zajištěného věřitele Československá obchodní banka, a.s., jenž vůči dlužníkovi má pohledávky ve zjištěné výši 1.116.706,09 Kč. Soud tento souhlas udělil dle ust. § 298 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, neboť neshledal v postupu insolvenčního správce žádné porušení povinností, které by vedlo ke zpochybnění legitimity prodeje shora označených nemovitostí, a současně rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce.
Proti výše uvedenému usnesení se včas odvolal dlužník a věřitelé JUDr. Luděk Baránek a Vítkov Invest, s.r.o. V odvolání shodně požadovali zrušení napadeného usnesení, neboť je považovali za nezákonné. Shodně argumentovali především tím, že správce mohl prodat nemovitosti mimo dražbu jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jinak je jeho postup v rozporu s ust. § 289 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V daném případě tento postup dodržen nebyl, neboť souhlas s prodejem nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka udělil správci pouze zajištěný věřitel.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 286 odst. 1 a 2 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu. O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.
Z citovaného ustanovení vyplývají tři různé způsoby zpeněžení majetkové podstaty; jinými než zákonem stanovenými způsoby majetkovou podstatu zpeněžit nelze.
Podle ust. § 289 odst. 1 IZ prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.
Podle ust. § 289 odst. 2 IZ při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.
Podle ust. § 289 odst. 3 IZ platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.
Citované ustanovení upravuje zpeněžení majetkové podstaty (a to bez ohledu na povahu tohoto majetku, tedy zda jde o majetek, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, či nikoliv) jedním z možných způsobů, a to prodejem mimo dražbu. Podmínkou účinnosti (každé) smlouvy o prodeji mimo dražbu-nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-je zapotřebí dle textu zákona souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jenž by měl být dán zásadně předem, event. v odůvodněných případech i následně. Z uvedeného nutně vyplývá, že bez tohoto souhlasu nelze výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty použít na uspokojení pohledávek věřitelů. Jinými slovy řečeno, s výtěžkem zpeněžení lze naložit až v době, kdy je proces zpeněžení dovršen. Jde-li o prodej mimo dražbu majetku sloužícího k zajištění pohledávky, je žádoucí, aby insolvenční soud při udělení souhlasu stanovil správci jako podmínku prodeje též to, aby se správce řídil pokyny zajištěného věřitele (§ 293 IZ).
Podle ust. § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Jak již uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12.3.2012, č.j. KSCB 26 INS 4392/2008, 1 VSPH 194/2012-B-36, vymezuje uvedené ustanovení toliko některé další povinnosti, resp. postup, jenž musí insolvenční správce nadto respektovat při zpeněžení té (zvláštní) části majetkové podstaty, která slouží k zajištění pohledávky, aniž by tím ovšem byla jakkoliv dotčena shora citovaná ust. § 286 a § 289 IZ. Svými pokyny ovlivňuje zajištěný věřitel především konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění (např. výběr realitní kanceláře, inzerce, organizace výběrového řízení, kupce, dražební kanceláře apod.). Pokyny zajištěného věřitele však nemohou nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru vyžadovaný k účinnosti prodeje mimo dražbu (ust. § 289 odst. 1 IZ). Odvolací soud je toho názoru, že i věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění pohledávky, lze zpeněžit-byť podle pokynů zajištěného věřitele-jen a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu (ust. § 286 odst. 1 IZ); jiným způsobem je zpeněžit nelze.
Má-li být-podle pokynů zajištěného věřitele-majetek sloužící k zajištění jeho pohledávky zpeněžen smlouvou o prodeji mimo dražbu, platí i ohledně takto zpeněžovaného majetku-nejde-li o prodej věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-že k takové smlouvě je třeba souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Proto je-li zpeněžen majetek sloužící k zajištění pohledávky prodejem mimo dražbu jen podle pokynu zajištěného věřitele, bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru, výtěžek z toho získaný z tohoto důvodu zatím nelze použít na uspokojení pohledávek věřitelů.
Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že správce zpeněžil zastavený pozemek dlužníka jen se souhlasem a podle pokynů zajištěného věřitele (B-40) prodejem mimo dražbu za kupní cenu ve výši 1.500.000,-Kč, avšak bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Za popsaného stavu je správcem uzavřená kupní smlouva dosud neúčinná, a proto nelze výtěžek takto získaný zatím vydat zajištěnému věřiteli. Jinými slovy řečeno, dokud nevysloví s kupní smlouvou souhlas insolvenční soud a věřitelský výbor, je napadené usnesení předčasné. Stejně tak je předčasné do doby účinnosti kupní smlouvy i rozhodnutí soudu o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce, jejíž výše byla dle odůvodnění napadeného usnesení stanovena podle výše odměny, která by připadla správci za zpeněžení zajištěného majetku dle ust. § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, a to jak v bodě I. výroku (o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného majetku), tak i v bodě II. výroku, jímž soud prvního stupně udělil souhlas s vyplacením zálohy odpovídající výši odměny správce ze zpeněžení zajištěného majetku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 12.června 2012
JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová
MSPH 94 INS 12509/2010 1 VSPH 708/2012-B-62
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Romana Kaprase, bytem Haštalská 757/21, Praha 1, Staré Město, o odvolání dlužníka a věřitelů a) JUDr. Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovo nám. 29, Praha 2 a b) Vítkov Invest, s.r.o., IČO 26429586, sídlem Na Kozačce 6/1288, Praha 2, zastoupených JUDr. Brunem Chudým, advokátem se sídlem Nekázanka 11, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.dubna 2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-48,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.dubna 2012, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-48, se m ě n í tak, že se insolvenčnímu správci RES insolvence, v.o.s. se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 neuděluje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení rodinného domu čp. 823 na pozemku parc. č. st. 2280, pozemku parc. č. st. 2280, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 341/52, zahrada, v k.ú. Kolín, obec Kolín, část obce Kolín V, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2113, ve výši 1.116.706,09 Kč, zajištěnému věřiteli Československá obchodní banka, a.s., ani souhlas s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 26.800,95 Kč.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení shora uvedené nemovitosti dlužníka ve výši 1.116.706,09 Kč insolvenčním správcem RES insolvence, v.o.s. (dále jen správce) zajištěnému věřiteli Československá obchodní banka, a.s. (dále jen věřitel) a s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 26.800,95 Kč.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že správce zpeněžil v insolvenčním řízení ve výroku označené nemovitosti za cenu 1.500.000,-Kč a požádal soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitosti zastavené ve prospěch zajištěného věřitele Československá obchodní banka, a.s., jenž vůči dlužníkovi má pohledávky ve zjištěné výši 1.116.706,09 Kč. Soud tento souhlas udělil dle ust. § 298 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, neboť neshledal v postupu insolvenčního správce žádné porušení povinností, které by vedlo ke zpochybnění legitimity prodeje shora označených nemovitostí, a současně rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce.
Proti výše uvedenému usnesení se včas odvolal dlužník a věřitelé JUDr. Luděk Baránek a Vítkov Invest, s.r.o. V odvolání shodně požadovali zrušení napadeného usnesení, neboť je považovali za nezákonné. Shodně argumentovali především tím, že správce mohl prodat nemovitosti mimo dražbu jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jinak je jeho postup v rozporu s ust. § 289 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V daném případě tento postup dodržen nebyl, neboť souhlas s prodejem nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka udělil správci pouze zajištěný věřitel.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 286 odst. 1 a 2 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu. O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.
Z citovaného ustanovení vyplývají tři různé způsoby zpeněžení majetkové podstaty; jinými než zákonem stanovenými způsoby majetkovou podstatu zpeněžit nelze.
Podle ust. § 289 odst. 1 IZ prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.
Podle ust. § 289 odst. 2 IZ při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.
Podle ust. § 289 odst. 3 IZ platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.
Citované ustanovení upravuje zpeněžení majetkové podstaty (a to bez ohledu na povahu tohoto majetku, tedy zda jde o majetek, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, či nikoliv) jedním z možných způsobů, a to prodejem mimo dražbu. Podmínkou účinnosti (každé) smlouvy o prodeji mimo dražbu-nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-je zapotřebí dle textu zákona souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jenž by měl být dán zásadně předem, event. v odůvodněných případech i následně. Z uvedeného nutně vyplývá, že bez tohoto souhlasu nelze výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty použít na uspokojení pohledávek věřitelů. Jinými slovy řečeno, s výtěžkem zpeněžení lze naložit až v době, kdy je proces zpeněžení dovršen. Jde-li o prodej mimo dražbu majetku sloužícího k zajištění pohledávky, je žádoucí, aby insolvenční soud při udělení souhlasu stanovil správci jako podmínku prodeje též to, aby se správce řídil pokyny zajištěného věřitele (§ 293 IZ).
Podle ust. § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Jak již uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12.3.2012, č.j. KSCB 26 INS 4392/2008, 1 VSPH 194/2012-B-36, vymezuje uvedené ustanovení toliko některé další povinnosti, resp. postup, jenž musí insolvenční správce nadto respektovat při zpeněžení té (zvláštní) části majetkové podstaty, která slouží k zajištění pohledávky, aniž by tím ovšem byla jakkoliv dotčena shora citovaná ust. § 286 a § 289 IZ. Svými pokyny ovlivňuje zajištěný věřitel především konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění (např. výběr realitní kanceláře, inzerce, organizace výběrového řízení, kupce, dražební kanceláře apod.). Pokyny zajištěného věřitele však nemohou nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru vyžadovaný k účinnosti prodeje mimo dražbu (ust. § 289 odst. 1 IZ). Odvolací soud je toho názoru, že i věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění pohledávky, lze zpeněžit-byť podle pokynů zajištěného věřitele-jen a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu (ust. § 286 odst. 1 IZ); jiným způsobem je zpeněžit nelze.
Má-li být-podle pokynů zajištěného věřitele-majetek sloužící k zajištění jeho pohledávky zpeněžen smlouvou o prodeji mimo dražbu, platí i ohledně takto zpeněžovaného majetku-nejde-li o prodej věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-že k takové smlouvě je třeba souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Proto je-li zpeněžen majetek sloužící k zajištění pohledávky prodejem mimo dražbu jen podle pokynu zajištěného věřitele, bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru, výtěžek z toho získaný z tohoto důvodu zatím nelze použít na uspokojení pohledávek věřitelů.
Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že správce zpeněžil zastavený pozemek dlužníka jen se souhlasem a podle pokynů zajištěného věřitele (B-40) prodejem mimo dražbu za kupní cenu ve výši 1.500.000,-Kč, avšak bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Za popsaného stavu je správcem uzavřená kupní smlouva dosud neúčinná, a proto nelze výtěžek takto získaný zatím vydat zajištěnému věřiteli. Jinými slovy řečeno, dokud nevysloví s kupní smlouvou souhlas insolvenční soud a věřitelský výbor, je napadené usnesení předčasné. Stejně tak je předčasné do doby účinnosti kupní smlouvy i rozhodnutí soudu o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce, jejíž výše byla dle odůvodnění napadeného usnesení stanovena podle výše odměny, která by připadla správci za zpeněžení zajištěného majetku dle ust. § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, a to jak v bodě I. výroku (o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného majetku), tak i v bodě II. výroku, jímž soud prvního stupně udělil souhlas s vyplacením zálohy odpovídající výši odměny správce ze zpeněžení zajištěného majetku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 12.června 2012
JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová