1 VSOL 607/2023-A-12
JUST-Citlivé informace č. j. KSBR 27 INS 16465/2023 1 VSOL 607/2023-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Hejdy a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci dlužníků-manželů: anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , identifikační číslo 173 86 756 bytem Tasov 171, 675 79 Tasov a anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , identifikační číslo 013 42 738 bytem Tasov 171, 675 79 Tasov zastoupených Mgr. anonymizovano Datinským, advokátem sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno o záloze na náklady insolvenčního řízení o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2023 č. j. KSBR 27 INS 16465/2023-A-5
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2023 č. j. KSBR 27 INS 16465/2023-A-5 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč na účet insolvenčního soudu. 2. V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19. 10. 2023 domáhali zjištění svého úpadku a povolení řešení úpadku oddlužením. Insolvenční soud konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že dlužníci již dříve podali insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení. První řízení bylo vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 56 INS 28353/2019, kdy bylo oddlužení neschváleno z důvodu nehrazení záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. V druhém řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2021 insolvenční soud oddlužení dlužníků neschválil z důvodu jejich nepoctivého záměru, přičemž dlužníci toto dřívější insolvenční řízení v návrhu označili, zatajili však, že jim bylo v posledních 5 letech neschváleno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru. Tato skutečnost je dle § 395 odst. 4 insolvenčního zákona důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční soud uzavřel, že z důvodu zákonné překážky povolení oddlužení je možné řešit úpadek dlužníků konkursem. Insolvenční soud uložil dlužníkům povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50 000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, neboť ze seznamu majetku dlužníků insolvenční soud zjistil, že jediným majetkem dlužníků je pohledávka z titulu nevyplacené mzdy, přičemž ohledně této pohledávky probíhá řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a není jisté, zda a kdy dojde k jejímu zpeněžení. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469 KSBR 27 INS 16465/2023
dlužníků v potřebném rozsahu, byla by složená záloha použita na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, neboť náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát. 3. Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Namítli, že rozhodnutí insolvenčního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť dlužníci nemají zájem řešit svůj úpadek konkursem, když nemají žádný postižitelný majetek. Dlužníci záměrně navrhli, aby byl jejich úpadek řešen oddlužením a byli tak schopni plnit své závazky vůči věřitelům prostřednictvím splátek. Dlužníci dále uvedli, že nesporují skutečnost, že jim bylo předchozí oddlužení neschváleno pro nepoctiví záměr a dále uvedli na svoji obranu skutečnosti, které provázely průběh předchozího insolvenčního řízení (v předmětné době byla insolvenčním správcem zpeněžována nemovitost, ve které bydleli společně s rodiči). Na závěr uvedli, že od posledního insolvenčního řízení došlo k podstatným změnám v jejich osobní i majetkové situaci. Dlužníci navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby insolvenční soud pokračoval v insolvenčním řízení. 4. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) I. Z.], dospěl k následujícím závěrům. 6. Skutková zjištění insolvenčního soudu obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje odvolací soud za správná, mající oporu v obsahu insolvenčního spisu, když jejich správnost nebyla dlužníky v podaném odvolání zpochybněna, a proto na ně pro stručnost odůvodnění odkazuje. Odvolací soud dále zjistil, že v předchozím insolvenčním řízení dlužníků vedeném pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2022, kdy insolvenční soud pravomocným usnesením ze dne 28. 10. 2022 jejich oddlužení s odkazem na § 405 odst. 1 a § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. neschválil z důvodu nepoctivého záměru dlužníků a současně insolvenční řízení zastavil, vyjádřil tento důvod v odůvodnění usnesení a výslovně ho neuvedl v jeho výrokové části. 7. Podle ustanovení § 108 odst. 2 I. Z., insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. 8. Podle ustanovení § 108 odst. 3 I. Z., výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. 9. Podle ustanovení § 108 odst. 4 I. Z., nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. KSBR 27 INS 16465/2023
insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. 10. Podle ustanovení § 395 odst. 4 I. Z., insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno. 11. Podle ustanovení § 396 odst. 1 písm. b) I. Z., jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. 12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2023 sen. zn. 29 NSČR 43/2022, uveřejněném pod číslem 92/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 92/2023), formuloval závěr, podle kterého pro insolvenční řízení vedená podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 6. 2019 platí, že jelikož zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů) podle § 418 odst. 3 I. Z. vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ustanovením § 395 odst. 4 I. Z., je zapotřebí vyjádřit tento důvod zrušení oddlužení též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů). 13. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 1. 2024 sen. zn. 29 NSČR 82/2023 konstatoval, že insolvenční soud, který zamítne návrh na povolení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, vyjádří (je povinen vyjádřit) tento důvod zamítnutí oddlužení ve výroku takového rozhodnutí. Následkem nesplnění povinnosti insolvenčního soudu vyjádřit tento důvod zamítnutí pak logicky (v intencích závěrů R 92/2023) nemůže být nic jiného než to, že v dalším (novém) insolvenčním řízení vedeném na majetek téhož dlužníka, v němž insolvenční soud bude rozhodovat o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, bude vyloučeno zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodů uvedených v § 395 odst. 4 I. Z. Požadavek, aby hmotněprávní účinek, který vyvolává (vzhledem k § 395 odst. 4 I. Z) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, byl vyjádřen výrokem soudního rozhodnutí, se uplatní pro všechna insolvenční řízení vedená na majetek dlužníka podle I. Z. ve znění účinném od 1. 6. 2019, bez zřetele k tomu, zda šlo o rozhodnutí vydaná před R 92/2023 (před 26. 1. 2023) včetně těch, která mohla být v době do 30. 6. 2022 ovlivněna závěrem formulovaným v odstavci 36. odůvodnění R 52/2023. Rozhodnutí insolvenčního soudu, která takový výrok neobsahují, nejsou způsobilým podkladem (důvodem) pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 4 I. Z. Nejvyšší soud však zároveň zdůraznil (viz odstavec 40. odůvodnění), že vyloučení postupu dle § 395 odst. 4 I. Z. nezbavuje insolvenční soud možnosti (a povinnosti) zabývat se důvody, pro které insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení zamítl, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. 14. V předchozím insolvenčním řízení dlužníků (vedené pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2021, zahájeném po 1. 6. 2019) nebyl nepoctivý záměr dlužníků jako důvod pro neschválení jejich oddlužení vyjádřen ve výroku III. usnesení ze dne 23. 9. 2022 č.j. KSBR 38 INS 22051/2021-B- 19, kterým insolvenční soud jejich oddlužení neschválil. Z tohoto důvodu závěr insolvenčního soudu, který dospěl k závěru o existenci důvodu pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 4 I. Z. neobstojí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. KSBR 27 INS 16465/2023
15. Insolvenční soud je však povinen zabývat důvody, pro které byl v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení dlužníků neschválen, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z., přičemž vezme v úvahu i skutečnosti týkající se nesprávnosti prohlášení dlužníků učiněných v návrhu na povolení oddlužení v tomto insolvenčním řízení. Dlužníci v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19. 10. 2023 vědomě nepravdivě uvedli, že jim nebylo v posledních pěti letech neschváleno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru, ačkoliv jim tato skutečnost musela být známa. 16. Za popsané situace nelze bez dalšího uzavřít, že v případě dlužníků může insolvenční soud o jejich insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení proto nelze dlužníkům uložit (§ 108 odst. 2 I. Z.). 17. Byť bude otázka existence nepoctivého záměru dlužníků [bránícího dle § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. povolení jejich oddlužení] z důvodů výše popsaných insolvenčním soudem s konečnou platností vyřešena v rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníků spojeném dle § 148 odst. 3 I. Z. s rozhodnutím o úpadku, nebrání tato skutečnost insolvenčnímu soudu v tom, aby si pro účely rozhodnutí o povinnosti dlužníků jako insolvenčních navrhovatelů zaplatit dle § 108 odst. 2 I. Z. zálohu na náklady insolvenčního řízení tuto skutečnost sám předběžně posoudil. 18. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že důvody, na jejichž základě insolvenční soud shledal naplnění předpokladů pro uložení povinnosti dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč dle § 108 odst. 2 a odst. 3 I. Z. (nemožnost řešení úpadku dlužníků oddlužením s ohledem na § 395 odst. 4 I. Z.) neobstojí. Současně je zřejmé, že se insolvenční soud vůbec nezabýval důvody, které by k závěru o potřebě vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení mohly vést (tj. existencí nepoctivého záměru dlužníků v tomto insolvenčním řízení). 19. Za této situace postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil, přičemž současně rozhodl dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 20. V dalším průběhu řízení insolvenční soud vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) znovu posoudí, zda jsou dány důvody pro uložení povinnosti dlužníkům jako insolvenčním navrhovatelům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z. a případně v jaké výši (§ 108 odst. 3 I. Z.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.]. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 29. února 2024
Mgr. Martin Hejda v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová.
JUST-Citlivé informace č. j. KSBR 27 INS 16465/2023 1 VSOL 607/2023-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Hejdy a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci dlužníků-manželů: anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , identifikační číslo 173 86 756 bytem Tasov 171, 675 79 Tasov a anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , identifikační číslo 013 42 738 bytem Tasov 171, 675 79 Tasov zastoupených Mgr. anonymizovano Datinským, advokátem sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno o záloze na náklady insolvenčního řízení o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2023 č. j. KSBR 27 INS 16465/2023-A-5
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2023 č. j. KSBR 27 INS 16465/2023-A-5 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč na účet insolvenčního soudu. 2. V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19. 10. 2023 domáhali zjištění svého úpadku a povolení řešení úpadku oddlužením. Insolvenční soud konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že dlužníci již dříve podali insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení. První řízení bylo vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 56 INS 28353/2019, kdy bylo oddlužení neschváleno z důvodu nehrazení záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. V druhém řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2021 insolvenční soud oddlužení dlužníků neschválil z důvodu jejich nepoctivého záměru, přičemž dlužníci toto dřívější insolvenční řízení v návrhu označili, zatajili však, že jim bylo v posledních 5 letech neschváleno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru. Tato skutečnost je dle § 395 odst. 4 insolvenčního zákona důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční soud uzavřel, že z důvodu zákonné překážky povolení oddlužení je možné řešit úpadek dlužníků konkursem. Insolvenční soud uložil dlužníkům povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50 000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, neboť ze seznamu majetku dlužníků insolvenční soud zjistil, že jediným majetkem dlužníků je pohledávka z titulu nevyplacené mzdy, přičemž ohledně této pohledávky probíhá řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a není jisté, zda a kdy dojde k jejímu zpeněžení. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469 KSBR 27 INS 16465/2023
dlužníků v potřebném rozsahu, byla by složená záloha použita na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, neboť náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát. 3. Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Namítli, že rozhodnutí insolvenčního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť dlužníci nemají zájem řešit svůj úpadek konkursem, když nemají žádný postižitelný majetek. Dlužníci záměrně navrhli, aby byl jejich úpadek řešen oddlužením a byli tak schopni plnit své závazky vůči věřitelům prostřednictvím splátek. Dlužníci dále uvedli, že nesporují skutečnost, že jim bylo předchozí oddlužení neschváleno pro nepoctiví záměr a dále uvedli na svoji obranu skutečnosti, které provázely průběh předchozího insolvenčního řízení (v předmětné době byla insolvenčním správcem zpeněžována nemovitost, ve které bydleli společně s rodiči). Na závěr uvedli, že od posledního insolvenčního řízení došlo k podstatným změnám v jejich osobní i majetkové situaci. Dlužníci navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby insolvenční soud pokračoval v insolvenčním řízení. 4. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) I. Z.], dospěl k následujícím závěrům. 6. Skutková zjištění insolvenčního soudu obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje odvolací soud za správná, mající oporu v obsahu insolvenčního spisu, když jejich správnost nebyla dlužníky v podaném odvolání zpochybněna, a proto na ně pro stručnost odůvodnění odkazuje. Odvolací soud dále zjistil, že v předchozím insolvenčním řízení dlužníků vedeném pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2022, kdy insolvenční soud pravomocným usnesením ze dne 28. 10. 2022 jejich oddlužení s odkazem na § 405 odst. 1 a § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. neschválil z důvodu nepoctivého záměru dlužníků a současně insolvenční řízení zastavil, vyjádřil tento důvod v odůvodnění usnesení a výslovně ho neuvedl v jeho výrokové části. 7. Podle ustanovení § 108 odst. 2 I. Z., insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. 8. Podle ustanovení § 108 odst. 3 I. Z., výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. 9. Podle ustanovení § 108 odst. 4 I. Z., nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. KSBR 27 INS 16465/2023
insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. 10. Podle ustanovení § 395 odst. 4 I. Z., insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno. 11. Podle ustanovení § 396 odst. 1 písm. b) I. Z., jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. 12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2023 sen. zn. 29 NSČR 43/2022, uveřejněném pod číslem 92/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 92/2023), formuloval závěr, podle kterého pro insolvenční řízení vedená podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 6. 2019 platí, že jelikož zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů) podle § 418 odst. 3 I. Z. vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ustanovením § 395 odst. 4 I. Z., je zapotřebí vyjádřit tento důvod zrušení oddlužení též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů). 13. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 1. 2024 sen. zn. 29 NSČR 82/2023 konstatoval, že insolvenční soud, který zamítne návrh na povolení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, vyjádří (je povinen vyjádřit) tento důvod zamítnutí oddlužení ve výroku takového rozhodnutí. Následkem nesplnění povinnosti insolvenčního soudu vyjádřit tento důvod zamítnutí pak logicky (v intencích závěrů R 92/2023) nemůže být nic jiného než to, že v dalším (novém) insolvenčním řízení vedeném na majetek téhož dlužníka, v němž insolvenční soud bude rozhodovat o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, bude vyloučeno zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodů uvedených v § 395 odst. 4 I. Z. Požadavek, aby hmotněprávní účinek, který vyvolává (vzhledem k § 395 odst. 4 I. Z) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, byl vyjádřen výrokem soudního rozhodnutí, se uplatní pro všechna insolvenční řízení vedená na majetek dlužníka podle I. Z. ve znění účinném od 1. 6. 2019, bez zřetele k tomu, zda šlo o rozhodnutí vydaná před R 92/2023 (před 26. 1. 2023) včetně těch, která mohla být v době do 30. 6. 2022 ovlivněna závěrem formulovaným v odstavci 36. odůvodnění R 52/2023. Rozhodnutí insolvenčního soudu, která takový výrok neobsahují, nejsou způsobilým podkladem (důvodem) pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 4 I. Z. Nejvyšší soud však zároveň zdůraznil (viz odstavec 40. odůvodnění), že vyloučení postupu dle § 395 odst. 4 I. Z. nezbavuje insolvenční soud možnosti (a povinnosti) zabývat se důvody, pro které insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení zamítl, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. 14. V předchozím insolvenčním řízení dlužníků (vedené pod sp. zn. KSBR 38 INS 22051/2021, zahájeném po 1. 6. 2019) nebyl nepoctivý záměr dlužníků jako důvod pro neschválení jejich oddlužení vyjádřen ve výroku III. usnesení ze dne 23. 9. 2022 č.j. KSBR 38 INS 22051/2021-B- 19, kterým insolvenční soud jejich oddlužení neschválil. Z tohoto důvodu závěr insolvenčního soudu, který dospěl k závěru o existenci důvodu pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 4 I. Z. neobstojí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová. KSBR 27 INS 16465/2023
15. Insolvenční soud je však povinen zabývat důvody, pro které byl v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení dlužníků neschválen, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z., přičemž vezme v úvahu i skutečnosti týkající se nesprávnosti prohlášení dlužníků učiněných v návrhu na povolení oddlužení v tomto insolvenčním řízení. Dlužníci v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19. 10. 2023 vědomě nepravdivě uvedli, že jim nebylo v posledních pěti letech neschváleno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru, ačkoliv jim tato skutečnost musela být známa. 16. Za popsané situace nelze bez dalšího uzavřít, že v případě dlužníků může insolvenční soud o jejich insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení proto nelze dlužníkům uložit (§ 108 odst. 2 I. Z.). 17. Byť bude otázka existence nepoctivého záměru dlužníků [bránícího dle § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. povolení jejich oddlužení] z důvodů výše popsaných insolvenčním soudem s konečnou platností vyřešena v rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníků spojeném dle § 148 odst. 3 I. Z. s rozhodnutím o úpadku, nebrání tato skutečnost insolvenčnímu soudu v tom, aby si pro účely rozhodnutí o povinnosti dlužníků jako insolvenčních navrhovatelů zaplatit dle § 108 odst. 2 I. Z. zálohu na náklady insolvenčního řízení tuto skutečnost sám předběžně posoudil. 18. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že důvody, na jejichž základě insolvenční soud shledal naplnění předpokladů pro uložení povinnosti dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč dle § 108 odst. 2 a odst. 3 I. Z. (nemožnost řešení úpadku dlužníků oddlužením s ohledem na § 395 odst. 4 I. Z.) neobstojí. Současně je zřejmé, že se insolvenční soud vůbec nezabýval důvody, které by k závěru o potřebě vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení mohly vést (tj. existencí nepoctivého záměru dlužníků v tomto insolvenčním řízení). 19. Za této situace postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil, přičemž současně rozhodl dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 20. V dalším průběhu řízení insolvenční soud vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) znovu posoudí, zda jsou dány důvody pro uložení povinnosti dlužníkům jako insolvenčním navrhovatelům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z. a případně v jaké výši (§ 108 odst. 3 I. Z.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.]. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 29. února 2024
Mgr. Martin Hejda v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Helena Zapletalová.